Sasuke: šťastný konec? - 2. díl

Leiko se probrala v temné jeskyni. Venku slyšela, jak déšť bičuje do listů stromů. Ležela na studené kamenné zemi. "Kde to jsem?" posadila se. Rozhlédla se, ale nikdo tam nebyl. Najednou uslyšela nějaký hlas před jeskyní.
"Proč bych měl jít s tebou?" Ten hlas nikdy neslyšela. "Půjdu s tebou pod jednou podmínkou." Pozorně poslouchala. "Když mi pomůžeš najít Kubikiri, pak půjdu s tebou." u vchodu uviděla dvě siluety. Jednoho z nich poznala. Byl to Sasuke, ale toho druhého nikdy neviděla. Sasuke k ní přistoupil a podal ji její zbraně. Leiko si je od něj vzala. Zkontrolovala lahvičky. Ani jedna nebyla rozbitá.
"Ehm… Dík."
"Kdo to je?" ukázal na ni, když si připevňovala zbraně na nohu a k pasu. Leiko zvedla hlavu a rozzlobeně se na něj podívala. Hned si uvědomil, co provedl. "Já jsem Suigetsu Hozuki." natáhl k ní ruku. Bylo vidět, že to Sasukeho překvapilo.
"Leiko. Leiko Hatashi." ruku mu pevně stiskla.
"Pevný stisk." poznamenal. Leiko se na něj usmála. Začal se ji zamlouvat. "Říkal jsi Kubikiri? To byl meč Momochio Zabuzy. Byl také zbraní sedmi šermířů z mlžné. Myslím, že zůstal ve Vlnkové zemi."
"No páni. Víš toho o Kubikiri celkem dost. Ty taky patříš do Sasukeho týmu?"
"Sasukeho týmu?" podívala se na něj. "Ne nepatřím. Už bych se měla vrátit. Tsunade bude zase vyvádět." prošla kolem nich.
"Hej." přistoupil k Sasukemu a šeptal. "Proč s námi není v týmu? Je celkem…no…jak bych to řekl….hmmm…hezká." raději se díval někam jinam, než na Sasukeho. "Aaaaaa." zakřičel, když kolem něj proletěl kunai. Podíval se, kdo to hodil.
"Já to slyšela." v ruce držela další a lehce se usmívala. Otočila se k nim zády. Kunai si schovala a vyšla z jeskyně. Nevěděla kde je. Rozhlížela se a hledala cestu dolů. Na jedné straně byly hustě prorostlé keře. Otočila se k druhé cestě. Najednou za sebou uslyšela něco v křoví. Rychle tasila katanu a znovu se otočila. Vedle ní se objevili Sasuke a Suigetsu. "Co chcete! Neměli jste jít pro ten meč?"
"Jdeme ti pomoc." řekl Suigetsu. "Kdo to je?"
"To si myslíte, že si neporadím se zvířetem?!" křičela na ně a otočila se čelem k nim. Z křoví vylezli tři hladoví tygři. Dva z nich byli velcí a ten třetí byl o něco menší. Leiko zavřela oči. Zavanul vítr. Vyskočila do vzduchu a dopadla za nimi. Než si stačili uvědomit, co udělala, tygři spadli na zem.
"Jsou mrtvý?" zeptal se udiveně Suigetsu.
"Ne. Všichni ne." opravila se. Očistila si katanu a schovala ji do pochvy. "Tyhle dva byli dospělí." ukázala na krajní tygry. "A tohle bylo ještě mládě. Nechala jsem ho naživu." zmizela. Objevila se za nimi. "Ahoj." řekla na rozloučenou a pomalým krokem odcházela.
"Ahoj." odpověděl ji Suigetsu. Jen Sasuke nic neřekl.
,Sasuke….' zakroutila hlavou. Oba se za ní dívali, než jim zmizela z očí.
Konečně končila skála a začínal les. Vyskočila na strom a vracela se do Konohy. Zastavila se, aby si odpočinula. Nepotřebovala to, ale chtěla cestu prodlužovat. ,Co to semnou je?' pokračovala v cestě, ale nemířila do Konohy. Změnila směr.
Opřela se o sloup a čekala, až se objeví. Zahlédla je dřív, než oni zahlédli ji. Zastavili se u ní. Nikdo nic neřekl. Sasuke se ji zadíval do očí. Pak pokračovali a Leiko šla za nimi. První místo kam zamířili, byl Zabuzův hrob. Jenže meč už tam nebyl.
"Hele, Sasuke. Víš jistě, že tady byl?" Suigetsu se otočil na Sasukeho.
"Jo."
"Ale teď tu není. Jak to?" vyptával se ho.
"Jak to mám vědět? Já tady nedělám hrobníka." Leiko se pousmála. "Když tady není, tak ho asi někdo odnesl." Suigetsu se otočil zpátky k Zabuzovu hrobu.
"Kdo by to řekl. Sám asi těžko odešel." Leiko měla co dělat, aby se nezačala smát nahlas. "Sasuke…" odstoupil od jeho hrobu. "Promiň, ale bez toho meče bude muset moje spojenectví s tebou počkat." odešel. Sasuke následován Leiko šli za ním.
"A co chceš dělat?" zeptal se Sasuke, když byli na mostě. Leiko se rozhlížela. Kolem ní prošel nějaký ninja. Zastavila se a ohlédla se. Nikdo tam nebyl.
,Ta čelenka patřila…' zaťala ruce v pěst.
"Co tam děláš?" zeptal se ji Suigetsu.
"Za chvíli vás dohoním." než stačil kdokoliv něco říct, zmizela.
Sledovala stopu čakry až za vesnici. Zůstala stát na cestě. "I když se snažíš potlačit svoji čakru, moc ti to nejde." tasila svou katanu.
"Jo. V potlačování čakry jsi byla nejlepší vždycky ty." otočila se k Leiko čelem.
"Miho! Co tady děláš?" pevně sevřela rukojeť katany.
"Po tom co jsem ti pomohla utéct, mi řekneš: Co tady děláš? To nebylo hezký." ušklíbla se.
"Fakt? Tak co tu děláš?" řekla skrz zaťaté zuby.
"Když se otec dozvěděl, že tě zase vězní Orochimaru, zuřil. Pak se dozvěděl, že je mrtvý a to mu umožnilo pokročit ve svém plánu." dala si ruce za záda. "No a teď tě musíme přivést zpátky." usmívala se.
,Musíme?' rychle uskočila. Ve vzduchu udělala salto a dopadla na hladinu řeky.
"Vůbec ses nezměnila. Vždycky si všímáš toho, co ostatní řeknou." obklíčili ji.
"Ty taky ne. Na něco jsi zapomněla." tentokrát se usmála Leiko. Schovala katanu zpátky do pochvy.
"Sakra! Nedovolte ji udělat pečeť!" všichni na ni zaútočili. Leiko byla nucena uhýbat jejich útokům. Vždycky když se chystala začít, zase na ni zaútočili.
Jeden z ninjů na ni zaútočil. V tom okamžiku Miho na ni zaútočila ze zadu. Leiko si toho všimla, ale neuhnula. Miho se napřáhla se svou zbraní. Když si myslela, že ji dostane, uhnula. Miho probodla svého spolubojovníka. Leiko se otočila a odkopla ji. Všichni se na okamžik zarazili. Využila příležitosti a začala dělat pečeť jednou rukou. Druhou se musela zase bránit.
"Sensatsu Suishou." do vzduchu se zvedly kapky vody, které zmrzly do jehel. Ovládala je čakrou. Zaútočila na ninje. Jeden z nich se dostal až k ní. Poslala na něj několik jehel. Jenže byl tak blízko, že se zranila i Leiko. Nevšímala si toho a pokračovala. Skoro všechny je zabila.
Přistoupila k Miho. Neměla už žádnou čakru a začala se potápět. Leiko ji chytila za ruku a vytáhla ji na břeh. Nechala ji tam ležet. "Proč?" zašeptala, když odcházela. Neodpověděla ji a vrátila se do vesnice.
,Proč? Kdybych to tak věděla!'
Našla je v restauraci. Otevřela dveře. Uviděla Suigetsu, ale Sasukeho neviděla přes dav holek. Přistoupila ke stolu. "Kde jsi byla?" zeptal se ji Sasuke. Svůj pohled upřel na její ruku.
"Je to jen škrábnutí." přejela si po zranění. Bylo vyléčené. Posadila s vedle Sasukeho. Hlavu si opřela do dlaní a zavřela oči.
"Stalo se něco?" zeptal se ji ustaraně Suigetsu. Přestal cinkat lžící o skleněnou misku.
"Ne." Holky, které stály kousek od nich, si něco šeptaly. Přála si, aby toho nechaly. "Už jste zjistili, kde je ten meč?" schválně převedla řeč na něco jiného. Tušila, že by se ji vyptávali dál.
"Právě nám to řekly." odpověděl Sasuke.
"Jo. Když zjistili, že ten meč hledá Sasuke, byly ochotné to zjistit." mával lžící ve vzduchu. Leiko se pousmála. Její špatná nálada z boje se ji pomalu měnila.
"Tak jdeme pro něj. Nechci tu zůstávat dlouho." stoupla si a šla ke dveřím.
"Počkej!" zavolal na ni Sasuke. Však pokračovala v cestě. Najednou ji chytil za ruku. Leiko s ní trhla, ale nepustil ji. Otočil si ji k sobě a přitlačil ke stěně. V očích měl sharingan. Leiko se pousmála, když nemohl do její mysli.
"Takhle se nedozvíš, co před tebou tajím." stále se mu dívala do očí.
"Ty jsi už někdy bojovala proti sharinganu?"
"Možná jo, možná ne." vyklouzla z jeho sevření. Ve dveřích se zastavila. "Možná si myslíš, že o mně něco víš. Ale nic o mně nevíš. Nechtěj poznat, čeho jsem schopna." odešla.
Procházela se vesnicí. Posadila se na vlhkou trávu u řeky. Několik hodin tam jen seděla a dívala se před sebe. Snažila se na nic nemyslet, ale moc ji to nešlo. Pořád přemýšlela o to, jak se Sasuke tvářil, když se ji nemohl dostat do její mysli. "Sakra!" řekla rozzlobeně a bouchla pěstmi o zem.
"Budeš pokračovat s námi?"objevil se vedle ní Suigetsu. Sasuke stál kousek od nich.
,Nemůžu se vrátit do Konohy. Ne teď, když se mě snaží opět získat. Kdybych se vrátila, byla by Konoha ve velkém nebezpečí. Nezastaví se před ničím. Když zůstanu s nimi, mohou mi pomoc.' otočila se na něj.
"Jasně, že s vámi půjdu." usmála se. Suigetsu k mí natáhl ruku, aby ji pomohl stoupnout. Leiko si všimla velkého meče na jeho zádech.
"To je Kubikiri? Nemyslela jsem si, že je tak velký." šla vedle Suigetsa a Sasukeho si nevšímala.
Cestou ji vyprávěl všechno, co se stalo, než získal Kubiriki. Šli stále na jih, i když narazili na moře. Celou cestu Sasuke nepromluvil.
"Kam to vlastně jdeme?" zeptala se Leiko, když před sebou uviděla ostrov.
"To je jižní úkryt. Sasuke chce do svého týmu Karin." řekl poněkud otráveně.
"Ty ji nesnášíš?" Na tuhle otázku ji neodpověděl, ale tušila, že se nemýlí.
Prošli kolem vězňů a pokračovali dál chodbou. Před nimi se ze stínu objevila nějaká postava. Byla to Karin. Hned pochopila proč ji Suigetsu nesnáší, a to ještě nepromluvila. "Tak přece seš to ty…Sasuke." dívala se na Sasukeho a ostatních si nevšímala. "To, že jsi tady sám, teda znamená, že ty řeči byly pravdivý!" dala si ruku v bok.
"To bylo hnusný! Já jsem tu taky!" nenechal se Suigetsu přehlížet.
"A? Proč jsi tady?"
"Sasuke chce s tebou hodit řeč." stoupl si před něj "Nemůžeme tady stát a kecat. Co takhle vzít nás dovnitř, co?"
"O čem chceš mluvit?" naklonila se, aby na Sasukeho viděla. Suigetsu se naštval a začal se s ní hádat.
"Nech toho, Karin. Vezmi nás dovnitř." Karin se podívala na Leiko a pak na Sasukeho.
"No jo pořád." znovu se podívala na Leiko. Zavedla je do pokoje. Posadili se. Leiko si stoupla vedle Suigetsa.
,Jestli hned vyrazím, mohla bych ho najít. Mohl by mi poradit a možná i pomoc. Jenže jestli půjdou se mnou, mohli by mi to překazit. No, hlavně on.' podívala se na Sasukeho. ,Budu muset jít sama.' z přemýšlení ji vytrhl Suigetsu. Stoupl si a vzal si meč.
"Nemůžeš pustit všechny vězně!" zakřičela Karin.
"Půjdu s tebou." přistoupila ke dveřím. "Jo a mimochodem, Sasuke. Jedna věc mi pořád vrtá hlavou. Proč jsi mě tam nenechal?" nečekala na odpověď a odešla.
"Suigetsu?" řekla, když šli chodbou k vězňům.
"Jo."
"Kam pak půjdete?"
"Do severního úkrytu. Proč?"
"Musím si něco zařídit. Pak se setkáme tam. Ahoj." zmizela.
***
"Takže už tu jsou." povzdechla si. Doufala, že sem dorazí první. Vešla do úkrytu. Všude na zemi byli vězni a ještě žili. Jen zakroutila hlavou. Najednou uslyšela ránu. Moc dobře věděla, odkud pochází. Rychle se rozeběhla za hlukem.
Všude byl prach. Jediný člověk, kterého viděla, byla Karin. "Co jste si sakra mysleli?!" vyjela na ni. Karin ji neodpověděla. Snažila se rozeznat obrys postavy.
"Juugo!" zakřičela Leiko. "Přestaň! Jestli chceš s někým bojovat, tak bojuj se mnou!" Juugo se na ni podíval.
"Leiko. Dlouho jsme se neviděli." pustil Sasukeho a věnoval se ji.
"Je to nezvyk vidět tě jen na půl přeměnného."
"To co jsi řekla, platí?"
"Jasně. Jestli chceš s někým bojovat, tak můžeš se mnou." pousmála se.
"Co to děláš?"
"Věř mi, Sasuke."
"Vždyť tě zabije." nenechal se odbít.
"Řekla jsem, abys mi věřil. Nic se mi nestane, což nemůžu říct o tobě." podívala se na Juuga.
"Nějak si věříš. Myslíš, že mě Orochimaru nechal jen tak odpočívat? Po tom, jak to dopadlo minule, mě ještě víc nechal trénovat." rozeběhl se proti ní. Byl rychlý. Napřáhl se a chtěl na ni zaútočit. Leiko jeho útoku uhnula.
"No ne. Ty ses dokonce zlepšil." kopla ho do břicha. Odletěl několik metrů a vrazil do stěny. "Ale to nestačí." Juugo se postavil a oprášil se. Proměnil se celý. Rozeběhl se proti ní. Sevřel ruku v pěst a chystal se zaútočit. Leiko se ani nehnula. "To už stačí." řekla v klidu. Juugo se ji podíval do očí.
"Leiko!" zakřičel Sasuke. Juugo svůj útok zastavil. Položil své ruce na její ramena.
"Orochimaru už tu není. Už nemusíš dělat, co ti přikáže. Nemusíme spolu bojovat. Teď už ne." Proměnil se zpátky. Sasuke a Karin se na ně udiveně dívali. "Prosím, vyslechni Sasukeho a rozmysli si jeho nabídku. Je to pro něj důležité."
"Tak fajn. Co chceš?" otočil se k Sasukemu. Leiko si klekla a rychle dýchala. Opřela se o stěnu a držela se za levé rameno.
,Sakra! Už to zase krvácí. Nejspíš jsem neměla hned bojovat.' dívala se na Juuga, jak se baví se Sasukem.
"Jsi v pořádku?" vedle ní se objevil Suigetsu.
"Jo. Jen si potřebuji pořádně odpočinout."
"Ptát se tě, kde jsi byla, nemá cenu, že?" Leiko zvedla hlavu.
"Ne nemá." pousmála se.
"Tak jo. Můžeš si odpočinout, ale první řadě odtud zmizíme." natáhl k ní ruku. Leiko mu ji stiskla. Odešli z úkrytu a utábořili se nedaleko v lese.