Zemřít pro přítele...? 3

Tak... tohle je už poslední část... Pokud jste se na tohle těšili (nehlaste se všichni), tak poděkujte Lartenovi, který mě tak trochu do toho natlačil.
Jelikož ne každý byl z té druhé části nadšený, původně jsem chtěla udělat kompromis a udělat cenzurovanou verzi a necenzurovanou. Nakonec jsem se rozhodla pro jiný kompromis, tak snad mi to vyšlo tak, jak jsem zamýšlela (tedy, že bude spokojený každý... ale pochybuju).
Ale... všichni víte, že mám v poslední době divné nálady, takže je tohle spíš Depresivka než horror... Gomen Riko a zbytku krvechtivých ^^

Jako další přišel na řadu zesláblý Shino. Jelikož neměl brýle, byly vidět jeho čokoládové oči, které ztratili část svého bývalého lesku dlouhým hladověním a pravděpodobně mučením. Madara si na něj přinesl jednoduchý, železný nástroj, který měl tvar holínky. Položil ji na zem, zvedl Shinovi nohu a zasunul ji do ní. Pořádně mu ji pak utáhl a dal do pochodu šroubovací mechanismus. Po chvíli se Shino zkroutil, v bolestivých křečích, do bizardní polohy. Jeho tvář zdobil bolestný výraz a vůbec měl pocit, jako kdyby se mu někdo pokusil tu nohu utrhnout. Bolestí se nemohl ani narovnat. Zoufale se za nohu držel a snažil si holínku strhnout. Madara jen tak stál a s nelidským výrazem se na něj díval a čas od času se uchechtl. Pak do něj hrubě strčil a přinutil ho chodit. Shino se chtě nechtě dal do pohybu a při každém jeho pohybu bylo slyšet křupnutí a z otvorů vytékal potůček krve. Aburame se chvíli co chvíli zastavoval, aby zaplašil nachvíli tu nesnesitelnou bolest, ale Madara ho znovu popohnal. Po jeho obličeji stékaly potoky potu, které se mísily s vyteklou krví. Po chvíli zakřičel hlasem, ve kterém bylo tolik bolesti a zoufalství, až se Sasuke otřásl. Shino si bolestivě klekl, v posledním zoufalém pokusu se chytl za nohu a pokusil si holínku sundat a když se mu to nepodařilo, tak už jen, s výkřiky bolesti, čekal na smrt, milosrdnou smrt, která ho vysvobodí z tohoto nesmírného utrpení.
Madara jeho tělo, a zbytky těl všech, pohodil bez povšimnutí do rohu a odešel pryč. Když se vrátil, vedl za sebou Chojiho a v ruce držel podivný nástroj, který připomínal pilu (omlouvám se, neumím ho popsat, protože jsem nikde nenašla obrázek a naživo jsem ho téže neviděla). Z pytle, který držel v druhé ruce, vyndal závěsné okovy, které připevnil ke stropu a pověsil na ně Chojiho, tak aby byl hlavou dolů a aby na něj dosáhl. Pak si vzal znovu ten nástroj a Sasukemu došlo, co se bude dít. Zavřel oči a snažil se nevnímat Chojiho křik, který ho brněl v uších. Byl to zoufalý výkřik do prázdna… Na obličej mu dopadaly kapky krve, zprvu rychle, později se to ustálilo.
Když už pak nic neslyšel, otevřel obezřetně jedno oko. Naskytla se mu děsivá podívaná, která ho strašila až do konce jeho bídného života. Tohle bylo horší než upálení, horší než cokoli jiného… Madara totiž rozřízl Chojiho vejpůl.
Když pak přešel k mučení jeho samotného, Sasuke už to ani nevnímal. Jen cítil podivnou malátnost a jakési šimrání v hrudi… Starý Uchiha si pro něj připravil starou, dobrou palečnici. Klekl si k jeho nohám a zasunul ji na klouby. Se zlověstným výrazem začal otáčet šroubem a ozvalo se skřípání starého nástroje, který se dal právě do pohybu. Kovové destičky kousek po kousku drtily jeho klouby a kosti prstů na noze.
Bolí to, bolí… Nebyla to však bolest na noze, ale bolest v srdci. Tolik lidí pro tebe ztratilo své životy…Naruto. Ty jsi vinnen a ani netušíš, co se tu děje… čeho jsem byl svědkem. Po tomhle přemýšlení si uvědomil, že přeci jen někdo chybí. Tenten…? Sai…? Zachránil se tedy někdo... Je smrt pro dobro přítele hrdinství…? Kdo ví…
Když si Madara všiml, že to na něj nemá žádný efekt, zamračil se. Chvíli přemýšlel, pak Sasukeho odpoutal a přehodil si ho přes záda jako pytel, protože nebyl schopný jít dál. Pomalu s ním pronikal labyrintem chodeb a kobek, až našel tu správnou, v jejíchž prostorech byla stolička, na kterou byla nasazena železná pyramida. Madara ze Sasukeho sundal všechen zbytek šatů a pomocí jednoho nástroje ho vytáhl nad špičku pyramidy. Pak ho prudce pustil dolů a špice mu přesně pronikla do řitního otvoru. Teprve tohle vrátilo Sasukeho zpátky na zem. Zkroutil se v křečích, bolest mu ochromovala mozek. Bylo to, jako kdyby do něj někdo zarazil tisíce nožů… Byla to nesnesitelná bolest, z které ztratil vědomí… Madara, se svým zlověstným výrazem, čekal až se probere a pak tohle několikrát opakoval. Nakonec se, zemdleného a bolestí pomalu šíleného, Sasukeho zeptal:
„Kde je? Tak kde je?!“
Sasuke měl ještě tolik síly, aby mu mohl plivnout do obličeje. Madara se ušklíbl.
„Tak ty budeš vzdorovat…? Nu dobrá…“ Znovu opakoval mučení a s úsměvem naslouchal Sasukeho řevu. Když to zopakoval po čtvrté, přestal a opět se ho zeptal na tu samou otázku.
„JSI HAJZL VŠECH HAJZLŮ! Ostuda Uchihů a vůbec všech shinobi…“ zaječel bolestně Sasuke a znovu mu plivl do tváře. Madara přivřel naštvaně oči a udeřil ho.
„Ty spratku,“ zasípal vztekle „co ty vůbec můžeš takhle mluvit?! CO TY VÍŠ, NO?!“ a znovu ho praštil. Sasuke se pološíleně uchechtl.
„Ne ty nejsi hajzl… ty jsi zbabělec. Nedokážeš mě zabít, MUSÍŠ ZABÍJET JINÉ! ZBABĚLČE, ODPORNEJ!!“
„DRŽ HUBU, TY MALEJ SPRATKU!“
„Zbabělče…“ ušklíbl se Sasuke. Ano věděl to… už jen kousek… kousek a uvidí všechny ty,co už zemřeli… Uvidí svou rodinu, matku, otce a hlavně Itachiho…
„JÁ NEJSEM ZBABĚLEC! JÁ JSEM MADARA UCHIHA, NEJSILNĚJŠÍ SHINOBI NA SVĚTĚ! A TY JSI NIC, JEN MALÉ NIC!“ Madara se celý třásl vzteky.
„Ne… nejsilnější shinobi na světě je Naruto…“ Poslední hřebíček do rakve… Madara vytáhl kunai a s řevem ho Sasukemu zapíchl přesně do srdce.
„Pomsti nás… Na…ru…to…“ Poslední slova… poslední výdech na tomto světě…
Ano… zemřít pro přítele je hrdinství…