Erosova škola života,díl 1 - šmírák ve sprchách

Pro Sandálku - za ohromnou pomoc s editací,pro Sempaie - za bezva nápady a Yumi za neutuchající podporu - DÍKY MOC VÁM VŠEM
----------------------------------

Bylo, nebylo - možná jo, možná ne - za osmnáctero horami a osmnáctero řekami byla zvláštní země jménem Návštěvka.

V té zemi se nacházelo podivné městečko s ještě podivnějším názvem - Kecálkov.
Bylo to poklidné městečko s velmi ukecanými obyvateli, na které přísně dohlížel milý bůh Satýno.
Bylo velmi poklidné.......ale když v tom příšerné áááááíííííííááí se začalo ozývat z místního koupaliště.
A tak začal náš příběh.....

,,Utíkej utíkej" křičel postarší muž s hustou hřívou bílých vlasů, který utíkal, co mu nohy v jeho sandálech stačily (a nebyly to obyčejné sandály - byly to sandály značky anti smrad, protože tento stařík se tuze nerad zouval, či převlékal).
V těsném závěsu se za ním držel další člověk - mladý kluk, který si s ním ale v rychlosti nijak nezadal.
Ale proč utíkali?? Proč se za nimi ozýval ten hrozný ženský křik a kvikot??
To nevíme - ale raději se podíváme za nimi – kde už jsou.
Právě doběhli do místního parku, kde ale zrovna nikdo nebyl, protože většina městečka byla kvůli velkému vedru právě na koupališti.
Tam se zastavili a prudce oddechovali - když v tom se starší muž zhluboka nadechl a spustil:
,,Ty baka....co sis myslel?.....že tě nikdo nepozná?....to není možný.....‘‘
A tak to pokračovalo asi dalších pět minut, dokud ten mladší konečně nepopadl dech (nebyl zdaleka v takové formě jako ten starší) a nezačal se hájit:
,,No, víš Ero-sensei , já si byl jistý, že to vyjde.....mělo to vyjít....já za to nemůžu."
A ten postarší (budeme ho odteď nazývat stejně jako ten mladší) - Ero-sensei na to: ,,Což o to, nápad to nebyl špatný (v oku se mu objevila podivná jiskřička), ale na takové běhání už jsem trochu starý.‘‘

Nyní se vraťme k té prazvláštní předchozí události.
Je krásné letní poledne - nacházíme se v ženské části šaten. Je tam opravdu na co koukat (při této představě na chvíli přestávám psát a kochám se).
Ale pak se uprostřed všech těch krásných převlékajících, či sprchujích se slečen objeví postava od hlavy k patě zabalená v županu a ve velkých slunečních brýlích ála moucha.
Tato postava se jmenuje Tadeáš a vůbec to není další slečna, ale.......malý úchylák, který plní jeden ze zvrhlých úkolů svého zvrhlého senseie.
Ten úkol zní: přinést vršek od plavek některé převlékající se, pěkně vyvinuté slečny (Když mu to ero-sensei řekl, tak jeho první dotaz zněl:
,,Na co ti to bude, ty úchyláku?‘‘, ale on jen sklopil zrak, začervenal se a odpověděl mu: ,,Nestarej se, byla ti dána mise, a tak ji splň.‘‘)
Zatím se zdá být všechno v pořádku; nenápadně se plíží(cestou se kochá a proto mu to trvá pěkně dlouho) a obhlíží terén (ve skutečnosti je blahem bez sebe).
Najednou zbystří - dvě sice starší, ale velmi vitální dámy jdou společně do sprch, zapředeny do důvěrného rozhovoru.
,,Ale opravdu se ti to líbilo?‘‘
,,Jasně - sice to na počátku bylo trochu nepříjemné,ale pak....‘‘
Jenže náš mladý zvrhlík jejich rozhovor moc nevnímá, vnímá na nich něco jiného - plavky - nechali je spolu s dalšími věcmi na lavičce před sprchami.
Opatrně se k nim začne přibližovat - už je skoro u nich (obě dámy se sprchují s velkou chutí, stříkají kolem sebe záplavu vody a mydlinek a nevypadá to, že je to brzy omrzí).
Už už ....natahuje se pro ně a v hlavě mu začnou vířit myšlenky typu ,,Když se to povede, vezme mě sensei na gyros, dám si dvojité nudle.''
Ale v tom mu ujede noha na mydlinkách. Šlahne sebou na zem a spadne mu kapuce z županu – malou chvilku si ho nikdo nevšímal, ale potom si ho všimne jedna stará paní, která právě zápasila s kosticemi své obří podprsenky.
A dále už to známe - křik.......útěk.......ero-senseiova reakce.

Ale v tom si Tadeáš něco uvědomí - hrábne do veliké kapsy svých oblíbených kraťasů....a výtáhne odtamtud.......inkriminované mokré plavky.
Strčí je se samolibým výrazem ero-senseiovi pod nos a houkne na něho:
,,Kuk, úchyle!‘‘
Ten zmlkne, jako když utne.....na obličeji se mu objeví spokojený výraz feťáka, když si šlehne......natáhne ruku.
Ale Tadeáš na něj vyplázne jazyk a rychle si plavky schová za záda. Výraz ero-senseie se v okamžiku změní na výraz feťáka, kterému někdo dávku naopak odpírá.
,,Naval!‘‘, zařve na něj, ale Tadeáš uskočí kousek od něj a pronese:
,,Já, sensei, svůj úkol splnil - teď je řada na tobě.‘‘
Sensei se něj podívá se znechuceným výrazem:
,,A na čem jsme se jako dohodli?‘‘
,,No přece jsi mi, Ero-sensei, slíbil, že když ti dám jednu z těch mokrých ohavností, tak mě pozveš na gyros.‘‘
,,Hmmm, jo, jo,'' napřáhne Ero-sensei ruku ke svému žáku s výrazem Homera Simpsona, který hledí na koblihu. Ten mu plavky s blaženým výrazem, jak je natěšen na pořádný gáblík, předá.
Otře ruku do kalhot a s veselým pískotem se vydá směr Gyros-bar.
Ero-sensei se za ním chvíli dívá a myslí si: ,,Tade, Tade, jednou z tebe bude ještě větší a zvrhlejší úchyl, než jsem já.‘‘
Ale pak ho zastudí v ruce jeho kořist, a tak se se spokojeným výrazem, přemýšlejíc, co bude dělat, jak se ho najedeného zbaví, vydá za Tadeášem.