Narutův příběh trochu jinak: 4. část

Kapitola 4

Chvíli jen koukal na zeď a vůbec netušil jak na to má reagovat. Vítr zvedl na síle, jako kdyby věděl, jak se teď Naruto cítí. Poté co si Naruto přebral informace v hlavě, rychle vyrazil ke dveřím. Otevřel je, vyšel ven, ale bylo už pozdě. Jiraiya byl už někde jinde. Stál tam s pocitem zklamání.

Kam šel?? Proč odešel tak náhle?? Říkal si pro sebe.

Začínalo mu být zima, ale ještě jednou se porozhlídnul. Opřel se o zeď a zůstal venku stát ve svém spacím oděvu. Lidé na něho koukali co tam dělá. Nevšímal si jich. Přemýšlel, přemýšlel o tom co se s Jiraiyou tehdy stalo. V jeho myšlenkách ho přerušilo jemné zašeptání. Otočil se směrem odkud šeptání slyšel, ale nikoho neviděl. Zvážněl a raději šel domů. Prásknul dveřmi.

,,Sakra.“ Zvolal.

Sednul si na postel, která pod jeho vahou zaskřípala. Znovu se ponořil do hlubokého přemýšlení. Napadlo ho mnoho variant proč Jiraiya odešel. Podle svého pocitu následně usoudil, že jen jedna je ta nejpravděpodobnější. Důvod jeho odchodu byli jeho vzpomínky. Asi vzpomínal na dobu, kdy byl všude známý a uznávaný ninja. Kdy splnil spoustu misí pro vesnici a kdy se vydal napříč světem prohlédnout si každý jeho kout. Ta doba už bohužel není a dnes je osobnost Jiraiya už zavrhlá legenda. Toto mu nyní probíhalo v hlavě. O tom co se tehdy s Jirayou stalo, věděl velmi málo. Jen to, že se pokoušel zjistit nebo ochránit nějakou věc či člověka, který byl pro něj důležitý.

Ale proč na něj lidé zapomněli??? Proč ho zavrhli a ,,vyloučili“ z vesnice?? Proč?? Ptal se sám sebe Naruto.

Ale jak víme, svět je plný úplatků, přetvářek, ale stejnou váhu má i dobročinnost lidí,víra a důvěra. Určitě Jiraiya, ať už udělal co chtěl, nemyslel to špatně. Nebo ano??? Nebo je Jiraiya padouch?? Zloduch??
A chce jen využít ,,Narutovu sílu“ a zneužít ji na nevinné lidi?? Kdo ví? Jiraiya byl skvělý a hodný ninja se smyslem pro dobro, ale jak sám říkal, jeho dřívější já by tohle udělalo. Co tím měl na mysli?? Copak se tolik změnil??? Na každé lži je kousek pravdy a i tento případ nebude výjimka. Protáhl se a už dál nestrpěl přemýšlet a dostávat se hlouběji do zkreslených představ a možností co se tehdy stalo. Postavil se a dobelhal se ke stolu. A co tam neviděl?? Byla to smlouva, kterou mu předchozí den nabídl stařík Hizuren.

,,Ahhhhhh“, vydal ze sebe Naruto, ,, já na tu smlouvu úplně zapomněl.“

Znovu si ji bedlivě pročetl a uvažoval, zda jí má podepsat či ne. Kéž by našel rychle odpověď. Chování a další návštěva bývalého sanina ovlivní Narutovo rozhodnutí. Došel ke své šatní skříni, kde si ukládal vždy stejný typ oranžovočerných ,,kombinéz“. Oblékl se s cílem vyrazit si koupit něco dobrého k obědu, ale však jeho vědomí znovu našlo myšlenku. Zarazil se, když se mu částečně vrátili vzpomínky na sen.

Událost, která se udála ve snu a kterou si Naruto pamatoval:

Stál uprostřed čehosi, co vypadalo jako sníh, ale nestudilo to. Rozeběhnul se kupředu do hluboké a temné nicoty. Nicota se začala zamlžovat a mlha začala kreslit siluetu. Zobrazila se mu postava chlapce stejné velikosti jako je on sám. Kluk s blonďatými vlasy, bez ruky a s červenočerným pláštěm. Naruto popošel blíž, aby si mohl prohlédnout detaily oné postavy, která byla ztuhlá. Když se Naruto dostal dostatečně blízko k neznámému, tak se onen neznámý otočil a Naruto se začal klepat.

Dál své myšlenky nemohl udržet a jen stál vyděšený z toho, co si uvědomil ve snu.
Ten neznámy bez ruky a bez oka byl právě on. Byl to Naruto.

,,Však to byl jen sen.“ Vykřikl Naruto a snažil sám sebe uklidnit.

Otevřel dveře a s úsměvem vyrazil do svého oblíbeného obchodu, k Ichiraku na ramen. Jeho cestu doprovázely zlověstné pohledy lidí, které začal ignoroval a v tom se ho zmocnila další myšlenka. Přemýšlel o tom, jak je to tady pro něho těžké a o tom co Jiraiya a stařík říkali. Možná, že by mu pokračování jeho studia pomohlo řešit vlastní problémy.
Přeci jen měl to těžké. Od malinka ho vychovával stařík, nebo alespoň mu tohle řekl. Na živobytí mu přispívala vláda prostřednictvím vesnice. Ale na různé věci, které sice nebyli pro život nutné, si musel vydělat sám. Většinou pracoval jako pomocník právě v obchodu Ichiraku. Uklízel,myl nádobí a činil jiné pomocné práce. Majitel a jeho dcera byli asi další, kdo si na něho zvyknuli. Ani si neuvědomil, že narazil do kolemjdoucího.

,,Co děláš?? Co si do mě dovoluješ vrážet???“ Řval na něj kluk asi o rok starší než on.

,,Omlouvám se. Přemýšlel jsem a nedával pozor, už se to nestane.“ Řekl Naruto a sklopil hlavu.

,,Takováhle omluva mi od tebe nestačí. Klekni si na kolena a pros o odpuštění“ Začal se smát kluk.

Naruto by si za normálních okolností kleknul a prosil. Ale něco nového v něm mu dodalo sílu vzepřít se ,,nepříteli“, který ho chtěl ponížit.

,,Proč bych to měl dělat, když jsem se ti už omluvil. A kdo jsi aby si soudil ostatní??“ Odpověděl na jeho rozkaz Naruto.

Kolem těch dvou klučinů se začal shromažďovat dav lidí.

,,Máš v sobě Kyybiho a ten zničil naše domovy a napadl naše už zesnulé příbuzné.“ Řekl kluk.

,,Anoo, máš v sobě zlost, věříme, že tohle tělo je jen tvojí schránkou Kyybi.“ Promluvil někdo z davu.

,,A mohu snad za to, že tu hrůzu mám v sobě??? Mohl jsem si snad vybrat??? Zajímalo by mě co byste dělali vy kdybyste měli v sobě Ky…..“ Nestihl doříct Naruto

,, Jdi pryč a radši nedělej problémy.“ Promluvilo plno lidí z davu.

Naruto už tam déle nemohl být. Prostrkal se davem lidí a běžel domů a už zase měl pocit, že nikdo nechce strpět jeho existenci. Otevřel dveře a celý udýchaný vlezl dovnitř.
Na okně seděl Jiraiya a koukal se do nebe. Naruto si ho okamžitě všiml a jeho návštěva ho naplnila pocitem naděje.

,, Tak si se vrátil.“ Řekl Naruto.

,,Hmmm. Ano, musel jsem popřemýšlet o mé minulosti a o tobě Naruto,“ řekl Jiraiya, ,, a dospěl jsem k závěru.“

,, K jakému?“ Otázal se Naruto.

,, Řeknu ti, co se mi tehdy opravdu stalo.“ Řekl Jiraiya.

Pokračování příště…….