Spoluautorská

„Už toho mám dost,“ zaječela Konan vztekle.
„Co tě zase žere?“ zeptal se Pein aniž by odtrhl oč od svého týdeníku Zločinec.
„Co mě žere? Co mě žere? Jsi vůbec s námi? Copak jsi ho neslyšel?“ ječela modrovláska dál a rukou mávala směrem ke Kisamemu. „Už zase se mu nelíbí, co vařím.“
„Vždyť je to fakt humus,“ řekl otráveně Kisame a nabodl na vidličku neidentifikovatelné cosi.

Domem se rozléhal dětský pláč. Mladá, pětadvacetiletá žena s růžovými vlasy konejšila chlapečka s tmavýma očima.

,,No ták, Tadashi, spinkej,“ houpala ho na ruce, zatímco se jí další dítě, taky kluk, snažilo vylézt z postýlky. O kousek dál stál černovlasý muž, houpal v kočárku klidně oddychující trojčátka- holčičky. Nejstarší klučina běhal po dvorku a trénoval házení shurikenů. Tak tohle bylo odpoledne u Uchihů.

"Vstávaj Kira!" zvreskla Kesidy na sestru.

"Ešte päť minút, Kess," zamrmlala rozospaná Kira. Kesidy odišla z izby a Kira si myslela, že bude mať pokoj. Bola však na veľkom omyle. Zavŕtala sa do perín až po hlavu. Zrazu ju prebrala ľadová sprcha.

"Povedala som, vstávaj Kira," zopakovala Kesidy, ktorá stála s prázdnym pohárom v ruke nad Kirinou posteľou.

"Ty, ty..." začala mokrá Kira.

Matsuo se probudila do nového dne ,venku ještě byla tma a ona se začala oblékat, připevnila si své vybavení a vydala se k ramenu. Měla asi pět minut do příchodu týmu, objednala tedy ramen pro 4 osoby, když zaslechla jak se jeho první členové dostávají na místo.
„Ahoj, takže jak jste se vyspaly ?“ zamávala jim, když se blížili.
„Ts, na co zbytečné řeči?“ ozval se ještě rozespalý modrovlasý chlapec.
„Sasuke, mohl sis ty řeči ušetřit. Dobré ránko sensei.“ pověděla Ayumu.
„Já chci RAMEN!“ ozval se hladový Naruto.

Na druhý den se Naruto vzbudil a vedle něj ležela Hinata, která vypadala jako víla, když na ní dopadaly sluneční paprsky. Naruto se snažil potichu vytratit, aby si zase mohl zatrénovat, jenomže se mu to nepovedlo a Hin se vzbudila.
„Dobré ráno andílku“ řekl naruto Hinatě a ta se na něj usmála a zeptala se:
„Kam jdeš??“

Mladý muž úzkostlivě ležel na horké louce a napjatě pozoroval růži, kterou svíral v ruce. Odpolední slunce se mu opíralo do očí a květina, která mu tolik připomínala její tvář, se stáčela za světlem. Celý květ byl tak nádherný ... jako ona...

Přestal pozorovat květinu a převalil se na bok. Zlý život! ... Zřejmě se vše špatné vrací zpátky a on to nemůže nijak ovlivnit. Je to jako přihlouplá kletba, která ho nikdy neopustí. Doopravdy zlý! Kéž by se nikdy nerozhodl pro to, co dělá. Pak by ji nikdy nepotkal, nikdy by...

Jadenovi ruce se rozhořeli prudkým ohněm, země pod jeho nohama byla už vypálená dočerna.
Nemam na výběr!!! Zatnul zuby Jaden a odrazil se.
Země pod ním se promáčkla a on se obrovskou rychlostí řítil na Nano.
Napřáhl pěst za hlavu.
„Haaaaaaaaa!!!!!!!!!!!“ zařval a vrazil jí proti ní.
Vznikla silná exploze a nejbližší stromy smetla tlaková vlna…

Jaden se zarazil.
Věděl že se trefil, ale něco bylo špatně.
Před ním stála Tsunade a držela ho za pěst.
Byla trošičku spálená od exploze.

Dívka popuzeně rozhodila ruce. „Co se na mě všichni pořád koukáte? To vážně vypadám tak strašně nebo co?“
Tsunade nejdřív ještě užasle kulila oči, poté vystřelila z křesla a začala se hrabat v zásuvkách svého stolu. Zbylé tři osoby ji nechápavě sledovaly. Po chvíli se rychle narovnala, v ruce držela jakýsi nažloutlý rozložený svitek a zběsile po něm přejížděla očima. Najednou do něj zabodla ukazovák. „Tady, to je ono! SHIZUNE!“

Jedná se o soutěž, která byla zadána členům Jashinova kultu, drabble je krátká povídka, která má obsahovat přesně 100 slov.

Dandelion princess
Hidan svou kosu ztratil...
Hledal ji snad všude!
Stoupl si v koupelně
„Kdepak asi bude?“
Nebyla ve vaně,
tak hledal v míse.
Kde je ta trojbřitva?
Stále neví se.
Kakuzu nasrán byl,
před hajzlem stál,
řek: „Dělej, Hidane!“
A čekal dál...
Když Hidan vylezl
a louži překročil,
vydal se chodbičkou,
k ložnici zatočil.
V posteli nebyla!
A ani pod ní!
Projel i šuplíky,

Po delší přestávce jsme zpět! A tenhle blábol se mnou!
Ale pro pořádek - v minulém díle se Akatsuki dostali na Zemi a začali se učit soužití s tou největší pakáží ve vesmíru - s námi! Yay, jak tohle dopadne to by zajímalo i mě(a to jsme autorka )...

Shaman:

Tak tohle je náš první díl naší spoluautorský sériovky. Tento díl je napsanej mojí rukou. No co dodat asi jen Itadakimasu.

1.Díl

Dívka s krátkými černými vlasy vysokou rychlostí utíkala ulicemi Konohy, až kamínky za ní lítaly. Šla pozdě, jako obvykle. Nemohla si pomoci, prostě už byla taková. Obzvláště, když měla dojít včas na něco důležitého. Pokaždé dorazila na schůze se třiceti minutovým zpožděním.
Dneska to sice nebylo životně důležité, ale přesto nechtěla nechat svou kamarádku čekat. Jak ona dokázala kázat o včasném příchodu!
„No, ale má taky trochu smůlu. Já ji varovala, chichi.“ Zachichotala se v duchu.

Třetí díl spolupráce Minaty a Ayashiki Ať vám chutná! xD

*
*

*
Kushina se nervózně naklonila přes Minatovo rameno, aby si na jeho hodinkách - které od ní mimochodem dostal k narozeninám, zkontrolovala, jestli ještě stíhá. Ale dřív, než ručičky hodinek vůbec zahlédla, Minato se na ni se zdviženým obočím podíval.
„Nestíháš.“
„Kolik ještě?“ zamračila se.

Nemohla spát, nevěděla co dělat, tak prostě stála u okna a nechala na sebe pouštět chladný vítr. V tom se, ale v jejím zorném poli objevilo něco zvláštního, skoro až nebezpečného a rychle se to k ní blížilo.

Rychle uskočila od okna a běžela se schovat ale zastavyl ji něčí hlas.

"Kam pak, kam pak."řekl někdo u okna a Sakura se trhnutím zastavyla. Pomalu se otočila k té postavě čelem a prohlédla si ji. Zjistila, že je to žena a podivila se co jí chce.

"Co odemě chcete?"zeptala se Sakura vyděšeně.

O dva týdny později:
Kisame se stal jedním z nejoblíbenějších mužů v okolí, Brie byla jeho přítelkyně, ale měl i plno jiných žen, do Akatsuki se vracel jen najíst a vyspat. Taky začal hodně pít a pařil celé noci ve společnosti znuděných, bohatých žen. Za celou tu dobu nepomyslel na Shormitu ani jendou, takže ho naprosto vyděsilo, když se jednoho rána zjevil v jeho pokoji.
„Ahooj,“ pozdravil svým oblíbeným způsobem a zamrkal na vyděšeného a ospalého Kisameho.

Začátek všeho

Krásná a mladá dívka prošla branami Konohy, bylo brzy ráno a stráže klimbaly ve strážnici, jakmile jí spatřily, vymrštily se ze židle a uctivě pozdravily:
„Dobrý ráno Yumi–senpai.“ Dívka prošla kolem a zdálo se, jakoby se vůbec nedotýkala země, tak tiše našlapovala. Z jejích úst se ozvalo:

Cestou šli mlčky, tedy jen Naruto neprojevoval žádnou snahu o komunikaci. Šel několik málo metrů před nimi, nevnímal ani okolí. Jen stále přemýšlel nad třemi podstatnými věcmi, ovšem nedokázal je seřadit od té nejzávažnější po tu nepotřebnou. No prostě nejde přemýšlet nad třemi naprosto rozdílnými věcmi a ještě k tomu jít rovně po cestě. Nešlo to, takže občas mírně vybočil z cesty.
První jeho myšlenka směřovala ke dvěma zamilovaným osobám za ním. Na jednu stranu měl radost, ale byl i smutný. Teď, když jsou jen oni tři.

Nano se zrovna procházela, když v tom do ní někdo vrazil. "Au! Sakra !!!" chytla se za hlavu a podívala se na dotyčného, co do ní narazil.
/Jakej debil .../ pomyslela si.
Jaden zrovna tak aktivně přemýšlel o tom, co se mu stane, když nepodá hlášení v čas, že si ani nevšiml, že za tím rohem kam zahýbal kráčí nějaká osoba. takže to do ní v běhu napálil, až se oba posadili.
,,Jauvajs!!" vyhekl, když dopadl na zem.
,,Omlouvám se, moje chyba!!" dostal rychle ze sebe, aby jeho vychování nestálo někde v koutě, a podíval se, do koho vlastně narazil.

Vydali se dál, ale u východu je zastavil letící kunai. Přikrčili se a zůstali schovaní.
„Kdo je tam?‘‘ Ozvalo se z venku. Sakura nakoukla ven. Další kunai už neletěl. Z nedalekého křoví vylezli tři postavy.

Všichni tři si oddychli, když v nich poznali Shikamara, Kibu s Akamarem a Inu. (Z ní Sakura teda dvakrát nadšená nebyla, ale lepší, než kdyby z křoví vylezlo zase nějaký zakrvácený, bláznivý individuum.)

Sasuke se co nevidět vrátil k Daise. Seděla tam na posteli a pohledy ho sváděla k sobě. Opravdu toho neměla dost, chtěla víc. Ať chtěl nebo nechtěl, musel si jí nevšímat, měl teď něco důležitějšího na práci. Ona si však nedala říct a nahá k němu přistoupila a ovinula mu ruce kolem ramen. Věděla, že odejde, ale tohle nechtěla.
„To mě tu takhle necháš?‘‘ Zeptala se ho a pohlédla mu do tváře. Sasuke zarytě mlčel, snažil se jejímu pohledu odolat, ovšem dlouho nevydržel.