Sasukeho pomsta část 1

Probudila se. Ještě dříve, než otevřela oči, ucítila ten hrozný pach. Pokrčila nos. Pomalu a opatrně pozvedla hlavu. Co tady dělám? Kde to jsem? ...neustále si kladla podobné otázky. Rozhlédla se po místě, kde se nacházela. Byla to čtvercová místnost s jedněmi dveřmi a rozměry zhruba 10 X 10 metrů. Na stropě poblikávala malá žárovka. I přes toto osvětlení dívka neviděla do vzdálených koutů místnosti. Když zaostřila zrak, zdálo se jí, že tam vidí jakousi postavu.
"Kdo to je?" zeptala se tiše. Něco se kolem ní mihlo. Jakýsi šedý stín. Dívce po zádech přeběhl mráz. Bála se a nedělalo jí žádný problém si to přiznat.
"Sakuro..." ozvalo se z pravého rohu místnosti. Dívka sebou trhla. Tušila, komu ten hlas patří.
"Sakuro..." ozvalo se znovu a tentokrát ze stínů vyšel mladý hoch s nenávistným pohledem.
"Sasuke..." pronesla tiše Sakura a upřeně sledovala každý krok onoho chlapce.
"Tak dlouho jste mě hledali a pronásledovali. Cítil jsem se jako štvaná zvěř. Zabíjeli jste mé přátele, které jsem bral jako svojí rodinu. Ale teď jsem se přestal skrývat. Nyní dokončím své dílo. Teprve teď se ukáže, co v tobě vězí, Sakuro." Sasuke se zlověstně zasmál.
"Neblbni, Sasuke, dělali jsme to všechno pro tebe..."
"Mlč!!! Nechci slyšet ty tvé odporné lži! Chci ti vysvětlit, co jsem si pro tebe připravil. Momentálně se nalézáš ve starám. polorozpadlém baráku na kraji Konohy. V ostatních místnostech na tebe čekají tví přátelé. Čekají, až je vysvobodíš, nebo zemřou. Ale nejprve musíš zachránit sama sebe. Na pravé ruce, mezi palcem a ukazováčkěm máš pod kůží přidělaný výbušný papírek. Již brzy vybouchne a záleží pouze na tobě, jestli přežiješ. Pro svou záchranu si totiž musíš ukousnout kus ruky." Sasuke se ušklíbl.
"Co to má znamenat...?"
"Další otázky jsou zbytečné. Dyštak se uvidíme u tvé druhé zkoušky." A s těmito slovy se Sasuke rozplynul.
„Nééé!!!“ zakřičela Sakura a sesunula se na zem. Ihned se však vzpamatovala. Takže buď si teď prokousnu ruku, nebo zemřu, pomyslela si Sakura. Okamžitě věděl, co si má vybrat. Jemně dala svou ruku k zubům. Připravila se a ...
„Ááááááá!!!“ Vřískot pronikal zdmi. Sakuřina ruka se zalila krví. Tmavě červená tekutina cákala všude kolem. A mezi tou hordou krve byl i onen papírek. A najednou se ozvalo ohromné PRÁSK! Sakura tomu však jen taktak unikla. Opět se sesunula k zemi. Krev nyní měla všude, i ve vlasech. Rychle si sundala čelenku a umrtvila si s ní ruku.
„Sakra!“ zaklela, ale tentokrát se už dokázala zvednout, aby mohla vykročit pryč. A pak si vzpomněla, že v ostatních místnostech jsou její přátelé. Rozběhla se k prvním dveřím, které uviděla a prudce je rozevřela. Místnost byla úplně stejná, až na to, že se v ní nacházeli dva chlapci, zhruba Sasukeho věku. Vypadalo to, že už jsou vzhůru. Sice oba dva leželi, ale ne na zemi, nýbrž na jakési kovové síti, která byla připevněná na řetězech a vznášela se asi metr nad zemí. Pod ní zela tmavá díra. Ani jeden z chlapců nemohli mluvit, protože měli svázané nejen tělo, ale i pusu. Sakura k nim popošla, aby se na ně podívala. Úlekem couvla o něco dozadu. Takže dostal i je, mihlo se jí hlavou. Na železných sítích ležel Neji a vedle něj Shikamaru.
„Vypadá to, že svou první zkoušku jsi zvládla… podíváme se tedy, jak si poradíš nyní.“ Z jednoho rohu vyšel Sasuke. Bylo zjevné, že je to opět jeho klon.
„Ty mizernej…“
„Ale prosím tě, Sakuro, ovládej se. Tvým přátelům zbývá jen troška života. Abych ti ale vysvětlil pravidla. Budeš muset vybrat jednoho z těchto dvou. Až se rozhodneš, komu z nich odebereš život, a komu ho daruješ, budeš muset najít klíč. Klíč na záchranu Nejiho má Shikamaru a naopak. Ještě ti poradím, hledej někde poblíž oka.“
„Co…?“ zakřičela Sakura, ale to už byl Sasuke pryč. A v tu chvíli se v jámě rozhořel plamen. Sílu toho plamene cítila Sakura i na takovou vzdálenost. Jak se teprve musí cítit ti dva. A do toho všeho se dala železná síť do pohybu… směrem k vraždícím plamenům. První, co Sakura udělala, bylo to, že svým přátelům sundala šátek z pusy.
„Sakra! Co se to tu proboha děje!“ vykřikl Shikamaru. Sakura ho ale neposlouchala, myslela na to, že si teď bude muset vybrat mezi tím, jestli zabije Nejiho nebo Shikamaru.
„Sakuro, odvaž nás!“ rozkřičel se Neji, protože oheň už ho lehce olizoval.
„Ježiši to je otrava! To pálí!“ postěžoval si Shikamaru. Sakura se smutně podívala na Nejiho.
„Je mi to moc líto. Promiň mi to, ale musím to udělat,“ pronesla a přistoupila k němu. Pomalu mu položila své prsty k oku.
„Co to děláš?! Okamžitě mě… úáááárg!!!“ Místností se rozlehl řek, když Sakura Nejimu vydloubla oko. Rychle ho pustila a po tvářích jí začali stékat slzy. Nejiho krev stříkala všude. Dostala se i do ohně, který jí s radostí pohltil a jakoby toužil po další. Sakura ucítila škvařící se maso. Pohlédla na Nejiho a Shikamarovo záda a zbledla. Oba je měli úplně spálené. Neji sice křičel, ale Shikamaru silně zatínal zuby a měl co dělat, aby se k Nrjimu nepřidal. Musím si pospíšit, nebo zemře i Shikamaru, pomyslela si Sakura. Hrábla prsty do otvoru, kde měl ještě před chvílí Neji oko. Se zděšením si však uvědomila, že kromě teplé tmavé tekutiny tam nic není. Nasucho polkla. Vyškrábla tedy Nejimu to špatné oko!
„Promiň, Neji!“ zakřičela a co nejrychleji mu vydloubla i to druhé. Ozval se ještě horší křik. Po zemi tekly potoky krve. Sakuře se podlomila kolena. Slíbila si, že hned, jak se jí dostane Sasuke pod ruce, všechno mu to vrátí. V uších jí dráždil Nejiho řev, ale rozhodla se ho ignorovat. Co jiného mohla dělat? Znovu hrábla do Nejiho oka a tentokrát kromě krve nahmatala i klíč! Sakura se usmála. Prohlídla si ruku, kterou měla od krve a opět se jí zmocnilo zoufalství.
„Nesmím tomu propadnout,“ říkala si v duchu a přispěchala k Shikamaruovi. Pohled na něj byl deprimující. Jeho vlasy, vždy svázané do úhledného copu, mu uhořeli, ze zad, rukou i nohou mu odkapávala krev a celé jeho tělo bylo takřka naloženo v ohni.
„Vydrž, Shikamaru,“ zašeptala Sakura a klíčem mu postupně uvolnila všechny končetiny. I přes ohromný žár dala ruce do ohně, aby mohla pozvednout svého polomrtvého kamaráda. Kdyby se Sakura podívala na jeho spodní část těla, uviděla by ohořelou páteř a lebku a téměř „do zlatova upečené“ maso kolem. Sakura položila Shikamarua na zem. Nejiho drásavý křik umlkl. Umřel. Sakura pozvedla své ruce, aby Shikamarua uzdravila, ale nešlo to. Jenže proč? Položila své ucho k jeho srdci. Nic. Nebilo.
„Nééé!!! Proč!!! Proč mi tohle děláš, Sasuke!!!“…