Abych měl někoho blízkého

Údolí si tiše povídalo a událostech, které shlédlo před dvěma roky a které se tak podobají těm dnešním. Dva chlapci, které k sobě váže pouto přátelství, jež přesekává sekera s názvem pomsta. Pomsta, po které jeden z nich prahne. Která je jediným cílem jednoho z dvou bláznů. "Sasuke." roznesl se údolím šepot blonďáčka. Tichem byla jeho hlasitost zvýšena na řev. Černovlasý chlapec se pousmál. 'Stejný obličej jako vždy. Nezměnil se.' pomyslel si blonďáček a pevněji sevřel pěst, v níž držel kunaj připravený k útoku.
"Neříkal jsem ti, že honit se za mnou je ztráta času?"
Výsměšný hlas pomstychtivého hocha narážel blonďáčkovi do uší. Přitom cítil neskutečnou bodavou bolest u srdce.
"A neříkal jsem ti já, že toho nenechám?" odpověděl stejným hlasem. "Přivedu tě zpět, Sasuke." Blonďák před sebe napřáhl ruku s kunaiem, na znak boje.
"Ty chceš mermomocí zemřít, že?" zeptal se ho Sasuke a nepatrně se zachvěl při pomyšlení na boj s ním. "Každou minutu, co ty jsi mě hledal, já jsem trénoval!" "Sasuke!" zařval blonďák a vrhl se na něj s obrovským zápalem. Sasuke se bez problémů vyhnul zoufalému pokusu přimět ho k rozumu násilím. Vytáhl z pochvy připěvněnou k pasu katanu a jedním máchnutím projel těsně nad blonďákovými vlasy. "Naruto, jsi moc slabý! Myslel jsem, že se zlepšíš, ale ty jsi pořád na té nejnižší úrovni."
Naruto poodskočil dozadu a znovu se sklopenou hlavou zašeptal: "Řekl jsem, že tě přivedu zpět. Zlepšil jsem se co nejvíce to šlo, abych tě přesvědčil o našem poutu přátelství! Abych.....abych tě znovu viděl, jak mě uznáváš! ABYCH MĚL NĚKOHO BLÍZKÉHO!"
Sasuke se začal šíleně smát.
"Naruto, Naruto. To se již nestane. Naše pouta už musím definitivně přetrhat." Naruto odhodil kunaj a ten se zabodl kolmo do země. Poté roztáhl ruce a stoupl si do pozice T.
"Tak útoč. Zabij mě, pokud to dokážeš!" zaječel.
Sasuke sebou trhl. Naruto zvednul hlavu a zadíval se mu hluboko do sharinganu, jakoby mu chtěl přečíst jeho myšlenky.
"Tak dělej!" poručil mu Naruto.
Sasuke nejistě vykročil jednou nohou, potom druhou... Nakonec se zastavil vedle Naruta, který něvěřícně hleděl na místo odkud přiběhl. Ze Sasukeho ruky ještě vylétávaly nepatrné jiskřičky z Chidori, které namířil na Narutovo srdce. "Sasu...ke..." zakuckal se blonďáček.
Sasuke vytáhl ruku z jeho hrudního koše a rozklepaně se zadíval na svou ruku. Takhle to nechtěl. Chtěl ho zabít v boji... Chtěl ho zabít? Ne... chtěl, aby on zabil jeho. Naruto se mu podíval do očí. Sasuke uhnul pohledem a zadíval se do země. Prázdným pohledem nevnímavě zkoumal hlínu a kamení vedle něj. "Naruto....já..." Sasukemu se užuž z hrdla dral lístostný vzlyk, na poslední chvíli ho však zarazil. Obrátil zrak zpět k Narutovi. Na zemi se začínala tvořit krvavá louže, do které každou chvíli přikapávaly další kapky Narutovi krve. "Sas...uke....pro-"
"Tiše." Sasuke mu na ústa položil ukazováček. Věděl, že by to také mohla být jeho poslední slova.
"Naruto. Já jsem to takhle nechtěl. Takto jsem to nenaplánoval... aghhh... ty hlupáku!"
Černovlasý kluk padnul na kolena a zuřivě bušil do země zatnutými pěstmi. Zuřivě mlátil do půdy odkud odlétaly částečky zvýřeného prachu a hlína byla kapkou po kapce máčena slzami. Naruto se svalil břichem na zem. Sasuke ho rychle otočil a nahnul se nad něj.
"Naruto. Tehdy jsem litoval toho, že odcházím. Teď lituji toho, že odcházíš ty." řekl Sasuke. Slza mu stekla po tváři a ukápla na tvář Naruta.
"Sa-su-ke." vydral ze sebe trhaně blonďák. Velká díra v hrudníku krvácela a ani liščí chakra ji nestačila hojit. Krev se rozlévala všude.
"Promiň Naruto." zašeptal čenovlasý. Naruto v vypětím všech sil zvedl ruku a přejel jí po ruce Sasukeho.
"Od-pou-štím." Poté zavřel oči a nasstalo prázdné ticho. Sasuke si přál slyšet jeho pravidelný dech. Ale slyšel pouze hukot vodopádu poblíž a jeho přetrhávané vzlyky.
"Naruto!" zaječel a svoje čelo položil na jeho. "Nechtěl jsem to takto. To já měl zemřít. To já..."