Nováčci

Bol daždivý deň, keď Tsunade prvýkrát vošla do miestnosti. Práve tam, stretla skupinu lúdi, ktorých už dávno poznala. Bol to Jirayia, Kakashi, Gai a spol. Úplne na moľ.
„Už zasa?“ opýtala som sa. Vedela som, že odpoveď nedostanem.
„Tsunade!“ zvrieskol na mňa Jirayia.
„Poť si dať kúsok (čítaj sud) s nami!.“ Volal na mňa Kakashi.
„Ja nemôžem. Som Hokage.“ odvrkla som, hodila do seba pohárik a hneď som dostala druhý.
„Kde je Gai?“ spýtala som sa. Trošku im trvalo kým sa vykoktali.

Kapitola 1.: Narutův návrat

Tento příběh se odehrává asi 6 let po odchodu Sasukeho z Konohy. Nyní je Narutovi 18 let a toulá se sám krajinou protože odešel z vesnice hledat svou matku nebo někoho jiného z jeho klanu.

,, Orochimaru má dceru?" řekl překvapeně Naruto. Ritsuki přikývla.
,, Vůbec mu nejsi podobná. Kdo je tvoje matka?" zeptala se Sakura.
,, To nevím. Jen to, že byla hodně mladá a otec jí potom, co jsem se narodila zabil." řekla smutně.
,, Máš po něm snad jen vlasy." zkoumal ji dál Naruto. Sakura ho bouchla do zad.
,, Nezkoumej ji tak. Stačí to, co řekla. Proč si zrovna chtěla do Listové?" Zajímalo Sakuru.
,, Utekla jsem za Sasukem." řekla a usmála se.
,, Sasuke Uchiha?" zeptala se překvapeně Sakura.
,, Vy jich znáte víc?" zeptala se drze.

„Musí sa to predsa nejako dať. Takže hovoríš, že ich je ich päť. Tí štyria s ktorými sme sa už stretli, plus neznáma osoba, ktorá by teoreticky mohla byť tá istá, ktorá zabila Jirayiu?“ spýtala sa Joruni svojej fretky, ktorá po príchode Joruni nenápadne vyšla z úkrytu Akaktsuki. Sunny prikývla.
„Nemáme ani najmenšiu šancu, nedá sa to. Sakra, sakra, sakra.

,, Nene, říkám, že chci kimono.“ Běsnil Neji na prodavače.
,, Neji, na tento ples budeš mít normální oblek, ať se ti to líbí nebo ne.“ Řekl mu mile Asuma. Neji ho vraždil pohledem.
,, Fajn.“ Řekl nakonec a vytrhl oblek z ruky nebohého prodavače.
,, Tak co ,chlapci. Už víte s kým půjdete na ples?“ zeptal se na nejhorší otázku Gai.
,, Já jdu s Hanabi.“ Zakřičel hned vesele Kiba.
,, A já jdu s Hinatou.“ Ozval se Naruto a z jedné kabinky se ozvala rána.

Pri bráne Konohy sa zjavil teraz už dvadsaťročný muž v čiernych nohaviciach, bielej košeli na chrbte zo znakom uchiha klanu. Jeho postavu a tvár zahaľoval dlhý čierny plášť.
"Je to už sedem rokov čo som odišiel. Nechal som tu svojho najlepšieho kamaráta a dievča čo som celý čas miloval" hovoril si v duchu ten muž. Celkom blízko brány ho zastavili strážcovia.
"Kto ste a čo tu chcete ?!" spýtal sa jeden z nich.
"Prišiel som za Hokage." povedal muž.
Dvaja strážcovia ho odviedli k Hokage. Pred kage-kanceláriou zastavili a opatrne zaklopali.

Domem se rozléhal dětský pláč. Mladá, pětadvacetiletá žena s růžovými vlasy konejšila chlapečka s tmavýma očima.

,,No ták, Tadashi, spinkej,“ houpala ho na ruce, zatímco se jí další dítě, taky kluk, snažilo vylézt z postýlky. O kousek dál stál černovlasý muž, houpal v kočárku klidně oddychující trojčátka- holčičky. Nejstarší klučina běhal po dvorku a trénoval házení shurikenů. Tak tohle bylo odpoledne u Uchihů.

"Vstávaj Kira!" zvreskla Kesidy na sestru.

"Ešte päť minút, Kess," zamrmlala rozospaná Kira. Kesidy odišla z izby a Kira si myslela, že bude mať pokoj. Bola však na veľkom omyle. Zavŕtala sa do perín až po hlavu. Zrazu ju prebrala ľadová sprcha.

"Povedala som, vstávaj Kira," zopakovala Kesidy, ktorá stála s prázdnym pohárom v ruke nad Kirinou posteľou.

"Ty, ty..." začala mokrá Kira.

“Ayme, zobuď sa… si v poriadku?” budil ju Shikamaru.
“Čo sa deje?” zamumlala ospalo.
“To mi ty povedz, celý čas niečo vykrikuješ zo sna a prehadzuješ sa zo strany na stranu. Asi si mala zlý sen.” Ayme sa posadila, zorientovala a zrazu si spomenula.
“Shikamaru, dozvedela som sa niečo dôležité. V noci som sa rozprávala s Itachim.”
“To preto si tak nekľudne spala?”
“Asi áno, ale počúvaj ma!” povedala naliehavo.
“Kľud, som samé ucho môžeš hovoriť.”
“Viem kto zabil Moegiho.”

„Kde som,“ Naruto pomaly otváral oči. Vôkol neho hýrila prázdnota. Všetko bolo čierne. Aj zem, aj nebo. Naruto sa pokúsil pohnúť dopredu. No čím viac sa o to pokúšal, tým sa zabáral do bezodnej ničoty. Začal trhať celím telom. Nič nepomáhalo. Pred ním sa začala z tmavej čiernej zeme vynárať akási postava. Mala na sebe klasické oblečenie aké nosia, hokágovia, vodcovia Konohy. Cez klobúk čo mal na hlave, mu Naruto nevidel tvár. Postava začala dvíhať hlavu, pričom sa ticho, no diabolsky smiala. Naruto začal osobu poznávať. Bol to on.

Táák jsem tu s druhou sériovkou této povídky. Tahle část nebyla vůbec plánovaná, ale stalo se . Jediná malá změna je, že tentokrát bude sériovka v první osobě. Podle mých korektorek mi jde psaní v první osobě lépe.

Tým??

"Shikamaruuuu!!"
"Hm, co se děje?" otočil se volaný na Sakuru, která se udýchaně hnala k němu.
"Tsunade-sama by s tebou ráda mluvila." řekla mezi jednotlivými nádechy a výdechy.
"Co zas ta čaro... em... Pátá chce?"
"Řikala něco o zastupování... takže asi mise ."
"Chjo, to je otrava." řekl Shikamaru a se Sakurou po boku se vydali k sídlu hokage.

"Dále" ozvalo se zpoza dveří.
"Volala jste mě? Hokage-sama"

Valli byla celý večer smutná. Nejenom kvůli tomu co řekla Gaarovi, ale také kvůli svému týmu. Moc se jim nevěnovala, protože byla Gaarou tak posedlá, občas na jejich tréninky i zapomínala.
Seděla na posteli a držela u sebe přitisknuté nohy. Plakala. Utápěla se v žalu. Ve smíšených pocitech, přemýšlela, jestli mu tím hodně ublížila…
,,Nejspíš ne!!!, kdyby ano, tak by to dal nějak najevo!!!“ a odhodila vztekle polštář, který prolétnul oknem až na balkon. Povzdechla a šla pro něj.

V Konohe zavládla ďalšia letná noc...Vietor mi divoko rozfúkal vlasy a taktiež pomaly, ale iste začal aj sušiť slzy.
Život vie byť krásny, ale aj zlý. Nespravodlivý... Zobral mi ťa. Práve keď som ťa našla, mi ťa neľútostne zobral. Možno to tak malo byť... Alebo skôr, možno to tak nemalo byť, teda, my dvaja sme nemali byť... Aspoň nie spolu. Ale ako tu bez teba prežijem?! Ako?!
Kričala som do tmy. No nikto mi nezakričal späť. Iba moja ozvena. Slová bolestne pravdivé a skutočné, až mi pretínali srdce.

Sedel som vo svojej triede v mojej lavici a hľadel von oknom na jesennú prírodu. Premýšľal som nad svojím životom. Nad tím každodenne opakujúcim sa cyklom, ktorý k ničomu neviedol a neprinášal mi žiadne uspokojenie.
Každý deň som prežíval to isté. Nemal som ani žiadnych priateľov, ktorým by som si mohol povedať o mojich problémoch, pretože moji rodičia boli úplný ignoranti. Vôbec ma nechápali a nepoznali, ani v ničom, nepodporovali iba ma nútili učiť sa.

,,NÁSTUUUUUUUUUUUUUUUUUP !!!!!!!!!! " Zakřičela Konan , protože toho všeho měla dost .
Všichny členové Akatsuki se pomalu přesunuli do obývacího pokoje , kde už čekala Konan . Vypadala celkem hodně naštvaně .
Hned co se všichny členové posadily na něco co zdaleka připomínalo gauč , Konan si stoupla na stůl .
,,Néééééé" rozbrečel se Tobi .
Konan totiž rozšlápla ovladač od televize , která se jinak zapnout nedala . ,, Teď už nikdy neuvidim Pokémony a Červánka " brečel Tobi .

„Koukej to zastavit!“ rozkřikl se Gaara a rozběhl se na Peina. Ten se ale rozběhl proti němu. Byl tak rychlý, že překonal Gaarovu písečnou obranu a zasáhl ho neuvěřitelnou silou do břicha. Na místě Gaarova dopadu byla hluboká rýha v mostu. Gaara seděl opřený o hromadu všelijakého bordelu, který za sebe při letu nahrnul. Vrstva písku, která ho měla chránit před zraněním, popraskala a začala odpadávat. V jeho obličeji byl údiv a překvapení. Vzápětí nastal změna a usmál se. Srazil pěsti k sobě. Pein na to koukal značně překvapen.

Naruto byl na misi společně s Shikamarem a Choujim. Měli za úkol najít člena AKATSUKI, který zaútočil na obchodníky a pozabíjel je. Naruto ani Shikamaru nevěděli, že Tsunade za nimi poslala další tým. Když shikamaru zjistil pozici a vymyslel plán, tak uslyšeli výbuch. Byl silný a blízko, proto se hned dali do akce, ale na to co uvidí, nebyli připraveni. Když Naruto se dal ihned do útoku pomocí rasenganu, ale to na co zaútočili tam nebylo, místo člena AKATSUKI ,tam byl v kalužích krve druhý tým.

Na druhý den se Naruto vzbudil a vedle něj ležela Hinata, která vypadala jako víla, když na ní dopadaly sluneční paprsky. Naruto se snažil potichu vytratit, aby si zase mohl zatrénovat, jenomže se mu to nepovedlo a Hin se vzbudila.
„Dobré ráno andílku“ řekl naruto Hinatě a ta se na něj usmála a zeptala se:
„Kam jdeš??“

Padající kapky deště už lezly na nervy mnoha lidem, ale ne jednomu.
On vnich viděl minulost.
Čekal na dnešní veřejnou popravu.
Vzpomínal na přátele na lidi, které zradil.
Byl to poslední ninja, který ještě věřil v ohnivou vůli, ale ta pozvolna uhasínala.
Život neměl lehký. Nejdřív ztratil rodinu, pak zabil svého bratra a bylo to k ničemu.
Člověk, který je zabil se skrýval pod maskou dítěte a nikdy ho nevzali v podezření.

[i]Naruto, Sakuro proč jste se obětovali místo mě?
Já si nikdy nezasloužil váš život.