Nový člen Akatsuki

Bylo krásné letní odpoledne, po hrbolaté cestě pochodovala pětice mužů, dva z nich nesli nosítka, na kterých byla velká truhla.
„To je tíha, už abychom tam byli,“ stěžoval si mladík, který nesl nosítka vepředu.
„Isamu, kdybys nebyl tak mizernej v kartách, mohls dělat doprovod jako já,“ popichoval ho velitel skupiny.
„Podívej se na Kentu,“ pokračoval a ukázal při tom na hromotluka, který si vesele vykračoval před nimi, „vždyť ten ani neví, jakou mají jednotlivý karty hodnotu.“
„Měl jsem prostě blbej den,“ vymlouval se Isamu, „ale Midori taky pohořel, a to se vytahoval, jak to umí.“
„Když nejdou karty,“ ozvalo se zezadu, „tak …“

Zadní část nosítek s pořádným žuchnutím dopadla na zem.
„Ku*va!! Proč to pouštíš???“ nadával Isamu, kterému to nepříjemně trhlo s rukama.
Velitel se otočil a snažil se zjistit, co se stalo. Midori ležel na zemi, stejně tak pátý člen družiny. Truhla na nosítkách se otevřela, ale nebyl tam nikdo, kdo by ji otevřel. Velitel tasil svůj meč a opatrně se blížil k truhle.
„Kento! Kde se flákáš?? Pojď sem!!“ volal velitel.
Kenta se konečně začal zajímat, co se děje, a pospíchal k veliteli.
Velitel máchal mečem kolem truhly ve snaze někoho zasáhnout, ale nikdo tam nebyl.
„Jsem tady šéfe!“ oznámil vítězoslavně Kenta, „Co se stalo?“
„Jak to mám vědět??“ rozčiloval se velitel, „Něco nás přepadlo!“
„Já nic nevidím!“ bezprostředně reagoval Kenta.
Velitel byl na pokraji zhroucení, taktak ustával to, že byl přepaden, ale tyhle řeči už byli na něj moc.
„Protože místo abys dával pozor, tak čumíš někam dop***le, ty vypatlanej idiote!“ vybouchl.
Velitel těžce oddychoval, upřeně se díval na o hlavu většího a o pár desítek kil těžšího Kentu. Až teď mu začalo docházet, že by ho Kenta mohl klidně zmlátit. Ale Kenta asi vůbec nechápal, co na něho velitel řval, a jenom se přihlouple usmíval.
„Vypadá to, že truhla je plná,“ potěšil velitele Isamu.
„To máme štěstí,“ oddechl si velitel.
„Ale je tam aji …“ zarazil se a rychle nakoukl do truhly.
„Je pryč, nééé, jsme v …“

„Zuzuzuzuzuzuzuzu!“
Zetsu vystrčil opodál hlavu ze stromu.
„Tak přece se tu objevil, parádní představení,“ pochvalovala si bílá polovina.
„Ale potřebujeme takovýho zlodějíčka?“ nesouhlasila ta černá.
„O tom už rozhodne Madara,“ odpověděla zase bílá, „jdeme za ním!“
„Zuzuzuzuzuzuzuzu!“

Zetsu vylezl ze země kousek od Madary, který ležérně seděl na okenním parapetu.
„Opět udeřil, jak jsem přepokládal, skvělá práce!“ básnila bílá polovina.
„A zabil někoho, nebo jenom krade?“ vyzvídal Madara.
„Nikoho nezabil!“ promluvila černá polovina.
„To je pravda,“ přitakala bílá, „většinou jen krade, ale když strážní dělají problémy, neváhá je podříznout! A potom je to pořádnej masakr, krev stříká, kusy těl létají vzduchem, úplně je rozpárá!“
„Vypadá to, že by se mohl hodit, rozšíříme naše řady! Pošli Sasukeho, ať ho naverbuje!“ rozhodl Madara.
„Samotného nebo s týmem?“ chtěla upřesnit rozkaz bílá polovina.
„Kdyby opět přecenil své síly,“ dodala černá.
„Celý tým Taka!“
„Stejně nechápu, proč ho potřebujeme, když už jsme několik členů nabrali,“ přemýšlela nahlas černá polovina.
„Jestli jenom nechce, aby někdo Sasukeho porazil,“ dodala už jen potichu, aby to Madara neslyšel.
„Jeho schopnosti jsou velmi zajímavé a my stále nemáme takovou sílu, jakou by Akatsuki měla mít!“ vysvětlil Madara, „Jaký je plán?“
„Zítra budou ve Vodopádové přepravovat vzácný náhrdelník společně s dalšími cennostmi pro feudálního pána, určitě ho přijde ukrást, stačí jen být poblíž!“

Sasuke, Karin, Juugo a Suigetsu zpovzdálí sledovali čtveřici ninjů, která nesla cenný náklad.
„Cítím velkou chakru, která se sem rychle blíží,“ vypískla Karin, „to musí být on!“
„Nikoho nevidím,“ rozhlížel se Suigetsu.
„Už je u nich!“ informovala Karin.
Ninjové se rozletěli jako kuželky, když je strefí koule.
„Ukaž se, ty šmejde!“ zakřičel jeden z nich a sevřel pevně kunai v ruce.
„Chrrrr!“ zachroptěl, z krku mu tryskala krev, podlomil se v kolenách a spadnul na zem.
„Sakra, co je to zač??“ děsil se další.
Vteřinu na to už měl rozdrásaný trup, jako kdyby se na něho vrhla divoká šelma. Díval se na své vnitřnosti, jak mu vytékají z těla.
„Hajzléééé!!“ zařval třetí a jako smyslů zbavený se rozběhl k místu, ze kterého byl veden útok na jeho parťáka.
V půli cesty něco bez sebemenšího odporu přeseklo jeho krk, hlava odrotovala od těla, které bezvládně žuchlo na zem.
Poslední ninja se po úvodní srážce ještě nezvedl ze země, ležel na zádech, v očích slzy, oběma rukama svíral před sebou kunai. Věděl, že tu umře. Cítil, jak se k němu někdo blíží, jak … se zastavil. Někdo doskočil kousek od něho.
„Zajímavé jutsu, zakřivuješ světlo, které na tebe dopadá, aby tě obtékalo, čímž vytváříš iluzi, že jsi neviditelný,“ rozebral protivníkovu záhadnou techniku Sasuke.
„Ale tyhle oči tě vidí jasně!“ dodal.
„Sharingan!“ promluvil někdo nad třesoucím se ninjou.

„Co chceš?“ zeptal se mladík s rozcuchanými černými vlasy, který se zničehonic objevil mezi Sasukem a ležícím ninjou.
Rozepnutá černá vesta s bílými ornamenty, které zdobily i jeho černé kalhoty, mu jen lehce zakrývala vypracované tělo.
„Akatsuki snad tenhle poklad nezajímá!“
Když ninja spatřil toho, který zmasakroval jeho parťáky, ovládl ho hněv, touha po pomstě mu pomohla stát, napřáhl se a …
Mladík se bleskurychle otočil a pěstí ho udeřil do míst, kde se nachází srdce. Odsunul ruku, na těle ninjy zůstaly tři dírky, ze kterých vytékala krev.
Zkřížil své svalnaté ruce nad hlavou, prsty sevřel v pěsti. Kolem každé dlaně měl ovázanou pásku, na které byly připevněny tři hroty, které ale sahaly zhruba dva centimetry za klouby.
Najednou, jako když kočka vytasí drápy, z hrotů proudila chakra formující deseticentimetrové čepele. Rychle švihl rukama dolů a připažil je k tělu. Obličej ninjy ozdobilo šest protínajících se hlubokých ran, které utvořily čtyři čtverce.
„Akatsuki tě chce mezi sebe!“ vyrušil ho Sasuke.
„Nezájem!“ odpověděl a nechal zmizet čepele.
Strčil do ninjy, aby mu pomohl k zemi, a otočil se na Sasukeho.
„Pak tě přinutím násilím!“

Juugo, Suigetsu a Karin přiskočili k Sasukemu.
„Čtyři na jednoho, to není moc fér!“ zkonstatoval mladík, když ho tým Taka začal obkličovat, a opět se zneviditelnil.
Karin zavřela oči a soustředila se na jeho chakru.
„Říkal jsem ti, že proti těmhle očím je to zbytečné!“ připomněl Sasuke a upřeně se na něho díval.
Z míst, kde mladík stál, najednou vyšla ohromná záře.
„Ááááá, nic nevidím!“ zařvali současně Sasuke, Juugo a Suigetsu.
„Spoléháš moc na své oči, Sharingane, ale bez nich jsi nula!“ užíval si Sasukeho bezmoc, přičemž se zviditelnil a kopnul Sasukeho do tváře. Ten odletěl.
„Ííííík!“ vyjekla Karin, která jako jediná nebyla oslepena, přesto nechávala oči zavřené a sledovala vše svou schopností cítit chakru.
Juugo přešel do vraždícího režimu.
„Líbíte se mi, takže si s váma trochu pohraju. A abyste věděli, kdo vás oddělal, říkejte mi …“
Aktivoval své tělo raitonem a s neuvěřitelnou rychlostí bušil pěstmi do slepého Juuga ze všech stran. Ten se ho marně snažil zasáhnout, ale kdykoliv máchl rukou do míst, odkud ho mladík mlátil, nikoho nezasáhl a údery začaly dopadat na jinou část jeho těla.
„Speedo!“ zařval, když se Juugovi pod náporem ran podlomila kolena.
Na pravé ruce vysunul opět čepele a nechal s nimi Juugovi na obličeji hlubokou památku. Čepele zmizeli, přesunul se k Suigetsovi.

„Chidori Nagashi“ poslal Sasuke výboj směrem, kde si myslel, že bude Speedo.
Ten však neměl problém vyhnout se a Sasukeho jutsu schytal Suigetsu.
„Ááááááááá!“ sténal Suigetsu, „Raiton mně fakt nedělá dobře!“
„Tak to rád slyším!“ potěšilo Speeda, který mu do pravého boku zasunul jednu čepel.
Suigetsu s sebou začal klepat, jako by seděl na elektrickém křesle.
„S váma je fakt zábava, ukaž ještě něco Sharingane!“
Nechal být klepajícího se Suigetsa a už kroužil kolem Sasukeho.
„Poprvé, co mohu bojovat proti sharinganu. Myslel jsem, že Uchiha klan byl vyvražděn. Doufal jsem, že jednou budu bojovat proti kopírovacímu ninjovi Hatake Kakashimu, ale pravý Uchiha je lepší,“ radoval se Speedo a svoje slova doprovázel údery na Sasukeho.
„Tak předveď, co jsi od někoho okopíroval. Určitě bys rád zkopíroval moji neviditelnost, co? Ale to je moje kekkei genkai, kombinace fuutonu a raitonu! A s tím si ani tvoje očička neporadí!! Co kdybych si vzal tvůj sharingan?!?“
„Sasuke, dělej něco!“ zařvala zoufalá Karin.
„Slečinka by se taky chtěla zapojit!“ odtrhl Speedo svou pozornost od Sasukeho.
Sasuke vycítil příležitost a srazil ho ramenem k zemi. Teď si byl jist, kde Speedo leží.
„Chidori Eisou“
Bleskové kopí vyrazilo Sasukemu z ruky proti Speedovi.
„Ááááááááááá! Já nechci umřít!!“ řval Speedo, ačkoliv Sasukeho kopí zastavil jeho rychle vyvolaný větrný štít.
Oklamaný Sasuke zrušil svoji techniku.

Do nastalého ticha začal někdo tleskat.
„To tady máte třídní sraz?“ reagoval Speedo na opodál stojícího Madaru.
Zneviditelnil se, vyskočil na nohy a řítil se na muže v masce. Cestou ještě vrátil Sasukemu sražení ramenem, který se odkutálel několik metrů vzad. Vysunul čepele a zaútočil na hlavu. Ke svému údivu hlavou bez odporu proletěl, ale protivník byl nezraněn. Tentokrát máchl na srdce, ale opět bez zranění proletěl Madarovým tělem. Odskočil od něj trochu dál a zrušil neviditelnost.
„Co chceš?“
„Připoj se k Akatsuki,“ nabídl mu Madara.
„To už říkali tamti, ale nedivím se, že nabíráte členy, když tam máte takový nuly! Já pracuju sólo, vždycky pro sebe, nikdy nedělám poskoka! Vezmu si náhrdelník a ty si můžeš uklidit ten odpad.“

„Na Akatsuki ti s**u!“