Narutova severní mise,kapitola 04-Haltia

Tak a je tu další část, tentokrát zase trochu krvavá . Tak si hezky počtěte, okomnetujte a ohodnoťte to.

Dny na lodi ubíhaly jeden za druhým, všichni trávili čas, jak nejlépe uměli, ale najednou tu byl den desátý a všichni byli plní očekávání, jak bude Rivandol vypadat, nikdo neměl představu, snad až na Kakashiho, ten byl tajemnější než hrad v Karpatech a tak se nikdo nic nedozvěděl.

Slunce už pomalu mizelo za obzorem a Sakura se vydala na příď. Vyloupl se tam taky Naruto a hned v tom krásném zápajícím slunci zpozoroval jistou šanci, vydal se tedy k Sakuře doufajíc, že ho během prvních vteřin neodpálkuje, jako obvykle.
"Ahoj Sakuro."
"Ahoj Naruto."
"Je krásně, viď?" Nahodil.
"Jo, to je. Stojím tady kazdý den a pozoruju, jak je den kratší a kratší."
"Jo, slunce už vyjde jen na pár hodin, docela mě to deptá."
"Mě taky."
"Hépčík. Pff. A taky začíná být zima." Dodal.
"Ty, Naruto, jaké si myslíš, že to tam bude?"
Naruto se zamyslel, její hlas zněl nejistě. Náhle si vzpomněl na radu, kterou kdysi někdo dal. Vzal ji kolem pasu, nadechl se, ale než stačil cokoliv říct, tak mu přílítla taková, že se zastavil až o zábradlí na protější straně paluby.
"Blbečku..." Procedila Sakura tiše skrz zuby.

"Jau, Ero-sennin je blbec, jak si může myslet, že zná ženský." Řekl si Naruto, když se z té rány probral.
Pomalu vztal, jednou rukou se držel zábradlí a druhou si držel hlavu.
"A, takže jsi vzhůru." Pronesl Kakashi,který stál vedle něj a zrovna si něco dopovídal s Alexim.
Naruto ještě chvíli nepřítomně koukal na Sakuru a všiml si, že k ní jde Alexi, navzájem se pozdravili úsměvem a začali si povídat.

"Ahoj." Pozdravil ji Alexi.
"Jé, ahoj, jak se máš?" Odvětila.
"Dobře, jsem docela rád, že už zítra dorazíme do Rivandolu. He, poznávám tu zimu." Pronesl s úsměvem.
"No, ta zima mi trochu vadí, ale hlavně mě štve to málo sluníčka co tu je."
"Teď v létě je to v pohodě, horší je to v zimě, to slunce vyleze tak nejvíc na dvě hodiny. Je to docela o rozum, člověk si po delší době připadá jako blázen."
"Aha." Řekla, zachvěla se a dýchla si na ruce.
"Počkej, dám ti svůj plášť." Hned na to ho sundal a přehodil jej přes ní a jemně jí přejel po zádech.

Naruto byl moc daleko, něž aby slyšel co si povídají a tak je aspoň pozoroval. Za chvíli si Alexi sundal plášť a přehodil ho přes Sakuru.
"Aa, teď." Hrklo v něm.
"Coo?" Podivil se.
"Tss a jemu ránu nedá." Naštval se.
"Naruto! Posloucháš mě vůbec?!" Zeptal se naštvaně Kakashi.
"Ee, noo, jasně." Odpověděl zbrkle.
"Fajn, tak na co si máš dát pozor?"
"Ehm, no, pozór? Nó... Mohl by jste to zopakovat?" ušklíbl se na něj rozpačitě.
"Bože..." chytl se sensei za hlavu.
"Mám tady něco pro tvůj trénink." Řekl.
"Fakt? Tak sem s tim!"
Hrábl v tašce a vytáhl dva kunaie.
Naruto na ně pohlédl, byli to dvě dlouhé, tenké dýky s ostřím po obou stranách, nad madlem rozšířené do ostrých špiček.
"Ehm, sensei, ale já s kunaiem zacházet umím." Poznamenal sklesle Naruto.
"S obyčejnými kunaji pro tebe, bych se netahal." Zabručel.
"Takže budou nějak speciální, že?" Tázal se Naruto.
"Přesně."
"Jo a mimochodem, slyšel jsem o tvém výlevu u Hokageho." Pokračoval.
"Jo, tohle. Mě prostě štve, že pokaždý když je zkoužka, tak mi do toho něco vleze. Teď maj bejt zkoužky a bábi Tsunade mi místo toho dá misi, to je na zabití, fakt."
"Aha, no, jistě proto měla nějaký důvod. Jo a dej mi vědět, až přijdeš na tu zvláštnost těch kunaiů." Dořekl a zmizel v oblaku dýmu.
"Sakra, co já s tim?" Ptal se sám sebe, při pohledu na kakashiho dárek.

"Hmm... tak to jsem zvědavej k čemu mi teda budou." Zamrmlal a zamyslel se.
Věnoval těm záhadným dýkám několik minut soustředění, které se místy mísilo s prostým civěním do blba, když v tom do něj někdo drknul. Byla to Ino a ten zrzoun Strybjorn, s omluvným úsměvem kolem něj prošli a dál se věnovali svoji konvezaci. Naruto se zahleděl do zapadajícího slunce a opět se snažil přemyšlet o tom, k čemu mu jsou sakra ty kunaie, potom, s odchodem slunce, odešel. Cestou uviděl Choujiho jak se tam s Shikamarem láduje, neváhal ani vteřinu a šel jim pomoct. Jenže to by něbyl Naruto, kdyby si s Choujim nedali závod, kdo toho víc sní. Narhnuli na stůl ohromné množství všeho možného, až se všichni divili, nejspíš jim došlo o co jde a tak se k nim seběhli a začali fandit, jeden prvnímu, další druhému. Když se oba pečlivě připravili, tak vyzívavě pohledli na Shikamara. Ten jim pohled oplatil,mávl rukou a se znuděným zívnutím dodal "Aaahm... Tak teda teď." To, co potom začlo, by se rozhodně nedalo zařadit do žádné kategorie konzumace jídla. Bylo to brutálnější než pohled na smečku hladových vlků v ovčím stádu. Odlétavající zbytky jídla létali všude kolem a někdy způsobili i lechčí zranění. Zřejmě proto udělal povzbuzující dav několik kroků zpátky. Shikamaru, kterého zrovna trefila ohlodaná kost do hlavy vykřikl: "Bože, vemte si aspoň vidličku! Nebo radši lopatu." Zhruba po hodině vyrovnaného souboje vyluxovali téměř všechno, co bylo na loďi a Chouji vyhrál. Naruto se nezmohl ani na jediné slovo odporu, jak byl přecpaný. Po několika minutách hlasitého fuňení se odkutáleli do kajut, kde si unavení lehli na postel a dál odpočívali až nakonec usnuli.

Noc byla poklidná, loď si plynule plula po hladině, vál příjemný vítr a Alexi stál na kraji lodi společně s jednou, o něco málo menší osobou než je on.
"Dobrá Yoriku, ale měli by jsme aspoň udělat nějaký opatření." Řekl Alexi svému kolegovi.
"Neboj, pokud se o to pokusí, zabiju ji." Řekl Yorik.

Yorik má volné, ohnivé, dlouhé vlasy až po pas, černý plášť, odhalený, vypracovaný hrudník, temně rudé kalhoty, boty má ve stejné barvě a dlouhé, bezprsté, rukavice z kůže má v barvě pláště.

"To, že teď patříš k těm nejlepším, není důvod k tomu, aby ses choval arogantně. Tohle je tvoje první mise tohodle kalibru a věř, že boje na téhle úrovni jsou úplně jiné, než ty, na jaké si zvyklí." Okřikl ho.
"Nepoučuj mě. Zvládnu to, pokud přijde, zabiju ji." Odbil ho a otočil se k odchodu, když v tom se to stalo.

Okolím se rozezněl jemný, křišťálový zpěv a těm, kdo ho znali, naskakovala husí kůže.
Alexi s Yorikem neváhali ani vteřinu a odběhli za kapitánem. Jakmile se to kapitán dozvěděl, vzal okamžitě všechny muže co byli zrovna vzhůru a vydal se s nimi ven. Yorik už chtěl běžet s nimi, jenže ho zastavil Alexi a počkali až všichni odejdou. Potom se otočil na Yorika a spustil:
"Teď máš šanci zahrát si na tvrďáka. Uvidímě jak dlouho ti to vydrží."
"Neměj strach." Odpověděl mu chladně.
Bylo slyšet jak se zpěv přbližuje,už byl dokonce trochu slyšet i uvnitř lodi. Náhle zpěv utichl a oba zthuli a čekali co se bude dít.

Na palubě byli také všichni plní očekávání, co nastane. Bylo podivné ticho, v zápětí se pohla voda a vypukl nelidský ryk, vyletělo několik vodních střel, které si to namířili přímo na těla těch co byli na palubě. Bylo to tak náhlé, že se nikdo nestačil ani pohnout, po pár vteřinách byla těla všech na palubě prostřílená jako cedník, někdy se ty střely trefili tak, že dotyčnému urvali ruku nebo nohu. Celá paluba se topila v potocích krve, které nepatrně na některých místech zředila vodní střela co po zásahu stratila rychlost a rozstříkla se o palubu.

Když zpěv utichl, Yorik i Alexi zthuli, pár okamžiků potom však roztrhal ticho nelidský ryk. Yorik sebou trochu cukl.
"Copak? Já myslel, že drsňáci jako ty se ničeho nebojí? Nebo jo?" Posmíval se mu Alexi.
Ani nečekal na odpověď a hned se vydal ke dveřím vedoucím na palubu. Jakmile je otevřel, vylila se mu na nohy vlna krve nad kotníky vysoká. Yorik zbledl, něco takového ještě nikdy předtím neviděl, ano už mockrát viděl smrt, několikrát i zabil, ale takové krvavé lázně ještě neviděl. Záhy zpoza rohu vyletěla něčí ruka doprovázena prudkým cákancem vody a s bolestivým výkřikem se přede dveře dopotácel i její majitel. Z ničeho nic se objevila vodní střela, která ho trefila přímo do horní čelisti, střela proletěla skrz a vzala sebou celý vršek jeho hlavy, zbyla mu jen dolní čelist s jazykem, vršek několik metrů plachtil vzduchem, než se s hlasitým prasknutím odrazil o zábradlí paluby a spadl do moře. Bezhlavá mrtvola sebou práskla o palubu a Alexiho nahodila do půl těla krví. Yorik už to nevydržel. Předklonil se a začal zvracet. Celá paluba zapáchala krví a z toho rudého jezera, co pomalu protékalo Aleximu i Yorikovi kolem nohou se vynořili nepřátelé, celý potřísnění krví jejich přátel, s dýchacími přístroji kolem obličeje.
"Suiton kawarimi, takže tak..." řekl si a jeho oči se začali měnit. Duhovka mu zčernala a vytvořil se v ní jakýsi žlutý vzor.
"Tak, jdeme na to." Prohlásil a začal prohazovat pečeťe.

"He? Co to bylo?" Hlesl Naruto, jelikož ho něco vzbudilo ze spaní. Koukl se z okna. Všechno vypadalo klidně.
"Hmm... asi se mi to zdálo." Odpověděl si a opět se uložil ke spánku.

Mezitím se krev, stékající dovnitř otevřenými dveřmi z paluby, dostala až k pokojům ostatních, doposud spících lidí. Tam se z krve vynořily dvě osoby, obě zahalené v kápi, jedna vysoká v zelené a druhá malá v modré.
"Hmm... to je tak snadný." Libovala si vyžší osoba v kápi jemným ženským hlasem.
Prohodila pár pečetí a vytvořila před sebou mlhu. Ta se za chvíli rozlezla po celé chodbě a vkradla se i těmi nejmenšími mezírkami do všech pokojů. Vztyčila ukazovaček pravé ruky a ten se jí rozzářil. Mezitím všichni v pokojích spali a o ničem nevěděli. Postava v kápi koncentrovala energii, když jí začali z nehtu vylétávat elektrické jiskry, vstrčila jej do té mlhy. Naruto, Sakura, Lee, Tenten, Neji, Hinata, Shikamaru, Shino, Kiba, Chouji, Ino, nikdo z nich o ničem nevěděl. Postava zvedla prostředníček nad ukazováček. Všichni v pokojích spali tvrdým, ničím nerušeným spánkem.
"Dobrou noc." Šeptla a spustila svůj prostředníček na ukazováček tak, že jen lehce škrtla jedním prstem o druhý. Následoval ohromný elektrický výboj, který se díky mlze rozšířil po celé chodbě a tím pádem i do všech pokojů. Ve vteřině bylo všechno co bylo zahalené mlhou ohořelé, včetně obyvatelů pokojů. Celé to trvalo tak vteřinu. Mlha se rozestoupila a tajuplná osoba stáhla ruku zpátky a rozešla se ke schodům, jimiž scházela do dalšího patra.

"Yoriku, Yoriku... Yoriku!" Křičel Alexi.
Yorik mu neodpovídal. Tak s ním Alexi zatřásl a pořád na něj křičel jeho jméno.
"Yoriku! Tak vnímej k***a!" A jednu mu vlepil, až chytl druhou o stěnu, to ho probralo.
"C-co je?" zeptal se roztřeseně.
"Jdi za ostatními a řekni jim, co se stalo. Zvládneš to?"
"D-dobře." Odpověděl.
Pomalu se postavil a šel. Cestou se mu v hlavě promítalo všechno, co posledních pár minut prožíval.
"Alexi měl pravdu, boje na téhle úrovni jsou opravdu jiné. Nikdy jsem nic takového nezažil."
Alexi ho sledoval, dokud nezmizel ve dveřích. Ještě chvíli do nich koukal a pak se dal do sčítání padlých.

Ve vnitřku lodi, v dolním patře u pokojů, se už dokončovali přípravy na další elektrický masakr, mlha už byla téměř rozprostřená a ta vysoká postava v kápi už začínala shromažďovat elektrickou chakru do prstu.
"Ale, ale, to se pořád schováváš pod tou kápí?" Rozlehál se chodbou tajemný hlas.
"Jé, ty jsi tu taky? To jsem nevěděla. Přestaň se skrývat a ukaž se mi." Vybídla ten tajemný hlas osoba v zeleném.
Za pár vteřin vyšel tajemný z mlhy.
"Hmm... pořád se schováváš za maskou. Nechtěl bys, abych tě jí ještě jednou na okamžik zbavila, co, Kakashi?"
"Rád bych, ale nemůžu, už nejsi jako dřív... Haltio."