Spoluautorská
Dveře třídy se pomalu otevřeli a do místnosti vstoupila blonďatá dívka a v jejím závěsu pohledný kluk s krvavě červenými vlasy. Nezaujatě se rozhlédl po třídě. Dívka se na rozdíl od něho usmála. Kakashi se usmál a otočil se na třídu.
„Tohle jsou naši nový studenti! Přijeli ze sousedního města, tak se k nim chovejte slušně!“ řekl Kakashi a přisně se na svou třídu podíval. Ta se nevinně usmála a nasadila andělský výraz. Kakashi si povzdechl.
„To to dopadne!“ pomyslel si, a obrátil se na dívku.
Je to už pět měsíců co spolu Kiba s Temari chodí.
Gaara ani Kankurou z toho nebyli moc nadšení, ale hlavní bylo, že jejich sestra byla šťastná. Záleželo jim na ní, koneckonců byla jejich jediná sestra, kterou milovali a dali by za ní i život.
Oběma to spolu moc slušelo a tak vidět je procházet se ulicemi, držící se za ruce nebylo nic až tak neobvyklého. Každou chvíli co mohli, strávili spolu. Lidé je rádi viděli pohromadě, protože jim vždy přinesli dobrou náladu.
Pořád byli veselí, smáli se, bylo na nich vidět že se milují.
Sasuke seděl na židli v čele dlouhého stolu a bez náznaku života upíral oči přímo před sebe. Neměl rád, když mu vše nevycházelo podle jeho představ a přeci i když všechno na první pohled šlo tak jak má, jeho intuice mu říkala něco jiného.
„Smím?“ ozvala se polohlasem Shinai.
Přikývnul a dále oči upíral do jediného místa před sebou.
„Co se děje?“ zeptala se opět tím tlumeným hlasem. Napůl zmateným a vystrašeným.
Tok jeho myšlenek byl rázem přerušen. Jak jen ho tyto otravné otázky obtěžovaly.
Za chvíli se už hnali lesem.
„Na hranicích se Zemí Vody byly spatřeni dva týpci v oblečení Akatsuki, jeden z nich prý nesl nějakého chlápka. Máme zjistit o co jde.“ Otočil se Jaden na Nano a hned zase do předu. Jeho chování se trochu změnilo…
Nano si všimla, že se na něj Nami trochu smutně podívala a sklopila hlavu.
/Co jim je?/ podívala se na ty dva. Dorovnala se na dívčinu úroveň.
„Nami?“ dívka se na ní podívala.
„Hm… všechno v pořádku?“ podívala se na Jadena a zpět na ní.
Nami se netvářila moc vesele.
Musim se omluvit za menší spoždění 
nějak sem nestíhal to přepsat do počítače, takže je to tady až dneska 
ještě jednou: sumimasen.
Uf, byla jsem tak unavená! Pohodlně jsme se usadila na pohovku a zavřela oči. Téměř jsme necítila nohy a únava mi narážela snad do každého kousku těla.
Strašně se mi chtělo spát, ale moc dobře jsem věděla, že si takový luxus nemůžu dovolit. Ne teď. Měla jsme toho tolik na přemýšlení!
Amira len čo dorazila domov utrpela ešte väčší šok ako predtým. Našla svoju obývačku hore nohami.
„Čo sa tu sa stalo?“ skríkla na Gaara, ktorý sa snažil zobrať svoju mikinu jej malému kokeršpanielovi.
„Zobral mi mikinu a ja som sa ho snažil chytiť,“ povedal a konečne sa mu podarilo vyšklbnúť mikinu z papuľky šteňaťa. Amire z očí metali blesky keď si všimla, že jej obľúbená váza je rozbitá na márne kúsky.
Bylo, nebylo… Za sedmero horami a za sedmero doly stál stánek s nakládanými okurkami. A prodavač to měl všude sakra daleko a zakřičel: „Tohle mělo být sakra o Narutovi, ne?!“
Jako na zavolání tam přiběhl hyperaktivní blonďák a povídá: „Ramen, prosím.“
„Ramen nemáme či co to chceš, jdi do okurkového pole a tam jez okurky!“
Blonďák se tedy sebral a vyrazil na okurky.
Ale před tím si nahlas zanadával…
„Sakra, já si ten ramen asi dneska nedám!“
V tom se z ničeho nic objeví krtek a začmuchá.
„Ramen, naozaj som počul ramen?“
Shormita zamyšleně seděl.
„Tentokrát... TĚ PORAZÍM!“ zařval a napřáhl tlapu. Rozmáchnul se a... černou figurkou přeskočil bílou figurku.
„Ha! Už máš poslední kámen, nemůžeš vyhrát,“ posmýval se. Kočka sedící naproti němu se koukla na hrací desku a jedním tahem přeskákala všech šest Shormitových kamínků.
„Jak-jak jsi to udělala!!?“ vykřikl beznadějně. Kočka natáhla pacičku.
Sasuke se Sakurou na sebe pohlédli, ale okamžitě vstali a vydali se zpět do kuchyně. Tam na ně čekala katastrofa v podobě Tadashiho. Nahý běhal po celé kuchyni.
,,Tadashi kde máš kalhoty?“
,,Mamííí…. .oni…. vzali.“ Tím oni byli myšleni Daisake a Itachi, které po kuchyni honila paní Haruno. S Tadashiho kalhotami mávali jako s vítězným praporkem.
,,ALE DOST!!!“ Zařvala na ně Sakuřina matka. Všichni sebou polekaně trhli. Tohle od postarší dámy rozhodně nečekali.
..Za dva roky,momentální dění v anime,všem kolem 15-16….
Neisel s neznámou postavou se blížily ke Konoze.
,,Musím zmizet“řekla neznámá
,,Tak hoj Dalwal!“
Postava se otočila a šla směrem pryč.Neisel se vydal blíž ke Konoze .Když došel do Konohy identifikoval se průkazem a vydal se domu když v tom slyšel jak se někdo hádá.
,, Už jsou to tři roky!!!Tři roky poslouchám kecy o síle mládí a už mě to, ku**a nebaví!!!"
"Aaale, tak se tak nerozčiluj, Adami-chan. Vždyť já jen řekl, že síla ml"
"DRŽ HUBU!!!“
Tak a další dílek...
3-Díl
„Thampir, ty houby jedlé nebyly.“ usmála se Orino na sestru, když se probudila. Nacházeli se u Thampir v pokoji. Thampir ležela na posteli a Orino u ní klečela.
„Tak proč si mě je nechala sníst? A co se stalo, když jsem byla mimo? A jak dlouho jsem vůbec byla mimo?“ vychrlila spěšně Thampir a všimla si bolesti břicha v oblasti žalůdku.
Celá parta lidí stála před velkým domem postaveným ještě ve Victoriánském slohu. Tenhle typ stavby nebyl typický pro tuto oblast, ale vyzařovala z něj jistá tajemnost a kousek historie. Sakura otevřela bílou branku a šla po kamenné cestě dál až ke dveřím. Nahmatala zvonek a jemně ho stiskla. Mezitím se za ní objevil i zbytek lidí, který se zpozdil, protože obdivovali krásnou rozkvetlou zahradu.
„Prosím?“ ozvalo se ze mikrofonu, který se nacházel nad zvonkem.
Právě, když se Sakura a Ino probodli pohledy začal zápas ve volejbal i ve fotbale. Hinata a Miya vždy pohledem přeskakovali z jednoho zápasu na druhý. Když se Sakura konečně odvrátila od Ino, zpozorovala to a zasmála se.
„Vypadáte jak na tenisovém turnaj!“ řekla a dál se pochechtávala. Miya a Hinata se na sebe podívali a taky se zasmáli.
Elite Six - 33. kapitola - Morituri
„Myslím, že bychom měli přestat řešit, kdo kde má zařezané bůh ví co nebo, kdo kam komu civěl a jít pomoci těm dvěma. Po téhle zkušenosti musím říci, že sami to nedáme,“ pronesl Revan a hned se rozeběhnul ke svému stálému soupeři a to Madarovi.
Ichigo nechtěl toho vola už ani vidět, protože propouštěl útoky skrz své tělo jako cedník vodu a vrhnul se k Peinovi. Zbytek se rozdělil podle svého uvážení na kombinaci týmových útoků a začal nový a daleko drsnější boj, než dosud byl.
Adami se vyhla muži, který se zmateně motal přes celou ulici a pokračovala dál na své cestě Konohou. Už se těšila, až své matce, Anko Mi-tarashi, řekne, že bude kunoichi jako ona. Vždycky se jí chtěla vyrovnat a tak, když se teď stala geninem, byla tomu zase o krok blíž. Byla v týmu s dvěma kluky. První ovládal spíše taijutsu, stejně jako jeho otec. Byl také stejně jako jeho otec zapálený do síly mládí. Maito Arin.
Sasuke seděl doma, koukal v televizi na horory a jedl popcorn. Tisknul na sebe polštář a vykřikoval různé rady jako: „Ne ,Jill! Nechoď tam! Určitě na tebe vyběhnou krvelačné zombie! Mno, co jsem říkal?“ když uviděl mihnout se stín. K smrti se vyděsil, pomalu slezl z gauče do kuchyně, rozvítil a našel tam... Mývala!
Nonopečení Genini sa náhlili do akadémie. Dnes už naposledy...
Len včera sa stali Geninmi a dnes bol deň, keď ich rozdelia do týmov a začnú skutočne žiť ako ninjovia.
Všetci sa postupne schádzali v triede, zdravili sa s kamarátmi a kamarátkami, diskutovali, kam ich asi zaradia, kto bude ich sensei a tak podobne. Zopár bolo ticho, boli buď nervózni, alebo sa nedalo povedať čo si myslia. Zazvonilo a vošiel Iruka. Žiaci okamžite stíchli. Iruka však nezačal, vyzeral, akoby na niečo čakal.
Cestou, vedoucí rozlehlými rýžovými poli šli dvě postavy. Měli na sobě černé kabáty s krvavě červenými mraky.
Jeden z nich měl krátké rozcuchané a šedivobílé vlasy a ten druhý měl dost podobný účes, ale zase měl tmavě modré vlasy, s černým proužkem, spadajícím kousek přes oko, ale ne moc.
Jeho oči byly bledě modré, až tyrkysové…vyzařoval mu z nich takový tajemně zářící plamen…ale ten první byl jeho pravý opak…jeho oči byly tmavě modré a při pohledu do nich byla cítit smrt a prázdnota…
„Poštááá!" ozvalo se ode dveří.
Lisa se silou vůle donutila otevřít oči a zamžourala na barvený ječící flek, v němž poznala poštovního skřítka jejího nadřízeného.
„Co ten Sutech zase prudí?!" vykřikla rozhořčeně.
„Nevim, ale je to prý naléhavé," odpověděl skřítek a znovu začal ječet: „Poštááá!"
„Sakra zmlkni, už jdu," zamumlala naštvaně. Unaveně se zvedla z postele a zamířila ke skřítkovi převzít si dopis, v němž stálo:
'Ahoj Liso,
(26 hlasů)
Naruto zvedl hlavu a podíval se směrem, kam ukazoval dívčin ukazováček. Spatřil malý balkon rohového domku podivného tvaru. Sakura ho zatáhla do jednoho z mnoha vchodů a začali stoupat po schodech, až do nejvyššího patra, kde se zastavili přede dveřmi, na kterých bylo ještě kostrbatým dětským písmem vyvedeno jméno Naruto Uzumaki.
„He, to jsem tu nebyl tak dlouho?“
