Bad day
Mladá dívka utíká zablácenou cestou. Neúprosná bouře jí brání ve viditelnosti. Utíká pryč, pryč od něčeho, co nikdy nechtěla zpatřit, něčeho, co jí změnilo život, něčeho, čemu se nemělo nic stát…
~~~
Jednoho ospalého zataženého rána probudí mladou zrzavovlásku křik malého dítěte šířící se po celém domě. Rusovláska stále oslepeně pátrá po svých pantoflích a poslepu se vydá ke vztekajícímu synáčkovi. Protře si trochu oči a pozoruje rozzlobeného malého chlapečka, který si právě začal cucat palec u nohy a všude se najednou rozlehlo temné ticho.
Svýma zářivě modrýma očíčkama pozoruje svou ospalou maminku, která nabyla vražedného výrazu. Vyndá palec z pusy a nahlas se rozesměje. Se svými špičatými žlutými vlásky vypadá jak sluníčko, které rozesměje úplně každého, takže i rozmrzelou zrzku. Dívka se rozesměje a už dokonale probuzeně vezme svého vysvátého synka do náručí.
„I ty, takhle probudit maminku, to se dělá?“poškádlí ho trošinku dívka. Chlapeček si začal krát se zářivě oranžovými vlasy a pozléze si je opět strčil do pusy a pak je s nechutí vyplivl.
Rusovláska ho opět položila zpět do postýlky a šla se obléct do svého oranžovočerného oblečku. Pročísla si párkrát vlasy a vrátila se k postýlce. Chlapeček pro změnu seděl a právě žužlal svůj polštář.
„Ty máš hlad, viď. Tak počkej, já ti udělám něco dobrého.“ Pohladila ho po hlavičce a vydala se do kuchyně. Vyndala misku a mléko. Z přípravy snídaně jí vyrušil až nepříčetný řev jejího malého synka.
Rychle doběhne zpět do pokoje. Uprostřed stojí vysoká postava s bílýma vlasama v černém plášti, který byl zdobený červenými mraky. V jedné ruce držel nepříčetného hošíka, kterému stékaly slzičky po tvářích a v druhé obrovskou kosu.
„Hidane, co tady chceš?“ zařvala na něj matka zajatého kloučka.
„To co nám patří,“odpoví s klidem.
„Okamžitě mi ho vrať, nemáš právo mi ho brát,“ zaječí rusovláska.
„Pssst, strejda Hidan se o tebe postará, neboj,“uklidňuje vetřelec svého zajatce, který neustále pláče.
Žena přemýšlí, co má udělat. Zbraně nechala v kuchyni a pořád nemá dost síly. Bezhlavě se rozběhne proti nepříteli a jen ztěží se vyhne jeho kose. Popadne synáčka a vyzkočí z okna. Přímo před domem jí zastoupí cestu další stejně oblečený člověk jako předtím v jejím domě. Její syn se konečně uklidnil a přitulil se blíž k jeho mamince.
Druhý nepřítel náhle hodil několik shurikenů. Dívka jen stěží uskočila a co nejrychleji se rozběhla lesem pryč. Těsně před ní se objevil cizinec z pokoje. Jednomu úderu se vyhla, druhý jí strefil přímo do zad a ona těžce dopadla na zem a její chlapeček kousek dál. Pomalu se k němu doplazila a ztěžka se začala zvedat. Nepřítel se lehce rozmáchnul a srazil jí zpět na zem. Vykašlala trochu krve. Pomalu se začala zvedat a témeř okamžitě lapila syna a rozběhla se pryč.
...ozvalo se pár hromů a těsně potom co zrzavovlasá kunoichi vyběhla z lesa se spustil prudký déšť a celé okolí zahalilo šero. Na nic nečeká a i přes velkou ztátu krve dál utíká.
Utíká skrze hluboké louže. Voda vystřikuje vysoko do vzduchu. Zrychlí tempo. Vodou nasáklé vlasy jí šlehají do obličeje, ale ona se nezastavila. I přes naprosté vyčerpání běžela dál do mokré temtoty. Jediné co jí drželo při životě byla její vůle, která jí nedovolila se vzdát. Utíká, a neustále k sobě víc tiskne malý uzlíček na prsou…běží dál stinnou tmou a nevnímá kapky deště, které se jí silou dopadu zarývají do těla. Na zádech se jí mísí krev s dešťovou vodou a šíří se dál po světlém oblečení.
Vyčerpáním a velkou ztrátou krve dopadne na kolena a tiskne k sobě svého synka.
„Po smrti tvého otce jsem si slíbila jen jedno, že tě za každou cenu ochráním…“odmlčí se na chvíli, „a já zklamala, zklamala jsem tvého otce i tebe, prosím odposť mi to…“oči se jí zaplnily slzami díky bolestivým vzpomínkám na klučíkova otce.
Vyčerpaně se jí zrychlí dech. V černé temnotě klečí na blátivé zemi a nechává na sebe dopadat velké kapky deště.
„Ne…“šeptne.
„Ne, nevzdám se tam rychle, on by to taky neudělal,“síla se jí vrátila do žil a ona se opět rozběhla směrem k rodné vesnici pro pomoc.
Utíká. Nevnímá bolest, kterou jí způsobují zranění ani prázdno v plících. Celá záda má i přes oranžové oblečení rudá od krve. Běží dál. Utíká. Těsně před ní se objeví opět její nepřátelé.Oba se k ní rozběhnou a chystají se ke konečnému úderu. Při zásahu se dívka rozplyne v mrak.
„Klon!“šeptne vyšší nepřítel. Oba se ohlížejí okolo sebe.
„Támhle je,“ zakřičí bělovlasí muž s kosou na zádech.
Rozběhne se a zasadí ženě plnou ránu do zad. Zhroutí se na zem. Bolestí se jí do očí nahrnou slzy a ona jen natáhne ruce ke svému synovi. Klouček usnul. Usmála se na něj. Nad ní stál jeden člen akatsuki a napřahoval se ke smrtelnému úderu.
V dešti se objevilo několik stínů. Jeden rychlostí srazil útočníka na zem. Dívce se sice zamlžil obraz, ale i tak poznala žáka jejího bývalého manžela.
„Kaka….shi,“šeptla potichu, ale dostatečně nahlas aby jí slyšel, „prosím postarej se o mého syna, pro….- sím,“
Černá silueta se k ní přiblížila.
„Ale co to říkáte, dyť se uzdravíte, určitě.“ řekne.
„Ne, tohle by nevy-……léči-la ani Tsu…..na…de, prosím po…sta...rej se o Na-rut…a,“řekla naposledy pohladila jejího synka a pak její ruka dopadla na zem…
tak tohle je má první ff jednorázovka, napsala jsem jí v jedné příšerné depresi, hm, když to tak vezmu, tak nedávno /5.10.08/ jsem dělala betaverzi, protože si možná vy, kdo jste četli mé první příběhy, tak jsem neoddělovala přímou řeč od odstavce a odstavec psala nazačátku s třemi tečkami a malým písmenem a na konci odstavce též... no teď už tak nepíšu, jen při normální mluvě/psavě / pro zájemnce, včera /4.10.08/ jsem napsala veršovanou verzi... tak jestli budete někdo chtít, tak si ji přečtěte
Mise H: Tajemné, tragické, napínavé, smutné, krásné Úplně na mě dýchla ta atmosféra, asi budu mít taky depresi T.T (Ber to jako kompliment ) Jako jedinou výtku mám možná to, jak si střídala čas přítomný a minulý. Je lepší to psát všechno v jednom čase, tohle mi přijde takové zmatené. (Případně, češtinářka nám říkala, že je dobré psát v minulém čase a při nějaké akci přejít do času přítomného To jen tak na okraj ) Ale jinak nemám co vytknout, bylo to opravdu krásné Ta scéna, kdy Kushina utíkala před Hidanen byla jednoduše úžasná
Něco do nudy aneb moje skromná sbírka povídek ^_^
Moje nejnovější FF počiny: Itadakimasu, Otravná manželka
velmi pekne dielko , len tym uderom som nepochopil , hidan ju sekal kosou ci len buchal, lebo pokial sa nemylim ak by ju hidan sekol s kosou bol by konec ovela skor.
Mám rád niektoré filmy, nedávno som zíral na jeden s tamtým šedovlasým americkým hercom, ktorý voľakedy býval vtipný, teraz už nieje.
Opakovať sa hádam nemusím, pretože je všetko vyjadrené podomnou.
Neriešim, že Hidan ešte nebol v Akatsuki, to nemá zmysel riešiť
Aj tak to bolo veľmi pekné... Pozastavila som sa nad spojením mokrá temnota... to sa mi naozaj páčilo, ale v tejto poviedke je veľa podobne krásnych výrazov, ktoré jej dali patričnú úroveň
fenomenální!!! hele mýlím se a nebo tohle nemáš na blogu?
...
ale ano, je to tam ~> rubrika: jednorázovky
fakt krásný(v uměleckém slova smyslu )
Ach jo ... Povídka o Narutově rodině - ty miluju ... Tohle bylo nádherný, takový smutný, ale zároveň tam bylo to "Postarej se o něho", co naplnilo celej příběh něčím ... strašně krásným ...
Umíš moc dobře psát a tohle byl zajímavej nápad, psát to všechno stylem "teď se děje" ... Moc se mi to líbilo
Nepřemýšlelas někdy o seznamu FF? Přecejenom, bude si to číst víc lidí, a to je u tvých povídek jenom a jenom dobře, že se to dostane k dalším očím ...
ostrov, odpovídám: ‚Telefonní seznam. Je v něm tolik postav! Mohl bych
vymýšlet nekonečné množství příběhů.‘“
U. Eco
skvělý...teda překvapil mě ten hidan xD takej saďour xD
neřeš...jaksi jsem neřešila záporáky...XD
Prej že si přečtenim tvých FF zvýšim sebevědomí...VELKÝ KULOVÝ!!!!!!! Kurňajs...tak teď je mý sebevědomí na bodu mrazu a ještě níž!!! xDDD Mno co...prostě krása!!!!!
heeej to neříkej... píšeš užasně...tak co řešíš...
mam len jedno slovo:UZASNEEEEEEEEE uplne uzasne ale smutne smrk ale is trieda sa musin uznat
http://s6.bitefight.sk/c.php?uid=73945
arigatooo vám všem
teda ďalšia smutnučká poviedka...smrk...Ryuuka si úžasná, bolo to skvelé len pekne píš ďalej, hoci aj takéto poviedky, lebo ti to ide pekne od ruky, a od srdca
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
kráísne nádherné... moc hezké.. .čododať? skvele píšeš... poklona
Po přečtení tvé technopařby začala rolovat moje myšička jako zběsilá a hledala mezi FFkami Ryuuku. Zasekla jsem se tady a dnes už od tebe nic dalšího hledat nebudu, pro dnešek bylo překvapení z tvé strany dost Moc, moc hezké. Je vidět, že zvládneš psát "hlouposti" i vážné věci na jedničku.
děkuji děkuji... vážně mě to těší
Překrásné. Zajímavé téma. Kráááááááááásááááááááá.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
děkuji moc myslela jsem že už tahle povídka zapadla
To je moc pěkný! Na to, žes měla depku neber ohledy, Erben, když psal Kytici ji měl taky... Jinak by něco takovýho nenapsal. Tohle má aspoň nějakej smysl...
děkuji děkuji....kytice je náhodou moc dobrá to věc hlavně kolovrátek lol tys ten zlý had tys ta divá zvěř a ted jí vydloubli oči a uřezali nohy a ruce ááááááá krev...neřešte....sem dnes nějaká na krev
Ať žije Erben. Kytici bych odříkala i kdyby mě o půlnoci vzbudili
Jenom dnes??XD XD
Vodník je lepší xD sex s vodníkem a následné eliminace hlavy děťátka xDD
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
přesně...krev je nej
Souhlasím s tebou! Mimochodem je to naprosto úžasný!!! Píšeš fakt skvěle! I s depkou i bez ní!
A Kytice smysl nemá?
je to fak moc hezounký moc se ti to povedlo
Hezké^^
Ale... Envy je stále nejlepší
A máme rádi Obita!!
Výlev jednoho ublíženýho třináctiletýho děcka... aneb proč tu nejsem