Legenda draků 8. Ztráta citů v ledových očích

„Mirego už jsi konečně vzhůru, báli jsme se že spíš navěky,“ řekl natěšený Shatotu.
„Co se dá dělat potřeboval jsem se pořádně prospat a co je s tím klukem?“ zeptal se Mirego.
„Ach Naruto ten ještě spí, že prý jednou spal celý týden,“ odpověděl Shatotu.
Naruto se probral pár minut na to a první co se ozvalo byl jeho žaludek.
„Já mám ale strašný hlad,“ postěžoval si Naruto.
„Není divu spal si několik dní a tady máš něco k jídlu co uvařila Hinata kdyby ses probral,“ řekl mu Argeto a ukázal na plně naložený talíř.
„Hinata to uvařila?“ řekl potichounku zarmouceně Naruto.
Argeto se na něj díval a viděl jak moc má zlomené srdce, sledoval taky jak ho hned přešel hlad.
„Hele Naruto nechtěl by si se proletět?“ navrhnul mu Argeto.
„Dobrý nápad, uvítal bych vítr ve vlasech,“ odpověděl mu Naruto ale bez jakéhokoliv citu v hlase.
Naruto nasedl Argetovi na hřbet a šly se proletět.
„Hele Naruto chtěl jsem se tě zeptat, co to s tebou je?“
„Co jako myslíš že semnou je?“
„Vypadá to jako kdybys ztratil všechny city které jsi měl a zůstal ti jenom smutek.“
„To ani já sám nevím, cítím se divně.“
„Jak divně?“
„Nevím nějak mi něco schází, vůbec mně nenapadá co.“
„Kdo ví co to bude ale proletíme se ještě chvíli a pak se vrátíme zpátky.“
Letěli tak ještě hodinu a pak se vrátily, tam už za Narutem došel Mirego. Chtěl blíž poznat vyvoleného který má zachránit zemi od zla.
„Mladíku jak se jmenuješ?“
„Naruto Uzumaki,“ odpověděl mu hned bez jakýchkoliv okolků a blbostí kolem toho.
„Slyšel jsem že jsi vyvolený který nás má zabít a zachránit zemi od zla pokud jsem rozuměl.“
„Ano, je to pravda ale promiň nemám chuť si povídat nejsem nějak ve své kůži,“ odpověděl mu Naruto, sedl si na skálu a díval se na potok.
Mirego podešel k němu blíže a zeptal se ho.
„Ztratil jsi skoro všechny city a zůstal ti jenom smutek jestli se nemýlím?“
„Něco na ten způsob a možná jsi to trefil přesně, ani sám nevím,“ odpověděl mu Naruto ledovím tónem.
„Shatotu mi řekl co se ti stalo a taky jaký jsi byl předtím. Docela rozumím jaké to je, já jsem na tom podobně.“
„Jak to že jsi na tom podobně?“
„Ale mi čtyři jsme přišly o matku, Argeto a Shatotu jí neznali ale já a Tuara jsme jí znali. Tuara je z nás nejstarší a taky je to na něm znát že byl více navázán na naši matku, on znal i našeho otce který před mým vylíhnutím zemřel. Nevím jestli je to z toho nebo z toho že je modrý drak ale to pak sám uvidíš když ho poznáš.“
„Jenomže já přišel o mámu a tátu dříve než jsem si je mohl zapamatovat a vyrůstal jsem sám. Tohle co se mi stalo nedávno bylo ale nejhorší.“
„Já ti chci jenom říct že není všemu konec, dej tomu čas a bude všechno v pořádku, věř mi,“ řekl mu Mirego a jemně se na něj usmál.
„Chtěl bych vědět co jsi dělal na tom pohřebišti?“
„Byl jsem tam pochovat lidi které jsem zabil během ničení jejich vesnic, udělal jsem pro ně to nejmenší po tom co jsem je pozabíjel.“
„Podle mě to není jediný důvod proč jsi tam byl.“
Po těchhle slovech se zarazil tím jak si všiml že to je pro Mirega nepříjemné téma o kerém moc nemluví.
„Máš pravdu byl jsem tam navštívit hrob naší matky, ti mniši z toho kláštera ji tam pochovali na Tuarovu žádost, jenom já a on víme kde jsou uloženy její kosti stejně jako otcovi.“
„Rozumím ti, kdybych já věděl kdo jsou moji rodiče tak bych jim šel hned na ke hrobu, ale nikdo to neví nebo mi to nechce říct.“
„Jinak půjdu s tebou jako Argeto ale s rozdílem že jsme dopadli nerozhodně,“ řekl Mirego a odešel pryč.
Naruto se však pořád díval na potůček jak teče a přemýšlel.
„Má pravdu měl bych tomu dát čas možná měla na to aby mě odmítla dobrý důvod,“ říkal si v mysli.
Po několika hodinách přemýšlení se zvedla a zavelel všem že se jde dál.
Šly několik dní směrem na sever až nakonec došly do země sněhu.
„Brrrrr, tady je ale zima jak tady může Tuara vůbec žít vždyť tu zamrzne všechna technika,“ stěžoval si Shatotu a přepnul si vznášedlo na pasové vozidlo.
Za několik hodin cesty je dohnala sněhová bouře.
„Utáboříme se v támhleté jeskyni abychom přečkali u sněhovou bouři,“ řekl Mirego a všichni se nacpali do jeskyně kde přečkali nečas.
„No dobrá kam teď,“ zeptal se Naruto a spoléhal že mu někdo z jeho společníků poradí.
„Na mě se nedívej já musím rozmrazovat motor mého vozidla,“ řekl Shatotu.
„Promiň Naruto-kun já nevím kde jsme nato ne kam bychom měli jít,“ omlouvala se Hinata.
„Zase je to na mě, dobrá měly bychom jít tímhle směrem,“ zabručel Argeto.
Šly asi tak den a pak jejich cestu přerušilo něco nečekaného. Jak šly najednou zmizl Shatotu se svým vozítkem, pak Argeto s Hinatou a nakonec i Mirego. Naruto tam zůstal sám a hledal je všude kolem. Najednou zaslechl neznámí hlas: „Neboj se všichni už jsou jinde a ty půjdeš za nimi, ledová smrt draka.“
Naruta v té chvíli obklopil led až nakonec usnul a zůstal celý zamrzlý ve velkém kusu ledu. Byl v omamném ledovém spánku a v hlavě si ještě několik sekund kladl otázky než ztratil vědomí.
„Je tohle konec? Umrznu ve velkém ledovci? Co se stalo Hinatě a ostatním?“
Naruto najednou procitl a slyšel jemné volání.
„…..,Naruto,….., Naruto,….., Naruto.“
„Kdo mě to volá a co je to za světlo.“
Pomalu otevíral oči ale moc ho bolely a vůbec si necítil celé své tělo. Viděl nejdřív rozmazaně ale když zaostřil tak nemohl uvěřit vlastním očím. Byl ve veliké ledové jeskyni, kolem něj byli Hinata, Argeto, Shatotu a Mirego zmrzlý v kusech ledu. Všude kolem se šířili oblaky páry z ledu od toho jaká tam byla zima. Cítil jak mu tuhne krev v žilách ale když už znovu strácel vědomí zastavil se jeho pohled na Hinatě chicené v ledu. Chtěl se k pohnout ale něco mu bránilo v tom aby se k ní dostal. Pak zjistil proč si necítí celé tělo, byl zamrzlý v kuse ledu ale trčela mu hlava. Najednou slyšel kroky, nebyli lidské, byli podobné těm Argetovím a Miregovím.
„Už jsi vzhůru jak vidím,“ ozval se strašidelný hlas ze kterého se mu začalo chvět chladem celé tělo i napříč tomu jak byl v ledu.
„Chtěl bych vědět co dělá člověk jako jsi ty s mýma bratry v zemi sněhu, nejsi ty ten údajný vyvolený co nás má pozabíjet?“ zeptal se ho hlas ale teď už byl o něco blíž.
„Kde si, ukaž se,“ vykřiknul roztřeseně Naruto a hned se mu dostalo odpovědi.
„Jsem přímo před tebou, copak mě nevidíš?“
Naruto se podíval pozorněji a pak se mu už povedlo pořádné zaostřit oči. Stál před ním ledově modrý drak který mu předtím připadal jako ledovec. Jeho oči byli natolik ledové a chladné že je nebylo ani rozeznat ale bylo je cítit. Cítil jak po něm přechází svým ledovím pohledem od shora dolů.
„Tak mi už odpověz, co tady děláš?“
„Hledáme tebe Tuaro.“
V té chvíli když vyslovil jeho jméno tak drak se na něj podíval naštvaně a cítil jak ho led svírá silněji a silněji.
„Neopovažuj se mě oslovovat tímhle jménem červe, vy a vaše rasa může za všechno. Mí bratři jsou mi ukradení oni v tom ledu přežijí věky ale ty a tvoje přítelkyně ne.“
„Ano jsem vyvolený co vás má zabít, můžeš si se mnou dělat co chceš ale jí z toho vynechej. Vím taky proč nenávidíš lidi, zabili vašeho otce a matku.“
Tuara se na něj podíval a celý se rozzuřil.
„To je pravda že nenávidím lidi a teď se nám snaží jeden poroučet. Dva mí bratři ho poslouchají na slovo a čtvrtý se před ním skrývá jako třasořítka. Krom toho nezajímá mě to že chceš umřít nebo ne, tady se rozhoduji já a ty můžeš jenom odpovídat na otázky.“
„Není to rozkaz, ani ponuka je to prosba,“ řekl smutně Naruto a sklonil hlavu při pomyšlení že Hinata umře jenom kvůli němu.
Tuara se na něj podíval a zadíval se mu do očí. Viděl v nich stejnou beznaděj a ztrátu kterou prožil on sám.
„Poslyš, jak se jmenuješ?“
„Naruto Uzumaki,“ odpověděl mu Naruto.
„Měl jsi těžký život a už tě to zlomilo nemám pravdu?“
Naruto mlčel, neřekl ani slovo, jenom se smutně díval na Hinatu zamrzlou v kusu ledu.
„Beru to jako souhlas, jestli ti mí bratři všechno řekli tak víš co bylo třeba. Vyslyším tvoji prosbu, nechám tvojí přítelkyni žít výměnou za tvůj život,“ řekl Tuara a ťuknul jedním nehtem do ledovce ve kterém byla Hinata.
Ledovec praskl a jak se rozpadl vypadla z něj Hinata. Pak se Tuara pomalu přibližoval k Narutovi a ten zavřel oči.
„Neboj nebudeš cítit nic,“ řekl mu Tuara.
V té chvíli se ozval ten nejmíň očekávaný hlas.
„Nazdar brácho, už jsi skončil se svým monologem?“
Byl to Shatotu a měl na sobě nějaký pásek s tlačítkem.
„Co ty tady děláš neměl jsi být v ledu?“ řekl překvapený Tuara.
Naruto otevřel oči a nechápal tomu co se dělo.
„Ale brácho ty jsi zapomněl že tě znám jako svoje boty. Krom toho ani jsi s nevšiml že je to jenom loutka. Já vyskočil dříve než jsi mě zkusil zmrazit, nechme teď už toho. Jsem připraven tě přeprat a zachránit tady všechny,“ řekl sebevědomě Shatotu.
„Větší blbost jsem od tebe ještě neslyšel, měl jsi zůstat zalezlý v té své díře a hrát si s tvým legem,“ řekl Tuara.
„To nebilo v plánu a krom toho mám něco co vyrovná rozdíl našich sil,“ řekl Shatotu a zmáčknul tlačítko.
Jak to tlačítko na pásku zmáčknul začalo se kolem něj něco skládat, Naruto a Tuara se jenom dívali. Po chvilce před nimi stál ocelový drak ze kterého se ozval Shatotu.
„Co říkáš mému bojovému pásku?“
„Tak tohle je ta tvoje skládačka na které jsi dělal celá ty léta a teď je konečně hotova,“ řekl Tuara.
„Víš teď není šance abys to vyhrál, já si tě podám a dostaneš nakládačku za všechny ty předešlé roky co jsi ty mlátil mě.“
„Bla, bla, bla tak mi ukaž co ta hračka dokáže.“
Shatotuho oceloví drak najednou otevřel tlamu a začal chrlit oheň. Tuara se tomu plamenu v poslední chvíli vyhnul a chvostem praštil do Shatotuho. Stalo se něco co Tuara nepředpokládal, jeho úder chvostem s ním ani nepohnul. Shatotu se nenechal a hned mu oplatil chvostem taky, Tuaru smetl úderem a praštil s ním přes zeť jeskyně. Ta se z toho nárazu otřásla a padlo ze stropu několik kusů ledu. Shatotu se v té chvíli vysunul z hlavy jeho ocelového draka a díval se na místo kam odpálil Tuaru. Ten pomalinku vylezl a chystal se útočit ale zastal. Díval se na Shatotuho jak mu mává s velikým úsměvem. Jak se na něj díval nevšiml si toho že celý strop nad ním se rozpadá a padají na něj obrovské kusy ledu. Shatotu se pak hned vrátil dovnitř do svého ocelového draka a vynesl všechny odtamtud pryč. Jak je osvobodil z ledu založil oheň aby se rozmrazili a probrali (ne že by vadil ten oheň v zemi sněhu ale když už má transformera proč ne). Když už se všichni probrali tak se z trosek zbourané ledové jeskyně vyhrabal Tuara.
„No dobrá, ať je po tvém Shatotu ale řekněte mi proč jste mě hledali.“
„Proto abys šel s námi zabít dračího pána,“ řekl hned Naruto.
„Toho starého páprdu?“ zeptal se Tuara
„Ty víš kdo to je?“ zeptal se překvapeně Naruto.
„Jo, jestli jsi byl u dračího mudrce tak ho znáš.“
„Cože? Celou tu dobu to byl on?“ vykřiknul překvapeně Naruto.
„Tahal tě za nos, krom toho bys ho nezabil ani kdyby ses jakkoli snažil ten je na tebe moc silný. Možná bychom měli šanci všichni ale to nevím?“
„Jak je možný že víš kdo to je?“ zeptal se ho Argeto.
„Prostě jsem s ním bojoval, vím kdo to je a jak je silný možná ještě silnější,“ řekl Tuara.
„Tak na co čekáme jdeme na něj ať lituje toho dne kdy nás poznal,“ řekl Naruto naštvaně.
Pobrali si věci a letěly směrem k dračí hoře. Když se dostali ze země sněhu rozhodli se přespat na jedné mýtině.
„Hele nebylo by rozumný taky trénovat Naruto?“ navrhl mu Shatotu.
„Podle mě má pravdu, stejně nás bude čekat a jestli je tak silný jak říká Tuara. Byl by to blbý nápad se s ním utkat a nepřipravit se pořádně,“ dodal Argeto.
„Dobře zůstaneme tu tedy několik dní ještě a budeme od zítřka trénovat,“ rozhodl Naruto.
Skoro všichni se uchýlili k spánku, vzhůru zůstal jenom Naruto který se díval do ohně a Tuara který si k němu přisedl.

„Tak a je tady náš další speciál kde vám musím říct zajímavou správu, pracuje se na kreslené formě našeho příběhu a po několika dalších dílech se už budeme moci setkat tváří v tvář. I když to bude jenom z vašeho pohledu ale dost už spoilování a přivítejme tady našeho dalšího hosta Haruno Sakuru.“
„Nazdárek hehe.“
„Nemusíš se bát ničeho ani se stydět vždyť z tebe neukousnu.“
„Tím to není, jenom doufám že to bude číst i Sasuke-kun víte nechci aby mě viděl něco pokazit.“
„Dobrá, dobrá tady je tvoje první otázka a zní. Jaký je tvůj pohled na párování které si vymýšlejí někteří fanouškové a buďme upřímný není to bůhví co když na člověka vybafne nějaké to Yao nebo jak se to jmenuje.“
„K tomu bych se radši nevyjadřovala, musím však podotknout že mnoho lidí je vážně na hlavu nebo jsou vážně úchylní. Vždyť už jenom to jak ze mě udělali doslova ******** a to mě fakt naštvalo vím že i takové možnosti mohou bít ale takhle to dál nejde.“
„Proč to takhle dál nejde?“
„Už jenom proto jak se na mě smějí z věcí které se změnit prostě nedají.“
„Máš na mysli věci jako že jsi rovná skoro jako deska?“
„Tak a dost teď ti dokážu ze to není pravda,“ puk, puk, puk.
„Aaaaach,“ zvuky slin a pohled je dost na všechny no rozepnutá blůza říká za vše.
„Spokojený a vynadívaný?“
„Jo to už jsem, ty jsou ale hezké.“
„Tak a když už jsi vynadívaný dostatečně pochopíš co ti udělám.“
Boom, bang, prask, ……… „Naaschlééééééééééééé."
„Nashledanou u příštího dílu a doufejte že váš oblíbený moderátor do té doby dopadne hehe.“