Nováčci
,,Ani netuším, čo to je za mesto!“
- povedala blondína dosť rozhorčene a blúdila prstom po mape. ,,Niekde na mape to predsa musí byť.“
,,Aj keby bolo, nevieme o tomto mieste nič!“
povedal Neji a vzdal sa všetkých pokusov zistiť si o tomto meste viac.
,,A navyše tu nieje živej duše, aby sme sa na to niekoho spýtali!“pritvrdil ešte k tomu všetkému. Ino si povzdychla a pokrčila mapu.
,,Je len jedna vec, ktorou som si istá. Toto je územie Suny.“
,, Co vy děláte u svatebních šatů?“ zalekl se Shikamaru.
,, Co myslíš.“ Vyjela hned na něj Sakura.
,, Neboj, my se vdávat nebudeme. Nemáme totiž s kým.“ Odsekla mu Temari.
,, Myslím, že by jsem měli jít domů. Lépe řečeno zdrhnout před Gaiem-senseiem, protože se sem bllíží.“ Poznamenal Neji a pádil si to pryč.
,, Hej co se děje?“ zeptala se zvědavě Tenten.
Jednoho krásného dne, když jarní slunce svítilo a na všech zahradách rozkvétaly první jarní květiny, nikdo z obyvatel Konohy, ba i celé země Ohně netušil, že dny které přijdou, budou plné krve, strachu, smrti a utrpení...
Znovu ráno a jak to bývalo každý den, nespala jsem. Jen jsem pozorovala spícího Naruta. Myslela jsem si, že jsem tím snad posedlá, ale nemohla jsem přestat. Možná to bylo tím, že jsem takhle pomalu zapomínala na Minata. Trochu mě to i uklidňovalo. Pohladila jsem ho po vlasech, které mu spadly do tváře. Za tu dobu, co jsem s ním, mu hodně narostly. Už je měl dlouhé stejně jako Minato. Hodně mi ho připomínal. Jak by taky ne.
"Co ty tu tak pozdě?" zajímala se Sakura, otevřela dveře domu dokořán. Postarší žena vešla a přeměřila si celý dům pohledem, jako by snad něco hledala. Ta věc, kterou hledala, zanedlouho přišla. Ovšem tu věc představoval Sasuke.
Jakmile ti dva zahlédli jeden druhého, v místnosti nastalo dlouhé ticho.
"Co vy tu?" arogantně podotknul Sasuke a na tváři se mu objevil úšklebek. Paní Haruno měla na tváři ten samý výraz.
"Sakura vstavaj, už bude sedem hodín," budila ju Hinata.
"Už idem," bola ospalá odpoveď. O pol hodinu všetky tri sedeli za stolom a raňajkovali.
"Tak poďme, aby sme neprišli pozde," povedala Sakura.
"Neboj máme presne desať minút to stihneme hravo," povedala Ino. Potom vyrazili k jazeru. Došli tak presne na ôsmu. Už tam boli všetci až na Naruta a Sasukeho. Ino si to zamierila hneď k Saiovi, Hinata išla sa hrať s Akamarom a Sakura išla k Nejimu.
„ Za 1.odlož kunai nechci ti nic udělat a za 2. vysvětli mi, jak si věděla,že jsem tu???“ Sasuke
„ Vím, že jsi tu, protože jsem tě cítila jak se pomalu přibližuješ.“ řekla Sakura a odložila kunai. Sasuke se k ní otočil čelem a podíval se do jejich zelených očí. Viděl jen utrpení a smutek. Políbil ji a ona se nechala, byla z něj na větvi, ale pak se vzpamatovala a odtáhla.
„ Co se stalo…“ řekl smutně Susuke
Už bola skoro tma kým vybrali vhodné miesto kde prenocujú. Ayme vytiahla zvyšok jedla a podelila sa oň s Itachim. Keď dojedli, začali riešiť stráž.
“Itachi, ako to bude so strážením keď sme len dvaja?” Začala Ayme.
“Nechaj to na mne.”
“To chceš byť hore celú noc?”
“Si zranená, potrebuješ oddychovať a niečo mi vraví, že sme v bezpečí.” Vysvetľoval Itachi.
“Znie to rozumne…. ale aj tak sa cítim previnilo.”
“To nemusíš, keď budeš v poriadku vynahradíš mi to. Navyše som zvyknutý.” Uisťoval ju Itachi.
„Víc! Dej mi víc! ŘÍKÁM VÍC!“ řval Naruto na Kyuubiho.
„P-počkej! Vysáváš ze mě úplně všechno!“ křičel Kyuubi. Naruto ale neposlouchal. Právě teď jeho pocity neměly obdobu.
Začínalo se dít něco neuvěřitelného. Začal mu růst desátý ocas.
„Přestaň s tím! Vždyť z nás děláš desetiocasého démona!“ křičel Kyuubi, ale Naruto ho ignoroval. Pein to sledoval a těšil se až poměří síly.
Návrat démonů
Úvod- Mapa
Zahleděla jsem se do mapy.
Sasuke se vrátil po třech letech od Orichimara zjistil totiž, že ho chtěl jen jako svoje náhradní tělo, tak ho zabil a vrátil se. Naruto chodí s Hinatou, Sai s Ino, Shikamaru s Temari, Gaara s Missy, Neji s Tenten mno prostě všichni už někoho měly až na Sakuru po tom co Sasuke odešel se uzavřela do sebe a pořád jenom trénovala s nikým skoro nemluvila všichni si o ní dělali starost hlavně Tsunade, která ji brala jako svoji vnučku.
Den kdy se Sasuke vrátil :
Před bránou Konohy se objevila postava v černém plášti.
„ Kdo jsi???“ stráže
Všichni zdepřítomní vyjeveně koukali na černovlasé stvoření oděné převážně v černém a s divnou oranžovou maskou na obličeji.
Pein viděl, slyšel a nevěřil celkovému vlastnímu posudku. A dokola si opakoval: „Pro-pa-šo-vat? K-nám?“ Poté opět vytáhl své všudepřítomné protistresové prášky.
Mezitím se ozval mladík v masce. Zamával kamarádsky pravačkou, ve které ještě držel ceduli „Začínejte den zdravě se snídaní BeBe“ a pronesl: „Ahoj, já jsem Tobi. A jsem hodný kluk!“
Chvilku jsem nemluvil, stejně tak i ona. Mlčel jsem, spíš jsem k tomu neměl co říct. Nějak mi došla slova a to se mi nestávalo tak často. Znovu jsem na ni pohlédl, ovšem skončil jsem jako předtím v jejím výstřihu. Jen jsem potřeboval trochu ulevit, nic víc v tom nebylo.
"Sasuke, vnímal jsi mě v posledních sekundách?" ptala se mě. Ihned jsem se jí přestal dívat do výstřihu. Měl jsem krajní pocit, že o tom ví.
Kaia se zrovna převlékala do nového oblečení, které už zaplatila. Chtěla si ho obléct, aby už nemusela nosit roztrhané hadry. Oblékla si fialové tílko, na to černou vestu jakou nosili ANBU agenti. Na nohy si oblékla černé šortky a na ně bílou sukni. Sama musela uznat, že jí to sluší. Celou dobu měla na tváři masku, aby jí nebyl vidět obličej.
,,Tak já vezmu vyhodit to staré oblečení a počkám na tebe venku.“ Nabídla se Sakura a vyšla před obchod.
Údolí si tiše povídalo a událostech, které shlédlo před dvěma roky a které se tak podobají těm dnešním. Dva chlapci, které k sobě váže pouto přátelství, jež přesekává sekera s názvem pomsta. Pomsta, po které jeden z nich prahne. Která je jediným cílem jednoho z dvou bláznů. "Sasuke." roznesl se údolím šepot blonďáčka. Tichem byla jeho hlasitost zvýšena na řev. Černovlasý chlapec se pousmál. 'Stejný obličej jako vždy. Nezměnil se.' pomyslel si blonďáček a pevněji sevřel pěst, v níž držel kunaj připravený k útoku.
Utekali pustým, tmavým lesom. Všade bolo ticho, až kým sa neozvala:
,,Bežíme už celé dva dni! Nemohli by sme spomaliť?!“- zrak sklopila k zemi, ale v tej tme si nevidela ani nohy.
,,Nemôžeme strácať čas, takto sa tam nikdy nedostaneme!“ -povedal muž s červenými vlasmi.
Dievča si smutne vydýchlo, ale nič jej to nepomohlo. Bola bezmocná. Hlava sa jej zatočila a spotácala sa na zem. Spôsobilo to hluk a chlapec sa rýchlo spýtal:
,,Temari, si v poriadku?! Čo sa stalo?“-veľmi sa o svoju sestru bál.
,,Gaara! Ja už nevládzem.“
Ležím v krvi. Ve vlastní krvi. To je ale zase den. Nemůžu se ani hnout. Au! Sakra! Všechno mě pálí.
Slyším kroky. Někdo ke mně jde. Hlavně ať to nejsou ninjové z Mlžné, to by byl docela průšvih, asi by mě zavedli do vesnice a tam mě uvěznili.
Neznámý promluvil.
"Někdo tu leží. Je asi mrtvej!“
"A co já s tím?“ a radši si aktivoval svoje kekkei genkai.
"Hele asi ještě žije. Neměli bychom jí pomoct?“
"Jí?! Ženská?! Taky nic nevydržej.“
"Tohle bych taky nevydržel.“
"Co?“ Teď se podíval pořádně.
"Ale nie,"pomyslela si Hinata,"nie, nie..."
Tie hrôzostrašné vidiny ju prenasledovali odvtedy, keď zacítila na ramene to ľadovo studené silné zovretie rukou na ramene. Od toho uplynuli už tri týždne, a ona stále nevedela pochopiť, ako to, že sa s tých vidín ešte nezláznila. Chúďa, vyzerala až chorľavo:celá bledá, kruhy pod očami, studená ako ľad,a svetlo nemohla takmer ani vidieť...
Doposiaľ o tom vedela len ona, ale stále sa do toho začala zamiešavať aj Hanabi.
„Ale jak?“ podivila se Tsunade. Taya zavrtěla hlavou.
„Já nevím…nevzpomínám si.“ zašeptala.
„Je vůbec možné aby sis to nepamatovala?“ otázala se jí Tsunade. „Takovéto vzpomínky se nezapomínají
„Nevím, vážně ne.“ Složila hlavu do dlaní. „Mohla bych už jít?“ Tsunade si povzdechla a přikývla.
„Asi si chceš promluvit s rodinou, co?“ Taya nerozhodně přikývla.
„Nevím, co na to všechno řeknou.“ Zašeptala. „Utekla jsem před několika lety…“
„Určitě to přijmou dobře…“ chlácholila ji Tsunade.
Protáhla se a přešla k posteli, posadila se na ni a zamyšleně se dívala na protější zeď. Co se mohlo stát? Podle toho, jak se cítí by už mohla jít domů, ale kvůli těhotenství tu bude muset zůstat. Zatraceně, co se stalo a proč si nic nepamatuje? Někdo zaklepal na dveře, natočila k nim hlavu a usmála se.
„Uhm Reino? Potřebujeme udělat vyšetření.“ Tsunade k ní přišla blíž a podepřela jí z jedné strany.
„Dobře, co je to za vyšetření?“ Tsunade se zamyslela, jak jí to nejlépe vysvětlit.
