Mouchy 1

Hatake Kakashi seděl pod stromem a četl si. Zrovna byl v jedné napínavé části, když mu začala okolo ucha poletovat moucha. Nejdřív jí nezaujatě odehnal rukou, ale když se vrátila a přidala se k ní druhá, už to nevydržel, zaklapl knížku a začal je odehnávat. Čím víc se je snažil odehnat, tím víc jich přibývalo. Po chvíli se rozeběhl směr svůj dům a nechal roj much za sebou. Když se dostal domů, zaklapl za sebou dveře, opřel se o ně a pomalu popadával dech.
Mezitím seděl Naruto v Ichiraku Ramen a pochutnával si na asi desátém ramenu. Když to přesáhlo pět, nesnažil už se to ani počítat. Najednou mu do ramenu spadla moucha. Naruto pozoroval, jak ještě mává křidélky a snaží se dostat ven. Po chvíli to vzdává a nehybně leží uvnitř. Naruto zhnuseně odstrčí ramen, zaplatí a odejde. Ani si nevšiml dotčeného výrazu na tváři Ayame.
Nebylo to poprvé, kdy mu náladu zkazila moucha. Poslední dobou se nějak přemnožily a vesnice nemá s to se jich zbavit. Zato Gamakichi si to pochvaluje a při každé vhodné příležitosti básní o tom, že takhle musel vypadat ráj.

Orochimaru, Tsunade a Jiraiya seděli v jejich oblíbené restauraci. Řešili své problémy a nové zájmy.
„Tak jaký to je být Hokage?“ zeptá se po chvilce ticha Orochimaru.
„No…. Není to tak strašný, mám víc povinností, ale dá se to… Mám míň času na hazard, což mě moc netěší, ale vypadá to, že Shizune si to pochvaluje,“ odpověděla s úšklebkem na tváři Tsunade.
„A jak jde ten tvůj projekt?“ pokračovala.
„Myslíš projekt nesoucí název: Moucha s novou genialitou?“ zeptal se s pyšným výrazem na tváři Orochimaru.
„Tak ten moc dobře nejde,“ poklesla mu ramena a začaly mu z očí téct slzy. „V poslední době nikdo neumřel,“ vykoktal ještě ze sebe.
„Stejně si to nedokážu představit. Ty pitomý mouchy, který mě pěkně otravujou a ještě aby uměly myslet. Docela smrtící kombinace,“ řekl Jirayia a svá slova potvrdil plácnutím mouchy, která si zrovna letěla smlsnout na jeho obědu.
„To bude dobrý,“ poplácala ho konejšivě Tsunade po zádech. Zabrali se do rozhovoru, že si ani nevšimli, že Jiraiya odešel.
Tsunade se rozhlídla.
„Kde je Jirayia? Že už zase píše ty svoje perverznosti?! Ať si mě nepřeje!!!“ rozkřikla se a odkráčela hledat Jirayiu.
Orochimaru zůstal v restauraci a kul plány o svém projektu, když v tom mu zazvonil mobil. „Halo?“ řekl Orochimaru znuděně.
„Cože?!“ najednou stoupl jeho zájem. Dokončil rozhovor: „Hned jsem tam,“ a už si to šinul do nemocnice.

Orochimaru rozrazil dveře nemocnice. Tam už na něj čekala pohledná sestra. Té si skoro ani nevšiml a už dychtil po svém dlouho očekávaném pokladu.
„Kde je?“ vychrlil ze sebe mezi hlubokými výdechy a nádechy.
„Tady,“ ukázala sestra zhnuseně na krabici a raději odkráčela pryč, kdyby si náhodou chtěl Orochimaru svůj dárek prohlížet.
Orochimaru zvedl krabici, ale jelikož nečekal, že bude tak těžká, málem mu spadla na zem. Potom si ji hodil na záda a běžel k sobě domů.
Doma rozbalil krabici a v ní bylo milióny spletitých kabelů a drátku, které byly v něčem, co vypadalo jako akvárko pro rybičky. Orochimaru opatrně otevřel víko a připojil kabely ke svému již připravenému přístroji. Zdálo se, že tu věc, na kterou byly připojeny ty kabely, se už nepodaří vrátit k životu, ale po dlouhém pracování a klení se to povedlo. Orochimarovi se stkvěl na tváři úsměv a vyrušily ho jen hodiny, které začaly odbíjet. Dopočítal se do dvanácti a tak se rozhodl, že půjde spát. I v noci ho však budily jeho neuvěřitelné plány, které by však nikdo asi ani nechtěl znát.