Nováčci

Koná se další sraz bijuu a podobné havěti! Bijuu jsou V.I.B *very important bijuu*, tak se nezapoměň zastavit!
Kyuubi zatřásl hlavou, aby se telepatická zpráva přerušila a rozhlédl se. Stále byl držen v temnotě uvnitř Naruta. Zkroušeně zakňučel a plácl sebou na zem.

Nejdřív poznámky, prosím

„Sakra!“ zavrčel Sasuke a praštil do jídelního stolu ve své kuchyni. Vztekle přešel ke kuchyňské lince a opřel se o ni. Rozhlédl se kolem sebe a dostal geniální nápad, jak konečně dostat tu mrchu – Ryuzakiho.
Sasuke přesně věděl na co má Ryu slabost. Jednoduše jahody a sladké. Takže proč nepřichystat sladkou pomstu? Sasukemu přeběhl po tváři ďábelský úsměv a odešel z kuchyně.

Kushina seděla opřená zády o strom. Vypadala úplně nehybně. To způsobil šok, velká úleva a obrovská zodpovědnost najednou. Toto vše se na Kushinu nahrnulo v okamžiku kdy jí Kisuke řekl že Sitera žije. Přitáhla si nohy až k obličeji a začala plakat. Do toho pláče dala celé své srdce. Z očí se jí řinuly slzy které tak dlouho potlačovala. Už nebylo možné je zastavit. Plakala ze žalu a velké ztráty, ale také z pocitu obrovského štěstí. Všechny tyto pocity, které Kushinou proudily, se slily do jediného, vše odplavujícího pláče.

Trénink byl jediná věc u které byl Naruto potichu, nejspíš mu došli všechny řečičky, které by mohli Sasukeho popichovat. Druhou věcí mohlo být to, že záviděl.

„ Použij svoji naigaru “ pravil mu Naruto tvrdým hlasem.
Gin se vylekal a zbledl ještě víc než to v danou chvíli jen šlo.
„ Co-co to povídáte?“ zeptal se vystrašeným hlasem Gin.
„ Chci abys použil Naigaru, “ opakoval mu Naruto
Ostatní ninjové se dostavili do arény a podezřele sledovali Takera, který se nemohl hýbat.
Kakashi se podíval z jednoho ninji z CHIKA na druhého, vůbec nechápal co je to za jutsu.
„ Pane, ale tohle není hra…..Vy sám víte, jaké má Takeru poslední jutso.“ Pravil Gin

Jediný neodhalený člen zabijácké organizace

Už jsme několik dnů na cestě. Raději zůstávám zticha a na nic se nevyptávám. Stejně mi ani jeden ze společníků neodpoví. Prohodí spolu jen to nejnutnější a pak se opět ponoří do hlubokého mlčení. Itachi uhasí oheň a my se i přes hlubokou noc vydáváme na další cestu. Už jsem unavená, ale v žádném případě to na sobě nedám znát. Přeci jen putujeme už nejméně pět dnů v kuse.

Leiko se probrala v temné jeskyni. Venku slyšela, jak déšť bičuje do listů stromů. Ležela na studené kamenné zemi. "Kde to jsem?" posadila se. Rozhlédla se, ale nikdo tam nebyl. Najednou uslyšela nějaký hlas před jeskyní.

[i]Třiadvacátý červenec rok 1756
Byl už to rok, co opustil tu chatrč s malým brečícím uzlíkem. Teď ten malý uzlík seděl na posteli a sledoval svého opatrovatele jak spokojeně odpočívá v posteli. Byl den a on stále spal, kde byl v noci to chlapeček nevěděl. I když ho pláčem volal, nikdy nepřišel. Už naučil bez něj moc přečkat, ale přes den se nudil.
Začal mu po obličeji šmatrat ručičkami a tahat ho za vlasy. Muž se probudil, ale oči nechal zavřené, jen ho naslepo odháněl rukama. Chlapeček to bral jako hru a nedal se jen tak odehnat.

„Sme tu“ oznámil Neji, „chrám ohňa.“
„Fajn. My ideme na sever, Shikamaru s Narutom na východ ku pobrežiu!“ povedal Sasuke.
„Naruto“, hovoril Shikamaru, „môžeme vyraziť?“
„Hai! Ideme!“ odpovedal Naruto.
A tak vyrazili. Ku pobrežiu dorazili okolo obeda budúceho dňa. Loď odchádzala až o štvrtej, tak si povedali že sa zatiaľ pôjdu najesť.
„Majú tu slušné ramen, dattebayo!“ vyhlásil Naruto keď dojedol štvrtú misku.
„Nemal by si sa tolko napchávať“, kritizoval Shikamaru, „bude ti zajtra na lodi zle“, konštatoval.

Od vtedy, čo sa Madara stiahol ubehol už týždeň a ja som stále mala len istý sen, ako sa prechádzam pomedzi mŕtve telá mojich blízkych. Som si istá, že to nič neznamená. Je to len sen, napätie z toho, čo sa bude diať. Stála som pred Administratívnou budovou ako každý deň a sledovala okolie.

„Teď se trochu pobavím!‘‘ řekl s úsměvem na rtech a popadl Hinata za paži. Přitáhl si ji k sobě a pohladil ji po vystrašené tváři, přitom ji druhou rukou přejížděl přes pas. Hinata se odporem otřásla a snažila se od něj dostat, co nejdále. Když si o tom pokusila nepříjemně ji zmáčkl zápěstí. Bolestně sykla a svůj pohled odvrátila od něj, nedokázala se mu podívat ani do očí.

,,Hin, lásko moje, kde jsi?'' Volal svou milovanou Naruto. Měl pro ní nachystané romantické překvapení, protože měli konečně volno. Nikdo u nich nebyl a oni nebyli pryč.
,,Tady jsem. Potřebuješ něco?'' Naruto se otočil přitáhl si Hinatu k sobě.
,,Jsme konečně sami.'' Odhrnul ji vlasy, začal jí líbat na krku a pomalu přešel k jejím rtům. Nachvál se ozvalo klepání na dveře. Hinata se okamžitě odtrhla od Naruta.
,,Říkal jsi, že už budeme mít klid.''

Sasuke pomalu položil Sakuru na zem a vstal.
„Ten tvůj přihlouplý úsměv ti nevydrží dlouho!“ Řekl Sasuke.
„A ty si myslíš že mi naháníš strach?“ Otázal se ironicky Zabuza.
„Abych pravdu řekl tak ano. CHIDORI!“ Vykřikl Sasuke a Zabuzou projelo jasně modré elektrizující světlo. Sasuke se pousmál ale hned jeho úsměv zmizel. Před ním se objevil Haku.
„Cože? Co ten tady dělá!?“ Zeptal se Sasuke sám sebe. Modré světlo ustalo a Haku nepohnutelně stál. *PUF* . Najednou se před Sasukem objevil místo Haka špalek dřeva.

Bim, bam, bim, bam, myslím, že bych si s tím už měl přestat hrát, řekl si Hidan.
"Hidanéééé, pocééém prosííím." Ozval se naléhavý hlas z koupelny o patro níž.
"Co, kde, kdy, jak, kam?????" probudil se zhypnotizovaný Hidan.
"Za mnou…, potřebuju umýt záda a Pein tu není…"
"Cože??? To si ze mě děláš p**el ne???? Zbláznila ses????? S**u ti, umej si je sama…." odpověděl zděšeně Hidan myslíc na tu strašnou pomstu, kterou by vůdce vymyslel, kdyby se o tom náhodou dozvěděl.

Šla jsem po ulici a měla pořád taková zvláštní pocit. Někdo jde za mnou. Neohlédla jsem se ale zrychlila krok. Kroky se taky zrychlily. Sakra. Dala jsem se do běhu. Kroky se ozývaly blíž a blíž. Už jsem nemohla, lapala jsem po dechu a píchalo mě v boku. Ale věděl jsem že přestat utíkat by byl můj konec. A pak jsem zakopla. Kroky se zastavily. Cítila jsem, že je někdo za mnou. Nechtěl ajsem útočit, nejdřív jsem tu osobu chtěla prohlédnout. A ležet k ní zády nebyl ten nejlepší způsob. Otočila jsem se. Ten člověk se zasmál-zlým, krutým smíchem.

Kapitola 4

Chvíli jen koukal na zeď a vůbec netušil jak na to má reagovat. Vítr zvedl na síle, jako kdyby věděl, jak se teď Naruto cítí. Poté co si Naruto přebral informace v hlavě, rychle vyrazil ke dveřím. Otevřel je, vyšel ven, ale bylo už pozdě. Jiraiya byl už někde jinde. Stál tam s pocitem zklamání.

Kam šel?? Proč odešel tak náhle?? Říkal si pro sebe.

Prešiel už asi týždeň od kedy ma zvolili za Hokageho.
Stále som mal nejaké povinnosti, najhoršie na tom boli tie papierovačky.
Ako som sa tak hrabal v tej kope papiera, našiel som jeden kde bolo napísané.
"Dnešný dátum bla bla bla bla, koniec akademického roka."
Prečítal si Naruto a spozornel. Zrazu niekto zaklopal na dvere a vošiel.
Dnu vstúpilo deväť Jounínov a budúcich senseiov. Nastúpili si pred môj stvol a čakali.

Hodina tělesné výchovy

Všichni se nahrnuli do jedné šatny. Teda až na Konan. Musela zabočit jinam, jelikož byla jediná holka. Došel učitel tělesné výchovy a vidí, jak se všichni ženou do jedné šatny. Uvidí tam ale jednu dívku. Chytne ji za rukáv a řekne ,,Ty máš jít tam!“ a ukáže na dámské šatny.
Deidara vzteky zrudl.
,,Já nejsem holka!!“ zavrčel, vytrhl se učitelovi ze sevření a utekl. Učitel se jen podrbal na hlavě a zmateně koukal za tou dívkou.

V KONOZE

Probudil jsem se s rachotem budíku. Neochotně jsem toho neřáda zacvakl. Nikam se mi nechtělo, ale Tsunade mi dala misi. Vstal jsem z postele a zamířil do kuchyně. Uvařil jsem si vajíčka s čajem a zamířil zpět do obývacího pokoje. Začal jsem se krmit vajíčky, když v pravidelných krátkých intervalech začal zvonit zvonek u dveří. Znamenalo to jen jedno. Chouji má dobrou náladu.
,,Chouji, pojď dál je otevřeno!“