Smrtí to nekončí aneb není duch jako duch 04-Opravdu je konec?

Trénink byl jediná věc u které byl Naruto potichu, nejspíš mu došli všechny řečičky, které by mohli Sasukeho popichovat. Druhou věcí mohlo být to, že záviděl.
Sasuke byl dobře vytrénovaný a ani ho nevyvedli z míry všechny ty nechutné techniky, které Orochimaru používal. Vše se změnilo v tu chvilku, kdy Sasuke konečně zaznamenal Naruto přítomnost a nezakopl o vlastní nohy. Piruetku udělal hezkou, ale ten pád určitě promyšlený nebyl, ne že se nebezpečně blížil k zemi, ale spadl taky na Orochimara a spolu se sebou ho strhl na zem. A právě v tento okamžik se Naruto málem počůral.
„Omlouvám se,‘‘ řekl tiše Sasuke, když si uvědomil v jaké to nepříjemné situaci se ocitl. Čekal něco jako třeba nadávku, ale místo toho se Orochimaru na tváři objevil přítulný až úchylný úsměv a v tu chvíli se Sasuke dočista vypařil po cestě ještě stihnul vzít i Naruta za límec a odtáhnout ho sebou.

Naruto se smíchy dusil v Sasukeho posteli. Už mu dokonce tekly slzy po tváři. Pohled na bezmocného Sasuke, byl jeho největší zážitek, nikdy ho nemohlo napadnou, že bude po smrti taková legrace. Vždyť přece, vše nekončilo. Nikdo třeba ho nenapadlo třeba prohledat Sasukeho věci, když se zavřel v koupelně. Možná by mohl,
Z koupelny se dlouho nic neozývalo. V Sasukeho případě to nebylo překvapující.
„Sasuke nemusíš se stydět, já o nikomu neřeknu, ale jestli se ti líbí tak to netaj,‘‘ zkusil ho trochu rozveselit, ale místo toho uslyšel jen ohromnou ránu.
„Přesně tak musíš ty emoce ze sebe dostat,‘‘ vtipkoval dál a přitom se stále prohraboval Sasukeho věcmi. Neuvědomoval si, že se dveře od koupelny pomalu otevřeli. Z koupelny pomalu vyšel Sasuke. Tvářil se jako psychopat a na Naruta hleděl jak na oběť.
„Hele… myslel jsem, že přeci jenom budeš reagovat jinak, když jste skončili v takové poloze, nechci ani pomyslet na co jste oba mysleli,‘‘ pokračoval dál a Sasuke se nebezpečně blížil. Konečně našel co hledal, vítězně se otočil k Sasukemu.
„Jsem vrah… a dvojnásobnej,‘‘ usmál a chytil Naruta pod krkem a začal ho škrtit.
„Víš měl bych ti připomenout jeden fakt, já jsem mrtvej,‘‘ řekl a chytil ho také pod krkem. Na rozdíl od něj, Sasukemu pomalu začal docházet kyslík, ale stisk nepovolil. To Narutovi taky, ale celkem mu nechyběl.
„Pustíme se jo,‘‘ řekl Naruto, ale stisk nepovolil, stále čekal na Sasukeho.
„Tak jo…TED,‘‘ řekl a oba se pustili. Sasuke přepadl n záda a užil si znovu kyslík, který mu proudil plícemi. Krásný pocit.
Naruto se místo toho začal nekontrolovatelně smát, až mu chudákovi tekli slzy.
„Já věděl, že je to pravdu, ale fakt mě můžeš říct všechno ,‘‘ vtipkoval dál. Tentokrát se k němu Sasuke raději ani přiblížil, stejně to nemůže nikomu říct. Je mrtvej a bude znovu pokud toho nenechá.
„Promiň.. potřeboval jsem se trochu pobavit,‘‘ tentokrát už Naruto mluvit vážně a ani se nesmál. Teda prvních pár sekund, pak poprskal Sasukeho a začal se znovu nekontrolovatelně smát. Sasuke si setřel obličej a odkráčel zpět do koupelny, zamykat se nemusel. Naruto stejně ho nic nezastaví.
„Tak dobře… už to stačilo, ale ještě něco mě zajímá,‘‘ Sasukeho ho neposlouchal. Pustil vodu, aby nemusel jeho hlas slyšet.
„Líbila se ti někdy Sakura?‘‘ zeptal se. Voda se rázem zastavila. Sasuke vykoukl z koupelny, buď to byl žert nebo ho to vážně zajímá. Naruto se tentokrát přehloupě nesmál, jen hleděl zasněně do stropu a to že si Sasuke sedl vedle něj si neuvědomoval.
„Proč to chceš vědět?‘‘ zeptal se, aby se vyhnul odpovědi, zajímali ho Narutovi pocity.
„Já nevím, teď mě napadlo, uvědomil jsem si o kolik jsem toho přišel, co jsem všechno moh ještě udělat. Trěba ji někam pozvat,‘‘ zamyslel se a pohlédl na Sasukeho.
Vzbudil v něj neobyčejný pocit viny, takový ještě snad nezažil. Pomalu si začal uvědomoval, že ho připravil o všechny ty krásné chvilky, co ho čekali. Divil, že ho ještě vzteky nezabil.
„Promiň…,‘‘ řekl Sasuke tiše, ale Naruto jen zakroutil Hlavou. Jeho soucit mu v tenhle okamžik nepomáhal, ale to si Sasuke dobře uvědomoval.
„Měl by ses vrátit, nejdřív jsi zmizel ty a teď já,‘‘ řekl tiše Naruto a znovu jemu pohlédl do tváře. Sasuke se zamyslel, věděl, že jsou zase zpátky u toho přesvědčování. Tentokrát to bylo trochu jiné. Tentokrát se jen nepohrdavě neusmál.
„Možná máš pravdu,‘‘ oddychl si sasuke a posadil se. Naruta hned upoutal, netušil že to půjde tak lehce, možná se to konečně povede.
Ale jímal ho i jiný pocit, jako by pomalu ztrácel. Chtěl šáhnout po Sasukem, ale jeho ruka jen projela jeho tělem. Posadil se vedle něj a zkoušel to znovu. Mělo to stejný učiňme.
„Jak to?‘‘ divil se Sasuke a pokusil se pro změnu dotknout jeho, jeho ruka ale jen projela jeho tělem. Bezmocně na něj pohlédl, ale Naruto se usmíval.
„Myslím, že proto jsem tu mohl ještě být, měl jsem tě přesvědčit a teď už můžu jít,‘‘ řekl tiše a pomalu se ztrácel.
„Vrátím se.. slibuji ti to,‘‘ řekl Sasuke a sledoval jak pomalu mizí, pokud se úplně nevytratil. Sasuke se vrátil zpět do koupelny. Potřeboval si pročistit hlavu a taky se připravit na cestu.
Pustil si příjemně teplou vodu a zavřel se ve sprchovém koutě.
Po chvilce se kromě tekoucí vody ozvali i kroku. Sasuke si to neuvědomoval a dál se věnoval příjemně teplé vody. Někdo chytil dveře od sprchového koutu rychle je otevřel.
„Aaaaa…!‘‘ zakřičel Sauke a přitiskl se ke zdi sprchového koutu.
„Přece sis nemyslel, že tu nechám samotného, tak si pohni jdeme domů,‘‘ usmál se Naruto.