Zrození hrdiny, díl 006 - Setkání v šeru

Byla poměrně teplá noc, přestože obloha byla jasná, měsíc se blížil do úplňku, ideální podmínky k nočnímu tělocviku.
„Óóóóóó, cítím se jako mladík, Kakashiho v dalším souboji roznesu na kopytech!“ ozvalo se z elipsoidu, který vymezovalo rychle se pohybující švihadlo.
„Ano, Gai-sensei, Vy to dokážete!“ hulákal někdo z druhého elipsoidu.
Naokiho tempo bylo v porovnání s těmi nadšenci přímo bídné, a tak jeho švihadlo žádný souvislý elipsoid netvořilo.
Dál od skákajícího tria spokojeně spali Neji a TenTen i přes hluk, který u toho skokani dělali. Po dlouhé době to byla příležitost, jak beze strachu z odhalení načerpat ztracené síly.
„Víte o tom, že je vás slyšet na kilometry daleko?“ seřval hlučné skokany Naruto.
Švihadla se zastavila.
„Co to máš na sobě za maškaru?!?“ smála se Hanabi při pohledu na Naokiho.
„To je speciální kombinéza, je výborná na trénink i do boje,“ vysvětloval Gai za souhlasného přikyvování Leeho, přičemž ho v jeho zápalu ani nezajímalo, proč se zde uprostřed noci objevili.
„Viď Naruto?“
„Eeeh, ano!“ zalhal a vzpomněl si, jak si ji chtěl obléct, ale Ero-sennin mu to rozmluvil.
„To díky ní Naruto zesílil!“ věřil svým slovům Gai.
Naruto se oklepal z nostalgického vzpomínání a zabořil svůj pohled do Naokiho.
„Jak sis mohl dovolit opustit tábor, nevíš, jaká jsou pravidla?!!“ hněval se na něho, ačkoliv si sám uvědomoval, že on není ten pravý, kdo může jiné kárat za porušování pravidel.
Hanabi nedala Naokimu prostor na odpověď, vrhla se k němu a objala ho.
„Já … já už se na tebe nezlobím!“
„Lee! Naoki! Pokračujeme!!“ zavelel Gai.
„Ale já na sebe ano!“ pošeptal Naoki Hanabi, vzal švihadlo a usilovněji než předtím se pustil do skákání.

ráno v Kamenné
Tsuchikage poletoval ve své pracovně metr nad zemí, vztek jím cloumal už od předvčerejška, kdy očekával první zprávy o svém triumfálním vítězství. Bitva s ninjy z Listové začala přesně před dvěma dny.
„Ani jedna zpráva, jak je to možné?“ hudroval.
„Byla chyba, poslat tam Kurotsuchi samotnou, měl jsem jít taky, kyčle, nekyčle!“
„Alespoň bych věděl, co se děje!“
V tichosti udělal několik koleček po pracovně.
„Jak já to nenávidím!“
Přistál na podlaze a šel ke dveřím.
„A jestli se mně dostane ten informátor do ruky, tak ho rozdrtím na prach!“
„Otevřel dveře a zařval do prázdné chodby: „Akatsuchi! Ke mně!!“
Po chodbě se rozléhal Akatsuchiho dusot, který intenzivněl.
„Řekni, že máš nějaké novinky, Akatsuchi!“
„Ano!“ překvapil ho.
„A jak to, že s něma nejdeš hned za mnou?“ dopálil se Tsuchikage.
„Asi se Vám nebudou líbit,“ klidně pokračoval Akatsuchi, „doteď se nikdo nevrátil z Deštné na naše území.“
„Cože?“ prskal Tsuchikage, „To jsme byli do jednoho poraženi??“
„Hrstkou ninjů???“
Vyletěl do výšky metr a půl nad zemí a poletoval po pracovně.

Náhle prudce zastavil.
„Určitě jim pomohla Písečná,“ napadlo ho, „uzavřou s námi příměří, ale …“
„Naši špioni v Zemi Větru hlásili,“ skočil mu do řeči Akatsuchi, „že Písečná splnila naše požadavky, do boje se nezapojila.“
„Hhrrrrhh!“ vřelo to v něm, přesto sletěl do své obvyklé letové hladiny jednoho metru nad zemí a pokračoval v poletování.

ráno, provizorní tréninková základna úžasných zelených šelem z Listové
„Hanabi-sama, Naruto,“ rozkoukával se Neji, „co tu děláte?“
„Vraceli jsme se pro Naokiho a našli ho s vámi,“ vysvětlila Hanabi.
„Ti blbci s tím ještě nepřestali?“ probudila se i TenTen a dívala se na Gai-trio.
Na Gaiův povel přestali skákat.
„Můžeme vyrazit, cítím se řádně rozcvičen,“ oznamoval Gai.
„A co snídaně?“ zeptal se naivně Naoki.
„Zapamatuj si chlapče,“ pokračoval Gai, „nikdy nejez těsně před tréninkem!“
„Ale teď jsme s tréninkem přece skončili,“ hladově a unaveně zároveň argumentoval Naoki.
„My s Leeem to vidíme zcela opačně, že Lee?“ přehrál vysvětlení na svého žáka.
„Ano, Gai-sensei, jakoukoliv obyčejnou aktivitu můžeš proměnit v trénink, například nudnou cestu lesem na sprint nepříznivým terénem.“
„Výborně, Lee!“
„Sprint?“ vyděsili se všichni kromě Leeho a Gaie.
„Lee, Naoki, vyrážíme!“ rozkázal Gai celý nažhavený, „Vy ostatní se klidně šourejte svým pomalým tempem!“
„A když budeme u skupiny dřív než vy?“ provokoval Naruto.
„Pak zbytek cesty do Listové půjdu po rukou, to je můj slib!“ přijal sázku Gai v nice guy póze.
„Já se přidám k Vám, sensei!“ nemohl si nechat ujít příležitost Lee, přičemž také stál v nice guy póze.
Nastalo ticho, Lee a Gai současně otočili hlavy na Naokiho.
„No tak já taky,“ podlehl nátlaku Naoki, křečovitě se zazubil a zamával rukou se vztyčeným palcem.
„Paka!“ překvapila TenTen a Nejiho Hanabi.

dopoledne v Oblačné
„To je dost, že jste se vrátil, pane,“ uvítal Raikageho v jeho pracovně Darui, „už jsme o Vás měli strach.“
„Nejsem malý děcko,“ odpověděl mu podrážděně, „co je novýho?“
„Máte tu další dopis od toho informátora!“ překvapil ho Darui.
„Cože? Ten teda má odvahu po tom fiasku!“ okomentoval to Raikage.
„Přečti mně to!“ překonal touhu spálit ten dopis.
Darui ho otevřel a začal číst: „Raikage-sama, omlouvám se za komplikace, které jsem Vám způsobil. Bohužel Tsuchikage nepochopitelně prohrál a nijak Vám nepomohl. Přesto bych to neviděl úplně černě. Vy jste žádné ztráty neutrpěl a garantuji Vám, že Tsuchikage zaútočí znovu. Mějte pár týdnů strpení, než zmobilizuje své jednotky. Napodruhé už to určitě vyjde, tím jsem si jist. Váš oddaný služebník, Sen no Rikju.“
„Co budeme dělat, pane?“ zeptal se Darui.
„Co bychom dělali,“ reagoval stále podrážděný Raikage, „počkáme.“
„Pošli zprávu Samui!“

v poledne v Listové
„A jsme tu!“ slavnostně zvolal Aoba před hlavní bránou.
Vstup hlídali jako vždy Hagane Kotetsu a Kamizuki Izumo.
„To jsme taky poznali,“ neodpustil si Kankurou.
„Rychle k Hokagemu,“ pobízel Gaara.
„Hokage není ve vesnici,“ oznámil mu Kotetsu.
„Jak to? Kde je? Musíme s ním mluvit!“ vyšiloval Kankurou.
„Je na super tajné misi!“ sděloval mu Izumo.
Gaara chápavě pokýval hlavou.
„V Hokageho pracovně bude Shikaku, běžte za ním!“ dodal Kotetsu.

Shikaku byl opravdu v Hokageho pracovně, lebedil si v pohodlném křesle a přemýšlel o šancích Listové v téhle válce.
„Kazekage-sama!“ uvítal návštěvu, která právě vešla.
„Už zase jen Gaara,“ usmál se na Shikaka.
„Co pro Vás můžu udělat, Kaze…, ehm, Gaaro?“
„Jak už asi víte, opustili jsme svoji vesnici. Chtěl jsem Hokageho požádat o dočasný azyl a o pomoc s prošetřením celé záležitosti v Písečné,“ využil nabídku Gaara.
„Po tom, co jste pro nás udělali, se nemusíte bát, že by Vaší žádosti Hokage nevyhověl. Mohl byste mi přiblížit, co se v Písečné stalo?“

„Tak jak se rozhodnete, Kazekage-sama?“ vyzval k odpovědi Gaaru jeden z členů rady.
Gaara se opíral lokty o stůl, ruce měl spojené a zakrýval si jimi ústa.
„Jak se může tak hloupě ptát?“ přemýšlel.
„Kazekage-sama, nabídka od Tsuchikageho je pro nás velmi výhodná,“ tlačil na něho jiný člen rady, „Listová nás jenom využívá!“
Gaara bouchnul pěstí do stolu.
„Zapomínáte, že když jsme potřebovali pomoc my, pomohli nám!“ obhajoval spojenectví Gaara.
„Ano, jednou zachránili Vás a Vašeho bratra!“ ozvalo se z druhé strany stolu.
„Co si to dovoluješ?!?“ vystartoval Kankurou.
„Zadrž Kankurou!“ uklidňoval ho Gaara, „Tímhle bys nic nevyřešil!“
„Jsme spojenci Listové a je naší povinností jít jim na pomoc, přijmutí Tsuchikageho nabídky by znamenalo zradu, a to jako Kazekage nemohu dopustit!“ uzavřel Gaara a myslel si, že tím byl problém vyřešen.
„Pak byste měl opustit funkci Kazekageho!“ promluvil opět člen rady z druhé strany stolu, „Navrhuji hlasovat o sesazení Gaary z postu Kazekageho podle jedenáctého dodatku!“
„To je absurdní, Noboru!“ nemohl uvěřit jeho slovům Gaara.
„Kdo je pro?“ vyzval Noburu radu k hlasování, postavil se a jako první zvedl ruku.
Ostatní ruce ho následovali.
„Gaaro, opusťte tuto místnost!“ poručil Noburu, „Budeme hlasovat, kdo dočasně obsadí post Kazekageho!“
Gaara se zvedl a šoural se z místnosti.
„Váš bratr by měl jít s Vámi,“ dodal Noburu.
Kankurou si něco potichu brblal, ale opustil zasedání rady s Gaarou. Dveře se zabouchly.
„Co se tam dělo?“ vyptávala se Temari, která čekala před místností.
„Ti blbci sesadili Gaaru a chcou uzavřít mír s Kamennou,“ rozčiloval se Kankurou.
„Cože??“ vyjekla Temari.
„Jdeme, nemáme čas!“ rozhodl se jednat Gaara, „Sežeňte co nejvíc loajálních ninjů, po západu slunce vyrazíme!“

Slunce pomalu zacházelo za obzor, stmívalo se. V jedné z uliček se tvořil hlouček ninjů.
„To už bude všechno, Gaaro!“ oznamovala Temari.
„A všichni si jsou vědomi, do čeho jdou?“ chtěl se ujistit Gaara.
„Ano, všichni souhlasili!“ odpověděl Kankurou.
„Poslouchejte!“ zjednával si pozornost Gaara, „Děkuji, že jste sem přišli. Dočasným Kazekagem se stal náš sensei Baki. Přesto je jen loutkou a plní příkazy rady, která zakázala jít na pomoc Listové. Kdokoliv, kdo opustí vesnici, stane se nukeninem. Už nejsem váš Kazekage a nemůžu vás k tomuhle nutit ...“
Vytáhl kunai a udělal s ní škrábanec přes znak Písečné na své ochranné čelence. Temari a Kankurou ho napodobili a po nich i všichni ostatní.
„Jak se dostaneme z vesnice?“ zeptal se jeden z ninjů.
„Na dnešek hlásili písečnou bouři, že Gaaro?" odpovídal Kankurou.
Gaara natáhl ruce před sebe a písek kolem něj se začal vířit …

„Určitě v tom má prsty Noboru, už jen to jméno …“ byl Kankurou stále rozladěný.
„Aobo, najdi prosím našim hostům nějaké ubytování! Jakmile se Kakashi vrátí, vymyslíme, co by se dalo udělat!“ ukončil setkání Shikaku.

odpoledne na cestě do Listové
„Gai-sensei, to by nemělo platit,“ stěžoval si Lee při chůzi po rukou.
„S tím nic nenaděláš, Lee, byli zde před námi, ale rozhodně se nesmíš cítit jako poražený! Tvoji výhrou je tenhle trénink!“ viděl vše pozitivněji Gai.
„Ano, Gai-sensei, hned jak se postavím na nohy, zapíšu si to!“ byl rád za novou radu Lee.
„Lee, měl bych pro tebe úkol,“ začal Gai.
„Jistě, Gai-sensei, co to bude?“ radoval se Lee.
„Budeš se věnovat Naokimu!“ přikázal mu.
„Ale sensei,“ protestoval Lee, „takhle nebudu mít čas na trénink s Vámi!“
„Zapamatuj si, Lee,“ poučoval ho Gai, „kdo jiné učí, sám se učí!“
„To je geniální, Gai-sensei,“ obdivoval svého mistra, „to proto jste tak skvělý!“
„Protože učíte mě!“ dojal se Lee a na tváři se mu objevily první slzy.
„Lee!“
„Gai-sensei!“
Přiblížili se k sobě a objali se nohama.
„Prosím vás, ignorujte je!“ nabádala TenTen ninjy, kteří procházeli kolem.

„V Listové máte fakt divný týpky,“ poznamenala Temari, když ty dva míjela.
„Ale na tam toho nemaj,“ máchla rukou směrem, kde se snažil být nenápadný Naruto.
„Při té jeho hyperaktivitě je úspěch, že jsem ho dokázal na jeden den zabavit,“ připisoval si zásluhy Shikamaru, „navíc to byl jeho nápad, kterej je poslal na ruce.“
„Ale málem nás to zabilo, když k nám ta žába skočila,“ nesdílela Temari Shikamarův postoj.

Konec průvodu uzavírali Naoki a Hanabi, která mu dělala společnost.
„Zbytečně se trestáš,“ promluvila k němu Hanabi.
„Sázku jsem přijal a vy jste tady byli dřív,“ odpověděl jí.
„To jsem nemyslela!“
„A cos myslela, tuhle kombinézu?“ zasmál se, „Jo, vypadá hrozně.“
Hanabi se taky rozesmála, pak ale zvážněla: „To taky ne, myslela jsem Saicha!“
„Už nikdy nechci, aby kvůli mně někdo zemřel,“ odpověděl po chvíli.

pozdě večer v Zemi Vln
Kakashi a Shizune seděli u stolu, na kterém kromě přichystaného občerstvení stály dvě svíčky, jejichž plápolavé plamínky byly jediným osvětlením místnosti.
„Doufám, že zůstanete do rána,“ přistoupil ke stolu Tazuna, v jedné ruce nesl láhev saké, v druhé skleničky, „Inari by Vás určitě rád viděl, Kakashi.“
„Pokud by Vám to nevadilo, přespali bychom zde,“ přijal nabídku Kakashi.
„To je samozřejmost! Co ti dva venku, nechtěli by jít taky dovnitř?“ zajímal se Tazuna.
„Někdo musí zůstat na stráži,“ odpověděla mu Shizune a byla ráda, že může být v teple.
Dveře se s vrznutím otevřely.
„Už je tady, Kakashi!“ ozvalo se ze tmy.
„Výborně Raidou,“ těšil se Kakashi, „ať jde dál!“
„V Listové mají samé fešáky …“ promluvila žena ve dveřích, na kterou dopadalo jen pár paprsků světla od plápolajících svíček na stole.