Sníh ep. 3 Víra

„Bude to stačit?“
„Jsem si jistý, že ano“, odpověděl jí na to Kakashi. „Ale teď už musíme vyrazit. Pátá Hokage nám zadala úkol a ten musíme splnit.“
„Úkol? Hmm… A jaký?“ Akairono se tázavě zadívala na Kopírovacího ninju.
„Máme jít do vesnice Stachano a tam ochránit jistou osobu po dobu její cesty do jejího sídla ve městě Paramo. Tato osoba je pro naši zemi velmi významná, je to syn feudálního pána. Pokud by se s ním něco stalo, tak….“ Kakashi se odmlčel. Bylo jasné, že by feudální pán nebyl zrovna rád, kdyby se jeho synovi něco stalo.
„Tak na co ještě čekáme?!? Vyrážíme, a tenhle úkol splníme skvěle, dattebayo!!!“

Šli už dlouho. Nespěchali, protože měli stále dost času. Na místo setkání měli dorazit až na večer. Akairono se jemně opírala holí o zem při každém kroku. Pokaždé, když s holí pohnula, kovové kroužky zavěšené na jejím konci vydávaly nepříjemné zacinkání.
Ta její hůl má až nepříjemně špičaté konce, pomyslel si Kakashi.. Jsem si jistý, že kdyby tím někoho probodla ve správném místě, velmi rychle by zemřel. Vypadají jako stvořené pro napichování lidí. I když… Třeba jsem jen paranoidní. Uvidíme, jak se osvědčí v bitvě, i když je velmi pravděpodobné, že se během této mise nic moc zvláštního nepřihodí. A jestli ano, snad budu schopný nás všechny nějak uchránit od špatného konce. Stejně nechápu, proč nám na pomoc poslali ninju z vesnice skryté v krvi. Přece jen, nikdy mezi námi nebyl uzavřený mír.
Proč má ku**a na obličeji tu masku?!?, zlobila se vnitřní Sakura. To se tak bojí, že nám ani neukáže svůj vlastní obličej?! To přece není normální!!! Vlastně tím dost připomíná Kakashi-senseie. A přišla taky pozdě… Hehehehehehehe… Kdyby tak byl její otec nebo tak.. Ale ne, to přece není možné, nevypadá, že je o moc starší než my. Ale zase když jí nevidím do obličeje… Kolik jí teda sakra je?!?
Grrrr…. Baba jedna hnusná!, zlobil se Naruto. Vsadím se, že bych ji dokázal porazit! A třeba na téhle misi potkáme Orochimara… Potom by s námi šel Sasuke domů a ona by mohla vypadnout z našeho týmu! To by bylo super, dattebayo!

Byl už večer. Slunce před chvílí zapadlo, a tak, nebýt záře blížícího se města, byli by ninjové ponořeni ve tmě. Okolní stromy vytvářely strašidelné stíny, ale vidina cíle jen pár kilometrů před nimi jim dodávala odvahu. Jako první ticho přerušila Sakura.
„Za chvíli už tam budeme. Kde že se to máme setkat s panem Oomui?“
„Bude na nás čekat u brány a dovede nás ke svému pánovi a cíli naší mise. Prosím, oslovujte syna našeho feudálního pána Pane Yaesitu. Oslovují jej tak všichni, nemá rád neúctu.“
Když tým sedm dorazil do města Paramo, všichni byli již velmi vyčerpaní. U brány čekal pan Oomui, osobní sluha pana Yaesitu. Byl malý, ale hubený. Měl tmavě hnědé vlasy a jeho obličej byl pokryt vráskami. Bylo vidět, že již zažil mnoho věcí a jen nerad na většinu z nich vzpomíná.
„Doufám, že jste měli dobrou cestu, vážení ochránci. Zítra vyrážíme brzy, zavedu vás do domu, kde budeme spát pod jednou střechou s Yaesitu-sama. Kdyby se něco stalo, abyste byli nablízku.“ Zatímco muž nepřetržitě mluvil, dovedl je až k velkému domu s malou zahradou. Ukázal jim jejich pokoje, každý měl svůj vlastní. Poté odešel.

Pokoj Kakashiho
Kopírovací ninja vyhlédl z okna. Měl výhled na malé jezírko, ve kterém pavali oranžoví kapři. To jsem zvědav, pomyslel si, jestli někdo během noci zaútočí. Bylo by to sice troufalé, ale dalo by se to čekat. Pokud by se to stalo… Naruto se určitě nevzbudí, Sakura nikoho neodrovná a bůh ví, co umí Akairono… no skvělé, takže to asi zbude na mě.
Kakashi zvedl zrak k obloze. Jako by za měsícem byl ještě jeden, mnohem větší… Ne, to je blbost. Už blouzním, něco takového není možné. Existuje jen jeden měsíc a jen jedno slunce, i když si někdo může myslet opak. Raději si půjdu lehnout, určitě to bude z únavy.

Ráno, před domem
Pan Yaesitu už čekal v nosítkách. Ty měly přední stranu otevřenou, takže si jej Sakura mohla pořádně prohlédnout. Pan Yaesitu byl mladý, měl asi 19 nebo 20 let. Byl poměrně vysoký, s černými vlasy a zamyšlenýma očima. Bylo na něm vidět, že jej doprovod spíše zdržuje a že je zvyklý rozkazovat všem lidem okolo sebe. Vyrazili.
Šli nepřetržitě asi 3 hodiny, když se v křoví ozval podezřelý zvuk. Akairono jemně naklonila hlavu a zaposlouchala se. Naruto hodil vrhací hvězdici do křoví, zatímco Kakashi se bleskurychle přesunul k nosítkům. Nosiči se vyděšeně rozhlíželi po mýtině, na které stáli. Pan Yaesitu klouzal pohledem po okolních stromech. Už se nic neozvalo. Všichni si oddechli když tu najednou se v oblaku kouře zjevila skupina asi dvaceti drsně vyhlížejících ninjů. Kakashi užuž sahal po své pásce překrývající jeho oko, když promluvila Akairono.
„Ne. Jen by vás to vyčerpalo. Já se o ně postarám.“
„Ale…“
„No tak. Přece jen je to moje mise. Splnit každý úkol, který mi Pátá zadá, bez ohledu na jeho obtížnost.“ Akairono si stoupla před Kakashiho. Kovové kroužky na holi zazvonily. Akairono si sundala masku, ale protože stála zády ke všem kromě padouchů, nikdo z týmu 7 jí neviděl do obličeje. Pozorně si prohlédla své protivníky. Někteří z nich znejistěli. Ačkoli to byli ostřílení vrazi, znepokojilo je, že se dívka stojící před nimi usmála. A to velmi, velmi zlověstně. Roztočila svou hůl, až všichni viděli jen obrovský zlatý kruh. Rozhlédla se. Najednou na ni promluvil jeden bandita.
„Tímhle nás neoblafneš, holčičko. Možná, že je to efektní, ale my vás stejně dostaneme.“ Když to dořekl, popošel kousek k nosítkům a vytáhl hrozivě vyhlížející sekeru, na které byla zaschlá krev. Akairono vycenila své bílé zuby. A hodila hůl. Ta probodla zločince, který se ještě před chvílí choval tak sebejistě. Zůstal nabodnutý na stromě a jeho krev do sebe začal nasávat kámen na holi, který poté o kousek ztmavl. Konec, který obvykle jemně ťukal o zem, teď byl nástrojem smrti. Akairono trhla napřaženou rukou zpět. Hůl se sama vytáhlá ze stromu a zločinec se sesunul na zem. Ostatní byli ochromeni hrůzou. Dívka na ně pohlédla. Ozvaly se výkřiky a ona na ně odpověděla trhnutím ruky, jako by házela imaginární oštěp. Hůl dosud vznášející se ve vzduchu letěla velmi rychle směrem k vystrašeným mužům. Nabodla tři zároveň a opět jim začala vysávat krev. Akairono se pousmála a zeptala se: „Nemáte strach?“
Většina zločinců utekla. Zůstali jen čtyři. Blonďák s katanou, tlusťoch, kluk s hnědými vlasy po ramena a nějaký plešoun.
„Výborně, takže zůstala jen elita,“řekla Akairono. Vytáhla obrovský nůž ze svého pouzdra na koženém opasku. „Skvěle… Budete úžasná oběť.“
Bodla se do ruky, přímo doprostřed dlaně. Krev skapala na zem. Akairono ji rozmázla nohou okolo sebe a vytvořila tak obrazec. Rovnostranný trojúhelník v kruhu. Když jej dokončila, její oči se zbarvily do červena a objevil se v nich stejný obrazec jako na zemi. Muži ztuhli strachem. Tlusťoch se chytil za hlavu a svezl se na kolena hned, jak se na něj dívka podívala. Začal křičet bolestí. Jeho partneři se po něm ohlédli. Hůl zavibrovala. Akairono trhla rukou směrem k sobě a hůl na cestě k ní projela hnědovlasým fešákem jako nůž máslem. Zabodla se, celá od krve, mezi Akairono a nosítka. Nikdo nebyl schopen slova. Kunoichi se otočila k plešounovi.
„Teď ty.“
Ukázala na něj prstem. On se zřítil k zemi. Něco zakňučel a začal se třást. Najednou vyzvracel krev. Akairono se pousmála, jako kdyby byla spokojená sama se sebou. Blonďák se zachvěl strachem, snad věděl, na kom teď bude řada. Rudovláska po něm střelila pohledem. Zřítil se k zemi beze slova, bez dechu, mrtev. Hnědovlasý padl na kolena a dotkl se čelem země.
„Prosím, nezabíjejte mne, jsme stejné víry. Já vás znám, několikrát jsem vás viděl v severním chrámu, prosím, nezabíjejte mne…“
Akairono vzala do ruky hůl. Došla k ninjovi a probodla mu záda.
„Sice se mnou sdílíš stejnou víru ve stejného boha, ale kdo je zbabělec a nechce být obětí, si nezaslouží žít!“ Potom, co to řekla se rozesmála smíchem šílence. Otočila se k týmu 7.
„Tak, nyní se můžeme bez obav vydat dál. Nikdo už nás nenapadne, zprávy se šíří rychle. Ale nezapomeňte, Jashin vás vidí…..“