Sasu vs. Ryu I.

Nejdřív poznámky, prosím

„Sakra!“ zavrčel Sasuke a praštil do jídelního stolu ve své kuchyni. Vztekle přešel ke kuchyňské lince a opřel se o ni. Rozhlédl se kolem sebe a dostal geniální nápad, jak konečně dostat tu mrchu – Ryuzakiho.
Sasuke přesně věděl na co má Ryu slabost. Jednoduše jahody a sladké. Takže proč nepřichystat sladkou pomstu? Sasukemu přeběhl po tváři ďábelský úsměv a odešel z kuchyně.
Po chvíli se objevil v obýváku s dřevěným kreslícím prknem, stohem papírů a několika tužkami. Usadil se na pohovku v tureckém sedu, opřel prkno o nohy a začal tvořit svůj geniální plán.
Po půl hodině se kolem něj povalovaly hromady papírů zmačkaných do kuliček, do kterých Sasuke každou chvílí přihodil další a další. Už, už ho začala pohlcovat myšlenka, že prostě na nic tak ďábelsky geniálního nepřijde. A najednou se na gauči napřímil a zuřivně začal svůj nápad vyrývat listu do papíru. Oči mu jiskřili vzrušením. Ve vteřině měl celý plán hotový. Zvedl papír hrdě pře sebe a jeho bytem se rozezněl rádoby děsivý smích. Byl na sebe skutečně hrdý.
Vystřelil s pohovky a odchupital do kuchyně. Za ním se ozvala rána od prkna, které dopadno na zem do hromad papírových kuliček. Nevěnoval tomu nijak zvlášť pozornost a odebral se k lince. Připraví pro Ryuzakiho opravdu sladké překvápko.
Sasuke na sebe natáhl kuchyňskou zástěru, nalepil svůj plán izolepou na skříňu před sebou a pustil se do práce.
„Taaak, Ryuzaki. Tohle bude sladký překvápko přímo pro tebe!“ zasmál se. „ Bod 1: Upéct ďábelký jahodový dort.“
Po více jak hodině měl dort hotový... Už jen přidat tu ďábelskou přísadu...
Sasuke zvedl hlavu a pohlédl na plán. Vzal tužku a zaškrtl: „Bod jedna – splněn!“ pronesl hrdě. Očima přejel po papíře doprava, kde skvěl bod číslo dva: „Umístit překvápko.“
Zamyslel se a odběhl z kuchyně. Běžel až do sklepa, kde se vrhl po jedné papírové krabici. Chvíli se v ní pohrabával, až našel co hledal. „Úspěch!“ zařval nadšeně. Oprášil určitou věc a běžel zpět do kuchyně.
Tam už jen čekaly finální práce. Sasuke vzal nůž. Vykrojil do dortu díru a umístil do ní svou tajnou přísadu. Potom celý dvoupatrový piškot s kousky jahod důkladně polil jahodou polevou.
Když poleva zatuhla, přišel své dílo zkontrolovat. Mohl na sebe být patřičně hrdý. Jeho výtvor byl skutečně geniální. Vítězoslavně se usmál.
„Ryu, Ryu. Po tomhle výbušném dárečku poznáš, že není radno si zahrávat s Uchihou.“ prohlásil sebevědomně Sasuke a do ruky vzal tužku. „ Bod dva – splněn!“
Najednou posmutněl. „Kéž by to takhle snadno šlo i s Itachim...“ po téhle myšlence najednou propukl v nezastavitelný hysterický smích.
Když se uklidnil, začal se opět věnovat svému geniálnímu plánu. „Bod tři: Navštívit Ryuzakiho. Hmmm... dál“ očima přejížděl papír před sebou. „Bod čtyři: Odskočit si. Bod pět: Odpaaal! =D. Bod šest: Výbuch! =D. Bod sedm: Svobodaaaa!“ Sasukemu zacukaly koutky úst. Připadal si jako největší génius na světě.
Zabalil dort do krabice na cukroví a vydal se za Ryuzakim...

Vystoupal několik nízkých schodů a už stál před Ryuzakiho dveřmi. Natáhl ukázováček a lehce stiskl zvonek napravo od dveří. Uvnitř domu cosi hlasitě zařinčelo.
Ve vteřině se ve dveřích objevil rozespalý (!) Ryuzaki v šedém saténovém pyžamu s plyšovou jahodou v ruce. Vlasy mu pod spací čepicí trčely na všechny strany. Zíral svýma polopřivřenýa očima na Sasukeho jako bacil do lékárny.
„Všechno nejlepší k narozeninám!“ zařval z ničeho nic Sasuke.
Ryuzaki chvíli stál a pak suše pronesl: „Sasuke, já nemám narozeniny...“
„Tak svátek...“ znervózněl Sasuke.
„Ani svátek...“ odvětil Ryuzaki, který se pomalu začínal probírat.
„Em... tak to přijmi jen tak... jako dárek od přítele...“ usmál se křečovitě Sasuke.
Ryuzaki si změřil Sasukeho od hlavy až k patě pak se zaměřil na krabici. „A co to je?“
„Se podívej...“ Sasuke nastavil krabici před něj. Ryuzaki se neochotně podíval dovnitř.
„Jahodovej dort!“ zakřičel Ryuzaki a v očích se mu objevili jiskřičky stěstí. Tohle od Sasukeho skutečně nečekal. „Myslim... Myslim, že tě miluju!“ zakřičel znovu.
Sasuke ztrnul. „Doufám, že to nemyslí vážně...“ zabručel si pro sebe. Ryuzaki ho chytl za předloktí, odtáhl dovnitř a zabouchl dveře.
„Udělej si pohodlí. Hned sem tu.“ Sasuke jen přikývl.
Za pět minut Ryuzaki přiběhl zpět ve svém typickém oblečení – džínách a bílém tričku. Pozval Sasukeho do kuchyně. Tam Sasan kompletně odhalil své kulinářské dílo a čekal na reakci osoby vedle sebe.
Ryuzaki se zmohl jen na... „Úžasný...“ vydechl. „To bych do tebe neřekl, Sasuke.“
Sasuke se jen nuceně usmál a ušklíbl se. Je ale čas na další část jeho ďábelského plánu.
„Ryu, jen se chci zeptat... ke máš záchod?“ Ryuzaki ukázal palcem kamsi za sebe, ale očima stále visel na dortu. Sasuke kývl a vydal se směrem k záchovovým dveřím.
Otevřel, vešel dovnitř a z kapsy vytáhl zařízení pro odpaly dynamitů. Ano, dynamit bylo to výbušné překvápko uvnitř dortu.
Sasuke se pomalu nadechl a přesunul palec na červené tlačítko. Najednou někdo zaklepal na dveře. Sasan se lekl tak, že knoflík na zařízení, které měl v ruce, zmáčkl. Z kuchyně zařval hlasitý výbuch a následně po něm naštvaný Ryuzaki. „Sasukééé!“
Ve vteřině se rozletěly dveře do koupelny a v nich úplně vzteky rudý Ryu. „Uchiho Sasuke!“ zakřičel: „Jak si dovoluješ mi rozsekat kuchyň na pardť dynamitem?!!!“ křičel, až se zajíkal.
Sasuke v první chvíli jen vyvalil oči. Jak mohl jeho geniální, propracovaný plán selhat? Jaktooo?!
„No, víš...“ Ryuzaki si Sasana měřil podezíravým pohledem.
„Jsi prostě chytřejší než já a navíc si okopíroval můj styl účesu!!!“ zařval na něj Sasuke.
„To je vtip, ne...“ založil si Ryu ruce na prsa.
Sasuke nic neříkal. Napřímil se, a naštvaně se rozdusal domů. Prošel kolem Ryuzakiho, sutinami v jeho kuchyni, obývákem, otevřel vchodové dveře a vypadl ven. Chvíli stál před domem, aby se uklidnil a pak opět nasadil dusavé tempo. Lidi se mu cestou vyhýbali a obcházeli ho nejméně 5m obloukem. Nejspíš vypadal skutečně naštvaně.
Když dorazil domů, ani nezavřel a začal naštvaně klít a řvát. Nohou kopl do dveří, které se hlavitě zabouchly. Přešel do kuchyně, opřel se o linku a očima stanul na papíře se svým „geniálním“ plánem. Naštvaně ho strhl ze skříňky, zmačkal a hodil do koše.
„Do háje! A já myslel, že to vyjde!“ zasmál se pro sebe. „Třeba příště...“
Odrazil se rukama od linky, ale zastavil se rovnou ve futrech do obýváku. Sjel na zem při pohledu na hromady papírových kuliček, které bude muset uklidit.
„Ryuzaki, já tě už vážně proklínám“ zabručel si pro sebe a odešel pro igelitový odpadkový pytel, koště a lopatku.