Hlášení

Bim, bam, bim, bam, myslím, že bych si s tím už měl přestat hrát, řekl si Hidan.
"Hidanéééé, pocééém prosííím." Ozval se naléhavý hlas z koupelny o patro níž.
"Co, kde, kdy, jak, kam?????" probudil se zhypnotizovaný Hidan.
"Za mnou…, potřebuju umýt záda a Pein tu není…"
"Cože??? To si ze mě děláš p**el ne???? Zbláznila ses????? S**u ti, umej si je sama…." odpověděl zděšeně Hidan myslíc na tu strašnou pomstu, kterou by vůdce vymyslel, kdyby se o tom náhodou dozvěděl.
"Prosíím.... strašně moc.... je tady pak už jen Zetsu, ale ten by mě osahával…, on je takovej aloe-perverzák…."
"Hmmmm, no víš, Konan, já fakt nemůžu, víš, já mám od Peina jednu hodně důležitou misi…" řekl Hidan a vypařil se jako pára nad hrncem.
"Chlapi....,všichni stejní....." řekla Konan a zastavila vodu.
"Halóó, je tu někdóó?????"ozvalo se odněkud z předsíně.
"Ano," zařvala modrovláska z koupelny. "Hned tam budu, co chceš??"
"No, já hledám šéfa!" zařval Deidara směrem, kde tušil hlas Konan.
"Ten tu není, co potřebuješ? Já mu to vyřídím…"
"No já se vrátil z mise a on říkal, že mu mám podat hlášení." řekl zmateně Deidara
"Tak ho podej mě, ale chvilku musíš počkat, já se jen obleču a hned přijdu." Oblékla se, vzala si plášť Akatsuki a šla za Deidarovým hlasem.
Deidara se zatím vydal do míst, odkud vycházel Konanin hlas, po cestě se mu podařilo shodit její vzácnou vázu z jednoho výklenku, protože po čemsi uklouzl.
"Deidaro!!! Ty jeden blbečku! Dávej si pozor, kam šlapeš nebo snad doma taky rozbíjíš vázy na potkání???" ozvala se vztekle Konan po zaslechnutí tříštícího se porcelánu.
"Promiň, já jsem uklouzl na…." Deidara se odmlčel a celý zmatený se podíval pod nohy, aby se podíval, kvůli čemuže to vlastně hodil tlamu a uviděl Hidanův řetízek "… na Hidanově řetízku." dořekl udiveně.
"To jsou jen výmluvy, nevěřím ti, že jsi jen uklouzl."
"Ale já fakt uklouzl, dívej!" zvedl do výšky důkazný materiál a ukázal ho právě přicházející Konan.
"Dobře… budu ti teda věřit, ale příště si dej pozor…, co jsi to teda chtěl??? Jo a dej to sem!" řekla a vytrhla mu přívěšek z ruky.
"Co? Já? Nic…" nechápavě Deidara.
"Tak proč jsi sem přišel???" obořila se na něj Konan.
"Já? Nevím…., a kdo vlastně jsi???
"Konan, ma**re…"
"Hele, co děláš dneska večer?" Deidara.
"Mám už něco v plánu…"
"Fakt? Krásko, a co kdyby si to kvůli mně změnila????" svůdný pohled, hození vlasy.
"Vypadni… u mě nemáš šanci… už jsem zadaná!!"ukázala rukou směr dveře.
"Co? Kde? Jak??? Co jsem udělal špatně??"
"Nedělej, že nevíš…"
"A co? Vždyť se vůbec neznáme, vidím tě poprvé v životě, a když už sem u toho, kde to vlastně sem???"
"V nebi…" naštvaně Konan.
"A tak to sedí, když tady vedle mě stojí takový anděl." nasadil zase flirtovací úsměv.
"Grrr.... už mi lezeš krkem…" neudržela nervy na uzdě.
Rozpřáhla se, dala do ruky trochu chakry a natáhla Deidarovi takovou, že odletěl přes půlku chodby, kde narazil do dveří.
Deidara se na ni omámeně zadíval pohledem 'za co?' a snažil se vyškrábat zpět na nohy.
"Ty nevíš???? Ses asi hodně praštil do hlavy co??" řekla naštvaně a s chakrou v ruce se naštvaně rozběhla proti němu.
"Nééé!!!" zařval z plna hrdla a začal před ní utíkat.
"Pojď sem ty malej zmetku!!!"
"Nééééé!!! Nikdy.... to si radši najdu někoho jiného...dneska je to problém sehnat hodnou, milou, krásnou a štíhlou kunoichi.... prosím...nech mě!!!!"
Cože?
Zarazila se Konan a začala si v hlavě odehrávat předchozí rozhovor.
Deidara se zastavil a nahodil milý usměv.
"Počkej, ty ses asi vážně praštil do hlavy…, jooo o tu vázu.... pocem!!!!!! půjdeš se mnou hezky do Peinovy kanceláře a tam na něj počkáme, on už bude vědět, co s tebou.
"To je dobré... ,já nikam nechci…, mě se tady líbí…, tady je tak pěknej výhled." Vyděšeně děl Deidara.
"Pocem, nebo si chceš schytat ještě jednu?????"
"Néééé…, tak já už jdu."
Vzala ho za ruku, aby jí náhodou nezdrhl a vedla ho do Peinovy kanceláře.
Pomoc....říkal si v duchu Deidara.
Když přišli do kanceláře, posadila ho na židli a udělala ze svého origami umění lano a přivázala ho, pro sebe si jenom řekla: "Tak tohle je umění."
Super...pomyslel si,… to jsem nečekal, že bych mohl skončit svázaný na židli s tak krásnou kunoichi, to by mě zajímalo, co se mnou udělá.
Ale Konan jenom řekla: "Nikam nechoď!" a odešla.
Kam tak asi mohla jít??? A kam mám asi tak chodit když nemůžu…
V předsíni se ozvala rána a domem se rozlehl křik: "Deidara-sempai, jak jste to mohl Tobimu udělat???"
Kdo to je??? A odkud mě zná???
"Tobi neřvi tady!!!" ozvalo se z kuchyně.
Tobi?? To je mi nějaké povědomé…, kde jsem to jen slyšel??
"Aha…, tak promiňte Konan-chan, já nechtěl, ale je tu Deidara sempai?" řekl už trocha tišeji Tobi.
Co si to tam povídají? Docela by mě to zajímalo… zamyslel se Deidara a i s židlí doskákal ke dveřím.
"Jo, je, je v šéfově pracovně, praštil se do hlavy a má ztrátu paměti..."
"A můžu vidět Deidaru-sempai??!"
"Proč ne.? Druhé dveře vlevo."
Co?? Ona ho chce postit za mnou??? To snad ne…
Bylo slyšet už jenom dupání a prozpěvování si z chodby, skákání po schodech a rozražení dveří.
"Áááu to bolelo, ty pitomče!" zařval Deidara, jen co Tobi otevřel dveře, protože ho jimi trefil do hlavy
"Aaa promiňte Deidara-sempai, já vážně nechtěl…"
"Kdo jsi a co po mě chceš??"
"Deidara-sempai vy si mě nepamatujete???" rozbrečel se Tobi a začal řvát na celý dům.
"Uklidni, se prosím tě, nemusíš tu řvát jak malé děcko!"
"Ááá!" řval tobi dál, až přiběhla Konan a ptala se, co se děje.
"Nic… jen tady ten se tu rozbulel." odpověděl Deidara.
"Pojď, nech ho být… až přijde Pein, tak ona už se mu vrátí paměť," vzala ho Konan okolo ramen, "uvařím ti sunar."
"Jupí!" zaradoval se Tobi a odešel s ní do kuchyně.
Malé děcko… pomyslel si Deidara.
To už bylo 6 hodin večer a pomalu se začala slézat celá organizace.
Už tu sedím dlouho, nebaví mě to tu, mohl by si na mě někdo vzpomenout a konečně mě rozvázat…
Ode dveří se ozvalo: "Jsem domááááá!" Konan se zaradovala a vyběhla Peinovi naproti.
Že by už tu byl ten m**or na kterého tu mám čekat??? To mu to trvalo….
"Zlato, máme takový problém…"
"Jakej problém?"
"Sedí u tebe v pracovně…"
Já že jsem problém?? No to určitě… že já vůbec lezl do prvních dveří, které jsem uviděl…
Pein vydupal po schodech, otevřel první dveře, na které narazil, vlítl do pokoje, kde to hrozně smrdělo, rozhlédl se, a když na zdi uviděl krví nakreslený jashinistický znak, zase radši rychle zavřel a pokračoval po chodbě, na druhý pokus už se trefil do těch správných dveří a vrazil do své pracovny.
Deidara zase dostal dveřmi po hlavě a zaklel: "Kdo to do pr***e je??"
"To máš z toho, že posloucháš za dveřmi!" vyjel na něj Pein.
"Tsss....a co mám dělat, když tu jsou samí neznámí lidé a jsem tu přivázaný k židli??"
"Jací neznámí lidé???" nechápavě Pein.
"No...každý mě oslovuje jménem, ale já tady nikoho neznám…"
"Ruplo ti v bedně nebo co???"
"Mně nikde neruplo!!!!"
"Tak proč říkáš, že nás neznáš??? Pracuješ s námi už pět let!!!"
"Co??? To není možné...dosud jsem žil v kamenné…"
"Néé, odtamtud si odešel, když ti bylo 14…"
"To není možné....ještě před třemi dny jsem tam byl..."
"No to bude možná tím, že sem tě tam poslal na misi…."
"Ne, nikdo mě nikam neposílal…"
"Buď si opravdu ztratil paměť, anebo si fakt de*il…."
"Já nejsem debil!!!" zařval, div si nezpřetrhal všechny provazy.
"Achjo…" povzdychl Pein a dal mu ránu do zátylku, Deidara se svezl na židli tak daleko, jak jenom mu to provazy dovolily.
………………
Au...to bolelo....to mu nedaruju...proč jsem svázaný??? Co tady dělám???
Bylo už ráno a celá Akatsuky kromě Hidana, který se ještě pořád nevrátil, byla nastoupena okolo probouzejícího se Deidary.
"Huh??? Proč jste mě svázali???" zeptal se všech přítomných Deidara.
"On si fakt nic nepamatuje…." řekl Itachi inteligentně.
"Co bych si jako měl pamatovat???" vyjel po něm Deidara.
"Hele moc si nevyskakuj jo? Jsi tady ten nejpodřadnější člen tak bud ticho jo???" využil jeho nevědomosti Itachi.
"Tss…."
"Ale to přece není pravda, Itachi-sempai, já sem přece jeho podřízený," řekl nechápavě Tobi.
"Mohli byste mě už pustit??" změnit téma Deidara.
"Ne, protože bys ještě něco proved," zakročil vůdce…
"Já??? A co???"
"No, protože si d**il, mamlas a nic si nepamatuješ, tak bys mohl taky zdrhnout, nebo tu něco rozbít, nebo vyzradit polohu našeho úkrytu nepřátelům…"
"Cože??? Já že si nic nepamatuju??? To určitě....vždyť jsem jen přišel nahlásit ukončení mise a vy mě majznete po hlavě a svážete…."
"Takže ty sis vzpomněl??????" vykřikla naráz celá organizace.
"Na co bych si měl vzpomenout??? Vždyť jsem na nic nezapomněl!"
"Takže si ze sebe celou dobu dělal debila?????"
"Kdy??? Vždyť jsem před chvílí přišel…."
"Cože? Vždyť si přišel včera odpoledne, baka!" rozčílila se Konan a znovu mu natáhla.
"Auuu... přišel jsem teprve dneska krávo!!!"
"Co si to dop**ele dovoluješ, to nevíš, s kým mluvíš????" zařval na něj Pein, zatímco Itachi s Kisamem museli držet Konan, aby se na Deidaru nevrhla a nezabila ho.
"Nic si nedovoluju....a vím, s kým mluvím…."
"No rozhodně to tak nevypadá, omluv se jí, nebo jim řeknu, ať jí pustí!!!"
"A za co bych se jí měl omluvit??? Ona si začala!!!"
"Ona si nezačala a dělej, pokud se jí neomluvíš, než napočítám do tří, tak ji pustí!!"
"Ne.... nikdy!"
"Itachi, Kisame…" pustili Konan, která se dosud neuklidnila, udělala z papírů provaz, ten se omotal Deidarovi okolo krku a začal ho škrtit, Konan si stoupla před něj s chakru v ruce, nebezpečně se usmála a řekla jenom: "Omluv se…"
"Nikdy…"vysoukal ze sebe Deidara.
Dostal facku, odletěl i se židlí až k oknu, tam se židle rozbila o stěnu, ale deidara byl stále svázaný provazy, z nichž jeden ho pořád škrtil, zbytek organizace se potutelně uchechtával, akorát Pein mumlal něco ve smyslu: "Doufám, že mě to tu moc nezdemoluje…."
Deidara se podíval na Konan a chraplavým hlasem řekl: "To víc neumíš??"
Konan se rozzuřila ještě víc, "Chakra skalpel, omluv se, nebo ti začnu postupně uřezávat jednotlivé části těla!!!!"
"Nikdy!! A když mě zabiješ, tak aspoň budu mít klid!!!"
"Tak fajn, konan uklidni se, prosím, nechci, aby to tu smrdělo jak v Hidanově pokoji víš, včera, když jsem,.... no ale to je jedno…, itachi to vyřídí, ano, zlato?? Víš, musíš se uklidnit, neprospívá to tvému zdraví…. Itachi mohl bys??? Jistě, řekl jenom Itachi, přistoupil blíž a aktivoval sharingan.
"Do pr**le....zase ty oči....to není možné....ale tentokrát neprohraju...nemůže mě porazit něco podřadného jako je genjutsu...pomyslel si Deidara a na Itachiho se začal dívat pouze levým okem…
"To ti nepomůže," řekl tiše Itachi, pohnul prstem a Deidara byl v genjutsu (čti v pr**li).
"Grrr....nenávidím tě!!"zařval na něj Deidara.
"To je celkem blbé," řekl Itachi a rozplynul se na vrány.
Co můžu dělat??? Nic… nebudu dělat nic… myslí si Deidara.
"Amaterasu!!!"
Hmmm..... nemůže mě zapálit… nemá mangekyou… zatím je to v klidu….
Všude okolo začal hořet černý oheň, začal se přibližovat k Deiderovi, který ležel svázaný na zemi. První mu chytly vlasy.
To je jen iluze....to je v klidu.... to zvládneš….
Ohořely mu celé vlasy a tím to skončilo, ale za to se ozval smích, smálo se hodně lidí, ale mezi nimi vynikal jeden jediný hlas, který křičel: "Jako plešoun vypadáš fakt cool, měl by ses v****t na ten culík a být skinhead."
Nééé moje vlasy..... možná bych se měl omluvit….
"Ještě to nestačilo????" plamínky se znovu rozhořely a spálily mu oblečení.
Do****le....moje oblečení.... tak jo… omluvím se.....ne... je to jen genjutsu….
Najednou se vedle něho objevil Tobi. "Jéé Deidara-sempai, jste to vy??? Já bych vás vůbec nepoznal,.... jé Deidara-sempai já nevěděl, že jste skinhead!"
"Já nejsem skinhead!!!" obořil se na něj.
"Ale Deidara-sempai, vždyť nemáte vlasy!!"
"To je možné!!! Ale to neznamená, že jsem skinhead!!!"
"Ale Deidara-sempai…"
"Co ale???"
"Ale Deidara-sempai já, já, já…."
"Tak už se vymáčkni Tobi!!!"
"Deidara-sempai, vy jste žena…"
"Nejsem!!!!"
"Ale podívejte se Deidara-sempai… "
Deidara se na sebe podíval…"Co??? To nemůže být možný… já přece nejsem ženská!!"
"Ale ano, Deidara-sempai…"
"Nee!!!"
"Ááááááááááááááá!" začal z nenadání řvát Tobi a začal běhat pomateně okolo.
"Co to zase vyvádíš???"
"Ááááááááááááá!!!"
"Co je???"
"Áááááááááá!!!" běhal stále dokola Tobi.
To je idiot...pomyslel si Deidara… "Zavři už tu svou klapačku!!!!"
"Ale Deidara-sempaaiii.....ááááá!!!"
"Co ale Tobi??? Tak už se kruci vymáčkni…"
"Když vy nejste oblečený a já ještě nikdy neviděl….áááááááá…." zařval a odběhl do dálky.
Deidara za ním udiveně zíral a nevěděl, co si má myslet.
A najednou na něj ze všech stran běželi Tobiové, a všichni křičeli…
"Bože.... co jsem komu udělal???" zařval Deidara.
"Ááááá!!!" řvali Tobiové a zmateně pobíhali kolem, začali do sebe narážet, padat na Deidaru a všichni se začali omlouvat a jeden přes druhého se překřikovat a říkat: "Tobi se omlouvá deidara-sempai, Tobi's good boy!!"
"Tak jo!!! Přestaň Itachi!! Já se teda omluvím!!!"
Iluze zmizela, ležel zase svázaný pod oknem a okolo měla výtlem celá organizace, jenom Tobi byl zalezlý pod stolem a brečel.
"To bylo děsně vtipné!!! Doufám, že jste se balili!!!" řval po nich Deidara.
"Ta omluva…" ozval se Itachiho tichý výhružný hlas.
"No jo, no jo.... kde je ta kr.… ta Konan???
"Přímo za tebou!" řekla Konan těsně za ním.
Deidara se otočil a lekl se. "Rozvážeš mě??? A já se ti pak omluvím… sice nevím za co…, ale omluvím se…"
Konan se zhluboka nadechla a pustila jenom ten provaz, co ho celou dobu pomalu přiškrcoval
"Ještě ty další…."
"Ne, ty máš z bezpečnostních důvodů, dokud se ti nevrátí paměť…"
"Já mám paměť v pořádku…."
"Hmmmm...... zdá se, že ne…."řekla ještě pořád naštvaná Konan.
"Tak jo.... jak chceš…."Deidara se zhluboka nadechl, "omlouvám se…" řekl velmi tichým hláskem, aby to slyšela jen ona.
"Nahlas!" řekl Pein, ještě se napůl dusíc smíchem.
"Do***ele, omlouvám se.!!!" zařval po něm.
"Deidara-sempai, proč se omlouváte do pr***le?" řekl zmateně Tobi, který právě vylezl zpod stolu a nechápal, čemu se všichni smějí. "Jo to je fakt, máš se omlouvat Konan." řekl vytlámaný žralok skoro se topíc v aqárku.
"K čertu s vámi.... omlouvám se Konan..."rezignoval Deidara
"Tak jo, teď ještě vracení paměti, Konan, zlato, byla bys tak hodná a šla uvařit oběd??? Já zatím vysvětlím zbytku, jak budeme Deidarovi vracet paměť…"
"Ouway…., ale já mám paměť v pořádku!!!!"
"Tak fajn, v tom případě, kdo je on????" zeptal se Pein a ukázal na žraloka topícího se v aqárku.
"Myslíš tu sardinku?? Tak to je Kisame"
"Héj já nejsem sardinka!!! Když už tak žralok! Žralok, je ti to jasný ty jedna vymytá blondýno??"
"Tak s kým je v partě, a jaké ovládá techniky??"pokračoval vůdce ignorujíc už nevytlámanou sardinku.
"Je s Itachim...a techniky jsou z vody a země…"odpověděl Deidara ignorujíc hlavně tu část o blondýně.
"Tak to chci konečně slyšet to hlááááášení!!!! Čekám na něj už dva dny!!!" ZAŘVAL ROZČILENÝ Pein na celou místnost, z čehož zase dostali všichni kromě Deidary, který stál asi půl metru od šéfa a moc směšné mu to nepřišlo, výtlem.
" Tak jo...tady to máte.... je tam celkově 673 obyvatel.... z toho 342 mužů a 328 žen.... a k tomu nějací tři hermafroditi, kteří se ke svému pohlaví nepřihlásili.... ne Tobi já se k nim rozhodně nepočítám ...je tam 120 dětí...zhruba jedna třetina jsou puberťáci a druhá třetina skoro dospělí. Tři čtvrtiny z té poslední třetiny jsou smradi ve věku kolem šesti let a zbytek jsou malí šm**di do tří let.... několik desítek chromých důchodců… pak tam pobíhá pár koster neidentifikovatelného pohlaví a věku."
"Jo dobré, a co zbraně, jak sou na tom s armádou???"
"Jsou na tom hůř jak Konoha…."
"Chci čísla a přesná!!!"
"Asi tak 134.244643224565433566443 kunaie na jednoho muže."
"Cože, tolik???? Si ze mě děláš pr**l ne??????"
"Jo… dělám....je tam jen 130,343245 kunaiů a shruikenů na jedno dítě.
"A to je k***a celkem kolik??? Nedělej si ze mě pr**l deidaro!!!!!!
"Si to spočítej!!!! Já nevím...."
"No ty si byl na průzkumu, tak sakra musíš vědět ne?????"
"Nějakech 15636 celkem…."
"Hmmm..... to není moc..." řekl zamyšleně Pein....potřebuju, abys šel do Iwy…"
"Zase???" zeptal se nevěřícně Deidara.
"No, víš, mohly by z toho kápnout nějaký prachy…" vyjednával Pein přemýšlíc úplně nad něčím jiným a nevnímaje, s kým že to vlastně mluví.
"Zapomeň!!! Já už tam nejdu!!!"
"Cože? Nééé ty, Kakuzu!!!!"
"To je dobře… mě už tam nikdo neuvidí…"
"Kakuzu????"
"Áno???"
"Půjdeš do Iwy, ale ještě si musíš najít Hidana.... , když už jsme u toho, kde je???"
"Ve svém pokoji.... a momentálně se obětovává Jashinovi…."
"Aha, tak až skončí, tak se za mnou stavte…"
"Jasně šéfe…"
......
U Peina v pracovně.
"Jsem tady šéfe…"řekl Hidan a vstoupil do dveří.
"Kakuzu, Hidane, půjdete do kamenné a ukradnete jim všechny kunaie a shurikeny, co tam najdete, kakuzu, ano můžeš je prodat, ale pod podmínkou, že koupíš Hidanovi po cestě zpátky nějaký hodně dobrý čisticí prostředek, u tebe v pokoji to smrdí až hrůza, nechtěj, aby tam vešla Konan.... odchod!"
"Jistě...." řekli dvojhlasně a opustili kancelář.