Rozhodnout se Kap. 19.

„Co to sakra?!“ zapištěla Uno, když se nad jejich hlavami objevily roje zbraní. Její tým už nebyl daleko od věže, tak ji to celkem naštvalo, čekala, že si to v klidu doběhnou.
Naruto pohotově zareagoval a odklonil útok díky své Fuuton technice. Teď ještě mohl své živly používat, na pár trénincích si ověřil jak pečeť, co používá Raikage, funguje. Je pouze na uvolnění bolesti, nekontroluje výdej chakry, proto si bude muset teprve dávat pozor, až se bude na jeho boje sám dívat. Raikage mohl vyhrožovat, jak chtěl, ale jeho opatření nebyla až tak dokonalá.

Ucítil náhlý pohyb za jeho zády, stačil se přemístit o pár metrů mimo. Podíval se, kdo se snažil zezadu ohrozit jeho život. Uviděl kluka v zeleném komickém oblečku, jak na něho cení zářivě bílé zuby a palcem nahoře chválí jeho reakci. Povytáhl obočí, usoudil, že tohle bude souboj rychlosti, jeho oblíbené. Za Zelenáčem se objevili další dva shinobi, jedna dívka a arogantně vyhlížející kluk. Tvářili se, jako by právě vykopali zlatý důl. Až trošku moc si věří… Uno si přebrala znovu kunoichi a Bora kluka. Nezajímal se sám o svého soupeře, proto na sebe pokusil upozornit.
„Mé jméno je Rock Lee!“ povytáhl své rty ještě o kousek výš. Naruto povolil bojový postoj. Proč všichni všechno berou v takovým klídku?! Troškaři! Nakonec se Leemu podařila pozornost upoutat. Naruto totiž pochopil, že se bude muset nejdřív vypořádat s tímhle, než bude moci pomáhat ostatním. Bohužel pro něj, do cíle museli dojít všichni tři a jako tým. Těšil se, až bude nějaká individualita. Vytáhl kunai a zamířil proti němu. Nejdřív si musel vytvořit výhodu, než bude dál pokračovat.

Kluk před ním vytáhl ruce nahoru a zkroutil prsty, zvednul levé koleno. Asi to mělo představovat nějaké bojové zvíře, první postoj při Taijutsu, ale už se to skoro v této době nevyužívalo. Naruto proti němu nasadil střední rychlost, chtěl si prohlédnout soupeřovi reakce a schopnosti. Lee také vytáhl kunai, ozvalo se první střetnutí, silný cinkot. Naruto se nechal odrazit zpět, brzdil nohama. Není to párátko… Složil tři pečetě.
„Fuuton: Drásající Obojek.“ Lee si toho byl vědom, nemohl použít na oplátku žádné své vlastní Ninjutsu, vždyť žádné neuměl. Rozhodl se pro postupné stahování z místa, dokud technika nezmizí.
Naruto si po chvíli všiml jeho ústupného pohybu. Však stále pozorujíc svůj pásek větru, blížícímu se k nepříteli, řekl.
„Před mou technikou nemůžeš utíkat, není smrtelná, ale sama o sobě nevyčerpatelná. Vzdej to, nechci ti nijak ublížit.“ Kunai vrátil ale zpět do své ruky. Očekával, jaká bude odpověď, doufal, že toho kluka odhadl dobře, sám by neodpověděl jinak.

„Síla mládí se nevzdává! Mám plno energie, vypal to nejlepší, co máš, kuklo od motýla!“ Trošku jinak, ale jeho odhad byl správný. Začínal čím dál více nesnášet poznámky k jeho vzhledu. To prostě nemůže zůstat inkognito, jako pravý ninja, aby ho nikdo nepoznal? Tihle shinobi byli tak nedozíraví, až to sám nechápal. Zakroutil symbolicky hlavou a znovu se podíval na Zelenáče. Pěst měl zatnutou, i když dále ustupoval a v očích mu rudě plály plamínky odvahy a nezkrotnosti.
Takhle se nikam nedostaneme, pustím tu techniku, stejně ho mám teď na dobrém místě. Odvolal své jutsu a v rychlém útoku se vydal mezi křoviska a rozrostlé stromy.
Bojiště pro něj jako dělané, spousta úkrytů a pastí ze zálohy. Objevil se přímo před Leem, stačil ho zaznamenat na poslední chvíli, Naruto zvýšil svou rychlost. Maskovaný ninja odskočil od poslední větve, která mu to umožnila a začal své Taijutsu. Leemu to zatopilo v očích. Vybral sis špatně, v tomhle jsem mistr! Naruto provedl první útok pravou pěstí, kterou mířil na protivníkovu hruď. Lee se z půli těla převrátil dozadu a tím se vyhnul. Byl to však jen klamný útok, tím měl zmást jeho pozornost a nyní zpomalené reflexy soupeře stačily na jeho kop levou nohou mířený na hlavu. Lee se trochu zděsil, bota se blížila k jeho obličeji nebezpečně rychle. Napadl ho jediný možný manévr, nohu zablokovat a nárazem ji zlomit, tím však mohl poškodit i svou ruku. Chtěl to risknout.
Naruto nad jeho počínáním zúžil zornice, nechtěl odpravit svou končetinu, v mžiku se přemístil za něj, i když na něm neměl značku, mohl problesknout na kterékoli místo, kam dohlédl. Vytáhl kunai. Namířil jej na Leeho záda. Nepotřeoboval mu dát smrtelný úder, kdyby to nebylo nutné. Jeho nepřítel, ale poznal vážnost situace a toho, že musí změnit taktiku. Viděl, zahalený soupeř by neměl problém ho zabít.

Odskočil, jak nejrychleji mohl a rozhodl se pro to, co nemyslel, že použije tak brzo v celé zkoušce. Naruto jej nechal chvíli napokoji, skládal svou vlastní taktiku. Lee se sklonil ke svým kotníkům, vyhrnul si zčásti obleček a shodil z něj nějaké odporové pečetě. Naruto si po chvíli na tento typ vzpomněl. Dost staromódní a brutální pro tělo, velmi však účinné… Když to sundá bude… Nakonec počkal, až začne on. Lee neváhal, chtěl ho srazit k zemi.
Vytáhl dva kunaie, každý do jedné ruky. Odrazil se a zbytek nešel vidět, i když… jak pro koho. Lee plánoval maskovaného zasáhnout kunaii z otočky, už měl úsměv vítěze, ale místo nářku uslyšel, jak o sebe čepele třou a na své kůži ucítil žhavé jiskry, které se dostaly i přes jeho oblečení. Byl nejen překvapený, jeho pocit se nedal popsat. Tohle by se mohlo nazvat jeho „maximálkou“, ale ten kluk ji viděl a překonal.

„Proč nepoužíváš Ninjutsu? Tohle jsem viděl, bylo to jako zpomalené,“ řekl zlomyslně. Skoro na mé úrovni… Nechtěl znít jako vrah, snažil se ho jen odradit, aby nemusel… ho nemusel… zabít. Byl na cestě překážkou.
Zkusil na něj další útok, toť Tornádo z Listové, nehodlal se jen tak vzdát. Naruto hodil kunai zpět, tam kde startovali svůj boj. Začal totiž ztrácet přehled o tom, jak si vedou jeho kolegové.
Přemístil se, nestihl se však podívat na ostatní. Leemu zbyla jediná možnost, i tak strach v jeho očích nebyl.
„Primární Lotus.“ Jestli tohle nevyjde, bude to konečná… Jedině otevřít bránu, ale až tak dobrý přece být nemůže. Rozběhl se proti nepříteli a začal s kopy směřujícími nahoru. Tím ho zvedal až do výšek korun stromů.
Při svých výpadech nohama musel Lee bolestí zavírat oči. Doufal, že je dost rychlý, na to aby nestihl využit jeho slabinu. Bílé bandáže se už začaly kolem těla Zahaleného obmotávat, zdálo se, že po závěrečném nárazu bude již znám vítěz.

Ozvala se velká rána a země pod nimi se částečně otevřela. Lee od menší propasti odskočil a čekal výsledek. Dým po chvilce ustal a naskytl mu šťastný pohled, viděl tam ležet nepřítele a k ničemu se, jak se zdálo, neměl. Lee si klekl, dýchání se mu ztížilo a jedno horní víčko mu nekontrolovatelně padalo přes oko. Chvíli se nic nedělo, když to tělo co leželo na zemi, se z ničeho nic vypařilo do bílého kouře. Hned poté ucítil škubnutí za jeden konec bandáže a následné odříznutí. Tím spadl na loket. Pomalu se ani nemohl zvednout.

Naruto se schoval za větev stromu. Víš, těsně před dopadem jsem si udělal stínový klon. Přemístil jsem se sem. On mě nahradil a ještě pod sebe hodil menší bombu, která způsobila ten kráter, ale taková síla… Jakže se to jmenuješ? Lee? To bylo dost dobrý. Ale když tě teď tak vidím, stojí tě to moc. Namotával si kus látky na prst. Poté je po stejných délkách rozřízl na čtyři části. Musím si přesně vytyčit body, jinak to nebude fungovat. Pravidelný čtverec. Zamračil se, geometrie mu nikdy moc nešla, ale hodila se dost. Potřeboval ji hlavně na malování pečetí a to mu šlo.

Probleskl za záda unaveného Leeho. Ten si toho všiml. Naruto položil kus bandáže na zem a připíchl to k ní pomocí kunaie. To stejné udělal o takový metr vpravo. Lee opravdu neměl jiný nápad než.
„První…“
Přemístil se před něj a udělal to co předtím. Stihl všechno jen tak tak, než Lee mohl uvolnit své Brány. Dostal se zase za něj, musel dokončit techniku ještě zpečetěním.
Když uslyšel silné žuchnutí něčího těla a následný povzdech, ucuklo mu celé tělo. Zděsil se, co když je to někdo od něj? Rozhlédl se po původci zvuku. Byl to Bora, právě dostal ránu. Vypadalo to, že vždycky schytá ty nejsilnější soupeře. Naruto se podíval na jeho protivníka a jeho… jeho oči! Kolik lidí tady ještě má Kekkei Genkai? Jsou nějací přemnožení, ne? Obzvlášť v Listové!! Toho nemůže porazit. Svraštil čelo. Ten kluk, Hyuuga, šel na Boru s kunaiem v ruce. Naruto ale musel dokončit svou pečeť, jinak ztratí moc chakry a nebude fungovat.

Dodělával pečetě koně a hada. Nesměl se rozptylovat, musel to udělat správně, jinak to bude k ničemu.
Zdálo se, že si toho všimla i Uno. Rychle zaměstnala svou holku nějakým Genjutsu a snažila se pomoci. Rozběhla se a hodila po Hyuugovi shurikeny. Bez problému je vykryl a čekal na další.
„Katon: Střela Draka,“ složila pár pečetí a technika byla na světě. Nebylo to žádné Céčko, určitě bralo hodně chakry. Jako obranu použil Vír Proroctví a vydal se přímo na Uno. Nestíhala takové intervaly, bránila se, seč mohla, i tak však nestihla vyhnout se čtyř úderům Vznešené Pěsti. Zabolelo to a ona spadla na kolena. Znovu vytáhl kunai, to už takhle Naruto nemohl nechat. Musel to, co nejrychleji dokončit. Jestli ji zabije…
„Fuuinjutsu: Klaunova Past,“ zašeptal a položil ruku na prašnou zem. Hotovo! Rychle!!

Zastihl to právě v čas, kluk se napřahoval s kunaiem na bezbrannou Uno. Stačil mu přemístěním a kopem na ruku odvrátit kunai, ale zaplatil, bylo to o chlup pozdě. Hyuuga mu udělal dlouhou řeznou ránu na noze a své čelo potřísnil krví. To nemohl stihnout! To není možné!! Setřel svůj obličej o rukáv trička. Naruto zatnul zuby, bolelo to a ten se ještě trefil do nebezpečného místa, těsně minul tepnu. Tohle je jak tři na jednoho a ten zmetek má ještě výhodu! Tohle bylo štěstí! Nedával jsem si pozor! Hraju natvrdo, moje noha dostane pomstu! Vytáhl si z lékárničky kus látky a nohu přiškrtil, aby neztrácel krev. Za chvíli to bude zahojené.

Uno vyděšeně otevřela oči, očekávala bolest, ale nic nepřicházelo. Před sebou uviděla stojící osobu.
„Ty? To jako fakt?“ zarazila se.
„Máš snad problém? Musíme tam dorazit všichni tři!“ procedil mezi zuby. Najednou se Uno zastyděla, byla si vědoma toho, že to nemusel dělat, vždyť se přece navzájem nesnášeli. I tak, otřepala se, stála za svým názorem.
„Co sche divím, byla to tvoje povinnost!“ vrtkavě vstala.
„V tom případě zapomínáš na tu svoji,“ hodil hlavou směrem k holce, která se probrala z Genjutsu. Avšak v mysli se také na chvíli vrátil o pár hodin zpět, na její příležitost, její povinnost.
„No jasně, pojď Boro. Vychutnej si toho podivína bez zornic.“ Naruto se pousmál, jak všechno bere tak lehkovážně. Je to z toho, že ještě nebyla na pořádné misi. Zapomněl na bolest a postavil se do útoku.

„Vzdej to, tvůj osud je prohrát, stejně jako toho obtloustlýho blbce s Raitonem,“ natáhl ruku, „Dej nám svitek a já tě nechám být, nebojuji s tím, kdo má dopředu nevýhodu,“ kradmo se podíval na jeho nohu. Přes tlustou vrstvu bandáže šel i tak rudý flek od krve vidět.
„Jen škrábnutí, není to nevýhoda. Navíc by to neměl říkat ten, kdo má již od narození možnost výhody a povyšuješ se tu nad pohodovýho kluka, co se k tomu dopracoval sám. Svitek… hmm… nedám!“
„Seš hloupej,“ přimhouřil oči.
„Poznej sám, nesuď mě podle toho, jak vypadám, nebo jak se chovám, suď mé schopnosti. Dokud je nevyzkoušíš, nevíš,“ pokrčil rameny. Proboha, dneska mám nějak kecavou. Chce to přejít v boj. Nemusel začínat, o to se postaral soupeř.
„Hmat šedesáti čtyř úderů.“

**********************************************************************

„Hej, stůj, proč se mi vyhýbáš?!“ zeptala se už naštvaně. Kamarádka jí zmizela před očima pomocí Shunshin no jutsu. Stihla po ní jen hodit polštář z pohovky, ten ji už ale nedohonil, odrazil se od zdi a spadl na zem.
Uraženě se posadila, její tváře zbrunátněly. Pod bradou ještě měla menší bouli od té držky cizinky. Taková ostuda! Nemůžu vyjít ven! Chvíli si ji mnula. Druhou rukou svíjela opěradlo sedačky a nehty se zarývala do potahu.
Přišel čas pro odplatu! Jdu ji zmlátit.

Vydala se do ulic. Nevědě proč, její nohy ji nesly pryč od hlavní části vesnice. Měla něco zkontrolovat, něco ji tam táhlo. Když nohy zaparkovaly před jejím rodným domem, zasmála se.
„Asi si chtěly připomenout cestu, tohle je absurdní. Půjdu na večeři,“ mluvila kamsi do dáli. Při běhu se ještě ohlédla, ale poté mávla rukou, připadala si jako v nějaké knížce, co má strašit děti po nocích.

„Názdar dědo, jeden velkej tady pro mě,“ upozornila na sebe v Ichiraku.
„Jé, ahoj Kairo, jasan, posaď se,“ zvolal vesele majitel. Kaira najednou ze své ponuré nálady vytahala všechny své předchozí vlastnosti, zvídavost, neustálé otázky a nezdvořilost. Všimla si totiž ninjů, kteří se právě vrátili z mise.
„Co je nového na „bojišti“?“ nadzvedla obočí.
„Hmm?“ takhle bez zájmu odpověděl jeden ze dvojice.
„Nové hrozby? Klepy? Cokoli, no tak určitě se něco děje!“
„Popravdě, mezi shinobi je teď tichá válka,“ řekl a upil si svého pití, „Všechny vesnice hlásí větší počty krádeží drahých a tajných věcí…“ znovu si lokl, „Však to musíš znát, dcero Čtvrtého.“
„Moc ne,“ posmutněla, když si vzpomněla na kratičký seznam svých misí, svět se od těch dob změnil.
„Všechny vesnice si to hází na bedra mezi sebou a teď je jedna zkouška, za chvíli bude další, myslím, že poprvé uvidíme v aréně smrt přímo z pódia.“ Kaiře vyschly ústa, kdyby měla někoho zabít před všemi, nebo měla být zabita… To ji nenapadlo.
„Máte typ, kdo za vše může?“ částečně změnila téma.
„Tak to je různé… Ehhm, myslím, že půjdeme dát hlášení Hokagemu, ne?“ šťouchl do muže vedle něj, ten pochopil a z kapsy vyhodil pár mincí.
„Děkujeme,“ odešli.
No jasně, já nejsem blbá. Hokage to musel někomu dát za misi, zjistit to. Mohlo by to mít spojitost s tím, co tehdy říkala Temi? Skrytá Oblačná? Proč jen nejsem na vyšším postu! To bych byla informovaná.

**********************************************************************

Bum! Jeho čelist schytala ránu. Z pusy mu začal vytékat pramínek krve.
„Jak ty mi můžeš říkat, co můžu a co ne?! Svůj život mám ve svých rukou tak se vzdej!“ Uno už končí, měl bych ho taky dorazit.
„Fuuton: Síla Jehlic.“
Ve vzduchu se začaly tvořit hroty v podobě kunaiů, postupně se stlačovaly, až vytvořily podoby rotujících jehlic. Když byly připravené, samy se vydaly vstříc nepříteli.
„Vír Proroctví.“ Roztočil se kolem své osy a tím poslal jehlice zpět ke svému majiteli. To neumíš nic jinýho? Už byl frustrovaný, jeho soupeř mu vracel techniky neustále zpět, tento souboj ho nebavil, navíc ho pořád sledoval svýma očima. Mohl by spatřit chakru Kyuubiho v něm, proto nezůstával dlouho na stejném místě.
„Suiton: Vodní Podzemí.“ Celé tělo se proměnilo v kapky, které se vsákly do zeminy. Hyuuga nevěděl, co má čekat nyní, už se začalo stmívat a on zatím ještě nevyhrál, i když souboj netrval dlouho.

Najednou ucítil, jak mu pevná ruka uchopila kotník. Někdo ho stáhl dolů, pod „hladinu“. Cítil kolem sebe vodu, protože nenabral vzduch do plic, marně po něm vztahoval ruku, začal se dusit. Přemýšlel, jestli je to Genjutsu nebo Ninjutsu, nevěděl, jak se odtamtud dostat. Něco k němu připlavalo zezadu, neviděl to, všude byla tma, ale potvrdil to fakt, že ztratil vědomí.

Naruto ho odtamtud vytáhl a opřel o strom.
„Víš, stačilo jen použít jakékoli jutsu a dostal by ses ven. Je to totiž Céčková technika, když víš, jak se bránit. Používám ji, protože právě není moc známá.“ Nechal ho tam, jeho svitek mu nesebral, nebylo potřeba. Zezadu k němu přišla Uno.
„Scheš lama, trvalo ti to hrozně dlouho, takovýho chudáka z Listové.“
„Ty máš, co říkat. Navíc, není to taková sranda, když nechceš, aby chlápek s oční Kekkei Genkai poznal tvou chakru nazpaměť.“ Sklonil se, chtěl vidět stav své nohy.
Vypadá to, že pomsta nakonec stejně moc nedopadla.Pomalu oddělal vrstvy bandáží, poslední byla přisátá přímo k ráně. Viděl, jak se Uno dívá, jako by měla zároveň radost z jeho utrpení a touhu pomoci, protože o tom něco ví. Pohlédl na ni.
„Uno. Běž pryč,“ odsekl rozkazovačně a chladně.
„Trhni si.“
„Neboj, trhnu,“ pokusil se o sarkasmus, ale pro jeho radost odešla. Tohle nebude hezký, doufám, že na tom kunaii neměl jed. Ale, co blbnu, je to genin, toho by něco takového ani nenapadlo. Rychlým škubnutím oddělal zbytek látky. Zatnul zuby, vzalo to kousek kůže. Nic vábného a vonného. Kyuubiho chakra naštěstí odvedla svou hlavní práci, nedostala se do toho infekce.
Vytáhl si z lékárničky lahvičku s tekutinou, byla bez názvu. Otevřel to a do rány vypustil dvě kapky.
„Háá, pálí, pálí,“ neodpustil si, nebyla to legrace. Doufám, že mi za to ksicht té holky stál. I tak, s takovým soupeřem jsem měl vyváznout bez zranění… Musel jsem je sice při tom chránit, ale… Byla to moje chyba, ten kop byl z blbýho úhlu. V hlavě se mi furt ozývalo, dělej, dělej, tak jsem to přepísk. Zkušenosti, které potřebuji, se hrnou, super. Nechtěl už jít pěšky, teď jen o tom musel přesvědčit ostatní.

Nakonec to nebylo, až tak těžké jak se mohlo zdát. Uno i Bora byli unavení ze svých soubojů. Naruto vytvořil dva klony, jednoho poslal ke věži, aby se tam mohli za úsvitu přemístit a druhého na vyhledání správného místa k odpočinku. Zatím prohledávali své poražené soupeře. I když nebyli mrtví, bylo to něco jako odměna pro vítěze. Naruto si všiml, že Uno bere Hyuugovi svitek.
„Nech jim ho, budou mít ještě tři dny, když se zítra probudí. Nejsou špatní, zaslouží si to.“
„Nesouhlasím, poražení by měli přijít o vše, aby sche poučili,“ rozumovala.
„Pokud vím, tak tohohle jsem porazil já. Dělej, jak myslíš, seš ale moc krutá.“
„Víme.“

***

„Kdo bude držet hlídku?“ zeptal se Bora. Celkem zbytečně, protože daná osoba už měla namyšleno, že to bude ona.
„Je to v pohodě. Prospěte si celou noc, beru si to já,“ řekl automaticky Naruto. Uno a Bora pokrčili rameny, souhlasili. Rozložili deky a pojedli něco málo pro své žaludky.
Bora se poté vydal za Narutem, ten si ustlal pohodlně. Deku si dal ke kmenu stromu, aby o něj mohl opřít svá záda.
„Budeš v pořádku? Nechceš s něčím pomoct?“ zeptal se se zájmem.
„Ne v pohodě Boro,“ pokusil se o úsměv, „Do zítřka budu skákat jako… něco skákavýho.“ Vykouzlil tím na tváři Bory menší pobavený úšklebek, za to byl rád.
„Seš si jistej, že neusneš? Klidně tě vystřídám…“
„Boro?“ získal jeho pozorný pohled, „Běž spát, tím mně pomůžeš, vážně.“
Zavřel oči, tak mohl lépe pozorovat, co se kde děje, oči mu byly v noci k ničemu. Už jako malý si musel vypracovat sluch, aby mohl bojovat poslepu a teď se mu to hodilo na menší odpočinek.

Uslyšel kolem sebe kroky, ale poznal, kdo to je.
„No to mi mohlo být samozřejmý, to pako chrápe a přitom si sám řekl o hlídku," řekla rozespalým hlasem.
„Já nespím, víš. Když mám zavřené oči, můj mozek se lépe soustředí na jiné smysly. Jeden ze dvou důvodů. Druhý je ještě jednodušší, když nás někdo napadne, bude si myslet, že spím, tím ho můžu překvapit. Proč tys neulehla?"
„Nechci, až budu mít tohle za schebou, tak budu... Proč ne ty?" Vážně se mi to nechce vysvětlovat Uno!!
„Moje noha, dal jsem si do ní speciální léčbu, která má ale svou cenu. Bolí to tak moc, že nemůžu spát, do rána tam ale nic nebude."
„Jak jsi s tím mohl bojovat?" Otevřel jedno oko. O co se snaží?
„Už jsem bojoval se dvěma zlomenýma rukama, tohle přežiju taky."
„Kdo tě k tomu donutil?"
„Do toho ti nic není. Chtěl jsem to sám," zabředla na nebezpečné místa a to ho vytáčelo.
„Proč tak riskuješ?!"
„To je pořád samé proč a zase proč. To jsem u křížového výslechu?!"
„Víš proč, nemůžu spát?! Nejde to vedle osoby, která mi neustále lže!" strhla mu krytí z obličeje, „Proč sche skrýváš? Nejscheš hnusnej, tak proč?! Ano, proč, proč, to je ta základní otázka. Nemůžu spát vedle člověka, který nemá pravé jméno. Který je na úrovni jounina a dělá zkoušky chuunina, který nemá problém někoho říznout do krve! Máš na hrudi jizvu, která tě měla zabít, tvůj výraz v očích říká, vím něco, co vy ne. Statisticky neexistuješ! Ano proč, co jsi, že nemůžeš říct ani příteli," ukázala na spícího Boru, „svou pravou identitu?!"
„Chci být někdo jiný a proto jsem tady. Jsem ten, koho nechceš znát!" svým proslovem ho dostala na nohy.

***
Čekali už tři dny, až se shromáždí všichni. Byl překvapený, jaké kvantum zkouškami prošlo a byli tam i ti, se kterými se chtěl utkat. Teď mu to ale nebylo umožněno. Na tabuli soupeřů jako pátý duel zasvítilo jeho jméno. Nebylo samo.

Kanji Radage
vs.
Uno Vodure

Jejich nyní ještě více znepřátelené pohledy se střetly a začaly souboj bez rozhodčího..