Nováčci

,,Hej Naruto, vidíš to opevnění před námi?“ Zeptala se Sakura, když zahlédla mezi stromy kamennou zeď.

Naruto ihneď rozbehol proti nim. Po chvíli sa zastavil a vyhol sa Deidarovim bombám. Z ničoho nič sa za nim objavil Sasuke.
„Rýchlo si prišiel, aj rýchlo odídeš."
Chidori"

Sasuke zasiahol Naruta priamo do srdca. Sasukemu sa to nezdalo, ale predsa, zasiahol ho priamo do srdca a nič neukazovalo na to, že by to nemal byť Naruto. Bezvládne Narutovo telo padlo na zem.

Bylo ráno štědrého dne a všichni věděli, co je dnes za den. Naruto, Sakura a i po dlouhém přemlouvání Sasuke, se dohodli, že Vánoce stráví spolu. Sakura celá natěšená vyskočila z postele a běžela v košilce s bačkorama na snídani. Měla domácí vánočku a čaj. Naruto, který večer snědl nechtěně prošlý ramen (jak jinak xD) se probudil s bolestí břicha. Celý v křeči si sedl na kraj postele. Podíval se po pokoji a jelikož se mělo slavit u něj, tak podlehl panice. Zapomněl na bolest břicha a začal lítat po pokoji.

„Je čas to skončiť!" vykríkol som a vytvoril dva klony.
„Áno! Ale nebudeš to ty človeče kto to ukončí." vykríkol Ramuthra a znovu a znovu sa vrhal oproti mojej pasci. Ta držala. Zatiaľ.
Vystrel som ruky a s pomocou klonov som v každej vytváral rasen shuriken. V jednej FRS s neuveriteľným množstvom veternej chakry a v druhej rasen shuriken z Kyuubiho chakry. Bol čas skoncovať s Ramuthrom.

Behom okamihu bol Sasuke na meter odomňa. S ohromnou rýchlosťou som sa uhol jeho chidorimu. Prekvapene zaklipkal očami.
„Prekvapený?"
„Sklapni!" vykríkol „Mňa neporazíš! Som silnejší ako ty!" priam som v jeho hlase cítil strach a zúfalstvo. Nebol nijak sebaistý. Nedala sa s ním viesť rozumná reč a keďže som neplánoval zomrieť neostávalo mi nič iné ako sa mu postaviť a dať do toho všetko. Nemohol som prehrať!

Druhý den odpoledne se tým Kakashi sešel na okraji severní strany vesnice. Maedo jim vysvětlil, že hlavní cestou, která odsuď vedla, se dostanou přímo k sídlu klanu Karudži asi po dvou hodinách cesty rychlou chůzí.
,,Zjistili jste něco nového?“ Zeptal se Kakashi, když dorazili Naruto, Sakura Sai.
,,Ne,“ utrousil Naruto.
,,Ti lidé nám nevěřili, ani když jsme jim řekli, že jsme z Konohy,“ doplnila ho Sakura.

Obličej se mi zalije všemi odstíny rudé "Ehm...sorry...já no...ehm...zakopla."koktám nervózně.
"Upadli ti křídla?" zeptá se-pro mé překvapení docela mile.
"Ehm?"
"Andělé snad mají křídla, ne?"
"Nepraštil ses do hlavy?"
"Ne proč?"
"Já jenže mluvíš jak blázen, ale ne arogantním tonem."
"No ono neuškodí se občas chovat mile." usměje se.
"Hm...ale na tebe je to hodně divný."
"Proč myslíš?"
"Já to vím."
"Tak to mě asi málo znáš."

Kráčali sme asi päť minút než sme došli zastavili. Počas tých piatich minút som si uvedomil veľkosť tejto školy . Bola obrovská a z toho čo som videl ju navštevovalo asi 100 ninjov, možno viac, keďže som ju nevidel celú. Nakoniec sme po tých piatich minútach zastali. Nevidel som žiadne dvere, nič čo by naznačovalo, že cesta bude pokračovať. Nechápavo som pozrel na svojho sprievodcu. Neodpovedal, iba hodil okom na podlahu. Pozrel som dole a uvedomil som si, že stojíme uprostred portálu. Zaťal som zuby. Akože som si to nevšimol?

„Je 14.2. , 4:00 ráno,“ takto sa dnes začali tvoriť vety na papieri TenTeninho denníčka. „áno. Je Valentína. Som zvedavá, či dostanem aspoň nejaký pekný list. Píšem preto tak skoro, lebo som sa zobudila na dupot po schodoch. Neviem kto to bol, ale je mi to ukradnuté. Pre mňa je teraz dôležitejšie, či sa niekomu páčim. Keby mi aspoň niekto povedal: Dneska ti to naozaj sekne TenTen. Alebo: V tých nových handrách ti to pristane. Vyzeráš naozaj sexi. Ale zatiaľ na to len čakám.

„Kam to jdeme?‘‘ zeptal se Sasuke jakmile se vrátil zpět do reality. Celou dobu se plížili lesem a on sotva stačil Narutovi. Ten nepromluvil, celou dobu se rozhlížel kolem se, jako by snad někoho čekal.
„Tak budeš mě poslouchat?‘‘ oddychl si, ale odpovědi se mu jako předtím nedostalo. Nezbýval mu nic jiného než mlčet a držet krok, protože čím hlouběji do lesa šli, tím šel rychleji.

Madara ich prerušil:„Ďakujem, že ste mi to pripomenuli. Do tretice, Kuchiyose:Edo tensei." zo zeme vyšli štyri truhly a z nich postupne Shodaime, Nidaime, Sandaime a Yondaime.
Tsunade pozerala nato, ako keby to videla po prvýkrát a povedala:„Neuveriliteľné! Pošlite pre Naruta, toto sami nezvládneme. On je naša jediná nádej. Bez neho, bude Konoha zničená."
Ostatní len súhlasili.

Všetci boli chvíľu ako skamenení. Nikto nevedel čo má robiť, predsa, nedá sa bojovať proti nesmrteľným. Z tohto tranzu ich prebudil až rozhovor Hokage s Madarom.

Před dveřmi nemocničního pokoje vládlo napětí a taky pěkný nával.
"Vsadím se že to bude kluk." ozval se Kiba.
"Beru." odpověděl Shino.
"Páni, to je otrava." zazíval Shikamaru, čímž si vysloužil znechucený pohled své drahé polovičky.
"Tak se koukni co se tam děje." zaškemral Kiba směrem k Nejimu.
"Seš praštěnej?" vyjel na něj Neji.
"Nebudu se dívat jak moje sestřenka rodí! Budeš si muset počkat." urazil se a odkráčel stranou. Přitom mumlal cosi o blbosti rodových linií.

,,No vieš.. ja, no... neviem ako to povedať.."
,,Veď ťa skoro vôbec nepoznám.. ale šancu by som ti mohla dať.. aspoň kým sa nevráti Kabuto"
,,No neviem či budem za niečo stáť... doteraz som nechodil zo žiadnym dievčaťom.."
,,Ty??"
,,Ako to myslíš?"
,,Ale nijako.."
,,Ešte niečo.. koľko máš rokov?"
,,Šestnásť, a ty?"
,,Tiež."
,,Tak si oddýchni.. keby si niečo potrebovala, moja izba je na konci chodby." odišiel a zatvoril za sebou dvere.
Ľahla som si a pokúšala sa zaspať. Stále s myšlienkou na Kabuta, je to naozaj on, môj stratený brat?

Najkrajšie na bezvedomí je to, že nevnímate bolesť, nevnímate, že ležíte na zemi a okolo vás všetko horí, nevnímate, ako váš otec zomiera, ako na vás volá, nevnímate nič. Ale zrazu sa preberiete a nič nie je ako predtým. Všetko okolo vás je zničene. Spálene a rozsekané, ako po výbuchu bomby. Dom v ktorom ste prežili celé svoje detstvo je preč. Ostali iba trosky ,uhlie. Vaša rodina je preč, jednoducho neostalo nič a vy tam stojíte a dúfate, že je to len sen. Dúfate, že sa preberiete a všetko bude ako predtým.

V Konohe bol pekný slnečný deň. Vlastne, pre väčšinu ľudí bol úplne obyčajný. Jediný, pre koho sa tento deň niečím líšil bol Sai. Lámal si akurát hlavo niečím, čo bolo preňho tá najťažšia hádanka. Ino mala mať na ďalší deň narodeniny a keďže sa mu páčila, chcel ju niečím prekvapiť. A presne to bol problém. Nakoľko sa ešte veľmi dobre nevyznal v ľudských citoch, nenapadalo mu nič čo by sa Ino určite páčilo a z čoho by mala radosť.

Poznámka

Díl není opravený, můj korektor má nejspíš nějaké potíže s internetem nebo počítačem. Až budu mít opravenou verzi tak ji vyměním, ale nemůu říct kdy přesně to bude. Snad se budete bavit a odpustíte mi nějaké ty chyby Tahle série navazuje na mojí první --> Láska mění každého <--.
Pěkné čtení, autorka

[s],,Budu ti vyprávět jeden zajímavý příběh, chceš?"
,,Ano prosím"

Byla klidná zimní noc, ticho narušovaly jen zvuky z lesa. Po zasněžené cestě se blížil muž, přes hlavu měl kapuci, ruce v kapsách a kolem pusy uvázaný šátek. Vyzařovalo z něj zlo, oči mu zářily přes celou ulici; byly krvavě rudé, tak, jak by rudé být neměly, a ke všemu je měl podlité krví.
Došel na konec ulice, vytáhl ruku z kapsy a dotkl se prsty ledem zamrzlé lampy. Ta zablikala a zhasla. Po chvíli totéž udělaly i všechny ostatní lampy ve městě.

Tsunade měla pravdu. Tým Kakashi druhým dnem odpoledne dorazil do malé vesnice Inuhito. Byla to malá prostá vesnička jako kterákoliv jiná. Když procházeli vesnicí, mohli si všimnout prostých domků, které ale byli hezky udržované, upravených ulic, otevřených krámků s různým zbožím atd.

Můj malý bratříčku...
jak jsme spolu vycházeli,
jak jsme spolu trénovali,
jak jsme spolu soužili,
ale to všechno plamen a slzy skryly.

Moje oči oslepila,
Temnota plná beznaděje,
která se v hloubi mojí duše směje.
Moje oči ztratily světlo,
které už navždy tehdy zhaslo.

Ty ses mě snažil zabít,
ale já se tě snažil jen chránit.
I přes kruté Rozkazy,
porušil jsem pravidla
a tebe nechal žít.

já se na tebe díval shůry,
zatímco tebe zaplavovaly chmúry.
Já chytal Bijuu po světě,
zatímco ty jsi tvrdě cvičil,

Ponk. Ponk. Ponk.
„Prosím, len dnes nie.“ pomyslí si ospalo.
Ponk. Ponk. Ponk.
„To nemôžem mať aspoň jeden deň bez otravovania?“
Ponk. Ponk. Ponk.
Pozrie na budík: 6:00 “Možno ich to prestane baviť.“ pomyslí si s nádejou.
Ponk. Ponk. BUM.
Bum.
„To snáď “
Praááásk
„ nieeéééé!!“
Cink. Cink. Cink. Cink.
„Moje okno!“ zrúkne totálne prebudený občan Konohy. Vstane s dupotom z postele, plný zlosti sa vykloní z rozbitého okna a pozerá sa na chrbty utekajúcich detí.