Mouchy 2

Ráno se Orochimaru podíval na svůj momentální výtvor. Miliony spletitých drátků a kabelů se motaly od jednoho přístroje k druhému, ale všechny začínaly od věci, kterou měly udržovat při životě. Byl to něčí mozek, se kterým měl Orochimaru neuvěřitelné plány. A nehodlal se jich jen tak vzdát. Sice ho většina lidí podporovala, ale byli i tací, kteří byli proti.
Orochimaru si přečetl úryvek svých poznámek a dal se do práce. Pomocí dalších několika přístrojů odstranil tu část mozku, kterou člověk nepoužíval. Docela se zhrozil výsledku.
„Tak tenhle člověk mozek asi moc nepoužíval,“ zamumlal si pro sebe. Potom z něho odstranil takové ty nepotřebné věci, jako jak se chodí, jak se používají ruce atd. Moc velký kus mozku mu nezbyl.
V další místnosti měl další mozek. Tento měl mikroskopických rozměrů, takže by nikdo nepoznal, co to je. Pomocí dalších přístrojů ho přidal k tomu lidskému mozku.
Dále pak rozpitval mouchu a vyměnil její mozek za tu patlaninu lidského mozku s mozkem mouchy. Pak moucha podstoupila plastickou operaci a její hlava nabyla rozměrů o mnoho větších, než měla předtím.
Potom byl Orchimaru zmořen prací zkoušením různých blbostí mouchy, že všeho nechal a šel se projít. Po cestě potkal Tsunade.
„Slyšela jsem, že se ti konečně dostalo nějakého mozku.“
„Jo, ale nejspíš to byl totální pitomec. Asi mozek moc nepoužíval,“ řekl trochu zklamaným tónem Orochimaru.
„To ti mohlo bejt jasný, ne? Kdo by taky chtěl dát po smrti svůj mozek mouše?“ zasmála se Tsunade.
Orochimaru jen pokrčil rameny.
„A jak jde cvičení s mouchou?“
„Má moc starých vzpomínek toho člověka a myslí, jako by byla člověk. Takže ji musim vymazat paměť a uvést ji na správnou cestu,“ odpověděl Orochimaru.
„Tak to tě nebudu zdržovat. Máš ještě moc práce, než světlo světa spatří chytrou mouchu. Tak mnoho štěstí!“ řekla Tsunade a už si to pádila za svými povinnostmi.
Orochimaru se tedy vrátil ke své práci. Vymazal mouše paměť a přesně ji řekl, co je a co by měla dělat. Mouše se zalíbila historie jejího rodu, a tak si všechno pilně nastudovala. Nejvíc se jí zalíbila skutečnost, že je nejchytřejší moucha na světě. Za Orochimarovými zády si spřádala plány. Když se Orochimaru ujistil, že moucha nabírá své geniality a že je asi ještě chytřejší než dřívější majitel teď už jejího mozku, předvedl svou mouchu zbytku obyvatel Konohy. Všichni byli nadšeni Orochimarovým objevem a uspořádali oslavu. Úplně však zapomněli na mouchu, která si už od začátku zvolila jinou cestu života. Odlétla za ostatníma mouchama a Orochimaru to zjistil až asi po čtyřech hodinách jejího odletu. Všichni se naštvali, odešli do svých příbytků a Orochimaru vzteky málem zničil celou vesnici, kdyby ho Tsunade včas nezastavila. Už nikdo nikdy o této mouše neslyšel a všichni si žili poklidně jako dodnes. Orochimaru si vymyslel další praštěnu věc, kterou tentokrát chtěl dotáhnout až do konce a ostatní vesničané na mouchu a všechno kolem ní zapomněli. To se ale mělo brzy změnit.