Spoluautorská

Slunce svítilo, byl krásný den. Úplně stvořený ke sportování. Pár lidí se protahovalo na nemalém hřišti a společně si povídali. Zbytek seděl na tribunách a netrpělivě čekal na to, co se bude dít. Najednou se okolím rozlehl divný zvuk. Všichni se otočili k rozhlasu, který se majestátně tyčil na v prostředku areálu.

Byla hluboká noc. Ale díky měsíci, který byl v úplňku, byla výborná viditelnost. Bývalá obrovská, živá vesnice upadla do ticha. Ale ne všude. Na jedné straně vesnice, stál mladý blonďák, před nějakou ženou s rezavými vlasy. Kyuubi se usmála a řekla:
„Jsi nedočkavý jako obvykle,“ a začala přemýšlet. Po chvíli dodala:
„Asi bych tě mohla naučit, několik mých ohnivých technik!“ Uzumaki se na ni udiveně díval a zeptal se:

Nad Mlžnou vesnicí se začala hromadit černá bouřková mračna a tak se raději sourozenci rychle po střechách vydali domů, kde na ně čekala neumytá hromada nádobí, která se po vydatné večeři ještě zvětšila. Hinata si tedy nasadila zástěru a pustila se do mytí. Když vydrhla první talíř a odložila jej na stůl, všimla si, že jej Neji vzal a začal jej neobratně utírat do předem nachystané utěrky.
„Neji, nech to, já to udělám!“ napomenula svého bratra Hinata.

kapitola 9.: Všichni, spolu...

Na rozlehlé louce, prosluněné okrovým, podvečerním sluncem, pozoroval celý tým 8, jak pomaličku a tiše zapadá. Nikdo nevěděl, na koho každý z nich myslel ... všichni se nechávali unášet třpytivými stíny, putujícími do zeleného údolí, které působilo velmi upraveně, jako by o ně někdo pečoval, ale všichni dobře věděli, že je to tak už od konce bojů, kdy znovu Konoha začala rozkvétat a stala se tím nádherným, poklidným místem, jakým byla ještě před válkami.

Asi... Asi trochu cítím zášť. Asi cítím ohromnou nespravedlnost. A nejspíš cítím... Všechno naráz. Někdy mi příjde, jako kdybych byla nějakou křižovatkou pocitů. Víte, nejdřív všechny dorazí ke mě - radost, smích, smutek i pláč - a až ode mě se všechny rozdělej k těm správnejm lidem. Prostě cítím všechno najednou a když se mi chce brečet, mám strašnou touhu se bláznivě rozesmát. Nevím, je to zvláštní. Jako kdybych neměla dost ostatních starostí... A přitom, od toho dne už uběhlo celkem dost času. Už to bude takovejch deset let?

„Až tohle skončí, máš u mě láhev saké a puget růží,“ řekl jí Revan a dost hlasitě si oddychnul.

Ichigo se usmál, protože viděl v Revanových očích zvláštní lesk, které se tam objevoval jen zřídka kdy.
Madara se zpříma postavil a čekal jestli jeho protivníci zahájí nějakou další akci a když se k ničemu pár sekund neměli, rozhodl se sám zaútočit. Ichigo k němu stál zády, když se ho Madara rozhodnul probodnout. Zařinčel kov o kov a Ichigo se usmál.

„Zdá se, že byl zabit někdo další,“ řekl Pein.
„Někdo další?“ nechápal Kisame.
„Orochimaru,“ ohlásil Pein úmrtí někdejšího člena Akatsuki naprosto klidně.
„Ten opustil Akatsuki už před deseti lety.. znamená to teď, že ho už nemusíme hledat?“ zeptal se Kisame. „Ten, kterej to udělal, musí bejt fakt silnej. Kdo ho zabil?“
„Uchiha Sasuke,“ sdělil Pein tichým vážným hlasem.
„Uchiha Saskue?“ ožil Deidara a v očích se mu pomstychtivě zablesklo.
„Ano.“
„Asi by vám nevadilo, kdybych ho zabil, že ne?“ protáhl Deidara.

„Ahoj sestrička,“ pozdravil chalan, ktorý práve vošiel
„Čo tu robíš, Katsue?“ spýtala sa prekvapená Sharie.
„No tak, Amira. To nemôžem prísť pozrieť ani vlastnú sestru?“ spýtal sa Katsue s úškrnom.
„Čo sa deje Sharie?“ spýtala sa Scarlet, ktorá vyšla zo svojej kancelárie. „Čo do čerta tu robíš?“ spýtala sa, keď si uvedomila, že ten chalan Je Katsue.

Druhý den Naruto a Sasuke vstali, lépe řečeno, Sasuke tahal Naruta z postele. Jakmile se mu to povedlo odběhl do koupelny, jako každé ráno, aby se trochu zkulturnil.

Sasuke v sobě dusil vztek. Tohle mu provést. To jim nedaruje. Při pomyšlení na tu nechutnou bezmoc se rozhodl, že tu holku odkrouhne.
Deidara celé setkání z dálky pozoroval a pochechtával se. Hezky jim to natřeli.
Sasuke odhodlaně povstal a zaútočil na Faith. Hidan ho srazil na zem. V tom se objevil Kabuto a zaútočil na Hidana.
Kakuzu měl zase co dělat, aby se vyhnul Orochimarově jazyku.
Faith tedy zůstala napospas Sasukemu. Deidara ji sledoval zpovzdálí a už se těšil, jak tomu spratkovi nakope zadek.

Čiernovlasá manažérka si ladnými krôčkami mierila do kancelárie riaditeľky spoločnosti. Tesne pred tým ako vošla do dverí zvolala sladkým hláskom na sekretárku, ktorá ju dokonale ignorovala a ďalej sa venovala prezeraniu módneho časopisu.
„Sharie, miláčik, kávičku,“ povedala a vošla do dverí, kde ju privítal známy chladný hlas.

Ahoj Hanabi!

Světlá víčka se mírně pohnula a dívka otevřela své pomněnkové oči. Zamrkala nad návalem teplého oslnivého světla a odkopla přikrývku. Vklouzla do papučí, vzala čisté oblečení a s velkým zívnutím odpochodovala do koupelny. Pečlivě se za sebou zabarikádovala a provedla ranní hygienu. Už oblečená a umytá sešla dolů do pokoje a začala chystat snídani. Myslela, že by mohli chleby stačit, a tak nakrájela pár krajíců a natřela je sýrem. S chutí se zakousla do své porce a usrkla teplý čaj.

Jarní sluníčko příjemně hřálo a Listová v jeho paprscích nabyla veselé zlatavé barvy. Lidem se ta barvička musela moc líbit, protože ulice byly tak přeplněné, jakoby všichni občané Vesnice ukryté v Listí vyšli ven podívat se na ni. Obchodníci vystavili své zboží a hospodinky o stošest smlouvaly ovoce, ryby, závěsy a nádobí. Krámky s oblečením byli přeplněny mladičkými vesničankami. Z komínů kavárniček stoupal vzhůru k jasné obloze dým a otevřenými dveřmi vcházeli dovnitř a zase ven celé tucty ninjů. A ti, kteří se nevešli dovnitř, stáli v dlouhých řadách u stánků s jídlem na ulici.

,,Lunariiiiiiiii!!“ skríkol na svoju priateľku, ktorá bola na rozhraní dvoch svetov. Nad ňou sa skláňala osoba, zahalená do zeleného plášťa....

,,Kto si?“ vyzvedal, ale neznáma, či neznámy, nejavil žiadne znaky nejakej odpovede, len si ďalej nechal ruky obaľovať zelenou čakrou. Kankuro vedel, že už to niekde cítil, ale krátkodobá pamäť mu nedovolila spomenúť si, kde.
,,Odstúp od nej!“ zvolal a snažil sa ho dostať od jej tela.
,,Keď chceš, aby žila, nechaj ma pracovať!“ prehovoril a strhol ruku Kazekageho brata zo svojho ramena.

Začínalo se stmívat. Mračna zastínila měsíc a na mýtině se rozhostila tma. V písku plném vlhkých kapek jarního deště ležela černovlasá dívka a zmateně koukala na záhady nebes. Nevěděla kdo je, kde je a co je všeho příčinou. Mnoho věcí kolem sebe nedokázala pojmenovat a některé dokonce i ze záhadného důvodu či snad dokonce vnitřního sebezapření pojmenovávat nechtěla.
Jediné co v ní přebývalo byli základní lidské pudy a mnoho zmatených pocitů.

Rain sa nervózne prechádzala po zamknutej izbe. Už jej s toho uzavretého priestoru začalo byť zle. Celé dni nerobí nič iné len tu sedí a čumí do blba. Mala najväčšiu chuť vyraziť dvere a vypadnúť odtiaľto ale vždy sa zastavila tesne pred dverami.

Ani jeden z nich netušil, že je Shinai pod vlivem Sasukeho jutsu…
Shikamaru musel pořád přemýšlet nad tím, jakým způsobem Sasuke ovlivnil Shinainu mysl. Se svými starostmi se svěřil svému senseiovi Asumovi.
„Asi musel použít nějaké paměťové jutsu anebo jistý druh genjutsu, které jak jednou na někoho použije, tak se z něho obtížně dostává,“ prohlásil Asuma.
„I to je možnost, tak budu muset vymyslet plán, jak vysvobodit Shinai ze Sasukeho spárů,“ řekl si spíše pro sebe Shikamaru.

„Myslím, že bude lepší, když Narutovi ukážu konohu. Kakashi vám to zatím vylíčí.“ Pátá pokynula. Sakura čapla Naruta za límec a už ho táhla pryč z místnosti po chodbě a schodech až před budovu hokage, kde zastavila a začala se vydejchávat a uklidňovat.
„Co s tou ženskou je?“ Zeptal se nechápavě Naruto a držel si čelo, na kterém mu přistála Tsunadina lodička.

„Dík,“ usmála se mile Hinata, když ji Naruto otevřel velké dveře z kina.
Hned po tom si všimla, že je za ní Sakura. Úsměv jí přešel. Pak vyšli do noci i ostatní. Foukal chladivý, studený vítr. Skupinka kamarádů pomalu kráčela směrem k centru města. Chika se koukla na hodinky a trochu znejistěla.
„Je už celkem pozdě,“ oznámila ostatním.