Spoluautorská

Revan, Sasuke a Ichigo si v hlavě přebrali co se právě dozvěděli.
„Ona umí číst myšlenky? A vidět do budoucnosti?!“ pronesl užasle Sasuke a zadíval se na bojující černovlásku. Madarovi útoky odrážela s úplnou lehkostí a dokonce mu už zasadila pár škrábanců.
Všichni tři se na sebe podívali a na tváři se jim objevil malý úsměv.
„Možná, přece jenom máme větší šanci na úspěch....“ blesklo všem třem hlavou a Aki se usmála.

Blonďaté stvoření se zapleteným copem neslo podnos jídlem. Vždycky se jí ty chodby v budově pro Hokage zdály až příliš široké. Padala tu na ni zvláštní stísněnost. Pomalými kroky došla až před kancelář Páté. Nemusela se bát, věděla, že tu není. Tsunade-sama před několika týdny odjela na důležitou cestu. Chtěla podniknout výpravu inkognito, o její návštěvě věděli jen Kage skrytých vesnic. Do té doby ustanovila post dočasného Hokageho.

„Sestřičko, vstávej, musíme jít k Mizukage-sama.“ Šeptal Neji Hinatě a jemně s ní třepal. Ta se brzy probudila a ospale zamžourala.
„Kam že?“ zeptala se tiše.
„K Mizukage-sama. Musíme mu objasnit, proč jsme přišli do Kirigakure no Sato.“ To Hinatu probudilo. Rychle se posadila a rozhlédla se po pokoji.
„T-takže to nebyl sen?“ řekla vyděšeně.

Tak a je tu druhý díl, tentokrát ode mě. No nebude to tak dobré jako ten první. Ale snad se budete bavit

Naruto otočil hlavu k podobiznám. Když sem přišli, nevšimli si toho, ale teď z nápisu nemohli odtrhnout oči.

Rika spí

Mladík s vlasy barvy medvědí hnědi se skláněl nad spokojeně se odpočívající modrovláskou, tedy přesněji řečeno na ni poulil oči. Dívka nic netušila, dlela v krajině snů.
Zpoza dveří vykoukla žena. „Kibo! To se dělá, civět na pacienta, když spí?“ napomenula bratra Hana Inuzuka. Přešla chodbu, aby neslyšel, jak se mu směje, protože ve chvíli, kdy promluvila nahlas, se ozvalo podrážděné: „Au!“

V tmavej izbe so zatiahnutými roletami ležalo na posteli dievča so zabodnutým pohľadom do stropu. Mala dlhé ružové vlasy a na stole položenú masku anbu. Její nepřítomný pohled naznačoval jediné – vzpomínky. Vzhledem k tomu, že neměla nikoho, kdo by jí v posteli dělal společnost, směrem jejích myšlenek byla nově zadaná mise od Tsunade-sama.
„To bude zase nuda...“ povzdechla si otráveně a dala si ruce za hlavu. Vtom ju z jej myšlienok vyrušilo náhle zaklopanie na dvere.

„Musíme s ním něco udělat. Už nás všechny štve.“
„Ale co Naruto?“ zvedla obočí Jidus.

5.kapitola - Peinovo šílenství
„Tohle všechno je jenom moje milosrdenství, že už nejste mrtvé, tak si toho važte! Velkej podíl na tom maj hlavně Kisame, Konan a taky Itachi s Deidarou, kteří mě dost nas***i," zabručel..
„Počkat... Itachi taky?" zamračil se Dei a žraloček se taky podíval na Peina žádajíc vysvětlení.
„Jo! Takhle měnit svoje názory.. gr... pořádně mě štve.."
„Tak je tu chce, nebo ne?" zamyslel se Kisame.
„Nechce." odpověděl mu procházející Itachi.

Uprostred ničoho, na mieste znivočenom bojom sa váľala krvavá hromada čiernych nití. Uprostred nich niečo slabo pulzovalo. Niečo ako srdce. Slabo, ale pravidelne a rýchlo tĺklo. Jeho majiteľ ležal obďaleč. Zdalo sa, že nedrží veľmi pokope. Chlapík bol donedávna známy ako Kakuzu, člen organizácie Akatsuki a zločinec triedy S. A stačilo málo... Pár ľudí... A bolo skoro po ňom. Srdce sa vrátilo na svoje miesto. Kakuzovo telo sa pomaly dávalo dokopy. Mohol ich všetkých zabiť, keby bol na vrchole sily. Keby to použil...

Naše nové dílo. Nenechte se mýlit, sice tu vystupuje Shormík a spol., ale se Splněnými Přáními to nemá pranic společného. Tady jde o malý pokus přímo od Jashina-sama - Akatsuki se přesouvají na planetu Zemi!
Naši hrdinové jsou od sebe násilně odtrženi a každý přistává úplně někde jinde. Jak si s tím kdo poradí? Mno, posuďte sami.
Všechno sleduje a komentuje Shormita se Sorashim, tak vám snad jejich řeči nebudou překážet.

Tak, naše skromná povídka se přesouvá do Akatsuki.
Děcka z Konohy přeci nejsou jediní, kdo má trhlá tajná přání, ne? Tentokrát půjde o Kisameho, tak se snad budete bavit...

Holky se procházeli po pasáži, už skoro přes dvě hodiny. Každá, kromě Chiky, která měla pouhé dvě tašky, jich nesla asi deset.
„Už nemůžu!“ povzdechla si Sakura a opřela se o zeď. Hinata si stoupla vedle ní a postavila své tašky na zem. Blaženě se protáhla.
„Co kdybychom zapadli do nějaké kavárny?“ navrhla Hinata. Miya a Sakura se na ní nadšeně usmály.
„Skvělý nápad, Hin!“ pochválila ji Sakura a začala se kolem sebe rozhlížet. Chika si jen povzdechla, ale raději nic neříkala. Co by to byla za kamarádku, no ne?

Tak jsem tady zase, ale tentokrát budu psát tu to sérii společně s Amy-chan. Začínám já takže pěkný čtení 

Byl další překrásný letní den. Všude byl klid a nikde se nic ani nepohnulo, kvůli úmornému vedru všude okolo. Tedy skoro všechno. Po lesní cestě šly dvě postavy, obě na sobě měli černý plášť, ale kvůli tomu horku si ani jeden z nich nedával kapuci.
„Jak dlouho jsi byl vlastně pryč?“ ptal se černovlasí muž. Ten druhý se usmál a řekl:

Táák... Tohle je spolupráce Ayashiki a Minaty a měla by to být povídka o někom, na koho se až tak nemyslí, i když to byl hrdina. Hrdina od začátku až do konce, protože i když vy to v seriálu nevidíte, jenom málokdo měl tak těžký osud jako on. Ale Ayashiki s Minatou nahlédly do tajných Kishimotovych archivů, trošičku si pomohly svou fantazií a vzniklo... Tohle
(A věřte nebo ne, Ayka píše česky! Píše skvěle česky!)
*
*

ANBU neustále uhýbal Nejiho výpadům a čekal, až jeho protivníka přemůže únava. Neji si to uvědomoval a začal usilovně vymýšlet plán. Přerušila ho ale soupeřova slova.
„Kage Bunshin no Jutsu!“ vykřikl ANBU a okolo něj se vytvořilo několik stínových klonů. Neji čekal až zaútočí. Oni se ale postavili do kruhu okolo něho. Neji si vzpomněl na boj proti Narutovi. Zadíval se na svého protivníka. Z masky mu vykukovaly krátké rozcuchané blonďaté vlasy a měl modré oči.

--------------

Jo, jen taková poznámka: Tahle šílenost vzniká tak, že každá z nás napíše třeba odstavec, nebo stránku (podle toho, na kolik vystačí inspirace), nakonec to projdem, vychytáme mušky a na světě je další díl!
--------------

[font=Comic Sans MS][i]V minulém díle proběhla soutěž v tanci a vítězem se stal náš milý Tsunade...

Dva dny, už dva dny jsem jí neviděl, pomyslel si Deidara a vyhlížel z okna. Je to vůbec bezpečné, nechávat ji s ním? Ptal se sám sebe.
Ne, není, rozhodl se za dvě hodiny a naskočil na svoji jílovou figurku. Trvalo mu půl dne, než je našel. Zrovna se utábořili. Chvíli se se sebou dohadoval, jestli má mezi ně jít, ale pak se rozhodl, že ne. Bude je sledovat. A zasáhne, kdyby se Hidan o něco pokusil.
Tři dny a tři noci se skrýval a sledoval je. Čtvrtý den byl osudný. Dorazili do Orochimarova sídla, ale to zatím netušili.

„Jak je to ještě daleko?“ Zahalekal jsem na postavu, která se mi doslova ztrácela v podrostu.
„Nevím…“ Ozvalo se. „Byakugan není měřič vzdáleností.“
Pouze jsem zavrtěl hlavou a snažil se popadnout dech. Po chvíli jsem se konečně přinutil k dalšímu pochodu. Zdálo se mi, že se mi Neji stále více ztrácí v lese. Abych se ujistil, že mě ještě slyší, zařval jsem. „ A co tvůj přirozený odhad?“
Zastavil se. Pak se na mě otočil. „Tvrdil jsem snad někdy, že mám přirozený odhad?“

Tou dobou, když Shinai vyprávěla svůj příběh, tak se k vesnici blížil posel se vzkazem.
Zrovna Shizune vyzvedávala poštu a posel přišel právě včas a oznámil: „Do rukou hokage-sama.“ A zmizel.
Shizune vzkaz předala Tsunade, která ho otevřela a nemohla věřit svým očím a že se jí to nezdá si ho přečetla dvakrát po sobě. Ve vzkazu stálo:

[i][center]Vážená hokage,
má pomsta byla vykonána, vracím se zpět s pocitem dobře vykonané práce a hodlám obnovit svůj klan.
P.S. Narutovi ani Sakuře nic neříkejte! Jinak se jich nezbavím.

Ráno se Hinata probudila a právě se chystala ke svému ranímu rituálnu, což bylo poslaní vzdušného polibku jejímu plakátu Šmidli Boys. Ale když otevřela oči, byla jako v úplně jiném světě, kde bylo vše pra-vo-ú-hel-ně seřazeno. Nejdříve jí napadlo: Možná mi tu máma uklidila. Potom: Mžert. Pak zase: Co se asi v noci stalo? A pak: KDE JSOU MÍ ŠMIDLI BOYS?!
Ať hledala jak chtěla, Šmidli Boys nikde. Dokonce se podívala i do koše, jestli její mámu něco hrozného nenapadlo, ale v něm byly jen poskládané papíry, taky úplně pravoúhle.