Tajný plán Akatsuki, Předzvěsti bouře - kapitola 1.

Jednoho krásného dne, když jarní slunce svítilo a na všech zahradách rozkvétaly první jarní květiny, nikdo z obyvatel Konohy, ba i celé země Ohně netušil, že dny které přijdou, budou plné krve, strachu, smrti a utrpení...

Temnota ustupovala a místo ní si na svět prodral cestu kancelářský stolek, láhev saké a hromada nevyřízených dokumentů, ano, to se probudila bájná Tsunade, jedna ze tří legendárních sanninů, ano, byla to ona, kdo zase usnul v pracovní době. Když už se konečně probrala, uslyšela svou věrnou ninja-sekretářku Shizune, jak zběsile klepe na dveře její kanceláře. Tak popadla štětec, kus svitku a nadšeným hlasem řekla:"dále", aby to vypadala, že něco vůbec dělala. Shizune vešla s hlasitým skřípáním dveří, které znělo jako kdybyste s přivolanou kočkou drhli podlahu.
„No, myslím, že poté co ty dveře vyrazil letící Naruto, když dostal ránu od Sakury, udělali je ti tesaři nějaké špatné, nemyslíte?“ řekla tónem nezávazné konverzace Shizune, která již marnou chvíli přesvědčovala svou nadřízenou, že nejlepší by bylo, nechat si udělat nové.
„Asi ano, ale to asi nebude důvod proč jsi přišla, že ano, Shizune?“ odpověděla Pátá, tak aby se vyhnula palčivému tématu.
„Máte pravdu, mám tu pro vás osobní depeš od Raikageho Skryté Oblačné vesnice.“ řekla podávajíce svitek Tsunade. Ta když četla, nemohla uvěřit svým, stále ještě rozespalým očím.

V tuto dobu kráčel právě probuzený Naruto k Ichiraku ramen, aby si dal svou obvyklou a nutno podotknout i velice hutnou snídani, totiž vepřový Ichiraku ramen – extra porce. Když došel do svého nejoblíbenějšího místa na světě, uviděl zde, kromě šéfkuchaře a jeho mladé dcery také dalšího stálého zákazníka Ichiraku ramen, Akimichi Choujiho. Posadil se vedle něj, objednal si ramena začal s Choujim staré dobré časy. Když už byli u bitvy se Zvučnou čtyřkou a v polovině ramenu, najednou se ozval známý hlas známé růžovlásky Sakury. Pozdravila je a sedla si.
„Tsunade-sama nás volá, ještě sice nevím o co jde, ale podle hlasu jejích rozkazů musí jít o něco vážného. Svolává tým Kakashi na misi.“ řekla poněkud překvapeným hlasem Narutova oblíbenkyně.
„A to jako tam máme jít hned teď?“ řekl nebo přesněji řečeno zahuhlal Naruto s pusou plnou rozžvýkaných nudlí a pečeného vepřového, který se zřejmě nehodlal vzdát se své vášně, tedy alespoň teď ne. Když mu však Sakura vysvětlila své stanovisko poněkud ostřejším tónem, Naruto okamžitě změnil názor.

Mezitím v kanceláři největšího šéfa Skryté Listové vesnice, páté Hokage, se rozléhaly decibely vykřikovaných rozkazů...
„Shizune!“ vykřikla Pátá.
„Ano, Tsunade-sama?“
„Vyřiď radě starších, ať na mě čekají v Audienční místnosti!“
„Hai!“ vykřikla Shizune a vyběhla z kanceláře rychlostí dostihového koně.
„A už dorazil tým Kakashi?“ zařvala ještě Tsunade za svou pádící asistentkou.
„Čeká až je uvedete!“ vyhrkla ze sebe sprintující Shizune.
„Výborně! Kotetsu! Pusťte je dál!“
Za chvíli tedy stál Kakashi, Naruto, Sakura a Sai před svou velitelkou.
„Týme Kakashi! Má pro vás jednu delikátní misi typu A. Kakashi! Přečtěte to prosím.“ řekla podávajíce dopis Kakashimu.
„Vážená pátá Hokage Vesnice skryté v listí, žádám po Vás vysvětlení událostí, které se odehrály ve Vesnici skryté v oblacích, v zemi Blesku a vedly ke ztrátě Dvouocasého démona a samozřejmě i jeho jinchuurikiho. Z důvěryhodných zdrojů jsme se dozvěděli, že poté co ti muži, co ukradli Dvouocasého, se vydali do Vesnice skryté v listí, z tohoto usuzujeme, že Skrytá listová je ve spojení těmito „lupiči“, a proto žádáme od Hokage Skryté listové vesnice adekvátní vysvětlení. Podepsán pátý Raikage ze Skryté oblačné vesnice.“

V tutéž dobu co se v Listové probírali nadcházející misi se v jedné neznámé a temné jeskyni konal projekční sraz, vám již jistě známé organizace Akatsuki, potom co jsem těchto srazů viděl několik, řekl bych, že Pein si vypěstoval úchylku pro temné jeskyně.
„Kisame, zahájil jsi operaci?“ zeptal se šéf.
„Ano, myslím, že za pár dní se to rozběhne.“ řekl v odpověď Kisame, znělo to ovšem tak, jako by promluvila štika, na druhou stranu, nikdo z Akatsuki není až tak normální.
„Když už s námi není Kakuzu, nemáme nikoho, kdo by se staral o naše finance, vezme si to někdo na starost? V nadcházející válce musíme mít dostatek peněz pro zřízení armády žoldáků.“
„Já, já se hlásím, já to beru, to bude žůžo, že jo?“ vytrysklo z Tobiho, ovšem znělo to, jako příspěvek do diskuze o kvalitě cínových vojáčků, které vedou lidé mezi osmi a jedenácti lety, na druhou stranu, nikdo z Akatsuki není až tak normální.
„Hmm, fajn, je tu ještě někdo kromě Tobiho?“
Hrobové ticho, rušené slabým hvízdáním, podupováním a zvuku co se vyskytuje, když si chcete odstranit špínu zpoza nehtů se ozývalo temnou jeskyní.
„Tak tedy dobře, finance bude mít od teď na starosti Tobi.“ Po tomto proslovu byly vidět dva pohyby: Tobiho výskok a Deidarovo svěšení hlavou s výrazem jako by už nikdy nemohl vyrobit sochu.

„Takže vaše mise je doručit tento vysvětlující dopis na místo setkání nedaleko Skryté vodopádové, jasné?“
„Hai!“ odpověděli jednohlasně.
„Za deset minut u hlavní brány, ano?“ řekl na rozloučenou Kakashi a poté zmizel.
A tak jako obvykle stáli Naruto, Sakura a Sai dalších deset min, než Kakashi-sensei dokázal přijít.
„Zdarec, zdarec, promiňte, že jdu pozdě, zastavil mě na cestě jeden starý známý, jestli bych si neposlechl co dělal celou tu dobu, co jsem ho neviděl, tak jsem..."