Otravná ženská 04

Temari se naposledy spokojeně nadechla, než vykročila k bráně.
U brány ji zastavila stráž se slovy: „Jméno a důvod návštěvy!“
Temi jen protočila panenky a odpověděla: „Jsem Temari z Písečné a jsem zde na rozkaz Kazekageho-sama. Hokage mě očekává.“
Strážní se na sebe podívali a po chvíli jí jeden z nich kývl, aby ho následovala.
Temari v jeho doprovodu přišla až před budovu Hokage, kde ji nechal o samotě a vrátil se ke svým povinnostem. Po chvíli čekání se jí ujala Shizune se slovy: „Jste tu brzy Temari-san“
„Ano, chci to mít za sebou co nejdřív.“
Tím debata skončila, až do chvíle než Shizune bez zaklepání vklouzla do Tsunadiny kanceláře.
„Je tu ninja ze Suny, Tsunade-sama.“
„Dobře, tak pro něj zajdi. A vy se prosím posaďte.“ Odpověděla aniž by zvedla hlavu.
Shizune pouze přikývla a opustila kancelář.
„Gaara mi pro vás dal tohle, Tsunade-sama.“ Ujala se řeči Temari a podávala jí svěřené papíry.
Teprve nyní Tsunade zvedla hlavu, aby zjistila, kdo to vlastně přišel.

Mezi tím se Shikamaru pomalu probouzel z říše snů. Protáhl se, zívnul a neochotně se zvednul z postele, která už v brzké době neměla být jeho. Jen tak napůl vnímal klepání na dveře a svou mámu, jak je otvírá. Ještě v polospánku zaslechl něco z rozhovoru Shizune s mámou a stále ospale scházel schody.
Další slovo ho už spolehlivě probralo a pád ze schodů způsobený šokem tomu jen dopomohl.
Shikamaru okamžitě zvedl hlavu a vyhrkl: „Temari?! Říkala jste Temari???“
Shizune se na něj zaraženě podívala a řekla: „Ano, je to snad problém?“
„Ne, nne není já já jen, že no ehm...“ Dostal ze sebe nesrozumitelnou větu a radši zavřel pusu.
V další sekundě už byl zase nahoře a oblákal se.
Shizune jen nechápavě zakroutila hlavou a odešla.

Temari už několik minut otráveně seděla na židli a sledovala Tsunade, jak se snaží udělat na zcela zaplněném stole alespoň kousek místa. Nakonec to vzdala a papíry přistáli na, podle Temařina odhadu, asi nejmenší hromadě.
V další chvíli se dveře rozletěli a průvan způsobil naprostou katastrofu v hromadách papírů. Temin zděšený pohled naprosto přesně vyjadřoval, co se jí honí hlavou. ‚Už nikdy neuvidím Sunu.‘
Blondýnka se okamžitě otočila s úmyslem důvodu této katastrofy několik vrazit. Její vějíř se těsně před Shikamarovým obličejem zastavil a ona se zdála být čím dál zmatenější.
„Co ty tu děláš?!“ vyštěkla podrážděně.
„No em já no.“ Shikamaru si odkašlal a začal znovu o poznání klidněji a rozvážněji: „Hokage mě pověřila, abych se postaral o vyslance ze Suny.“
Temi nejprve zbledla pak zrudla a nakonec se musela posadit, jinak by na zemi neleželi pouze papíry.

V porovnání z Tsunadinou reakcí se Temari zachovala naprosto klidně a rozvážně.
Po asi půl hodině, při které si Shikamaru přál, aby se nikdy nenarodil, se Tsunade uklidnila natolik, aby se ho přestala pokoušet vyhodit z okna, za což byl mladík nesmírně rád. V další minutě už byli oba vyhozeni ze dveří a tím pádem naprosto sami (nikdo, dokonce ani Shizune, se teď zrovna nehrnul Hokage na oči, protože by mohl skončit velice špatně).
Shikamaru se podíval Temari do očí a čekal jestli prolomí to trapné ticho.
Jelikož se to nestalo, musel se chopit slova: „Chová se tak i Gaara, nebo jen našemu Kage šplouchá na maják?“
„Ne, v podobných situacích praští hlavou o stůl a ptá se: ‚Co sem komu udělal?‘“ Odpověděla stále ještě zaražená.
Další rána do stolu naznačovala, že se Tsunade ještě tak úplně nevzpamatovala z amoku, a tak se Temari i Shikamaru velice rychle zdekovali.

Cesta k Nara domu byla tichá, na Temařin vkus až příliš. Jelikož se mladík k ničemu neměl, zbylo to na ní: „Em, takže já budu bydlet u vás doma?“
„No jo, vlastně v mém pokoji.“ Odpověděl Shikamaru.
Temari se prudce zastavila otevřela pusu dokořán a vyhrkla: „To jako s tebou v pokoji? Jakože tam budeme spát…“
„Ne! Já budu spát na gauči v přízemí, pokoj budeš mít sama pro sebe.“ Odpověděl velice rychle.
To ji uklidnilo a tak mohli v tichosti pokračovat v cestě.

Po několika trýznivých minutách konečně dorazili k domu.
Shikamaru pomalu a s obavami otevřel dveře. Naproti jim okamžitě přišla Shikamarova máma, přesně jak se mladík obával.
„Vítám tě u nás, už je to strašně dlouho, co jsi v Konoze byla naposledy že?“ Okamžitě Temari zavedla do obýváku a přinesla jí čaj. Shikamaru si v tu chvíli přál, aby vesnice pro Temari zařídila hotelový pokoj tak jako minule.

Po vypití čaje a zodpovězení několika otázek týkajících se cesty, se blondýnka odebrala nahoru do pokoje, který našla jen díky popisu cesty.
Temari padla na postel a přála si zbytek dne prospat, což se jí po několika minutách také splnilo.
Nevzbudil ji ani Shikamaru, když jí šel zavolat dolů na oběd.
Temari nerušeně prospala celé odpoledne i noc, čímž dohnala všechen spánek, který si po cestě, ve snaze mít to za sebou co nejdřív, nedopřála.