Sasukeho pohroma-TCHÝNĚ 02:Bum! A kaše je všude

"Co ty tu tak pozdě?" zajímala se Sakura, otevřela dveře domu dokořán. Postarší žena vešla a přeměřila si celý dům pohledem, jako by snad něco hledala. Ta věc, kterou hledala, zanedlouho přišla. Ovšem tu věc představoval Sasuke.
Jakmile ti dva zahlédli jeden druhého, v místnosti nastalo dlouhé ticho.
"Co vy tu?" arogantně podotknul Sasuke a na tváři se mu objevil úšklebek. Paní Haruno měla na tváři ten samý výraz.
Jediné, kdo tuhle atmosféru přerušilo, bylo Sakuřino zakašlání. Neměla tyhle chvilky zrovna v lásce, vždy po sobě vrhali tak nenávistné pohledy, po kterých ji vždy naběhla husí kůže. Chvilkami to vypadalo, že se sežerou navzájem.
"Nepůjdeš dál, mami?" řekla Sakura, aby alespoň trochu uvolnila atmosféru. A to se jí taky povedlo, ihned se přestali na sebe dívat. Ulevilo se jí.
Pokračovali dál domkem až k jídelnímu stolu, kde spokojeně přežvykoval zbytek početné rodinky. Sasuke odešel dozadu, byl raději, když chodila Sakura k ní.
Jakmile vešly do místnosti, dětem se rozzářila očka. Daisake sesedl ze židle a vydal se babičce vstříc. Trojčátka zaznamenala povyk v místnosti a zvedla umazané obličejíčky z talíře. Kaši měli snad všude, kde se dalo, ale na tvářích jim pohrával usměv.
"Ne, to snad, ne!" zazoufala Sakura a s hadříkem v ruce přiběhla k trojčátkům. Ta začala po své mámě natahovat umazené ručičky, kterým se Sakura snažila vyhnout. Začala stírat rozmazanou kaši z Tsuki, ale moc to nešlo. Malá holčička si házela rukama zbytek kaše, která zůstala v mističce, Sakuře rovnou do klína. To však nebylo vše, to samé udělalo druhé děvčátko, tentokrát však miska spadla na zem. Sakura už se chytala za hlavu, ale nebylo to vše. Nakonec ještě do třetice všeho "dobrého" převrhlo třetí děvčátko svoji misku. Ta však skončila tentokrát v klíně Tadashimu. Chlapeček jen sklopil hlavu, jak si uvědomil, co mu spočinulo v klíně a začal nesnesitelně plakat. Sakura jen položila hlavu do dlaní a opřela se lokty o stůl. Už toho na ni začalo být krapet moc. Nakonec však na pomoc přispěchal Sasuke a vzal brečícího Tadashiho do náruče i přes to, že byl celý od kaše.
Sakura zvedla obličej z dlaní a několikrát si ho protřela. Nakonec si podala hadru a setřela si kaši ze šatů. Moc to nešlo, fleky na šatech jen tak odstranit nešly.
"Já jsem si to říkala," ozvalo se ze dveří. Všichni naprosto zapomněli, že je celou dobu sleduje ze dveří Sakuřina máma. Netvářila se zrovna přívětivě, jen svůj zrak upřela na nic netušícího Sasukeho. Neměl čas jí ten ledový pohled oplácet, stále byl zaměstnám Tadashim, ale slyšel ji velice dobře.
Nechápall, co tím myslela, stejně jako Sakura.
"Co prosím?" nechápal Sasuke, i když věta nebyla pronesena pro něj, spíš proti němu. Paní Haruno jako by byla předtím v tranzu, teď mlčela.
"Dám je spát," prolomila jako předtím Sakura ticho a odešla s jedním z trojčátek do pokoje. Když Sasuke uviděl její sklíčený pohled, vzal do náruče obě zbylá trojčátka a vydal se za Sakurou.
Ta seděla na židličce vedle postýlky a plakala, přitom držela za ručku malou holčičku, která spokojeně oddychovala v postýlce. On odložil holčičky do postýlek a pevně ji objal.
"Neplač, náhodou to byla sranda. To se stává," uklidňoval ji a pohladil ji po dlouhých vlasech. Měla je o hodně delší než tenkrát, když se stali týmem sedm. Teď jí sahaly až po pás. Zavrtal do nich dlaň a zhluboka se nadechl, aby nasál jejich nádhernou vůni.
Pomalu cítil, jak Sakura přestává plakat, a trochu se od ní odtáhl, aby jí setřel slzy. Jakmile to udělal, usmála se a vtiskla mu polibek. S chutí jí polibek vrátil a zavrtal znovu ruku hluboko do jejích vlasů. Nějakou chvíli ještě setrvali v objetí, dokud je nevyrušilo odkašlání. Odskočili od sebe a oba pohlédli ke dveřím. Stála tam Sakuřina máma s rukama v bok a přeměřovala si jako vždy Sasukeho pohledem.
"Jestli jste si to neuvědomili, čeká tam na vás druhá polovina dětí!" oznámila jim a zmizela z pokoje.