Nováčci
„Ahoj sestrička,“ pozdravil chalan, ktorý práve vošiel
„Čo tu robíš, Katsue?“ spýtala sa prekvapená Sharie.
„No tak, Amira. To nemôžem prísť pozrieť ani vlastnú sestru?“ spýtal sa Katsue s úškrnom.
„Čo sa deje Sharie?“ spýtala sa Scarlet, ktorá vyšla zo svojej kancelárie. „Čo do čerta tu robíš?“ spýtala sa, keď si uvedomila, že ten chalan Je Katsue.
Takže, za různých okolností jsme se rozhodla, napsat něco než romantiku s trochou erotiky (he? Trochou?)
Tahle spoluautorká povídka s Hachiki-Nara je tentokrát horror s humorem. No doufám, že se vám to bude líbit.
Vysvitlo slunce. Mladík se otráveně protáhl. Zase ráno, budík otravně zvonil a on neměl náladu ho vypínat. Jen se přetočil na bok a čekal, kdy přestane zvonit.
No v dalších dnech to pokračovala ve stejném stylu. Stále jsem si nemohl odpustit to, co jsem udělal Sakuře. Znamenalo to snad, že ji zase čtyři roky neuvidím? No, na přemýšlení nebyl čas. Nejlepší by bylo omluvit se jí. Ale odpustila by mi?
Čiernovlasá manažérka si ladnými krôčkami mierila do kancelárie riaditeľky spoločnosti. Tesne pred tým ako vošla do dverí zvolala sladkým hláskom na sekretárku, ktorá ju dokonale ignorovala a ďalej sa venovala prezeraniu módneho časopisu.
„Sharie, miláčik, kávičku,“ povedala a vošla do dverí, kde ju privítal známy chladný hlas.
Kaia na Sasukeho udiveně pohlédla. Byl zadýchaný, asi běžel. Nebyl rozčílený, spíš nervózní.
,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co se děje?“ Netrpělivě si Kaia namotává pramen svých dlouhých hnědých, až zrzavých vlasů, na štíhlý prst. Sasuke vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře.
,,Vysvětlím ti to.“ Sasuke si sedl do křesla a Kaia na postel.
,,Právě se vrátil Madara, tak jsem ho šel navštívit.“
V dívce hrklo. Snad mu to neměla říkat. Teďka byl určitě všechno vyslepičit Madarovi a její osud byl zpečetěn.
Jedného krásneho slnečného rána sa v lese pri Konohe prechádzala žena s vlasmi svetlo orieškovej farby, malým fialovým kosoštvorcom na čele a veľkým poprsím.
Milovala toto miesto, pretože tu sa stretla so svojim bývalým milencom. Bola priam na pokraji smrti, keď sa dozvedela, že zomrel hneď nato, keď mu dala svoj náhrdelník.
Vtom istom čase a v tom istom lese sa prechádzal muž s haďou tvárou. Vlastne to bol skôr had než muž. Bol škaredý, zvrátený, s malými hadími očkami.
Opening Poslední Genin
http://www.youtube.com/watch?v=HyoRI32GKZc
Pro mnoho slušných lidí byla ještě noc. Slunce se sotva probralo k životu a líně se pohupovalo nad obzorem. Ona ale už nespala a to z dvou důvodů: za a) musela připravit všechny dokumenty pro dnešní den a předat je Tsunade a za b) díky těm protivným ptákům, co si cvrlikali u jejího okna, už nemohla spát.
Kapitola 2.
Ráno mne probudily krásné sluneční paprsky, usmála jsem se a vzpomněla si na včerejší rozhovor s Nejim, opravdu mi tím moc pomohl.
,Ale kdo je pro mě tím pravým??´ ptám se sama sebe.. ale odpověď neznám.. Potom co jsem se oblékla a učesala si vlasy, jsem seběhla dolů do kuchyně. Tam snídal otec s Nejim...
,,Krásné ráno!" řekla jsem s úsměvem a šla jsem si udělat snídani.
[b],,Dobré ráno, Hinata-sama. ´´Odpověděl zdvořile Neji a Hizashi se přidal:
PŘEDMLUVA
Nebudu vám popisovat jak mě tato sériovka napadla. Dobře bylo to v koupelně. XD Inspirací je písnička od Lucie Vondráčkové- Láska umí víc. V této předmluvě se dozvíte hrubý obsah.
Věděla, že už to bude definitivní. Že už jí nemá kdo oživit. Zavřela oči.
Pein přitlačil. Než stihl dokončit co začal, něco se stalo. Zarazil se a začala mu z úst téct krev. Pustil Hin, ta spadla na zem, ale nic jí nebylo. Byla v pořádku na rozdíl od Peina, kterému z břicha trčela Narutova pěst.
„Jen přes mojí mrtvolu,“ zašeptal Naruto Peinovi do ucha.
„Taková rychlost,“ obdivoval Pein to, co Naruto právě předvedl.
Takže tretí diel...zistíte kto je Moigi a prečo má Ayme problém s Itachim. Tak enjoy:)
Cŕŕŕŕŕŕŕn!!!! To je už ráno? V posteli je tak príjemne…ešte desať minút. Alebo nie, dnes je dôležitý deň, dnes nemôžem zaspať a odmietam sa naháňať. Ayme rozlepila oči a pomaly sa vyhrabala z postele. Vošla do sprchy a chvíľu si užívala prúd čerstvej vody, o desať minút vyšla von, umyla si zuby, vysušila si vlasy uterákom a začala sa obliekať.
Sever
Začínalo se stmívat. Mračna zastínila měsíc a na mýtině se rozhostila tma. V písku plném vlhkých kapek jarního deště ležela černovlasá dívka a zmateně koukala na záhady nebes. Nevěděla kdo je, kde je a co je všeho příčinou. Mnoho věcí kolem sebe nedokázala pojmenovat a některé dokonce i ze záhadného důvodu či snad dokonce vnitřního sebezapření pojmenovávat nechtěla.
Jediné co v ní přebývalo byli základní lidské pudy a mnoho zmatených pocitů.
Celý následující den pak pan Takahashi přemýšlel, jestli má na uvedené číslo zavolat. Přece jen nemůže zavolat a chtít, aby pro něj někoho zabili. Jak by to vypadalo? Taky by mohli zavolat stráž a pak by měl ke všem problémům ještě ostudu. Nakonec si přesně rozmyslel, jakým způsobem se bude ptát, aby se dozvěděl, co potřebuje, aniž by na něj dopadnul byť jen stín podezření.
Rain sa nervózne prechádzala po zamknutej izbe. Už jej s toho uzavretého priestoru začalo byť zle. Celé dni nerobí nič iné len tu sedí a čumí do blba. Mala najväčšiu chuť vyraziť dvere a vypadnúť odtiaľto ale vždy sa zastavila tesne pred dverami.
Je krásné ráno. Poletují ptáčci.
"Pomóóóc." ozvalo se z lesa za konohou. Nikdo to neslyšel. Osoba co tyto slova vyhodila z úst létala nad lesem, sem a tam a pořád tak dokola. Najednou se lidé z konohy sešly u hlavní brány.
"Co tam dělá?" divila se Sakura. Stále koukala na poletující osobu.
"Neviděl někdo Saie?" ptala se podihuvodná osoba stojící vedle Sakury.
"Když by ses podívala pořádně tak právě poletuje nad lesem, asi má nějaké představení." vysvětlila Sakura.
Naruto šel s Hinatou na ramen zatímco si Argeto hověl, díval se na oblaky a počítal krávy na louce. Po několika hodinách za ním došly a přidali se k němu.
„Poslouchej Naruto, není ti divný že lidi v této vesnici se mně nebojí?“ zeptal se najednou Argeto.
„Když to tak říkáš i mně je to divný že se tě ani nelekli, jako kdyby byli na draky zvyklí,“ odpověděl mu Naruto s obavami v hlase.
„Nic to, nedělejte si s tím hlavu za pár hodin se dozvíme nejspíš proč,“ řekla jim Hinata a už to přestali rozebírat.
Roky ubíhaly, za tu dobu jsem si neuvědomil, jak dlouho jsem ji už neviděl. I když jsem na ni každou chvilku myslel. Nemohl jsem zapomenout. A tak jsem se i přes všechno vrátil k alkoholu. V posledních dnech jsem nevytáhl paty z domu. S kocovinou jsem sotva došel na záchod, kde jsem ze sebe dostal vše, co jsem snědl. Pomalu mě opouštěly všechny síly.
Znovu zazvonil zvonek, mírně jsem nadskočil, chystal jsem se jít otevřít, ale neměl jsem sílu.
Dveře po několika minutách klaply, zavřel jsem oči. Nechtěl jsem nikoho vidět, chtěl jsem být sám.
Bolesť.
Jediné slovo.
Neuveriteľné ako 6 písmen dokáže spojiť toľko negatívnych pocitov. Ak ho niekto začuje predstaví si zlobu, strach, či samotu.
Ľudia sú už taký, všetko si musia pomenovať a všetko má mať svoj presný význam. Ak sa vás napríklad malé dieťa opýta čo je to bolesť, odpoviete prosto: „To čo cítiš, napríklad keď spadneš.“
Ja však poznám aj inú bolesť. Bolesť osudov ľudí. Tá najhoršia z nich je bolesť samoty. Ten najhorší pocit, že nikto na svete vás nepotrebuje, že nikto na vás nemyslí.
2. díl
Teď přišla ta chvíle. Jak se pomalu odkrýval můj obvaz pociťovala jsem zvláštní pocit, až nakonec jsem zjistila proč. Na mém čele se rýsovala jizva … Jizva ve tvaru srdce.
Byl to pro mě šok ... Nevěděla jsem co si mám myslet. Miluje mě? Nebo to je jen náhoda? Otázek bylo mnoho a nikdo na ně neodpovídal. Leda že bych se zeptala Doyoubi? Ano to je ten plán!
