Nováčci
Už to tak bývá, že duch Vánoc se vetře úplně všude a výjimkou není dokonce ani Akatsuki.
Byl Štědrý večer, venku vládl nečas a Pein neustále přecházel po místnosti a co pár vteřin hodil rinnenganem po svém výtvoru. Připadalo mu směšné, že ještě po tolika letech to pořád ještě musí dělat, ale nic s tím nesvedl. Tobi a Hidan pořád ještě věří, že dárky nenosí ostatní členové Akatsuki, ale Jashin a Ježíšek. Teda, Tobi věří na Ježíška a Hidan na Jashina.
Na jednom ze stromů seděla pohledná červenovlasá kunoichi, vítr čechral její dlouhé vlasy, ale ona si toho nevšímala. [i]Ty jeho oči, jako by mi viděli až do duše…Co to plácam?
Dívka sedící na stromě daleko za konohou přemýšlí, jestli její život má ještě smysl. Sedí na větvi a dívá se na svůj obraz v jezeře, které je pod ní. Ale pokaždé, když slaná tekutina spadne do vody, tak se hladina rozvlní a obraz e rozmazaný. Za pár okamžiků se ale vrátí do normálu. Dívka, která má od pláče už úplně červené oči a celou tvář promočenou od svých slz, které se ji kutálí po obličeji přemýšlí, co udělala špatně.
Modrovlasá žena stále rozpačitě před otevřenými dveřmi.
„Dobrý den, vy jste Konan?“ řekla žena ve dveřích laskavým hlasem.
„A-ano, to jsem, přišla jsem na vaši žádost.“ Kon překonala prvý dojem zděšení a žena ji teď přišla i celkem sympatická.
„Velice mě těší, jsem vám moc vděčná za vaši ochotu. Já děti nechci nechat doma samotné a Hana (paní Takamine) mi o vás tak pěkně vyprávěla.“
Konan se pod tou lichotkou mírně začervenala. „Ráda pomůžu, mám děti ráda a rozumím si s nimi-“
Nevím…
Stojíš před tím domem, kde jsi prožil svůj život a potkal svou první lásku.
Slzy ti kapou na novou jouninskou vestu, jež jsi před pár týdny získal. Pomalu odcházíš. Procházíš se různými místy Konohy, kde se ozývají jen noční zvuky.
Najednou na tebe někdo zavolá: „Naruto!“
Rychle se otočíš - za tvými zády stojí Sakura: „Naruto proč jsi utekl z nemocnice? Můžeme ti pomoci…“
„Ne, nikdo mi nemůže pomoct. Umírám, to se nedá zastavit.“
Keď som bola malá, nechápala som zmysel všetkých tých problémov starších. Všetko bolo predsa také jednoduché...Len áno ale nie...Kedysi...
Prečo aj dnes to tak nie je? Prečo v živote nemôže existovať len jedna cesta? Tá správna? Prečo ich je veľa a niektoré sú len slepé uličky? pomyslela som si zúfalo, stojac pred osudovou voľbou.
„Mirego už jsi konečně vzhůru, báli jsme se že spíš navěky,“ řekl natěšený Shatotu.
„Co se dá dělat potřeboval jsem se pořádně prospat a co je s tím klukem?“ zeptal se Mirego.
„Ach Naruto ten ještě spí, že prý jednou spal celý týden,“ odpověděl Shatotu.
Naruto se probral pár minut na to a první co se ozvalo byl jeho žaludek.
„Já mám ale strašný hlad,“ postěžoval si Naruto.
„Není divu spal si několik dní a tady máš něco k jídlu co uvařila Hinata kdyby ses probral,“ řekl mu Argeto a ukázal na plně naložený talíř.
Bez jakéhokoli váhání vyrazili za ní. Běželi dál, ale zanedlouho je zastavilo volání. Všichni strnuli, nikdo se neodvážil ani špitnout. Nakonec se však pár odvážlivců otočilo. Ten zbytek zbabělců měl mokro v kalhotách. Skutečnost se však zdála být jiná. Ten zvuk vydávala Sakura bez Sasukeho na zádech, nejspíš ho už shodila dolů. Otočil se i zbytek skupiny, ale raději opatrně, aby nebyla vidět ta velká skvrna na oblečení.
"Stalo se snad něco?" zavolal na ně Shikamaru. Ten naštěstí patřil k té první skupině, takže se k nim pomalu i rozešel.
Pro Sandálku - za ohromnou pomoc s editací,pro Sempaie - za bezva nápady a Yumi za neutuchající podporu - DÍKY MOC VÁM VŠEM
----------------------------------
[b]Bylo, nebylo - možná jo, možná ne - za osmnáctero horami a osmnáctero řekami byla zvláštní země jménem Návštěvka.
V té zemi se nacházelo podivné městečko s ještě podivnějším názvem - Kecálkov.
Bylo to poklidné městečko s velmi ukecanými obyvateli, na které přísně dohlížel milý bůh Satýno.
Je večer, v Konohe, na ulici ani len nejakej potulnej mačky, čo by si šla hľadať potravu. Pouličné lampy slabo blikajú a vyzerá to, že čoskoro prestanú svietiť úplne. Kto by len o takejto dobe bol vonku? Nikto? Omyl. Je tam plaché tmavovlasé dievča s levanduľovými očami: Hyuuga Hinata. Poviete si: Čo by človek typu Hinata robil vonku a navyše tak pozde večer?
Ten pokoj je můj.
Pein se procházel po sídle Akatsuki. Potřeboval si promyslet další plány, co jsou potřeba udělat, ale na to potřeboval klid, který v sídle právě vůbec nepanoval. Rozhodl se, že jako vůdce tu udělá pořádek a vydal se ke zdroji hluku. Ke svému překvapení vycházel hluk z pokoje Konan. Vešel dovnitř a ke svému překvapení tam uviděl Sasoriho, Tobiho a Kakuza.
"Tuhle loutku polož Tobi sem." hlásil velitelským hlasem Sasori
Prosba
Minato se otočil. Za stínu vyšla postava zahalená v plášti, ale ani ten ho nedokázal ohránit před odhalením. Minato ho poznal podle hlasu. Raději položil Sakuru na zem a vykročil několik kroků k němu. Neznámý stál na místě a jen čekal, jak moc si k němu dovolí. Minato se zastavil a z pláště si vytáhl kunai. Ale cizinec nereagoval, dál tam jen tak stál.
„Tady to pro mě není moc pohodlné. Znám lepší místo,“ promluvil znenadání. Minato sklopil svou zbraň a napjatě čekal, co z něj vyleze.
Trochu mě to vyděsilo, ale stále jsem byl zhypnotizovaný velikostí jejího výstřihu, ve kterém jsem se momentálně utápěl. Sakura se nejistě usmála, ještě si neuvědomila, že její dítě zmizelo.
„Hm…můžeš slézt, prosím?" řekla trochu nejistě a dokonce i mírně zrudla. Jako předtím jsem ji částečně nevnímal, ale nakonec jsem z ní rychle slezl.
U holek se probíralo jaké chtějí mít účesy a pak se dostali na to nejdůležitější: kluci.
,, Holky tím se zatím nemusíme trápit. Na ples vždy musí pozvat kluk dívku." pronesla tak chytrým toném Temari, že se jí ostatní začali smát. Ale museli souhlasit s ní, a tak se šli rychle umýt a spát, aby se dočkali nákupů.
U kluků neměli takové potěšení.
,,Sakra, Tsunade má horší a horší nápady." zanadával Sasuke.
,, Jo, už to že nás dala do jednoho domu." souhlasil Neji. Naruto měl na to ale jiný názor.
Sěděla v konožském baru. Jsou to už dva dny, co se pohádala s Nejim a rozešli se. Byla to jejich první a poslední hádka.
,, Tenten neměla bys tolik pít. Vím, jak ti je. Vždyť i já se někdy pohádám s Narutem.“ Utěšovala ji její kamarádka Hinata.
,, Jenže vy se dáte zase dohromady. Já už s ním ne.“ Řekla opilým hlasem a koukla se na ni unavenými oči. Celé dva dny vůbec nespala a pomalu ani nejedla. Seděla v baru a házela do sebe jednu skleničku Saké za druhou.
„Bude to stačit?“
„Jsem si jistý, že ano“, odpověděl jí na to Kakashi. „Ale teď už musíme vyrazit. Pátá Hokage nám zadala úkol a ten musíme splnit.“
„Úkol? Hmm… A jaký?“ Akairono se tázavě zadívala na Kopírovacího ninju.
Tsunade stála u skříně a prohledávala staré papíry, které zůstali nedotčené v archivu. Právě se prohledávala částí s kartami shinobi, kteří odešli z vesnice. Mezi nimi i karty těch tří. Vzala si je s sebou zpět do kanceláře. Posadila se na židli a do kalíšku nalila saké. Na stole si rozevřela troje desky. Na vrchu na ní vykukovala malá blonďatá dívka, nad ní byl nápis Nami no Arisu. Pohodila hlavou a začala si pročítat informace o ní, přeci jen to byla žačka Orochimara, něco jí k tomu muselo vést.
V duchu zaklela. Proběhla kolem Peina a rovnou do pokoje. Musela se připravit na misi. Sbalila si nejnutnější věci a vyrazila na cestu. Snad se nic nestane. Prošla kolem ostatních, kteří také čekali na svou misi, rovnou ven. Rozhlédla se okolo, vyčkávala svého nového parťáka na misi. Po půl hodině ji to přestalo bavit, a proto se posadila na kámen. Kdo může sakra být její parťák a kde je ten dotyčný tak dlouho?
„Nazdár Liam,“ ozvalo se jí za zády. Otočila se a tam stál Hidan. „Děje se něco?“
Naruto povídky: 3 díl Pomoc
Když se Naruto přiblížil vyděl že je to žena. Měla na sobě fialové oblečení a černé kalhoty. Když se, ale Naruto přiblížil ještě víc a vyděl jí do obličeje, tak se zhrozil, málem se mu zastavilo srdce. To nečekal. „Hinato“ zakřičel Naruto. Co se ti stalo a rychle hinatě podepřel hlavu a položil jí dva prsty na krk.
Nidaime
"Tak, Nidaime teď spí, ale tak za hodinku by se měl probudit. Támhle má připravené pití a jídlo. Moc ti děkuju, že ses nabídnul, že mi ho pohlídáš." rychle vysvětlovala Kurenai Shikamarovi jeho práci.
"Dobře, já se o to postarám... vždyť sem to slíbil." usmál se Shikamaru a pokračoval "Kdy se vrátíš?"
