Naruto Potter (2) a Dívčí komnata

Slavnostně oznamuji, že tu je parodie na knihu a film "Harry Potter a tajemné komnata".
Dívčí komnata se otvírá jednou za 65 let. Co přinese její otevření? A jak se s tím naši hrdinové vypořádají? Neváhejte a čtěte!

Naruto Potter, jediný ze svého rodu, který přežil ‚Oroušův masakr‘, seděl na posteli a pročítal učebnice, které potřeboval na další rok ve Škole čár a fuků, ze kterých se valila mračna prachu, že ani Tsunade deBrumbál by z dýmky víc prachu nevyšlo.
Do patra přidusala s rachotem slona tetička Konan a rozbila Narutovi o hlavu parfém, který jí strýček Pein koupil loni v Římu. „Čti si tvoje čarovný učebnice jinde, ale ne tady!“ Naruto si pomyslel, že kdyby jí vlasy poletovaly vzduchem, byla by to skvělá oponentka medúzy.
Strejda Pein a bratránek Kiba přiběhli na podporu jejich drahé maminky/manželky a pak všichni tři svorně vykopli Naruta, jeho tři kufry a batoh, lišku Hedviku, hůlku a hromadu učebnic před barák. „A nevracej se dřív, než za deset let!“
Do nebohého čaroděje šťouchl Neji – paskřítek rybničný předělaný na skřítka poštovního (nebo co mě to minule napadlo) – a předal mu psaníčko. „Hej, pane Naruto, můj šéf tvrdí, že byste neměl jít do školy. Prej se otevřela jakási Dívčí komnata a on nechce, aby to dopadlo jako před šedesáti pěti rokama. Dáte mi dýško?“ Naruto se na skřítka podíval jak na svlečenou Pamelu Anderson, vzal si psaníčko a žádost o dýško přeslechl.
Vydal se do hospody Na rohu, kde na něj už zase čekal neschopný kouzelník, co ani školu nedokončil – Rubeus Gaara, klíčník a šafář v jedné osobě, dárce Hedviky a Narutův psychiatr. Mladý, zamidrákovaný kouzelník se zhroutil na stůl až málem rozbil skleničku saké. „Víš něco o Dívčí komnatě? Ten skřítek Neji mi o ní něco říkal…“ Hned na to zpaměti – jak prvňáček slovní druhy – odříkal, co mu Neji řekl.
Pak si pan Gaara promnul svou hladkou bradu, která postrádala strniště, vousy, nebo cokoliv, co mají klíčníci a šafáři v kouzelných školách mít. „Něco jsem o tom blbinci zvaném Dívčí komnata slyšel, ale už jsem to zapomněl… pak ti půjčim volňáska do knihovny, můžete se s Leem a Sakurou podívat.“

Poslední žijící Potter seděl v kupé a děsně se nudil. Naproti němu válel šunky druhý nejmladší Weasley a první nejmladší Weasley (čtěte Lee a jeho mladší sestra Ino). Vedle Naruto seděla Sakura Graengerová a pilně si čistila hůlčičku s vlasem trpaslíka uvnitř.
Cesta probíhala tišeji než noc v Barrandovském muzeu. Za okny se míhaly šmouhy, které by se při velké dávce dobré vůle daly nazvat krajinou. „Slyšel jsem, že až budeme mít péči o čarovný tvorečky a jinou havěť, tak budeme mít takovou divnou knížku.“ Na Leeho se stočily pohledy přítomných.
„To je pravda.“poznamenala Ino, která až do teď dřepěla poslušně a potichu, jako ukázkový prvňák. „Shikamara jednou málem sežrala knížka. Mamka pak tu knížku zavřela do klece.“ Sakura se rozesmála jak zhulený Moravák. „Mami, to je teda haluz.“ Naruto jí věnoval jeden ze svých častých nechňápavých tlam. „Ona se jmenuje… jak že se jmenuje? A jó, Ino.“

Všichni vylezli z vlaku a valili si to ke škole. Prvňáci byli násilím vtlačeni na lodičky, druháci a výš byli drasticky vehnáni na kočáry, které táhlo cosi, co nebylo vidět. Naruto, Sakura a Lee pořád křičeli pět vět: „Kdo jsme? Druháci! Co jsme? Druháci! Druháci – kouzli hlavou!“ Všichni se na ně koukali, jako kdyby utekli z psychiatrického ústavu v Praze.
Dotáhli se do školy, odklidili svá zavazadla do jakési místnosti a jen co si to všichni na**ali rovnou ke stolům – kromě prvňáků – tak se Gaara rozhodl roznosit je do kolejí.
„A máme tu další školní rok, který bude určitě stejně zajímavý – ne-li víc, než ten minulý. Nic se nemění – zase bude řazení do kolejí, to tady pani profesorka Temari McGonagalová přečte vaše jméno, vy se posadíte na tajictu stoličku, ona vám posadí na hlavu klobouk, co má bejt chytrej, on vám řekne jméno koleje a vy si bez keců pomažete sednout. Tak směle do toho!“
Právě, když skončilo zařazování i osvětlení školního řádu, padl Gaara přímo na učitele lektvarů a odmítal z něj slézt. Naruto a Lee – profesionální fotografové s Canonem 32,26 – okamžitě pořídili několik fotek a pokračovali v jídle. Profesor Deidara Kratiknot se o něčem dohadoval z profesorkou Temari McGonagalovou, a profesor Itachi Snape se ze sebe snažil setřást klíčníka plus šafáře. Kakashi Loghart si nerušeně čest, Tsunade deBrumbál popíjela saké, Anko a Hinata Prýtová probíraly poranění při létání na mopech a následné léčení. Školní rok začal velice slibně a všichni se těšili, co nového přinese.
Naruto a Lee odemkli Narutův přísně tajný kufříček a vyndali kámen chytrolína. S lítostí zjistili, že má jenom dočasné účinky. I odklidili se do postelí, s vizí mnohem příjemnějšího zítřka. Před spaním si ještě povídali o Dívčí komnatě a dohodli se, že se tam zítra i se Sakurou staví.

Vyučování začalo slibně – lektvary, a to hned první dvě hodiny. „Rád vás zase vidím, milí žáci a milé žákyně. Doufám, že pánové Potter a Malfoy ukážou, že sem nechodí jenom stát za dveře.“ Sasuke, Narutův rival ve škole, v milostném životě i ve Famfrpálu, se jenom uculil a hned byl poslán za dveře.
Dvouhodinovka probíhala ještě nudněji než minulý rok, všichni míchali, vážili a snažili se to nepokazit. Tedy až Sasukeho, který tohle považoval za ještě větší nudu poslouchat moudra svého otce, Naruta, který vzdal snahu o skvělé výsledky a Leeho, kterému lezl na nervy pan profesor s jeho věčným „Máte tam o miligram víc, pane Weasley. A to měla být odrůda támhlectoho takovéhoto.“ Všichni tři pak stáli na střídačku za dveřma.
Pak následovalo bylinkářství, kouzelné formule, zaříkávání a ještě pár dalších věcí. Pak si šli všichni hráči famfrpálu naleštit mopy – z Narutova Hypermopu 2000 vycházela záře větší, než z kapoty auta paní ředitelky deBrumbál. Hráči se ohodili do dresů a přiletěli na hřiště.
Tam panovala atmosféra jako kdyby to byl fotbalový zápas Baníku Ostrava a Pardubic. Na Mopáku 3,0 si to přismažila Anko a vypustila všechny míče. Pak odletěla z dosahu, neboť začala děsivé honička.
„Po jedné minutě už Zmijozel drtí Nebelvír – skóre je 10 bodů pro Nebelvír a 110 pro Zmijozel. Teď právě se Potter a Malfoy už asi popáté rvou o Zlatonku – že by jim učarovala její zlatem posypaná křidélka? Sasuke právě dostal od Naruta nafackováno a užuž Zlatonku chytá… Oj, Shikamaru srazil jedním potloukem odpalovače ze Zmijozelu a následně byl sražen on. Už přibíhají zdravotníci. A máme tu dalších deset bodů pro Zmijozel, o které se zasloužila nadhazovačka Kin.“ Najednou ale Sasuke chytil spodek Narutova Hypermopu 2000 a strhnul ho do strany, načež ukořistil Zlatonku a výhru pro Zmijozel.
Po drtivé prohře se Naruto, Sakura a Lee dotáhli do knihovny a nalezli knihu s názvem „Dívčí komnata“. Z ní zjistili úplně všechno. Jako třeba co se stalo, když se před šedesáti pěti rokama otevřela poprvé.
„Stavitelka školy, babička Chyio, šířila fámy o Dívčí komnatě – která se jednou otevře a připraví školu o všechny muže, kteří nebudou schopní vzdorovat tomu, co se skrývá uvnitř. Avšak babička Chyio byla už velmi stará a občas hrála senilní stařenku, takže se nikdy nevědělo, zda to myslela vážně. Jednou se ale Dívčí komnata otevřela. Týden před tím, než se tak stalo, se po škole začaly záhadně objevovat růžové nápisy na téma, které radši zmiňovat nebudu. Ten, kdo si nápis přečetl, toho už jsme nikdy neviděli. Ať už holka, nebo kluk. V jeden den náhle zmizelo přesně sto studentů, kteří si ony nápisy přečetli. Nikdo nikdy nenalezl vchod a tak nad Dívčí komnatou stále vidí otazník větší než poprsí paní ředitelky deBrumbál.“
Trojice nevyvinutých kouzelníků kukala do knihy. Lee se rozhlédl a shledal, že knihovna je naprosto prázdná a pak zaječel, protože na stěně byl nápis, napsaný zářivě růžovými barvami. Všichni tři si ho přečetli a až potom si vzpomněli na to, že by to vlastně číst neměli. „My jsme přece kouzelníci, nás jen tak nedostanou.“ Jen co vyšli z knihovny, úplně na Dívčí komnatu zapomněli.

Naruto, Sakura a Lee se probudili přesně o půlnoci a vběhli do společenské místnosti. Chlapec z rodu Potterů v ruce držel kámen chytrolína a narychlo Sakuře vypověděl, co to je a jak k tomu přišel. Najednou do společenské místnosti vtrhly tři druhačky – oblečené v ladných, růžových hábitech. Naruto a Lee s sebou praštili o zem a Sakura je vůbec nechápala. Věděla, že jsou z oné Dívčí komnaty, vzala kámen chytrolína a přála si, aby si žádný nápis nepřečetli. Holky se tedy sebrali a odešli.
„Poďte je sledovat, třeba někoho zachráníme.“ zavelela a běžela za růžovými, vlajícími sukničkami, spolu s Leem a Narutem.

Došli až k Povolenému lesu, kde bylo jasně napsané v zemi – nutno podotknout, že růžově – držte se mašliček. Tak se trojice držela mašliček, až se před nimi objevily dveře. Ani nebyly ve stěně, prostě jenom dveře a nad nimi nápis – vítejte v ráji. I podívali se naši študenti Školy čár a fuků po sobě a jako dva kluci a jedna holka vešli dovnitř.
Odhalil se jim pohled na až nevkusně růžovou místnost, pomalovanou srdíčky, ozdobenou růžovými řetězy, které určitě nevěšel žádný amatér. Celou místností dunělo pět slov: „Jsem pouze z gumy méďa!“ A co víc – bylo to tam větší než v Sazka aréně. Mezi normálními studenty, co už tam ty holky s růžovoučkými, krajkovanými hábity, pobíhaly právě ty holky a Naruto málem vybouchnul, když zjistil, že s tou nehezčí se tahá Malfoy.
Lee byl úplně odrovnaný, když našel svoje starší bratry – Shina a Shikamaru – kteří si taky lebedili ve společnosti nějakých krásných holek. Sakura se vydala obhlédnout, kdo by ještě šel zachránit. Naruto mířil za Malfoyem. Sakura ho zadržela a oběma klukům sdělila informaci, ze které se rozklepaly ještě víc než ratlíci v metrovém sněhu. „Máme čas jenom do úsvitu, pak ten vchod zmizí.“
Tak se Naruto vydal zbavit potěšení ze společnosti Sasukeho Malfoye, Lee se šel postarat o své starší sourozence.
Naruto přidupal za svým rivalem snad ve všech stránkách života a pravil: „Dělej, musíme jít,“ a sám nevěřil tomu, že se snížil natolik, že mu pomáhá. „Ani náhodou, jdi si sám.“ odsekl Sasuke a už ho ignoroval. Naruto však jest velice nesnášenlivý k tomu, když ho lidé ignorují. Nafackoval Sasukemu, až Malfoyovi juniorovi kolem hlavy hvězdičky kroužiti začaly. „Co děláš, ty blbče?“ zavrčel tak, že ani tygr sumaterský by se za to nemusel stydět a vrazil Narutovi, až se hlavní hrdina téhle série odkutálel o něco zpátky. „Zkus to znovu, slizoune Malfoyovská, a seřídim ti ciferník, že ani Orloj zamlada takovej neměl!“
Chlapec z rodu Weasleyů se marně snažil pohnout se svými bratry, ať už sliby, nebo nadávkami, anebo fackováním a jinými hrubými metodami. Sakura se snažila probrat pana profesora Itachiho, protože proti ní nic neměl, když se to nepovedlo, zkusila klíčníka plus šafáře, ale aji to se ukázalo, jakože je to na nic.
Do místnosti vplula dívka, co nebyla ani v růžové, ani v krajkové, hnědé vlasy kolem ní povlávaly jako tisícero praporků s hnědých odstínech, a Naruto odvolal to, že se Sasukáč zahazuje s tou nejhezčí holkou. „Úsvit se blíží, drazí hosté. Za chvíli už o vás nikdo nebude vědět.“ Sakura se namíchla a zvolala: „Ale mamka mi k narozeninám slíbila novou hůlku ty kráčmero!“ Dívka se na ní podívala. „Bože, zase další blbci, co chtějí zkusit osvobodit své kamarády. Má to jenom jednu podmínku.“ Naruto, Lee a Sakura byli napjatější než děti, které rozbalují dárky. „Aby se probrali ze zasnění, musíte je políbit.“ Pak zase odplula, se slovy, že se objeví za úsvitu.
Trojice hrdinů se po sobě podívala. Sakura si řekla, že to překousne, Leemu nějak zvlášť nevadilo, že bude muset dát pusu svojim sourozencům, a Narutovi z představy, že bude muset líbat Malfoye, udělal žaludek kotrmelec. Sakura šla zachránit klíčníka plus šafáře a profesora na lektvary, Lee naklusal za svými bratry a Naruto se dotáhl k Malfoyovi. A šlo se na záchranu.
Dámy mají přednost – takže začneme od Sakury. Růžovovlasá šprtka koukala na učitele lektvarů jak na ztracený případ z Holešovické psychiatrické léčebny. Rozhlédla se po místnosti, kam že zmizela její odvaha a nezdolné odhodlání zdolané učitelem lektvarů. ‚No co, jedna pusa nic nezkazí.‘ Sakura vydolovala zpod koberečku svoje odhodlání a - konečně – dala profesorovi takou malou pusu. Ale i to ho probralo. Študentka mu rychle vysvětlila, co se stalo, a profesůrek už si to valil ke dveřím. Hodně podobné to bylo i s klíčenek plus šafářem Rubeusem Gaarou.
Lee své bratry překonal bez potíží, chvíli se spolu vybavovali jako správní hoši z Weasleyovic rodiny o ničem, a nakonec si to – údajně dvojčata – Shikamaru a Shino taky vyvalili ven.
Naruto Potter a Sasuke Malfoy si hleděli do očí s nikde nekončící (láskou?) nenávistí. Věční rivalové ve famfrpálu, ve škole, v milostném životě i ve všech ostatních stránkách života. A právě teď Naruto musel podstoupit něco mnohem horšího, než bezramenovou dietu – musel si zahrát na prince a polibkem vysvobodit toho skrčka s ulízaným účesem a neseřízeným ciferníkem. Když si sedl vedle něj, Malfoyovi nad hlavou zablikal výstražný červený otazník, ale když mu Naruto věnoval polibek, skácel se na zem a kolem hlavy mu kroužilo hejno hvězdiček. „Asi to byl blbej nápad…“
„Dělej Naruto, za chvíli bude svítit sluníčko, musíme pryč.“ Přeživší svého rodu se zadíval na svého největšího rivala. I zeptal se, zda ho tam může nechat, že by dostal kýlu. Přiběhl Lee, hodil si Sasukeho na záda, a všichni čtyři zdárně unikli z proklaté Dívčí komnaty. Svého zmijozelského spolužáka nechali na chodbě, on už si poradí.

Další den se paní ředitelka deBrumbál dožadovala Narutova a Sasukeho příchodu do ředitelny. Oba měli vcelku radost, aspoň přišli o lektvary.
Oba dva koukali na dveře jako do trezoru, s tabulkou čísel. „Hej, Malfoy, neznáš heslo?“ Sasuke mu věnoval více či méně otrávený pohled a zavrtěl hlavou, až se mu uhlazené černé vlasy rozletěly do všech světových stran. Otevřely se dveře a v nich stála paní ředitelka slavné Školy čár a fuků. „Tak pojďte, měla bych na vás pár otázek.“
Když vešly dovnitř, spatřili tři osoby – štíhlou, přírodou velmi obdařenou paní ředitelku, malého skřítka v roztrhaném ohozu, který si hověl na rameni vysokého, stříbrovlasého chlápka, který vypadal ještě tajemněji než sám lord Orochimaru.
„Bylo mi sděleno, že ty,“ ukázala Tsunade deBrumbál na Pottera, který ve skřítkovi zrovna poznal Nejiho, „Lee Weasley a Sakura Graengerová jste se dostali do Dívčí komnaty a zachránili pana profesora Snapea, klíčníka plus šafáře Rubeuse Gaaru a tady Malfoye juniora. Je to pravda?“ Naruto pouze přikývl.
Onen záhadný chlapík si odkašlal a promluvil: „To seš tak nemožnej, že tě musí zachraňovat Potter?“ Sasuke se cítil poníženě, měl snad jediné štěstí – nevěděl, jak ho Naruto zachránil. „Pane, nebuďte na svoje dítě tak zlej, to nejste rád, že ho vidíte?“ Jen, co se skřítek vmísil do debaty, byl sražen z ramene svého pána, pak se rozpoutala bitva Malfoy senior (můžete číst taky Sasukeho fotr Kabuto) vs. paskřítek rybničný předělaný na skřítka poštovního Neji vs. Malfoy junior (můžete číst taky Kabutovo synáček Sasuke). Naruto, stejně tak Tsunade deBrumbál se radši klidili – rodinné spory u Malfoyů se neřešily zrovna hezky.

Tak skončil další školní rok ve Škole čár a fuků slečny Tsunade deBrumbál. Na co se můžete těšit příště? Přece na: Naruta Pottera a vězně z Holešovické psychiatrické léčebny – Haku, potom také na dva nové předměty plus dva nové učitele, neopomeňme nového učitele obrany proti černé magii – Zabuzu Lupina a také se můžete těšit na hypogryfa Akamaru, který nesnáší naše zmijozelské spolužáky.

Příště: Naruto Potter a vězeň z Holešovické psychiatrické léčebny, dattebayo!