Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát XIV

Kushina seděla opřená zády o strom. Vypadala úplně nehybně. To způsobil šok, velká úleva a obrovská zodpovědnost najednou. Toto vše se na Kushinu nahrnulo v okamžiku kdy jí Kisuke řekl že Sitera žije. Přitáhla si nohy až k obličeji a začala plakat. Do toho pláče dala celé své srdce. Z očí se jí řinuly slzy které tak dlouho potlačovala. Už nebylo možné je zastavit. Plakala ze žalu a velké ztráty, ale také z pocitu obrovského štěstí. Všechny tyto pocity, které Kushinou proudily, se slily do jediného, vše odplavujícího pláče. Nevnímala, že ji někdo hladí po vlasech a říká slova útěchy. Instinktivně se k němu tiskla, ale nevěděla o tom. Zaslechla hlas který ji volal zpátky do reality; hlas, který jí říkal, že nesmí plakat. Neslyšela hlas toho, kdo ji konejšil v náručí, ale Katehův hlas. Slyšela ho nyní mnohem jasněji.
“Neplač, i když i se slzami v očích jsi nádherná. Mám ale raději Kushinu, která se usmívá. Neplač pro mě, neplač pro nikoho, žij. Protože ty musíš žít. Žij přítomností, budoucností, nezůstávej u minulosti. Dělej to, co vždy, to, co je správné. Ochraňuj naši zemi, ochraňuj svou novou zemi a buď šťastná. Rozumíš, ty můj plamínku naděje?“
Tato slova ji přiměla přestat prolévat slzy. Teprve potom si všimla, že ji někdo drží v náručí a šeptá slůvka. Narovnala se a osušila si hřbetem ruky oči, aby viděla, kdo ji konejšil. Ztuhla; ten, kdo se ji snažil utěšit, nebyl nikdo jiný než Namikaze Minato.
„Minato?“ Zeptala se Kushina opatrně.
Minato se zazubil od ucha k uchu, čímž potvrdil svou totožnost nade vší pochybnost. Kushina mu vrazila takovou ránu, že od ní odletěl. „Kde jsi se tu vzal?“ Zeptala se ho ještě poněkud plačtivým hlasem.
„Šel jsem se projít.“ Rychle vysypal Minato z rukávu a mnul si bolavou tvář a záda, protože po Kushinině ráně vzal druhou o strom. Nikdy by jí neřekl, že ji a Kisukeho sledoval, už jen proto, že nemínil dostat další ránu. Kushina, vysílená pláčem, neměla sílu se pídit po detailech.
„Zvláštní, že zrovna sem. To je už ale stejně jedno.“
„Proč jsi brečela, Kushino?“ Zajímalo Minata.
„To se těžko vysvětluje.“ Odvětila.
„Co ti ten Kisuke nebo jak se jmenoval provedl?“
Kushina upřela na Minata svoje smaragdové oči. „Kisuke mi nic neudělal, naopak, moc mě potěšil.“
Minato se nepatrně zamračil. „Nelži mi, Kushino, když ti udělal radost tak jak je možný že jsem tě tu našel samotnou a plačící choulící se ke stromu. Kam vlastně zmizel ten hejhula?“ Kushině bylo jasné že mu to bude muset vysvětlit. Ale nad označením hejhula jí zacukaly koutky úst.
„Kisuke mi opravdu nic neudělal Minato, jen mi řekl že zjistil že někdo na kom mi moc záleží žije.“ Minato se na ni podíval jako na blázna.
„Kdo podle něj žije? Feudál? Tvůj sensei? Nebuď směšná kdo by to mohl přežít? A co je vůbec zač ten … cucák.“ Zeptal se tvrdě. Nebyl si jistý jestli to nepřehnal. Byl naštvaný na Kisukeho že jí dal falešnou naději. Byl naštvaný na sebe že nedokázal být jemnější ve své snaze vrátit ji na zem. Kushina se smutně usmála.
„Nejedná se ani o feudála ani o mého sensseie Minato, pár povalečů co uteklo ještě před bojem s sebou vzalo malou holčičku.“ Minato nevěděl co má říct a Kushina pokračovala. „Kisuke mi řekl kde ji najdu, on by mi nikdy neřekl něco čím by si nebyl absolutně jistý.“ Minato našel svůj ztracený jazyk.
„Nějak moc mu věříš.“ Poznamenal nevrle, vadilo mu to zvláštní pouto mezi Kushinou a Kisukem. Kisuke se mu od začátku nelíbil, ale byl k sobě natolik upřímný že si přiznal že je zaujatý.
„Kisuke je můj nejstarší přítel Minato.“ Poznamenala unaveně Kushina. „Není nikdo komu bych věřila míň.“ Na chvíli se na Minata podívala. „Vlastně je.“ Znovu se na něj podívala aby mu dala jasně najevo že ten o kom mluví je on. Minato vypadal naprosto zmateně.
„Když mu nevěříš tak proč si myslíš že mluvil pravdu? Když mu nevěříš jak může být tvůj dobrý přítel?“ Zeptal se Minato který nechápal její logiku. Dokonce podle jeho mínění to tvrzení logiku postrádalo.
„Neřekla jsem že je dobrý přítel, řekla jsem nejstarší a to je veliký rozdíl Minato-baka.“ Minato byl příliš zmatený než aby si všiml že ho už zase urazila. „Kisuke a já jsme ze stejného sirotčince, znám ho tak dlouho že bezpečně poznám kdy lže, kdy mluví pravdu a nějakou podstatnou informaci zatají a i kdy se můžu bezvýhradně spolehnout na jeho slova.Když si mi odvedl sensei ze sirotčince bylo mi po něm smutno a občas jsem tam zašla, později si ho odvedla rodina ze sněžné, pak jsem ho už dlouho neviděla.“ Minato zpozorněl. Kushina se chytila za ústa neměla tušení proč se Minatovi svěřuje.
„Jak víš že teď mu můžeš věřit, si emocionálně nespolehlivá, dneska bys mu uvěřila i že je tvá matka.“ Poznamenal Minato, jeho slova jí ranila, vypadala hodně naštvaně. Ale on byl taky naštvaný, neměl k tomu žádný důvod a o to byl naštvaný víc.
„Nikdy jsem emocemi nenechala zakalit svůj úsudek.“ V duchu se opravila na skoro nikdy. „Neexistuje možnost že by mě dokázal podvést. Poznám mu všechno na očích. Přes oči můžeš člověku pohlédnout až na dno srdce Minato-baka.“ Minato si odfrkl.
„Ty prostě nevynecháš příležitost k oduševnělému proslovu co?“Kushina se usmála. Byl to křehký úsměv. Když Minato zahlédl ty jemně zdvižené koutky v její uslzené tváři, rozhodl se ten drobounký záchvěv chránit.. „Když budeme předpokládat že Kisuke mluvil pravdu, říkám předpokládat,kde tu holku najdeme? Čistě hypoteticky samozřejmě.“ Zeptal se. Kushina byla nadšená úsměv získal stálejší podobu a do jejích očí se vrátila síla s energií...
„Na hranici se zemí Ohně, na místě kterému jsme říkali u tří třísek ale vy tomu tuším říkáte Malá vatra.“ Minato se zamyslel.
„Od malý vatry přišlo hlášení o zlodějích o nikom jiným, aspoň než jsme odešli.“Přemítal nahlas. Kushinin výraz absolutní jistoty ho zarazil.
„ Teď jsi mi jen potvrdil že mluvil pravdu.To hlášení o lupičích se asi nezmínilo kolik těch lupičů je že Minato?“ Zeptala se pobaveně. Minato zavrtěl hlavou. Vůbec jí nerozuměl. „Tak ti říkám že jich je pět a bůh ví co provedli Siteře.“
„Jak to myslíš? Jak můžeš vědět že to jsou o ni?Co by jí udělali jsou ze stejné země a navíc si řekla že jí zachránili…“ Kushina se zasmála nad Minatovým najivním vejšplechtem, ale v tom smíchu nebyla ani stopa po humoru jen po surové zlosti a lítosti. Minatovi z toho smíchu přeběhl mráz po zádech.
„Minato i u Vás jsou lidé kteří zajmou, zabijou nebo okradou lidi ze stejné země, dokonce jich je hodně. Naše země byla v tomhle jiná, ale ne úplně odlišná, těhle pět byla vyjímka která potvrzovala pravidlo. Těhle pět mě k smrti nenávidí a chtěli a zaručeně chtějí mě vidět mrtvou nebo poníženou jejích vůdcem.To že je Sitera s nimi, je na jednu stranu úleva v tom smyslu že žije. Na druhou stranu je to důvod k obavám. Netuším proč je s nimi, dobrovolně by s nimi nešla bez vážného důvodu a ani tehdy asi ne. Museli vědět že jestli přežiju budu ji hledat. Věděli o útoku předem, jinak by neutekli o dva dny dřív. Chápeš to? Vzali Siteru a rozhodli se jí prodat tomu kdo jim dá víc. Mám dost dobrou představu co budou chtít a kvůli ní jim to dám.“ Minato vypadal že usilovně přemýšlí, nevěděl co by tak mohli chtít jiného než peníze, ačkoli Kushina tvrdila že ji chtějí mrtvou, nebo v tom mu problesklo hlavou poníženou. Konejšivě usmál.
„Máš o ni obrovský strach viď?“ Kushina unaveně přikývla. „nemusíš mít strach vím přesně jak přesvědčit Jiraiydru sensseie abychom šli přes malou vatru. Nech to na mě.“ Usmál se Minato. Kushina pocítila ohromnou úlevu. Nikdy takhle upřímě s nikým nemluvila, ani s Katehem. Snad se svým senseiem ale s chlapcem ve svém věku nikdy. Snad proto aby dostála svému postavení, své pověsti, nebo proto že když je brala za přátele tak věděla že se jí bojí. Opřela se o kmen stromu a zadívala se na hvězdy. Vyzařovala z ní vděčnost.
Mizure procházel po náměstí a rozhlížel se na všechny strany. Vývoj situace se ho poněkud rozladil, sám pro sebe si nadával. “No Mizure sečti si úspěchy a hlavně fiaska dnešního večera. Nejdřív nemůžeš s Minatem najít Kushinu, když ji najdeme, odvede si jí nějakej zelenovlasej týpek, pak ztratíš i Minata a korunou všeho je že se vyhýbáš holce který se Minato taky ztratil. To jsem to dopracoval.“. Několik dívek na něj vyzývavě mrkalo, normálně by z toho měl radost,koneckonců nestalo se mu často aby mu jaká holka dávala najevo že se jí líbí, zvlášť když byl v té vesnici s Minatem, dnes ale ne. Nerozuměl Kushině, nerozuměl Minatovi a což bylo hlavní nerozuměl v tu chvíli ani sám sobě. “Kushina vypadala rozrušená když viděla toho zelenovlasáče jako by tomu nevěřila. Dneska přecházela z deprese do úsměvu podezřele rychle, jsem si jistej že se do něj nutila. Praskne mi hlava. A do…“ Dokončil myšlenku protože se před ním objevila Sem.
„Kde je Minato.“ Zeptala se sladce, její oči ale metaly blesky. Mizure polkl, ty oči mu připomněli Kushinu.
„Nemám zdání, právě ho hledám.“ Semi svraštila obočí.
„Kde je Kushina?“ Položila další otázku. Mizure byl ještě víc podrážděný.
„Asi někde s tím svým zelenovláskem.“ To označení Semi pobavilo, ne tolik aby zapomněla ale pobavilo, zvláš´t proto že přišlo od kluka s fialovo růžovými vlasy. Navíc bylo mířeno na Kiskeho. Zazubila se.
„Jestli myslíš Kisukeho tak se pleteš nejen že spolu te´d nejsou, navíc mezi nima je to jinak ale nebudu ti to vyvracet, každopádně je to vtipný. Kisuke říkal že nechal Kushinu v zahradě, nevěřila sem mu ale asi to zkusím, jestli najdeš Minata pošli ho za mnou.“ Na to odešla směrem k zahradám. Mizure se za ní na chvíli zmateně díval.

„Nejsou krásné.“ Zeptala se Kushina. Minato na ni upřel naprosto nechápavý pohled. „Hvězdy, nějakou dobu jsem si myslela že přestaly svítit. Mýlila jsem se, naopak jich přibilo.“ Minato se na ni už díval jako na naprostého blázna, ale myslel si že to dobře skrývá. Kushina to však postřehla dokonale. Vyčerpání jí úsudek nezatemnilo. „Nejsem blázen Minato-kun, když jsem byla mladší a zemřeli mi rodiče, tak mi můj sensei řekl že když člověk zemře tak se odraz jeho duše promítne na oblohu v podobě hvězdy.“ Minato se pousmál. Nebylo to proto že jednou nepřipojila koncovku baka, ani proto že by mu ta teorie přišla úsměvná, ale proto že i jemu tohle kdysi někdo řekl a on v to sám věřil, stejně jako Kushina potřeboval v to věřit. Sám sebe považoval za naivního sentimentalistu, ale od Kushiny mu to vyznělo tak nějak správně.
„Ano přibylo jich hodně. A spousta jich ještě přibude.“ Poznamenal smutně Minato, který tím narážel na zhoršující se vztahy mezi Konohou a Kamennou vesnicí
„Víš co je to ten svátek hvězd Minato?“ Zeptala se z ničeho nic. Minato zavrtěl hlavou. Pochopil že Kushina se snaží odlehčit situaci
„Vím že se slaví, ale netuším proč.“ Kushina mu pokynula aby ji následoval a vylezla do koruny stromu. Minato za ní chvilku zaraženě hleděl,pak jen pokrčil rameny a vylezl za ní. Kushina stačila za ten okamžik vylézt až na vrcholek.
„Co tady děláme?“ Zeptal se Minato.
„Díváme se proč se slaví svátek hvězd.“ Usmála se záhadně Kushina. Stáli na jedné z nejvyšších větví, vypadali jako pokračování koruny.„Odsud je lepší výhled“ poznamenala Kushina na vysvětlenou, „Tteď ti povím legendu ke svátku hvězd, teda jestli chceš.Je zvláštní že si jí ještě neslyšel“ Dodala rychle. Minato kývl hlavou na souhlas. Kushina začala ukazovat na hvězdné nebe. „Dvě hvězdy Vega a Altair tuto noc kříží své cesty na Mléčné dráze. Podle legendy je to odraz duší dvou nešťastných zamilovaných. A to princezny která byla zamilovaná do pastýře. Měla zakázáno se s ním stýkat, ale jejich láska překonala všechny obtíže. Pastýř zůstal do konce života sám,princezna se sice vdala ve státním zájmu, ale na svém manželovi si vyprosila jeden den v náručí své lásky. Princ jí to sice povolil, ale bylo mu trnem v oku protože se do princezny zamiloval.Takže pouze jeden den v roce se princezna a pastýř mohli setkat a těšit se z chvíle společného štěstí. Jediný den v roce mohli strávit spolu. Princ si velice přál aby po smrti zůstal se svou milovanou, aby ho po smrti neupustila a netrávila věčnost s pastýřem. Díky jeho oddanosti a tomu že jí dovolil za života strávit několik chvil s její pravou láskou se mu jeho přání splnilo.Po jejich smrti se jejich nešťastný osud přenesl na hvězdnou oblohu. Princezna tráví věčnost s princem a jednou za rok navštíví pastýře.A dnes je den kdy se podle pověsti dráhy těch dvou hvězd zkříží aby , si mohli dát milenci schůzku.“ Minato mohl na Kushině oči nechat, legenda ho uchvátila.
„To je docela smutný příběh.“ Poznamenal Minato když se trochu vzpamatoval.
„Jak se to vezme Minato. Svým způsobem poznali větší štěstí než spousta jiných.“ Minato se na ni nechápavě podíval. Dnes jí rozuměl ještě méně než jiné dny. „Někteří prožijí svůj život bez toho aby našli svou spřízněnou duši, svou druhou půli… to snad víš že původně byli lidé se dvěma hlavami, muž a žena v jednom těla, pak ovšem naštvali bohy a ti je za trest rozdělili, od té doby musejí lidé hledat svou druhou půlku aby byli šťastní a úplní.“ Minato přikývl na souhlas. „Oni se našli, sice spolu nebyli stále, ale byli spolu když mohli. Díky tomu se jim taky to co měli nevytratilo.“ Minato se na ni udiveně podíval, to do legendy o hledaní druhé půlky sebe sama nezapadalo.
„Jak si na tohle přišla?“ Zeptal se . Snažil se přitom aby to vyznělo co nejvíce nezúčastněně.
„Takhle to přece většinou chodí. Někteří nenajdou svou pravou půli a pak když zvolí je pozdě litovat. Bohové spojí jejich osudy což nelze zpřetrhat. Cit který k sobě tyto dvě duše chovají není , jak to říct, opravdový, stálý, nadřazený, a časem vyprchá. Je to časté protože většina lidí svou pravou druhou půlku nikdy nenajde.někteří jsou toho tak zoufalí, že se pokusí násilně zpřetrhat to spojení s druhým člověkem.“ Poznamenala ledabyle Kushina. „Copak si to nezažil Minato?“ Nyní Minatovi vyvrátila veškeré pochybnosti.
„Jak si to zjistila.“ Zeptal se. Nevěděl jestli má být naštvaný že jí to někdo řekl nebo rád že to ona ví.
„To není důležité Minato, každý máme ve skříni nějakého kostlivce ať našeho nebo si ho neseme z domova. Někdo jich má i víc. Proč je rozebírat. To přeci s hvězdami nesouvisí.“ Povzbudivě a záhadně se na něj usmála.Minata by zajímalo kde si obstarala zrovna tuhle informaci o které moc lidí nevědělo, pochopil ale že mu nic neřekne. Oba upřeli pohled na oblohu plnou zářivých hvězd.

Zapraskala větvička, ten zvuk je oba vrátil do reality. Stáli na stromě velice blízko jeden druhého. Kushina okamžitě seskočila na zem, kde dostala dobře mířenou ránu do obličeje.
„Za co to bylo? Semi…“ Zeptala se. „Jestli hledáš Minata je ještě na stromě, upozorňuju tě ale že jsme si jen povídali. Kisuke ti snad řekl jak to se mnou je nebo ne?“ Semi vypadala nepříčetně, neslyšela ani slovo z toho co jí Kushina řekla, napřáhla ruku k další ráně…