Slzy bolesti

Dívka sedící na stromě daleko za konohou přemýšlí, jestli její život má ještě smysl. Sedí na větvi a dívá se na svůj obraz v jezeře, které je pod ní. Ale pokaždé, když slaná tekutina spadne do vody, tak se hladina rozvlní a obraz e rozmazaný. Za pár okamžiků se ale vrátí do normálu. Dívka, která má od pláče už úplně červené oči a celou tvář promočenou od svých slz, které se ji kutálí po obličeji přemýšlí, co udělala špatně.
"Proč?." Řekla tak potichoučku, že to ani sama neslyšela. Nevěděla, jak dlouho už na tom stromě sedí a pláče. Ale když odešla z domu před východem slunce a teď ji do očí zasvítil poslední paprsek za tenhle den, uvědomila si, že tu sedí celý den bez jediného sousta či doušku vody. Nemá hlad ani žízeň. Žal a bolest, kterou cítí ji naplňuje. Slunce zapadlo a pomalu nastává šero. Les, ve kterém se nachází, je v noci nebezpečný a ona to dobře ví. Ale nezvedla se a sedí dál. Vypadalo to, že jí je jedno co se s ní stane. Zatím co ve vesnici je pozdvižení. Všichni ji hledají a mají strach. Jen jeden odvážlivec se vydal mimo Konohu do lesa a prohledává ho. Byl to ninja, který se toužil stát Hokagem a k tomuto cíli neměl již daleko. Běží hloub do lesa, řve dívčino jméno, ale nikdo se neozve, i když ho modrovlasá dívka slyší a velmi dobře.
"Hinatooooo!! Hinatoooo!! Hinato kde jsi! Ozvi se!" volá pořád dokola, ale Hinata se neozve. Sedí pořád na tom samém stromě v té samé poloze s uplakanou tváří. Začíná se stmívat a les se stává čím dál tím víc nebezpečnější. Když Hinata uslyšela hlas své jediné lásky jménem Naruto Uzumaki zkoprněla a nečinně čekala, jestli ji Naruto najde nebo ne. Houští před ní zašustělo. Hinata zpozorněla. Z houští vyletělo několik kunaiu a letěli přímo na Hinatu. Hinata je tak tak stačila odrazit a seskočila na zem. Z houští vyskočilo najednou tři ninjové. Hinata se postavila do pozice klanu Hyuuga a čekala na útok protivníka. Ninjové na nic nečekali a vrhli se a ni všichni tři. Hinata chvíli odrážela útoky, ale pak už nemohla. Zaútočila a svou čakrou odhodila do stromu jednoho z nich. Ten tvrdo narazil. Byla to velká rána a to slyšel i Naruto. Rychle vyrazil za hlukem. Běžel co mu síly stačily. Věděl, že něco není v pořádku. Hinata už byla bez čakry a neměla se jak bránit. Celý den bez jídla a vody ji na energii taky moc nepřidalo. Sotva se držela na nohou. Z úst ji tekly dva pramínky krve a po celém těle měla hluboké a vážné zranění, ale i přes to všechno se nevzdala a bojovala dál. V hlavě si pořád opakovala ty slova, kterých se drží už od dob, kdy byla genin. Naruto už byl blízko. Slyšel zvuk kunaiu, které do sebe narážely. Vletěl na mýtinku a viděl domlácenou Hinatu. Úplně ho to rozčílilo. Poslední dva ninjové byli celkem v pohodě, ale i oni měli od hinaty spoustu zranění. Hodili na ni všechny kunaie, které při sobě měli, ale Hinata stála na místě a jen se na ně dívala. Neměla čakru na odražení kunaiů a ani energii na útěk. Jen stála a dívala se jak smrt přichází. Zavřela oči, ale najednou tvrdě narazila na zem. Rychle otevřela oči a viděla Naruta nad sebou s divným výrazem ve tváři. Jejich oči se setkaly. Chvíli si dívali do očí, ale Naruto se zvedl a během pěti minut zabil dva zbývající ninji. Přišel zpět k Hinatě, ale ta měla zavřené oči.
"Hinato!" zařval. Hinata otevřela malinko oči. Začínala vidět rozmazaně z velké ztráty krve.
"Já neustoupím! Nevezmu svá slova zpět! To je má cesta ninji." Řekla potichoučku a upadla do bezvědomí. Naruto to ale slyšel.
"Hinato." Zašeptal. Vzal ji do náručí a utíkal s ní zpět do vesnice. Bránou proletěl jako střela a utíkal do nemocnice. Hned jak vešel uviděl Tsunade.
"Tsunade-sama našel jsem ji. Bojovala s nějakými ninji a je velmi vážně zraněná. Prosím zachraňte ji." řekl a cítil jak se mu do očí hrnou slzy.
Tsunade neváhala a okamžirě vzala Hinatu na sál. Naruto poslušně seděl před operačním sálem a čekal. Oktod a sestřičky pořád přibíhali dovnitř, ale nikdo nešel ven. Naruto dostal velký strach.
"Hnato bojuj. Prosím bojuj. Udělaj to pro mě. Co bych si potom počal, kdyby si tu nebyla." A z očí mu stekla slza. Po dvou hodinách úmorného čekání konečně vyšla Tsunade ven. Naruto se k ní nahrnul.
"Tak jak je na tom? No pokud se operace povedla tak by se měla do půl hodiny probudit. Můžu za ní?"
"Ale samozřejmě. Odvezli ji na pokoj 105. Já jdu zatím odvolat pátrání."
"Hai." Naruto rychle utíkal na pokoj 105. Vešel dovnitř a spatřil Hinatu. Přišel k posteli a chytl ji za ruku. Seděl u ní půl hodiny a pořád nic.
"Každou chvíli se probudí!" říkal si pořád dokola, ale z půl hodiny se vyklubala hodina.
"Ne to ne! Hinato bojuj. Nenechávej mě tu samotného. Prosím. Co bych si bez tebe počal. Vím choval jsem se k tobě poslední čas špatně. Viděl jsem ti na očích jak tě to bolí, ale to všechno bylo jen proto, abych tě ochránil. Jak víš jdou po mě Akatsuki a kdyby věděli, že tě miluju, tak by toho využili. Tak mi odpusť a probuď se. Prosím." A položil si hlavu na její ruku. Z očí mu tekly slzy. Hinata, která se probudila těsně před tím než ji vyznal lásku, otevřela oči a podívala se na blonďatou hlavu.
"Taky tě miluju Naruto." Řekla. Narutovi vystartovala hlava vzhůru a podíval se naHinatu. Usmál se na ni.
"Hinato. Já sem tak rád, že jsi v pořádku. Strašně si mě vylekala. Díky Naruto, že jsi mě šel hledat a zachránil mi život. To nic ty moje lásko. Tvůj život budu vždycky ocraňovat. Odpouštím ti Naruto." Naruto se usmál a naklonil se nad Hinatu. Pomalu se přiblížil a políbilji. Byl to krásný, dlouhý polibek na který Hinata tak dlouho čekala. Byla konečně šťastná. Její životní láska je s ní a navždy s ní zůstane. Slzysmutku už v životě netekly a nebyla ráda jen HInata, ale i Naruto.