Drama
V jeho modrých očích poprvé mohla vidět, co cítí. Byla jeho soupeř, nic víc, nic míň. To ne! Mohl to být kdokoli, třeba támhleten tlouštík. Holka s culíky na hlavě, prostě každý, kromě něj. Ramena se snížila, nehodlala však před ním projevit slabost. Pomalu její nohy začaly klesat po schodech, on radši přeskočil zábradlí, aby se nemuseli potkat.
Minulosť, ktorá stále bolí.
"Deira, kde si?" spýtala sa Kushina skúmajúc okolitú krajinu.
"Tu, mami," odpovedala jej.
"Tak sa pod najesť. Uvarila som tvoju dobrotu. Ramen," informovala ju.
"Rameeeeeeeeeeeen. Mňamkáááá," vykríkla celá natešená a upaľovala k stolu.
Pri ňom už sedel Minato, jej otec. Milo sa na ňu usmial a začal podávať večeru. Ani nie po piatich minútach bola fuč.
Asi o šiestej večer som ju prišiel vyzdvihnúť. Nervózne som si potiahol golier košele a zazvonil som. Dvere sa otvorili a stál v nich jej otec.
„Dobrý večer.“ pozdravil som ho. Pozorne si ma premeral.
„Dobrý večer Kiba. Poď na chvíľu ďalej.“ vyzval ma, a tak som vošiel.
Voviedol ma do obývačky, kde už sedela Katema s mamou. Bola prekrásna, teda, Katema. Povzbudivo sa na mňa usmiala.
„Sadni si Kiba.“ milo ma ponúkla jej mama a ja som ju poslúchol.
A druhá séria je tu. ✿‿✿
„Takže Sasuke sa chcel podobať na Itachiho?“
„Áno, vždy mu bol v pätách a snažil sa zosilnieť kvôli nemu.“
„Chápem. Itachi musel byť jeho vzorom.“ Odpila som si z ovocného čaju a usmiala som sa na Sasukeho matku.
Božemôj, toto je tak trápne. Chcem ísť domov.
Niežeby mi bolo nepríjemné byť so Sasukeho matkou, teda vlastne... no ide o to, že sa bojím, že urobím nejakú hlúposť alebo poviem niečo nevhodné. Čo by si o mne potom myslela? Musím predsa urobiť dobrý dojem!
„Co to sakra?!“ zapištěla Uno, když se nad jejich hlavami objevily roje zbraní. Její tým už nebyl daleko od věže, tak ji to celkem naštvalo, čekala, že si to v klidu doběhnou.
Minulosť:
Monštrum, ktoré bolo vidieť už z veľkej diaľky stálo oproti svojmu súperovi. Mal na sebe plášť s nápisom Štvrtý Hokage. Vedelo, že nemá šancu, ale snažilo sa ho zabiť, no keď uvidelo prenikavé svetlo, vedelo, že prehralo.
Súčasnosť:
Dualismus
„Tak dost!“ zakřičel jsem a rychle se přesunul před Hinatu. Tohle jí nemůžou udělat! Ona nic neprovedla. To určitě jen já, jen netuším co…
„Sasuke? Co ksakru děláš?“ divila se Sakura, která na mě koukala s otevřenou pusou.
Zdravím vás, čitatelia pri ďalšej časti tohto fanka. Tak ako aj pri predošlom diely, aj dnes vám venujem OSTčko, ktoré ako dúfam vystihne atmosféru tejto časti.
Takže už vás nebudem ďalej zdržiavať a prajem vám príjemné čítanie 
Byl šokovaný, jeho nepozornost ho mohla stát hodně. To že tu nechal svůj kunai, bylo jako nechat tu svůj podpis. Takovou chybu nikdy v životě neudělal. Ještě několikrát prohledal celé místo. Znovu si potvrdil skutečnost, že jeho zbraň někdo sebral. Pokud někdo ví jak to použít… Může mě vystopovat… Ne, ne, myslím na to nejhorší. Proč by někdo chtěl najít jeho majitele? Shinobi si ho nechá, civilista prodá… Je to v pohodě. Navíc se k němu přenést nemůžu, prozradil bych se sám.
Prvá fáza plánu sa mala práve začať. Vošla som do kuchyne a sadla si za stôl.
„Mami?“ začala som opatrne.
„Čo je miláčik?“ usmiala sa mama a pokračovala v krájaní zeleniny. Chystala obed. Zelenina, blé.
„Vieš, zaujímalo by ma... Ako si sa dala s otcom dokopy?“ začervenala sa.
„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“ (Autor citátu: Romain Rolland)
1. ČÁST – DÍVKA S VLASY BARVY ČERVÁNKŮ
Sedí a čeká. Smutná dívka s temnou prázdnotou v srdci která se nazývá samota. Sedí a čeká na někoho, kdo se nevrátí, na někoho, kdo se vrátit ani nemůže. Smutně obrací pohled k místu, kde ji zanechal. K místu, kde skončily jeho sny. Pořád čeká na místě kde ji ponechal když ji opustil, ale nakonec odchází, přišel již někdo jiný, kdo bude smutnit.
Kľakol som si na kolená snažiac popadnúť dych. V pľúcach som cítil tlak a bolesť, ktorá sa každým nádychom stupňovala, až som mal pocit, že sa zadusím. Vzduch sa mi zasekával v hrdle čoraz častejšie. Cítil som sa slabý. Pridržiaval som sa rukami o zem, pričom sa mi nekontrolovateľne triasli.
Štipľavý zápach prenikal do pľúc a ďalej sa šíril do celého tela ako jed. Ledva som si cítil prsty na rukách, boli ako ľad.
* Takto nie...* pomyslel som si. *Takto to nemôže... skončiť.*
Genesis
Nemohu pochopit, že jsem to celé zkazil. Kvůli mně tu teď leží v kaluži své vlastní krve a já nemohu udělat vůbec nic! Jak jsem mohl být tak strašně naivní. Přemýšlel mladý muž, který klečel před bezvládným tělem dalšího muže. Oba vypadali tak na 19 let, možná 20, ale rozhodně nevypadali nějak zkušeně. Jenže tohle není začátek našeho příběhu, nýbrž jeho rozuzlení, ke kterému se později dostaneme.
Jenom klid. Hlavně klid!
Hleděla jsem na hnědovlasého muže přede mnou, jehož obličej vyjadřoval množství nechápajících pohledů. Ať si na mě hodí jakoukoliv masku, já jsem ho poznala. Už by nemusel dělat chudáčka nemocnýho!
„Přestaň blbnout Sasuke! Poznala jsem tě!“ pohrozila jsem mu, ať už nechá té šarády a řekne mi, proč tu je.
Neverila som vlastným ušiam.
„Posilní to vzťahy medzi našimi klanmi, súhlasím s tým. Bude to dobré a myslím, že lepšieho manžela pre teba by sme už nenašli.“ dohovoril otec a ja som tam len tupo sedela. Neji. Mojím manželom.
„Ani náhodou! Čo je to za sprostosť a prečo by som to mala urobiť? Lebo všemocný Hiashi si to vymyslel?! Kašlem na neho aj na vás všetkých...“ kričala som, ale otec sa hrozivo postavil a ja som radšej stíchla.
„Urobíš to!“ prikázal mi. „Koniec diskusie.“ a odkráčal von z izby.
Ťažký beh sa ozýval nočnou tmou, prach z cesty dvíhal až kamsi na úroveň očí a svietil v žiare okrúhleho mesiaca. Lampy v Konohe v túto nočnú, či už skôr rannú hodinu nesvietili a ľudia už dávno spali. Nebolo tam nikoho, koho by táto naháňačka udivila, nikoho, kto by im pomohol zastaviť ho.
Já a Naruto jsme se krčili na hlavách Hokagů, a vyčkávali, až se všichni shromáždí. Ninjové postupně přicházeli a rovnali se do řad. Tsunade vypadala že se o mě bojí. Rozhlížela se kolem jestli mě neuvidí. Zazněl zvon a pohřeb začal. To bylo pro nás znamení, že začínáme s útokem.
Vyskočila jsem a hodila kunaje na balónky.
„Naruto! Teď!“ zakřičela jsem na Naruta.
Pokračovanie pozastavené
Naruto sa ešte teraz celý triasol. Zovrel v ruky v päsť, zatvoril oči a snažil sa nadýchnuť.
*Upokoj sa.* prehovoril naň Kurama snažiac sa utíšiť tú bolesť, ktorú prežíval. Uloviť Narutovi od bolesti.
*Nevyčítaj si to, Naruto. Ty za to nemôžeš.*
*Nie?!* kontroval mu s trpkou výčitkou. *Takmer som prizabil Gaaru! Ako som mohol nad tebou stratiť kontrolu? Čo sa to stalo?*
Přebíral si v myšlenkách události minulých hodin, nedokázal tomu uvěřit, ona mu pomohla. Proč, tahle otázka ho trápila. Neměl rád neznámo a nehodlal to jen tak vytrhnout z hlavy. [i]Že by změnila názor?
