Smrtí to nekončí aneb není duch jako duch 01-Zjev v koupelně

Něco k tomuhle dílu

Herueka..já žiju..já i píšu Né..v žádném případě, tohle hm.. povídka je jen tak čistě nalezena někdo hluboko uvnitř mého počítače, podle data je už rok stará Trochu jsem ji pozměnila, tak doufám že se pobavíte

Nastalo noc. Tmavovlasý mladík nemohl usnout, stále se převracel z jednoho boku na druhý. Takhle tomu už bylo po několik dlouhých dní, co ho přepadaly noční můry. Někdy dokonce mluvil ze spaní. Dneska to bylo ovšem horší.
Když mu nedovoloval špatný pocit, otočil se ke zdi a zahleděl se do tmavého rohu pokoje. Něco se v něm pohnulo. Zbystřil a než se stačil nadechnout, švihnul kunai do rohu. Nic nezasáhl, kunai narazil do zdi a následovně spadl na zem. Zase ta předtucha. Zamířil do provizorní koupelny. Zalezl pod sprchu a snažil se přijít na jiné myšlenky, tedy spíš se snažil neusnout. Pak přišla ta studená sprška, něco spíš někdo na něj koukal.
„ÁÁáá..!“ zakřičel a schoval se v sprchovém koutě. Znovu pomalu nakoukl ven, bylo to tam se stejným přihlouplým úsměvem jako předtím.
„Prober se,‘‘ řekl a dal si facku,aby s probudil. Nepomohlo to.
„Sasuke, měl bys vylézt, nastydneš,‘‘ ozvalo se nad ním. Ani se neopovážil zvednout hlavu. Když to přeci jenom udělal, málem vzletěl z kůže, jak moc se leknul. Okamžitě vyletěl, než to stačilo vlézt za ním.
„Co..to ..,‘‘ koktal a ukazoval na zjev před sebou. Zjev se tvářil stejně překvapeně a začal se ohlížet za sebe. Sasuke totiž vypadal jako by právě viděl ducha. Nebyl daleko od skutečnosti.
„Cože…ale.ty…bože můj..‘‘ koktal Sasuke a stále ukazoval na zjev před sebou. Prst se mu střepal a zjev se smál. Tedy snažil se, aby né, ale tahle chvilka byla k nezaplacení.
„Měl by sis vzít ručník,‘‘ poznamenal zjev a ukázal na jeho..hm…. choulostivé partie. Sasuke se ani neobtěžoval obléci se a jen s křikem vyletěl ven. Nezapomněl za sebou samozřejmě zamknout.
Zjev v koupelně si oddychl, naprosto nepozorovatelně se dostal až k hromádce skrývající se pod peřinou. Strčil do ní. Ozvalo se nesouhlasné zabručení a hromádka zmenšila svůj objem.
„Vylez, Sasuke, mě se nemusíš bát,‘‘ řekl klidně a posadil se na postel vedle něj. Z hromádky vykoukla nejprve kštice tmavých vlasů a pak teprve Sasukeho bledý obličej.
„Naruto…co tu děláš, Vždyť tě zabili,‘‘ koktal dál Sasuke.
„Fakt? To je super.‘‘ blonďák si stále neuvědomoval vážnost této situace, počínal si jak..hmm.. malé dítě?
„Ale kdybys byl duch, tak co tu děláš?‘‘ uvažoval i trochu naštvaně Sasuke. Málem mu přivodil infarkt a nemluvně o tom špehování v koupelně. Narutovi se na tváři objevil nepatrný ruměnec, místo toho si našel jiné místo na okukovaní než Sasukeho odhalenou hruď.
„Mluvím s tebou,‘‘ zatřásl s ním Sasuke. Až po pěti minutách si uvědomil docela důležitý fakt. Pustil Naruta a odklidil se od něj do vzdálenosti snad deseti metrů.
„Já se tě dotknul, co ty jsi to za vadného ducha,‘‘ nechápal a pohlédl na svoje ruce, které před okamžikem spočívaly na ramenou údajně mrtvého kamaráda.
„Tý jo to je dobrý,‘‘ reagoval stále potěšeně až přehnaně Naruto a stejně jako Sasuke si prohlédl své ruce. Pak se postavil.
„Hele myslíš, že umím probíhat zdmi,‘¨usmál se a zmizel ve vedlejší zdi. Objevil se hned za nic netušícím Sasukem.
„Super, umím procházet zdmi,‘‘ usmál se hned za Sasukeho, ten zažil málem svůj druhý infarkt.
„A myslíš, že umím procházet i lidma,‘‘ přemýšlel dál a rozběhl se proti Sasukemu. Tentokrát neproběhl, přímo narazil do Sasukeho a stejně jako i on se skácel na zem.
„Chybička se vloudila, však já na to přijdu,‘‘ rozhodl se Naruto a hbitě se postavil na nohy. Tmavovlasému mladíkovi to trvalo podstatně déle, stále nechápal počínaní svého kamaráda, natož celou tuhle situaci.
„Bože, ty tupej mezku, ty to nechápeš, seš mrtvej,‘‘ zakřičel na něj Sasuke. Naruto se na okamžik zastavil, pak se sesypal na zem. Sasukeho pomateně sledoval.
„Já to vím, už když jsem viděl to světlo a pak bum, tma a byl jsem tu,‘‘ vyprávěl Nauto a přitom se stále díval na jedno místo na stěně. Snad doufal, že tam nalezne odpověď.
„Já nevím, co se stalo a proč jsi tu, každopádně jsi mrtev,‘‘ řekl tentokrát Sasuke a zahleděl se do země. Sám dobře vědě, že on je ten vrah, že on je vinen. Snad tohle není trest za to všechno.
„Já vím,‘‘ hlesl Naruto a pohlédl na Sasukeho.
„Já vím, že jsi mě zabil, ale nevadí mi to, když jsem zemřel tvou rukou tak mi to nevadí, jsem rád,‘'prohlásil hrdě a postavil se. Sasuke raději ustoupil o několik kroků zpět. Třeba blafoval nebo je to past.