RESTART
Začátek všeho
Krásná a mladá dívka prošla branami Konohy, bylo brzy ráno a stráže klimbaly ve strážnici, jakmile jí spatřily, vymrštily se ze židle a uctivě pozdravily:
„Dobrý ráno Yumi–senpai.“ Dívka prošla kolem a zdálo se, jakoby se vůbec nedotýkala země, tak tiše našlapovala. Z jejích úst se ozvalo:
„Brý ránko hoši, příště se tak lekat nemusíte“ usmála se na ně. Stráže se zadívaly do jejich očí, dívka na to už byla zvyklá, každý kdo jí potkal z těch jejich očí prostě nemohl odtrhnou zrak, ať už věděl o co se jedná nebo ne. Ty oči byly dar i prokletí, ale ona to tak nebrala, neměla z těch očí strach, byla na svůj Rinnegan zvyklá .
Znovu se usmála na stráže a pokračovala do centra Konohy, vracela se právě ze své zatím nejtěžší a nejdelší mise, která navíc nedopadla nejlépe. Šlo o to, že měla zjistit co má v plánu Orochimaru, muž který utekl z Konohy a nechal za sebou tolik mrtvol. Byl tu ale problém. Každého svědka, který měl mít co dočinění s Orochimarem, našla mrtvého. Proto se z obyčejné průzkumné mise stala noční můra, která se protáhla a Matsu strávila na misi celé tři roky, než konečně uznala za vhodné vrátit se do Konohy a podat své dosavadní výsledky. Nebyl to ale jediný důvod, kromě jiného byla z toho hledání unavená. Navíc měl na akademii vystudovat jistý člověk, o kterém si myslela, že se stane středem Orochimarových plánů a aby toho nebylo málo, byla tu ještě druhá osoba o kterou se musela postarat.
Mezitím co její mozek pohltily myšlenky o budoucnosti došla do hlavního sídla Hokage a zaklepala na dveře, ze kterých se ozvalo rozespalé a otrávené
„Dále.“
Vešla do místnosti, kde 3.Hokage Sarutobi znuděně seděl v křesle, ale jakmile spatřil kdo vešel do místnosti, jeho výraz se změnil a náhle byl o poznání živější.
„Á konečně jsi se vrátila, Matsuo! Dostal jsem tvojí zprávu a tak jsem tedy počkal s rozdělením týmů“
Sarutobi chtěl pokračovat, uvědomil si ale, kolik toho má Matsuo za sebou a to že se zrovna vrátila z dlouhé cesty a tak navrhl:
„S hlášením můžeš počkat, zajdi se najíst a osvěžit se, máš za sebou dlouhou misi...“
Matsuo se ale unaveně svalila do židle a odvětila:
„To není nutné Hokage-sama, jsem v pořádku a raději bych vám předala zprávy ihned.“
Sarutobi na Matsuo pohlédl a zlehka přikývl na znamení souhlasu.
„Takže, Orochimarův úkryt jsem bohužel nenašla. Je velmi ostražitý a navíc to vypadá, že má úkrytů více a v žádném z nich se nezdržuje příliš dlouho, nicméně… Přišla jsem na několik věcí. Podle všeho se snaží naučit všechny techniky, které jsou... Říká tomu honba za všemi jutsu světa nebo tak nějak. Už dokonce zašel tak daleko, že „zaprodal“ svou duši. Každé dva roky je nucen měnit své tělo, ale jemu to nevadí a vybírá si jen lidi, kteří jsou něčím zvláštní, tím myslím vrozené vlastnosti. Dozvěděla jsem se, že zoufale touží po pokrevní vlastnosti klanu Uchiha, Sharinganu. Jak už víte, po té tragedii co se stala tu máme pouze jednoho, který by přicházel v úvahu… Uchiha Sasuke!“
Sandaime se tvářil stále klidně, ale na tváři se mu zračilo zklamání. Jak může být tak krutý, jak mohl zajít tak daleko? Matsuo pokračovala dál:
„Pak je tu ještě jedna osoba, která by mohla být v ohrožení, Naruto Uzumaki !“
To už Sandaime ztratil svůj klid a rozrušeně se na Matsuo podíval.
„Co to znamená? Zjistil to snad někdo?“
„Ne to ne, zatím ne, ale myslím že vzniká jistá organizace, která by mohla mít zájem o VŠECHNY Jinchuuriki. Zatím nevím proč, ale myslím, že bychom to neměli nechat být.“ Sandaime se poňekud uklidnil:
„Dobře co navrhuješ?“
„Můj návrh je… dát je spolu do týmu…“
Sandaime se na ni varovně zadíval.
„Právě jsi řekla, že jsou oba v ohrožení!“
„Ano to ano ale pokud budou pohromadě je větší šance, že je ochráníme a navíc mam v plánu si je vzít na starost, ehm... Tedy pokud proti tomu nic nemáte, tím se zaručí že méně lidí bude vědět o této události.“
Nastala chvilka ticha.
„Dobře. Ale nemysli si, že ti nebudu dávat dál mise. Jsi jedna z nejlepších kunoichi v Konoze, nemohu o tebe přijít, budeš muset zvládnout obojí! Tak a teď, když už si řekla vše si běž odpočinout a pak mi pomůžeš sestavit týmy...“
Nad Konohou začalo svítat a v kanceláři Hokage seděly dvě vyčerpané postavy:
„Myslím že, to máme dobré“ řekla Matsuo a narovnala se; měla od předklánění a probdělé noci stuhlé záda.
„Dobře, myslím že jim to půjdeme říct , jinak by mohli začít být netrpěliví... A když tak o tom přemýšlím...“
Sandaime se odmlčel.
„Ehmm Matsuo, byl bych ti vděčný kdyby jsi jim to oznámila sama“ řekl Sandaime a znaveně na Matsuo pohlédl.
„Ach jo... No dobrá“ odpověděla Matsuo a popadla papír se jmény, napila se vody kterou měla na stole, trošku protáhla ztuhlá záda a vyrazila na akademii.
Děti seděly bez hnutí ve třídě. Bylo to tam jak kdyby někdo umřel a oni drželi minutu ticha.
„Takhle jsem je ještě nezažil“ šeptal si učitel.
„Ťuk ťuk“ zaznělo celou třídou jak výbuch bomby.
„Konečně“ ozval se někdo ze třídy, dveře se otevřely a vešla uklízečka. Děti začaly hromadně ryčet, ale uklízečka se ohlédla a řekla:
„Tak tady to máte mladá slečno!“ a podržela dveře aby mohla Matsuo projít.
„Prosím klid“
Její hlas zazněl potichu, ale i přesto vyvolal takový respekt, že všichni okamžitě utichli. Všichni na nově příchozí zírali jako na nový živočišný druh, jelikož tuto osobu díky její misi viděli v Listové poprvé po třech letech, což si nikdo z nich nepamatoval.
„Takže přišla jsem vám přečíst rozpis vašich týmů....Tým 1 Uzumaki Naruto, Uchiha Sasuke, Chiisaii Ayumu a sensei tohoto teamu budu já! Pro ty, co mě neznají jsem Matsuo Yumi většinu z vás si pamatuju jako malá děcka, co plakaly za sukněmi maminek, ale to mi nebrání vás při tréninku seřezat!! tak, dál tým 2“ řekla a do místnosti vešla Kurenai
„Siasca, Hyuuga Hinata, Tenten a sensei je tady Yuuhi Kurenai , členové teamu 3 Gaara, Temari, Inuzuka Kiba a sensei bude Mitarashi Anko.“ ukázala na nově příchozí, se kterou rovnou šel i muž s cigaretou v puse a podivnou šerpou.
„Tak tohle je Sarutobi Asuma, sensei teamu 4 ve kterým budou Akimichi Chouji, Nara Shikamaru, Yamanaka Ino a v neposlední řadě tu máme team 5: Rock Lee , Hyuuga Neji, Aburame Shino a sensei bude Maito Ga...“ zarazila se a rozhlížela se, kde ten Gai vězí, když vtom se ve místností rozlehlo:
„Dynamický nástup!!!“ a oknem vletěl muž v zeleném elastickém obleku. Matsuo jen obrátila oči v sloup:
„Tak, tohle je on“
Ve druhé řadě vstal jakýsi chlapec a s otevřenou pusou na něj zíral, nakonec na celou třídu zakřičel:
„Můj sensei!! Ten bude nej!“
Promluvila Anko:
„Takže můj a Asumův tým bude zítra čekat na hřišti, dejme tomu tak kolem 7 hodiny“ řekla a dala se na odchod. Matsuo jen sledovala odcházející dvojici a přemýšlela, jestli se na to dneska už nevybodne.
„Takže, týme 1, už jsem dnes opravdu unavená, zítra se sejdeme v Ichiraku Ramen kolem páté...“
Ani nedořekla a Naruto zajásal:
„Jupíííí, ramen to bude super!“
Ale jakmile zaslechl čas zarazil se na půli cesty z židle a vyvalil oči:
„V pět ráno!?“
„Ano, ninjové si nemůžou vybírat kdy je bude potřeba" řekla a svýma očima uzemnila trojici tak že si i Naruto sedl zpět a byl ticho. Matsuo mávla rukou na rozloučenou a vyšla ven ze třídy.
Gai se ohlédl, zamával Matsuo a obrátil se na třídu:
„Takže můj team zvedat a jdeme!“
Shino mlčel a sledoval muže v elastickém zeleném obleku s jouninskou vestou, Neji mírně přimhouřil oči, zato Lee byl nadšený a nijak to neskrýval, se zářícím pohledem horlivě odpověděl
„Ano Pane!!!“
Neji se ohlédl po Hinatě, pak se jen ušklíbl při pomyšlení s jakými pošuky to bude v týmu a vyrazil za Gaiem. Shino mlčky šel za nimi, tiše jako duch.
„Pohyb, pohyb!“popoháněl je Gai netrpělivě.
Lee přidal do kroku a s nadšením seskočil pár schodů dopadl přímo vedle Gaie, ten mu věnoval zářivý usměv až se mu zaleskly zuby. Neji se zamračil a také zrychlil, Shino se držel asi dva kroky za nimi.
Kurenai byla celkem nervózní ale nakonec to přemohla a slabým hláskem řekla:
„Tak jo tým 2, pojďte prosím za mnou“
Děti se jen poslušně zvedly a následovaly Kurenai, ta po chvilce ticha řekla:
„No, nevím ale asi se nejdřív poznáme a pak začneme s tréninkem, bohužel dneska mam ještě práci takže zítra sraz na nádvoří v 7 hodin.“
Gaiův silný hlas byl slyšet až z přízemní chodby:
„Jsem rád, že mám spoustu mladých lidí plných života!“
Zatrylkoval, jak si vesele vykračoval ven z akademie. Lee dohnal Gaie a zeptal se ho:
„Sensei, kam půjdeme?“
„Aaa, kam? Půjdem přeci trénovat, nemůžeme ztratit jedinou sekundu vašeho mládí!“ dořekl a dal se do klusu směrem za Konohu. Lee překvapeně chvíli hleděl na uhánějícího Gaie, pak se za ním rozběhl s výkřikem:
„Počkejte Gai sensei!!!!!“
Neji se za nimi nevěřícně díval, když se za ním vynořil Shino:
„Měli bychom si pospíšit a dohnat je“
Neji se na něj ohlédl a s otráveným výrazem odpověděl:
„Ano, ale rozhodně ne kvůli tomu jeho „mládí“ a už vůbec ne proto, že mi to říkáš ty!“
S tímto také přidal do klusu a vyběhl za vzdalujícím se senseiem, Shino ještě chvilku stál, pak si poupravil brýle a také vyrazil.
Asuma se vrátil do místnosti a byl celý štastný že tam ještě uviděl svůj tým, řekl:
,,Pojďte, jdeme trénovat“ a vyšel ven.
Kluk s ohonem ležel na lavici a hlasitě pochrupoval. Druhý chlapec, trošku při těle, se na něj podíval a zašeptal:
„Shikamaru??“
„Hee?“ zahučel Shikamaru a ani nezvedl hlavu. V tu chvíli ale dostal ránu do hlavy.
„Vstávej ty budižkničemu! Máme jít na trénink!“ zařvala blondýna, která se vynořila za Shikamarem.
Druhý chlapec se vyděšeně díval na rozzuřenou blondýnu.
„Jsi děsivá, Ino.“ zašeptal.
„Říkal jsi něco Chouji??“ probodla pohledem Ino teď i Choujiho. Poté zavřela oči, zhluboka vydechla a vyšla ze třídy. Oba chlapci se vydali za ní.
Venku už na ně čekal Asuma a když přišli tak řekl:
„No konečně... jdeme“a šli.
Když došli za Konohu, tak Asuma viděl, že je cvičiště obsazené a slyšel hurónský smích.
„Blbej Gai, všude se vetře...“ postěžoval si potichu Asuma a pak pokračovali, než narazili na hezký plácek. Asuma si sedl a zeptal se jich:
„Mohli byste mi o sobě něco říct? Dáma má přednost tak začni“zapálil si a koukl na tu divně vypadající blondýnu. Ino se postavila.
„Takže... jmenuji se Ino a jsem z rodiny Yamanaka. Jsem jedna z nejkrásnějších kunoichi ve vesnici... Mám ráda květiny, prodávám je u otce v květinářství a taky...“pokračovala Ino.
Její dlouhý proslov všem ostatním ale připadal spíš jako směsice nesmyslných slabik.
Když ten její předlouhý a nudný proslov skončil, začal mluvit kluk po její pravici:
„Ts, to je tak otravný ...Jsem Nara Shikamaru.. Nemám toho moc, co by mě bavilo. Nejraděj relaxuju... sleduju mraky..“odmlčel se.
„To bude všechno...“dořekl a zůstal v ležérním pohodlném posedu.
Asuma se zarazil. Čekal toho víc, Shikamaru byl po Ino až moc stručný. Pohlédl na Chouji, který rychle reagoval:
„Akimichi Chouji!“ řekl aktivně
„Mám rád přírodu aa...“ jeho proslov přerušilo kručení žaludku.
„Jejda... Mám hlad. Nezašli bychom na jídlo?“
„Později.... mám u sebe pár sušenek tak na“ řekl Asuma, vytáhl s kapsy rozmačkaný bebečka a hodil je Choujimu.
,,Já sem Sarutobi Asuma a to je tak vše co potřebujete vědět, zbytek se dozvíte později... a teď jdeme trénovat?!“
„Teď? Tak brzo? Taková otrava...“ povzdychnul si Shikamaru.
„Mlč ty lenochu! Musím trénovat abych byla ještě lepší a zalíbila se Sasuke-kuun..“ okřikla Ino Shikamara. Chouji jen v pozadí chroupal sušeky.
„Dobře tak tady slečna si dá 50 kliků a 2 kolečka kolem Konohy a my se jdem hoši najíst!“
zahlásal Asuma a dal si poslední cigáro které měl.
„A ksakru, abych nezapomněl kdo mi donese jako první tři balíčky s velbloudem pak balíček rejže a pár banánů dostane přídavek!“
Team Gai doběhl na cvičiště těsně před teamem Asuma, Gai se obrátil ke svým geninům:
„Vidíte, přesně o tomhle jsem mluvil!“nahodil svůj super postoj, zuby se mu zaleskly, a vztyčil palec na své zaťaté pěsti.
„Takže pro vás co mě neznáte, já jsem Maito Gai a budu váš nový učitel. Naučím vás vše od správného vzhledu ninji až po poslední styl boje“ podíval se hlavně na Leeho o kterém věděl, že není vůbec neumí genjutsu ani ninjutsu.
„Takže teď se mi krátce představte a začneme s tréninkem!“
Lee se postavil do pozoru a nahlas se představil:
„Ano, Já se jmenuji Rock Lee a mým snem je stát se skvělým ninjou i když neumím používat Ninjutsu ani Genjutsu!!“
Neji založil ruce, sklonil hlavu se zavřenýma očima a řekl:
„Já jsem Hyuuga Neji, z klanu Hyuuga, nejsilnějšího v celé Konoze."
Shino si poupravil brýle a řek:
„A já jsem Aburame Shino z klanu Aburame... mám rád lesy, louky a všechen skrytý život v nich...“
Gai jen založil ruce a pokyvoval hlavou.
„Bože s vámi bude ještě práce“ postěžoval si.
„Takže tu máme super kluka“ pohlédl na Leeho.
„Pak jednoho ninju, který to chce dotáhnout vysoko a na konec houbaře, tak jo, myslím že, budeme nejlepší tým v Konoze.“ usmál se na ně a všiml si že už budou asi unavení.
„Pro dnešek to na začátek stačí, takže na závěr dneška kdo bude chtít, nikoho dneska nenutím.... si se mnou dá pár koleček kolem Konohy, zítra se pak sejdeme tady na cvičišti a začneme pořádný trénink“ řekl mrknul na trojici před ním a po rukou se dal na cestu kolem Konohy .
Lee nadšeně přikývl a vyrazil za senseiem, Neji se jen ušklíbl a řekl si:
„Tak tohle zapotřebí nemám“a vyrazil k sídlu klanu Hyuuga, kde ještě chvíli trénoval na vlastní pěst.
Shino zůstal stát a díval se do nebe. Uběhlo 10 minut Lee a Gai ho minuli jednou, za 30 minut ho minuli po druhé, hodina. Kolem Shina proletěla vosa, sklonil hlavu a řekl:
„Houby nemám rád, jsou jedovaté...myslel jsem spíš hmyz...“
Pak se otočil a pomalým krokem vyrazil k sídlu klanu Aburame.
Mezitím Anko stála na rohu ulice když neviděla vycházet její tým tak to šla obhlídnout do budovy.
„Noo ovšem flákáte se tu ale to ne, změna plánu, pojďme ven jdeme trénovat, mimochodem já jsem Mitarashi Anko...“ a šla k západní bráně. Její tým šel za ní když došli ven před listovou řekla Anko:
,,Tak co byste radši běhat kolem Konohy nebo se mi radši představíte?“
Tři děti stáli před bránou s asi pětimetrovými odstupy od sebe. Po pobídnutí Anko vyskočil tmavovlasý kluk, který stál napravo. Byl to roztomilý klučík s divokým pohledem a červenými znaky na tváři, v bundě s chlupatou kapucí a bílým pejskem na hlavě.
„No snad představit, ne? Takže! Já jsem Inuzuka Kiba, pche... z klanu Inuzuka a tohle je Akamaru." ukázal si na hlavu kde poštěknul malý chlupáč.
„Jsme z Akamarem jako jeden, moje techniky, tedy ehm naše techniky jsou fakt úžasný, děláme spolu všechno…!“ vyprávěl nadšeně chlapec, div mu jeho široký úsměv neroztrhl obličej a na hlavě mu štěkalo štěně.
Anko ho přerušila, myslela, že tady ta kalamita informací zatím stačí do úvodu. Jako druhou pobídla uprostřed stojící blonďatou dívku s ohromným skládacím vějířem na zádech
„Mno… Já jsem Temari. Původně jsem i tady s… bratrem žila v písečné, teď jsem tady.“ Podívala se znuděně na posledního člena týmu. Potom se otočila na Kibu,
„A ty buď laskavě zticha, opovaž se dělat ze sebe dementa.“probodla ho pohledem.
Třetí zůstal červenovlasý kluk s luxusními kruhy pod očima, bez obočí, bez zájmu. Na čele měl zajímavé tetování červené barvy a na zádech obří tykev.
„Gaara. Jsem Gaara“ a prostě tečka. Tím tento démonický hošík zakončil představování.
Temari si jen povzdychla a čekala, jak se s tím sensei vypořádá. Anko se zasmála a řekla:
„Tak to by jsme měli. Teď začneme trénovat, nebudou z vás žádné slečinky, na to si zvykejte!“ řekla výhružně.
„Dobře a co teď dáme si ty kolečka??“ zeptala se Anko a sedla si na zem. Kiba si nebojácně vykročil a sundal pejska z hlavy.
„Jdeme do toho, Akamaru?!“ zeptal se. Pejsek souhlasně zaštěkal, Kiba se přikrčila a už se z Akamarem chystali vystartovat. Temari vyvalila oči, pootočila se odvrátila hlavu od Anko
„Běhat? Já? Takové věci nepotřebuju dělat. Tss chci vidět jak donutíte běhat Gaaru.“ zaprskala. Gaara, který stále na kraji nepřítomně hleděl do země se jen na Anko podíval, opravdu děsivě, jeho oči v lidech nevzbuzovali ty nejlepší pocity.
„Ne..“ vypadlo z něj a tím to opět haslo.
„Dobře když donutit tak donutit!“
Anko vstala ze země došla až k Temari, pak najednou vyplázla jazyk, omotala Temari kolem dokola akorát nohy nechala volné a běžela za Kibou, který mezitím s hlasitým „Juchů“ vystartoval a Temari, která neměla na vybranou běžela za Anko Gaara jen stál a koukal co se děje... Kiba nadšeně běžel ve vedení, Akamaru pohopkával za ním. Kolem nich kličkovala vysmátá Anko. Gaara stál nehnutě na místě, už běželi druhé kolečko okolo něj, vždy mu jen zavály vlasy, ale jeho démonický pohled se neměnil.Temari se konečně podařilo po těch třech kolech vyprostit z nechutného objetí.
„Ble, fůj. Co jste to za prase? Oblizovat své žáky, nezlobte se, ale podle mě je to nějaká úchylka.“
Zvedla jedno obočí a oprášila se od špíny, do které upadla po vyproštění. Jednou rukou se dotýkala vějíře a ve svém ladném postoji hleděla na Anko. Kiba běžel dál dokud ho Akamaru neupozornil, pak se oba zastavili a čekali co bude. Zavál vítr a po cestě jako ve Westernu proskákala koule chrastí.
„Úchylka říkáš.. Mno jak myslíš... A co ty nepůjdeš si taky zaběhat??" koukla na Gaaru.
„Nebo už byste si radši trošku zabojovali??“
Gaara vyšel proti Anko. Postavil se vedle Temari.
„Bylo mi řečeno, že Vás nesmím zabít. Škoda …“zašeptal a odcházel do vesnice.
Temari se jen uculila.
„No sensei, … Takový je prostě Gaara. Zítra se s námi určitě sejde.“
„Moment! Co to sakra je? Chci trénovat a bojovat! Seřezat někoho na hromadu! Viď Akamaru?!“
Akamaru poskakoval s vysokým štěkotem okolo Kiby. Temari složila ruce v bok a postavila se opravdu vyzývavě - krásný dívčí postoj.
„Dnes to Gaarovi stačilo, probere se k nějaké aktivitě až na misi.“
Pokrčila rameny a začala se obracet k odchodu. Anko se usmála, vyplázla jazyk a s obzvláště ošklivým výrazem si olízla rty.
„S tímhle týmem bych se mohla i celkem dobře pobavit“ zamumlala si pro sebe. Pak zezadu přistoupila k jančícímu Kibovi, naklonila se k němu a zašeptala:
„Zachovej si energii na zítřek, jinak bys trénink, kterému vás hodlám podrobit, nemusel přežít...“
Ošklivě se usmála a zavolala na odcházející sourozence:
„Takže zítra v osm na tomhle místě, vezměte si sebou svoje vybavení a hlavně se nezpozděte, pro toho kdo by přišel pozdě...“
Usmála se a znovu si svým dlouhým jazykem olízla rty
„...mám připravené malé překvápko!“
opět se usmála a zmizela v oblaku kouře, nechávajíc za sebou zmateného Kibu.
*přestřihne červenou pásku*
takže doufám že jste si náš první díl užili a těšíte se na další ....
chtěl bych poděkovat Siasce-Chan která měla ten super nápad tohle ff začít dělat a sama se na něm podílí...
dále pak spoluautorům a korektorům kteří to nakonec dotáhli do konečné verze:
Saiko
D.Ddomca
Siasca-Chan
Antares Fyn
czuzumakynarutocz
JCDenton
a sám sobě děkovat nebudu
hmmm no vyzera to famoozne.... ano mal by si si podakovaat ved si na tom makal zo vsetkych najviac.. je mi straaasne luuto, ze nemam tolko casu aby som na tom mohla robit stale alle.... hadam sa to zmeni... inak FF je cooool som ani nevedela ze je to uz aj vydane
Ale Noxsi poděkuj si .. je proč Doufám, že nám to vyjde ....
celkom fajne uz tešim na dalši diel
joj úlet!!! jo je to fáááááááááákt dobrý těšim se na dalšíííí FF díly =)
pekne moc zaujimave ff