Nováčci

„Reina-sama! Neříkali jsme vám, že nesmíte chodit sama ven?“ hlas pečovatelky se linul zahradou, která stála za nemocnicí. Sníh byl všude kolem kam se jen člověk podíval.
„Nejsem nemocná,“ namítla Reina. „Děláte jakoby se mi mělo stát něco hrozného,“
„Váš otec o vás bude mít strach,“ Reina pohodila hlavou a postavila se k jednomu z mnoha stromů v zahradě. „Nad čím přemýšlíte?“
„Snažím si vzpomenout, co se stalo..“ skousla si spodní ret. „A kdo je on,“ dodala šeptem.

Kapitola 4.: Trénink

Naruto s Hinatou šli po široké cestě směrem z konohy, drželi se za ruce a občas se políbily.

Ráno jsem byl jako na trní, čekal jsem, jestli pojede autobusem i dnes. Nezklamala mě. Seděla na zastávce a jakmile mě zahlédla, usmála se. Seděl jsem sám, přesto si ke mně nesedla. Dělala to schválně, udržovala mě v napětí, toužil jsem po tom sedět s ní...v těch okamžicích kdy se naše oči setkaly jsem cítil horkost po celém těle, srdce mi bušilo trochu splašeněji než obvykle.

Tak a je to tady vážení a milí! Poslední díl a tím myslím OPRAVDU poslední. Ještě vás v něm naposledy potrápím .
Vychutnejte si poslední díl...

„To je moje cesta ninji!“
Čas vypršel. Vše zahalila oslepující záře. V momentě výbuchu vše shořelo na prach.

Tajemný cizinec

2.Kapitola- pronásledování

,,Gaaro. Hlídkové stanoviště na hranici zemi Ame no Kuni byla napadena“.
Když to Gaara uslyšel, tak byl velice překvapený a zeptal se svého bratra: ,,A kým byly napadeny?“. Kankuro mu po chvíli odpověděl: ,,To bohužel nevíme,přišla nám zpráva, že naše hlídka byla napadena. Po této odpovědi Gaara vstal ze své židle a pronesl: ,,Kankuro. Najdi Temari a vezmete si 20 ninjů z ANBU“. Kankuro poslechl a našel Temari a sní společně jednotkami ANBU se vydali na cestu.

O pět hodin později

Sakuru vzbudil zvonek u dveří. Vstala a šla otevřít. „Konohamaru? Co tu děláš tak brzo ráno? Tsunade mě za tebou poslala máš za ní okamžitě jít. Jo a není ráno nýbrž odpoledne. COŽE? Už jsem
měla být dávno u Tsunade! No a proto mě pro tebe poslala. Díky Konohamaru." A zabouchla mu přímo před nosem. Podívala se na hodiny a opravdu ukazovaly pět minut po dvanácté. Rychle udělala ranní hygienu, oblékla se a utíkala za tsunade.

Situace se do večera uklidnila, a tak po večeři Kakuzu opět vyhlásl nutnou poradu a pro jistotu zdůrazňoval, že má i nápad na zlepšení situace. Přesto někteří, v čele s Hidanem, protestovali a nejevili zrovna zájem ztratit další večer k ničemu nevedoucí hádkou.
Ale Kakuzu to pojistil hrozbou, že kdo se začne hádat, ten bude zpacifikován jím, takže si dali všichni říct.
Než ještě Skrblík zahájil sezení, Tobi se optal, jestli si někdo nedá dobrou Tobiho kávu.

Bolo ráno. Sakura s Ayme vstali, umyli sa, najedli a vyrazili na tréning. Zistili, že sa majú dostaviť na rovnaké miesto, čo bolo zvláštne. Keď prichádzali, zbadali Choujiho a Saia.
“Čo sa deje?” Kričala na nich Sakura.
“Asi budeme mať spoločný tréning…” Odpovedal Sai.
“A to prečo?” Nechápala Sakura.
“Neviem, nie som si istý...”
V priebehu pol hodiny dorazil aj Naruto a Shikamaru. Spoločne čakali na príchod niekoho, kto im to vysvetlí. Po pár hodinách sa objavil Kakashi..

v minulém díle:
V tom ale před ně skočil Kakashi. „Aha, tak takhle to je.“
A podíval se na oba dva, jako by je chtěl zabít.
__________________________________________________________

____Nakila se rozklepala, podívala se na Kakashiho a povídá: [i]„O...o čem to mluvíš.?“

Sakura rozhodně vrazila do dveří a vytáhla ze skříně batoh. Myšlenkami někde hodně daleko začala do batohu skládat oblečení, zbraně a vůbec vše co ji napadlo, že by mohla potřebovat. Pevně rozhodnuta v to, co chce. Sbalena byla asi za čtvrt hodiny, ale ještě další půl hodiny seděla na posteli a tupým výrazem zírala na fotku týmu 7 na nočním stolku. Nakonec ji vzala a zastrčila až na dno batohu. Dala si batoh na záda a koukla se z okna. Venku už byla tma.

V předchozím díle: „ Zavolali jsme Vás, protože očekáváme příchod jisté osoby… další informace se dozvíte po zkouškách; pokud je dokončíte s úspěchem.“
Jakmile dořekla, celou třídou se pronesl šum. Hokage však s dalším nádechem pokračovala: „Do doby, než se této návštěvy dočkáme, bude tato vesnice, něco jako vaším domovem. Budou vám vybrány čelenky z vašich vesnic a další průkazy totožnosti a přiděleny nové se znakem naší vesnice. Budete rozděleni do týmů, dle vašich schopností. V těchto týmech pak do příchodu naší návštěvy budete plnit mise a budete se podrobovat tréninkům.“
Znovu se po všech podívala. „A teď k testu!“

Naruto se probudil v nemocnici ale nepamatoval si co se stalo
,,Tak jak je?“ ptá se Minato ale Naruto neodpoví ,protože jeho pohled padl na otcovu zraněnou ruku.
,,To jsem...udělal já ,že ano“
,,Ano ale neboj budu v pořádku“ale to už Narutovi tekly po tváři slzy.Minato pochopil ,že bude lepší nechat ho osamotě a tak v záblesku světla zmizel.
,,Proč,proč.…...proč jsem taková zrůda!! křičel Naruto až se celý pokoj třásl
,,Musím s tím něco udělat“ řekl ale než stačil vztanout z postele tak omdlel
,protože byl ještě přílíš vyčerpaný.

Ahoj.
Po dlouhé době jsem se rozhodl napsat další příběh,ale tento příběh bude mít jen pár dílů.
Trochu o obsahu:

Příběh se odehrává pár měsíců po útoku Peina na pobřeží země Kaze no Kuni.

Tajemní cizinec

1.kapitola:Příchod tajemného cizince
Na pobřeží zemi Kaze no Kuni

„Tak, teď tu začnou nové pořádky,‘‘ řekla paní Haruno a přecházela celou místnost s rukama v bok. Na pohovce teď seděla Nami s radostným výrazem, ovšem já měl na tváři naprosto opačný výraz. Moje tvář teď spíš připomínala barevný míč. Červené, fialové už i nahnědlé monokly teď zdobily moji tvář a to nemluvím o tom vyraženém zubu. Vztekle jsem se postavil a chystal jsem se Sakuřinu mámu vyhodit, ale její ruka mě zatlačila zpět na pohovku.

Když jsem vešla dovnitř, Deidara-kun rozespale seděl na posteli a vlasy mu padaly do obličeje. Svítila pouze lampa u stolu.
„Sakuro… Kde jsi byla?“ řekl smutně a podíval se na mě psíma, modrýma očima.
„Promiň, Deidaro-kun, šla jsem se jen trochu projít,“ pokusila jsem se o úsměv. Deidara si trochu odsedl a pokynul mi, abych se posadila vedle něj. Učinila jsem tak. Dal přeze mě ruku.
„Byla jsi s Narutem, hm?“
„Ale Deidara-kun, jen jsem si potřebovala s někým promluvit a ty jsi spal a já tě nechtěla vz-“

V lese, který nepropouští skoro žádný sluneční svit, seděla na mohutné větvi zrzavá veverka, zrovna se chtěla zakousnout do oříšku, když se najednou vyděsila a schovala se v průrvě v kmenu; udělala dobře, protože na místo, kde před chvílí seděla, doskočila dívka s černými vlasy a modrýma očima. Dívka se ohlédla. Měla štěstí, nikdo ji nesledoval; ale to se pletla. Sledovala ji skupinka pěti ninjů a na čelenkách měli znak vesnice ukryté v dešti.

Mezitím na mýtince

Ayme prišla domov, bola unavená ale inak spokojná. Mala dobrý pocit vďaka dobre odvedenej práci a ešte kôli čomusi ďalšiemu, totiž Itachimu. Konečne spolu vychádzajú z čoho mala naozaj dobrý pocit. Zvalila sa na posteľ a chvíľku len tak ležala, užívala si mäkké, čisté a voňavé lôžko, v ktorom nespala takmer týždeň.

"CO VY TADY DĚLÁTE???" zařvali všichni najednou. "Máme vás tu hlídat a tihle ti jsou tu na dovolený jako vy" odpověděl Kakashi a ukázal na skupinku co stála za ním. "Znovu se setkáváme můj malý bráško" řekl Itachi.
Sasuke: "Aáááááá já se tě snad nikdy nezbavím. Už ani na tí dovolený si neodpočinu aspoň že s tebou nemusím být na pokoji."
Naruto: "Tak Akatsuky jo?Hm tak to tu bude zábava!!!"
Sakura: "Máš pravdu Naruto. Bude tu s nima sranda. Teď bychom se měli nějak rozdělit do pokojů."

Kapitola:3

Kiba neváhá s skočí dovnitř.
Jenomže co spatřil nikdy neměl vidět.Hinata se LÍBÁ s NARUTEM!

,,Hinato? Co to děláš?´´ nechápe Kiba.
,,K-Kibo-kun! Já ti to vysvětlím!´´ koktá překvapená Hinata.
,,Kibo prosím tě hlavně nezačni bláznit,´´ zapojí se Naruto.
,,Jak nezačni bláznit! Ty se mi tu líbeš s holkou kterou MILUJU! Jak my to vysvětlíš?´´ pokračuje už rozzuřený Kiba.

Vyrušení