Den druhý by Restart generacion
Matsuo se probudila do nového dne ,venku ještě byla tma a ona se začala oblékat, připevnila si své vybavení a vydala se k ramenu. Měla asi pět minut do příchodu týmu, objednala tedy ramen pro 4 osoby, když zaslechla jak se jeho první členové dostávají na místo.
„Ahoj, takže jak jste se vyspaly ?“ zamávala jim, když se blížili.
„Ts, na co zbytečné řeči?“ ozval se ještě rozespalý modrovlasý chlapec.
„Sasuke, mohl sis ty řeči ušetřit. Dobré ránko sensei.“ pověděla Ayumu.
„Já chci RAMEN!“ ozval se hladový Naruto.
Všem přisunula ramen a prohlédla si je:
„Na to, že se vidíme poprvé, tak jste celkem drzí! Tak mezitím, co budete jíst, se mi představte a nebude škodit, když mi řeknete i proč jste se dali na cestu shinobi... Nikdy nikomu neuškodilo, když si ujasnil svoje cíle ...“ ale Matsu k té otázce měla více důvodů než by se zdálo, chtěla vědět co dvojce chlapců hodlá dělat, dost by jí to usnadnilo práci při jejím "hlídání"chlapců...
„Heh... Jsem Uzumaki Naruto... Proč se chci stát shinobi? Je to proto, že věřím v to, že se jednou stanu uznávanou osobou... Osobou zvanou HOKAGE!“ Ayumu na něj koukala trochu jako na nějakého idiota, ale probrala se, když se ozval Sasuke: "Jsem Sasuke Uchiha... Mým jediným cílem je stát se dostatečně silným, aby jsem porazil jednu osobu, osobu, kterou nenávidím. Na nějaké blbosti nemám čas."
„A já jsem, Chiisaii Ayumu. Nevím, co mám povídat, asi jen to, že chci být skvělá kunoichi.“ Prohlídla si oba i Naruta i Sasukeho, myslela na to, že jim chce dokázat, že není žádná bábovka, ale říct to se už neodvážila.
„To je asi všecko.“ Matsuo rozcuchala Ayumu vlasy a prohlédla si zbytek týmu.
„Hmm, myslím, že všichni tu máte pěkné cíle a určitě vám pomůžu dojít na vaší cestě shinobi co nejdál.“ mrkla na Naruta a usmála se. Počkala, až děti dojedí, zaplatila a zvedla se ze židle: „Tak ok, jelikož máte velké cíle, musíme udělat hodně práce.“ navíc je chtěla připravit na všechno co by je venku čekalo.
„Hmm … tak myslím, že začneme s otestováním vašich schopností.“ řekla po cestě a vytáhla dvě rolničky.
„Spočívá to v tom, že mi musíte ukrást tyto dvě rolničky. Budou dvě hlavní pravidla. Za prvé musíte mi ukrást obě rolničky, jestli mi zbude jedna nebo obě prohráli jste a vracíte se na akademii. Za druhé! Ten z vás, kterej bude bez rolničky, za předpokladu, že mi obě ukradnete, bude celý den přivázaný u kůlu bez obědu a večeře... Berte to jako ukázka vašich schopností. V tomto úkolů půjdete každý sám za sebe.“ došli do lesa, Matsuo si slabě uvázala obě rolničky, tak aby byli vidět a daly se dobře vzít.
„Začneme!“ vybídla trojici.
„Hej! Můžeme...“ vyhrkla Ayumu, ale chlapci ji neposlouchali, běželi se hned skrýt do křoví a stromů a čekali na správnou příležitost... Ayumu nezůstalo nic jiného než se schovat také. Naruto hned zaútočil zezadu, aby se ujistil, že ji překvapí...
„Moc pomalé.“ ozvalo se, když se po ní Naruto natáhl, bacila ho do hlavy a on upadl na zem. Rázem se objevila za zády zbývajících dvou členů.
„A vy jste plánovali co?“ zeptala se jich.
„He, možná, jsi mě našla, ale to mě neodradí.“ Sasuke vytáhl shuriken a hodil ho do senseiky. Minul, Matsuo byla rychlejší. Seskočil ze stromu. Naruto se probral, vstal. Ayumu za nimi skočila. Najednou byla pravá Matsuo obklíčená.
Zrychlil se jim tep. Ayumu se odvážila říct co si myslí:
„MUSÍME SPOLUPRACOVAT!“ Naruto a Sasuke zůstali v šoku.
„Ona přece říkala, že je to každý sám za sebe... O to jí jde! Chce nás zmást, aby jsme se rozdělili, protože spolu jsme silnější.“
„Hmm, takže vám to začíná docházet, tak honem do mě“ začala vyzývavě Matsu. Všichni tři se najednou na ní vrhli ale jediný co se stalo bylo, že se uprostřed všichni srazili.
„Jste ještě mooooc nešikovný.“ ozvalo se z větve nad nimi.
„S takovou se vrátíte brzy na akademii!“
„Grrah, já se na akademii nevrátím!“ozval se rozčílený Naruto.
„KAGE BUNSHIN no JUTSU!“ a rázem se na Matsuo vrhlo nespočetné množství Narutů. „Jako by nestačil jeden.“ ozval se Sasuke. Ayumu nevěděla co má dělat, jakoby si až teď všimla jejich oči. Má se jich bát nebo ne? Ale jedno měla v hlavě jasné, na akademii se vrátit nechce!
„A jejej... A máme tu první náznak zmatenosti.“ Smála se Matsuo a udělala pečetě a děti srazila vlna studené vody.
„Napovím vám, že v tomhle sami uspět nemůžete a zároveň se z tohohle nedostane jeden z vás, vezměte to jako příklad boje, ve kterém by jste museli čelit silnějšímu protivníkovi... Co by ste v takovém případě udělali?“
,,Dobře“ řekla Ayumu ,,útěk“ a začala zběsile utíkat, pak se otočila a koukala na nechápajícího Naruta a Saskeho. ,,Copak vy nejdete?“oba zavrtěli hlavou. Ayumu se začala smát ,,Haha dělám si srandu...“ potom se zběsile vrhla na Matsuo, ale s končila ve stromu... Pak Sasuke udělal Katon: Goukakyuu no Jutsu (Oheň: Technika velké ohnivé koule). Naruto si říká ,,Cože on dokáže takovéhle ohromné jutsu“, ale nedal na sobě nic znát a udělal,,kage bunsin no jutsu...“
„Suiton: Ja no Kuchi“ ze země vytryskla voda v podobě hada a pohltila Sasukeho Katon, poté se hlava otočila na klony a jednou ranou je zničila „Chlapci a dámo ,eh tak takhle to nepůjde... Až do konce tohohle cvičení se bude používat pouze taijutsu nic jiného... Bude to pouze o vaší rychlosti a chytrosti, dále máte povoleny maximálně dva klony nic víc, nic miň jak to zvládnete záleží na vás!“ domluvila a seskočila ze stromu k ostatním, zaujala bojový postoj a čekala až začne boj. Sasuke nečekal ani vteřinu a vystartoval na Matsuo. Snažil se jí s kopat, ale Matsuo se furt vyhýbala nebo ho blokovala... Naruto udělal 2 klony a šel mu pomoct, ale místo toho, aby šel do Matsuo, mlátil někdy Sasukeho. Po chvíli Naruto zrušil klony a skončil na zem, Sasuke letěl do stromu... Ayumi jen nevěřícně koukala co se děje.... „No tak kluci, nejde o to zmlátit mě ale sebrat my ty rolničky“ mrkla na ně a zaklepala na zadeček, rolničky jen pěkně zazvonily „Neříkejte, že je to tak těžké, to se opravdu chcete vrátit na akademii?“ ,,Stejně mlátíme sebe, takhle to nikam nevede...“ řekl Sasuke a šel po Matsuo, hodil po ní dýmovnici. Když udělala to co měla, Sasuke skočil do dýmu a šel přímo k Matsuo a když byl u ní kop jí a klon... ,,Bože Sasuke ty seš takový pako“ řval na něj Naruto z povzdálí a pokračuje ,,Podívej se nad sebe...“ Sasuke zvedl hlavu nahoru a tam stála na stromě Matsuo. Najednou na ní letěl kunai od Ayume ,,Já sem tu taky senseii“ říká Ayume a jde blíž ,,No tak pojďte dolů senseii, ať si můžu vzít rolničku“ říká Ayume, když se Matsuo vyhne kunaii. „Mládeži myslím, že by vám prospělo méně mluvit a více pracovat!“ řekla a seskočila ze stromu „Řeknu to takhle, máte poslední pokus! Jestli se vám to nepovede končíte...“
,,Kage bunsin no jutsu“ řekl Naruto udělal klony a zaútočil na Matsuo a Sasuke běžel taky, Naruto hodil kunai, Matsuo taky. Naruto už byl u ní, jeden klon běžel zepředu další vyčkával v záloze, Sasuke už taky doběh. Začali do Matsuo kopat ona uhýbala nebo kryla a pak najednou Sasuke měl příležitost vzít rolničky šáhal po ní, ale jen jak Matsuo ucítila, že se jí dotkl, uskočila kousek od Narutova klonu. Naruto vyskočil, ale Matsuo ho sejmula jedním úderem....Ayume se ujala příležitosti a jako stín se ocitla za Matsuo, hodila kunai a usekla provázek s rolničkami toho si všimli i chlapci okamžitě se vykašlali na boj s Matsuo a vrhli se po rolničkách, Naruto byl rychlejší a rolničku, která zbyla na zemi ukořistil. To se Sasukemu ale moc nelíbilo a tak skočil po Narutovi a jednu mu natáhl, to se ale Matsuo už nelíbilo a tak kluky odtrhla. „Jsi opravdu šikovná Ayume, ale ty Sasuke, co to mělo znamenat?“ ten se jen urazil, zvedl se ze země a oprášil si oblečení. Naštvaně koukal na Naruta a na Matsuo. neřekl vůbec nic, jen naštvaně zíral na okolí. „No myslím Sasuke, že jsi prohrál“ ozval se Naruto. Sasuke opět vypěnil a skočil po něm, Matsuo už toho měla akorát dost udělala pár pečetí a Sasuke se ocitl u sloupu kompletně spoutaný. „Jak jsem řekla, celý den bez jídla. Původně jsem to chtěla tomu, co prohraje, prominout ale za tohle chování mě ani nehne, navíc jestli si to mezi sebou neujasníte, můžete se s někým, kdo by vás učil, rozloučit“ řekla dost naštvaně a odešla z planiny. „Zítra se tady sejdem v 6 hodin, buď se budete chovat jako lidi nebo vás pošlu do prvního ročníku a to všechny!“ dořekla a její postava zmizela v oblaku kouře.
Asuma vyšel z domu s rýží a banány v ruce. Cestou na smluvené místo se stavil u Matsu, ale nebyla doma, tak šel za Anko, kterou ještě stihnul a dal jí banány... Když došel na domluvené místo, tak si zapálil cigáro, lehnul si a po chvíli usnul...
Vzbudil ho hluk, který dělal jeho tým.
„Vždyť spí... To je otrava..“ řekl Shikamaru, který se drbal na za krkem a zkoumal probouzejícího se Asumu.
„Neměli bychom ho vzbudit Shikamaru?“ zeptal se Chouji.
„Jistě že měli! Říkal, že tu máme být. Senseei!“ zařvala svým pronikavým hlasem Ino.
„Ano?" řekl Asuma a zapálil si cigáro.
„Mám pro vás úkol vidíte tu horu? Tak na ní musíte vyšplhat, vzít ten balík rýže a doručit ho senseice Matsu. Viděli jste jí včera při rozdělovaní týmů. Četla ten papír. Nebojte budu vás hlídat a budu vám dělat samý vylomeniny.“ odešel od nich a šel napřed...
„Myslela jsem, že budeme trénovat a ne dělat někomu pošťáka!“ povzdychla si Ino a koukala naštvaným pohledem na mizejícího Asumu.
„Inooo, je to určitě nějaká tréninková metoda... Že Shikamaru? Navíc tam té rejže může být víc..“ zadíval se Chouji na horu.
„A kdo by jí tam dal, coo?“ okřikla Ino Choujiho a vydala se sama napřed.
„Asi má komplexy z toho, že není v týmu se Sasukem. Pojď, ať máme pokoj co nejdříve.“ řekl Shikamaru a loudavým krokem se vydal za Ino k hoře. Chouji se mlčky vydal za ním.
Asuma zašel hlouběji do lesa a všiml si Gaiova týmu a říká si:
„Hmm, zajímavý...“ pak se od nich trošku vzdálil a udělal past na svůj tým. Dal si práci s rozmísťováním výbušných lístků a když to dodělal, viděl jak se k němu blíží jeho tým.
„Tu jámu už asi nestihnu.“ tak se na to vykašlal a schoval se...
Asuma jen slyšel hlas Ino:
„Musíš jist i teď? Je vůbec situace, kdy nejíš? S takovou se nedivím že jsi t...“ větu už nedořekla. Shikamaru k ní přiskočil a dal jí ruku před pusu."Ino! To slovo je TABU, chápeš?!" okřil jí šeptem Shikamaru.
„Co? Chtěla něco říct, Shikamaru?“ zeptal se nechápavě Chouji.
„Chtěla říct, že jsi.. Takovej plnej energie Chouji..“ zamlouval nerozvážnost Ino Shikamaru. Moc dobře věděl, že jisté slovo by mohlo Choujiho přivést k nepříčetnosti.
Mezitím Asuma…
“Aha tak slovo na T nesmím říkat... Co by to tak mohlo být? Tlumočník? Ne to ne to je blbost nebo tlama?? To by mohlo být, ale to asi taky nebude ono... Takže,,, Tlusťoch!“
Pak ho napadla taková věc udělal klona, který šel přesně tam kde rozmístil výbušné lístky. Vylezl na strom a křičel:
„HEJ TY TLOUŠTÍKU,POJD SI PRO MĚ....“
Shikamaru ztuhnul jako kámen. Ino nepochopila co se stalo. Chouji jen sklonil zrak. Poté se podíval na Asumu se zaťatou pěstí.
„JÁ NEJSEM TLUSTÝ!!! MÁM JEN VELKÉ KOSTI!! BAIKA NA JUTSU!!“ zařval Chouji mohutným hlasem. V tu chvíli jeho tělo nabralo obřích rozměrů. V téhle velikosti vypadal komicky, ale zároveň nevyzpytatelně. Ovšem to jutsu bylo to poslední, co udělal. Chtěl se hýbat ale nemohl pootočit ani hlavu. Jeho stín byl protáhlý a spojoval se stínem Shikamara, který držel spojené ruce.
„Ksoo! Chouji! Nevidíš ze je to past?! Přece by ti zbytečně nelezl na oči a neřval na tebe, když má možnost zaútočit na nás ze zálohy!“ seřval Shikamaru v podřepu Choujiho.
„Tlouštíku,Tlouštíku.“ Křičí Asuma na celý les a pak najednou na Shikamara míří kláda, která je na provaze, nemůže ho minout a z druhého konce pořád křičí Asuma.
„Tlouštíku tlouštíku...“
Kláda se utrhne a změní směr následkem výbuchu. "Sensein, jak si opovažujete mně ignorovat! Mně!" urazila se Ino, která právě vyhodila kládu do vzduchu. Druhý výbuch se ozval vedle Asumy. Odpálil ostatní položené lístky. "Ino! Ty ženská praštěná, málem jsi mně vyhodila do vzduchu!" zděsil se Schikamaru nad Inou, která měla v očích daleko hrozivější pohled než Chouji předtím.
Asuma si zapálil cígo a šel dál, když už byl skoro u kopce tak nastražil past vykopal jámu a doufal, že do ní někdo spadne udělal ještě jednoho klona, aby tu byl a on si šel na chvíli odpočinout do lesa, když už skoro usínal tak se blížil jeho ďábelský tým...
Shikamaru a Choji se pomalu loudali za aktivní Ino. Chouji chroupal brambůrky a měl pořád naštvaný výraz. "Nechápu co proti mně sensei má..." mrmlal si pod nosem. "Choji, měl by ses naučit ovládat... Příště to může dopadnout hůř... Bohužel tenhle Asuma to asi myslí vážně..." řekl Shikamaru a hleděl na Ino nad před sebou.
„AAAA! KSOO!“ ozval se najednou Inin řev. "Který baka tu vykopal tu díru! Chci veen" řvala Ino z díry. Shikamaru si rezignovaně povzdych. "Nemůžeš dávat pozor Ino? Ty ženská pitomá... Taková otrava...".
"Vytáhneme ji?" zeptal se Chouji jako by s nadějí v hlase.
Asuma sledoval svůj tým se zájmem z povzdálí a začal se nechutně smát když slyšel choujiho připomínku a spadl ze stromu.Když se uklidnil přiblížil se knim blíž a čekal co bude dál jestli Ino vytáhnou nebo jestli jí tam nechaj...
"Budeme muset.. " řekl Shikamaru a hodil jí do jámy lanko. Dal ho Chojimu aby ho podržel a Ino se horkotěžko vyšplhala ven. Když vylezla oba přetáhla po hlavě.
"Nechat! Jak jste na to mohli vůbec pomyslet! Nechat mě tam! Mně!!" seřvala je. "Já ti dám srandu ty..."odmlčela se a točila se zase k hoře. Byla už jen kousíček. "Pohněte ať jsme tam co nejdřív.." řekla direktivně, vyskočila na větev a ve chvíly zmizela. Kluci se vydali za ní.
Asuma běžel co nejrychleji mohl aby je eště předehnal nastražil tam pár výbušnejch lístků a vytvořil jednoho klona aby skočil do konohy koupit choujimu jako omluvu náký dobroty.... Pak chtěl eště neco vyrobit, ale už nestíhal slyšel z dálky dupající ino...tak se rychle vzdálil od místa kde dělal
Ino se zastavila před místy s výbušnými lístky. Oba kluci se zastavili za ní. "Další pasti.. To je ale vážně už otrava.." povdechl si Shikamaru jako by byl na nohách už třetí den. "Musíme to obejít..." řekl Shikamaru a všichni okamžitě zmizeli. Když došly k hoře z jiné strany, přišli na to jak tam Asuma rýži dal - byla tam schůdná cestička. Sebrali rýži a vydali se hledat Matsuo. Když jí našly předali jí rýži a pomalým tempem došly na louku...
"Myslíš, že ještě čeká někde u pastí Shikamaru?" zeptal Chouji, když nikde nikoho neviděl. "Ale Chouji, není přece tak hloupej... Snad..." opravila ho Ino.
Robin
Asuma na svůj tým čeklal na plánině kde se ráno sešli. Když konečně dorazili Asuma je vátal se slovy,, To je dost že dete předali ste zásilku?" všichni souhlasně kývli.,,Dobře"říká Asuma a koukne na Chouhiho,,Choucji promin že sem ti říkal to ošklivé slovo chtěl sem tě vyprovokovat, aby si mi spadl do pasti doufám že přijmeš moji omluvu..."hodil po něm igelitku se všemi možnými brambůrky aj. věcmi k jídlu....
"Okej, já jdu domů.." obrátil se Shikamaru. "Trénink je už konce... Přídu zítra..." zamával ještě Shikamaru na zbytek týmu. "Shikamaru! Nemůžeš takhle odejít!!" zašla hlákat Ino. Chouji se věnoval své tašce.
,,Jo jen děte zejtra si eště zatrénujem a nebo možná půjdemem na misi uvidím co mi řekne hokage-sama...tak zatím"řekl Asuma a odkráčel směr listová a zapálil si další cigáro....
Anko od Asumy převzala banány a nevěděla co s nimi, tak je vzala svému týmu ... Pak udělala nějaké zbytečnosti a šla na domluvené místo a tam čekala na tým...
Ranní Konohou si to Kiba žene přímo k hlavní bráně. Akamaru mu ještě dospává na hlavě a sem tam se zavrtí. Dorazili na místo, nečekaně tam nikdo z týmových partnerů nebyl, jenom Anko a tak si společně s Akamarem zkoušeli nějaké svoje triky. Když prováděli dynamické značkování, Akamaru zaštěkal na příchod členky týmu. Z ulice naproti bráně vyšla Temari a naprosto klidně, bez jakýchkoli starosti, že jde o půl hodiny později, došla až k nim.
„Sensei, omlouvám se … Trošku jsem se zpozdila.“ opřela se o jeden z pilířů veliké brány . Kiba, jí ale hned začal očichávat …
„Hmm, zpozdila, no jasně ... kouř…saké…mužský pachy…“ čenichal Kiba. Temari se zmrazil výraz, popadla obří vějíř a mlaskla ho sním po hlavě.
„Co to tady o mě říkáš ?? Už zase se chováš jako baka? Byla jsem se ráno najíst v té hospodě co je na konci téhle ulice!“ rozčíleně ukázala do ulice, ze které přišla. V tom, se ale zvedl mírně vítr a objevil se obláček písku. Jen co písek opadl na místě stál vyjevený Gaara. Kiba už se k němu nenápadně blížil, aby si ho také očichal co ho zdrželo. Temari ho, ale pohotově chytla za kapuci a hodila do křoví.
„Čichnul bys k němu jednou ty blázne! Taková sebevražda …!“ zakroutila Temari hlavou a vrátila si vějíř na místo.
,,Klid...“ říká Anko a hází všem banán.
„Další dostanete jenom tehdy, když mě porazíte .... Tak do toho!“ když to dořekla ďábelsky se olízla a zaujala bojový postoj.
Banány letí na trojici dětí. Akamaru vskočil a chytil banán do pusy a předal jej Kibovi. Druhý banánek letěl přímo na Temari, v mžiku ho ve vzduchu rozťala vějířem.
„Anko - sensei, je mi líto, ale banány nejím.“ Otřela si, od banánů zaneřáděný, vějíř do Kiby a vrátila si ho opět na záda. Kiba se hned začal rozčilovat a prskat na Temari, jenže v tom oba upřeli svoje oči na Gaaru. Poslední banán letěl na něj. Stalo se, co nikdo neočekával. Banán, který letěl Gaarovi přímo do hlavy, asi deset centimetrů od něj zastavil písek. Banán spadl na zem. Kiba pootevřel ústa.
„Páni, taková rychlost. To ten zmetek dokáže písek ovládat tak rychle? Sakra to je rychlejší jak já? Nemožný, chjo nechci s ním být v týmu.“ Říkal si v duchu. Po té nastala chvíle ticha. Temari si oddechla zakroutila hlavou a popošla do středu cesty, připravena útočit. Kiba se probral ze svého šokovaného zahledění, na nic nečekal a vyběhnul proti Anko.
„Poběž Akamaru! Juujin Bunshin!“ z Akamara byl rázem druhý Kiba.Běželi na Anko, každý z jedné strany.
„Gatsuuga!“ a zasáhli Anko.
Gai se protáhl ve své posteli a rázem z ní vyskočil, venku byla ještě tma jak v pytli.
„Aaaa! Čas na rozcvičku!“ řekl a rychle si vzal vybavení, zkontroloval jestli nic nezapomněl a vyskočil oknem. Poklusem doběhl za Konohu na rozcvičku si dal dvě stě kliků na malíčkách. Když dojel svojí první várku rozcvičky začínalo svítat
„Tak! Akorát čas abych doběh na cvičiště.
„Ještě si dal dvě stě dřepů s výskokem a dal se do sprintu na cvičiště. Když tam konečně doběhl nikdo nikde nebyl.
„Myslím, že jedno kolečko kolem Konohy stihnu.“ zaradoval se a dal si hodně rychlý sprint. Znova doběhl na cvičiště a tentokrát už chybělo asi jen 5 minut do příchodu ostatních, když zaslechl v dáli první hlasy.
„Právě v čas.“ pochválil se Gai.
Anko udělala krok zpátky a Kiba udělal malou díru do země ...
„Pche jste si mysleli, že to půjde tak lehce? Tak to ani nápad! Jo a ty budeš muset ještě trošku víc trénovat, když tak koukám na tu pidi dírku. A co vy dva? Budete tam jen tak stát a koukat, jak mu to chudákovi nejde??“ když to všechno dořekla udělala Sen'eijashu (Skrytá stínová ruka hada), která mířila přímo na Temari....
Kiba uraženě vstal ze země a i s Akamarem se vztekali. Nechutná věc se od Anko blížila k Temari.
„Dai Kamaitachi No Jutsu!“ zařvala a sekavý vítr, který zvedl švih vějířem odrazil senseičino Se'eijashu. Odrazila tento útok velmi snadno, ale tlak, který útok ze strany Anko způsobil jí posunul asi o metr z místa. Scvakla zuby, vážně se podívala a opět se postavila do své obvykle ladné polohy.
„Takový jednoduchý útok a tak silný? Hmm tak s touto sensei to bude zajímavý.“ Proběhlo jí hlavou a znovu vyletěla proti Anko.
„Dai Kamaitachi No Justu!“ Kiba, ale neotálel opět udělali Juujin Bunshin a ze zadu skočili na Anko.
„Znova Akamaru! Gatsuuga!“
„Co se mi do toho pleteš, pomatenče?“ zařvala na něj Temari.
Anko udělala Kawarimi no jutsu, když narazil Temarin vánek do klády, tak ta odlítla přímo Kibovi do břicha. Anko udělala Katon: Ryuuka no Jutsu(Technika ohnivého draka), která byla mířená na Gaaru, ale doufala, že její pokus zasáhne i opodál stojící Temari.
Po Kibovi hodila kunai....
Kiba zaletěl kamsi mezi stromy, Akamaru se proměnil zpět na psíka a běžel za Kibou do křoví. Kde si Kiba odkašlával a vymotával se z bodláků.
Gaara se lekl, když ucítil teplo ohně blízko sebe. Pohledl směrem k Anko, ale oheň se opět zastavil pískem před ním. Po stranách to jen proletělo a spálilo to strom za ním. Temari pro bezpečnější vzdálenost odskákala dále. Spočítala si vzdálenost a opět švihla vějířem.
„Dai Kamaitachi No Jutsu! Sensei! Na mě si z ohněm nepřijdete.“ usmála se.
V tom už, ale Kiba vyletěl opět z křoví.
„Akamaruuu! Jdeme!“ podíval se na Temari:
„To ti nezapomenu, ženská!“ vyskočil. „Juujin Bunshin! Shikyaku no Jutsu (technika čtyř tlap) !“ Oba se řítili na Anko, kterou zrovna ofoukl vítr od Temari.
„Hmm to vypadá nebezpečně.“ pomyslela si Anko a radši se stáhla do křoví, ve kterém udělala Sen'eijashu (Skrytá stínová ruka hada) z obou dvou rukou jí vylezli hadi. Jedna ruka mířila na Gaaru druhá na Temari ...
Kiba narazil do země, zrovna když Anko odskočila pryč.
„Grr, Akamaru … Já vím, taky jí cítím, nám se neschová, co Akamaru? Rozhlížel se absolutně nadšený Kiba.
Temari držela za sebou vějíř a zařvala na Gaaru:
„Gaaro? Skonči to s ní. Jen si z nás dělá srandu a já se nemohu soustředit, když kolem furt zavazí ten kluk se štěnětem.“ Dořekla už z klidným hlasem a koukala na něj opravdu velmi zranitelně. Kibu to zarazilo.
„Vždyť jsou snad sourozenci ne? Ona se ho bojí?“ zamyslel se a naběhl do křoví na Anko.
Gaara se na Temari otočil, ale vše co udělal bylo, že zakýval hlavou, jako “ne“. Temari zmáčkla vějíř. Pokývla mírně hlavou, že Gaarovo rozhodnutí respektuje. Z křoví, kam předtím za Anko vlítl Kiba se ozývaly jen rány a praskání. Anko totiž přímí a hlavně hlasitý útok od Kiby moc nepřekvapil, ale i tak čekala od něj už něco víc. Oba i z Akamarem jen vylítli zkopaní z křoví. Mezitím oba sourozenci odrazili útok senseiky, Gaara aniž by chtěl.
„Takže.“ řekla Anko a vylezla ze křoví.
„Co budete dělat když mě tu máte tak na ráně he?“ zeptala se Anko a sedla si na zem.
Temari na Anko opět napřahovala vějíř, ale v tom před ní skočil Kiba.
„Tupče co to děláš? Uhni! Jak chceš vemu tě s ní!“ napřáhla se Temari.
„Ne! Hele je v tom strašnej chaoz vždyť se bijeme skoro mezi sebou! No všichni ne …“ otočili se oba znuděně na Gaaru.
„Hele počkej ty blonďatá! … T-teda chci říct Temari! Zaútočme společně…“
„He?“ hleděla na uřvaného hyperaktivního kluka, co jedná dřív než něco promyslí a divila se, že chce spolupracovat. „Cože? Ne … I když ….“ Odskočí od Kiby a zařve:
„ Běž!“ Temari zvedne vějíř a Kiba i Akamaru běží okolo Anko, až za ni. Pouštějí se do společné akce. Což Anko překvapí. Překvapí ji jejich rychlé myšlení a hlavně to, že z nesouhlasu, se nejspíš stal souhlas. Vyčkávala.
V tom, se ale oba zastaví! Okolo Anko se shlukuje písek a už ji pevně drží levou ruku a víc a víc tlačí. Temari se otočí na Gaaru:
„Gaaro!“
Najednou se uvnitř písku udělal mráček a Anko nahoře nad nimi.
„He chceš mě zabít?" ďábelsky se olízla.
„Tak dobře, jak chceš a udělala rychlí výpad k Temari.
„ Joo a vy baka! Za chvíli vám asi dojde chakra, tak jen abyste to věděli, akorát támhleten s tím písečkem má ještě docela dost ...“ když jim to dořekla, tak si uvědomila, že jí už taky moc chakry nezbývá.
„Co se dá dělat buď, mě ta děcka teď složej nebo to příštím úderem skoncuju a dala Temari kopanec do břicha. Pak přilítl Kiba a udělal zase gatsuugu, ale trefil Temari.
„Dobrý tu mám z krku, tak co vy dva??“
Ozvala se rána od Kiby a Temari zůstala ležet v díře. Pomaličku se snažila hýbat a zvednout, ale po chvilce zase jen lehla a nehýbala se. Kiba se zděsil.
„To né, určitě budu mít průser, že sem zabil členku týmu.“ začal Kiba poskakovat okolo díry, Akamaru jen smutně seděla na kraji. Anko jen mávla rukou:
„Tady jsem, bojujte! Neboj se žije, je jen v bezvědomí.“ Kiba se s touto odpovědí spokojil, vážně přikývl a mezi ním a Akamarem proběhl již známí oční kontakt.
„Aaakamaru !!! Juujin Bunshin. Jdeme !!! Garouga (dvojitý vlčí tesák) !!!“ zasáhli plnou svoji silou Anko. Kiba zůstal stát kousek opodál, velmi těžce dýchal a Akamarovi se již podlamovali nožky.
„Eh…“ vydechoval rychle Kiba .. „Z-Zasáhli .. jsme ji?“
„Dobře chlapče, zasáhl si můj klon. Tady máš banán, pro dnešek konec a ty proč ses nepřidal he?“ koukla na Gaaru a čekala na odpověď.
„Jo a nevíte co jí támhleta zmlácená holka na zemi ??“ přiblížila se ke Kibovi a řekla mu:
„Good job.“ za to jak srazil Temari k zemi, ale myslela že to nepochopí a bude si myslet, že to bylo za to, jak zasáhl jejího klona.
Kiba machrovsky chytil banán.
„He, vidíš Akamaru, jsme nejlepší.“ V tom ho, ale umlčela rána zezadu do hlavy.
„Auu, auu!“ Kiba se otočil, držel se za hlavu a za ním klečela vyřízená Temari.
„Já tě … ! Proč si na mě zaútočil? Tohle bylo za to!“ dopraskala a práskla sebou na zadek, vějíř si složila vedle sebe. Anko se culila v tom, ale přímo vedle ní stál Gaara a hleděl na ni asi z deseti centimetrů. Všichni zděšení co se bude dít. Temari stále ze sebe jen vysunula slovíčko potichu …
„G-gaaro …“ Gaara zavřel oči, jako kdyby přemýšlel, potom je otevřel .
„Pražené kaštany a zeleninovou polévku.“ Anko nechápala. Gaara ukázal na Temari:
„Její oblíbené jídlo jsou pražené kaštany a zeleninová polévka.“ Otočil se a odcházel směrem do vesnice. Temari celá šokovaná jen hleděla, po chvíli se ale usmála , lehla na záda.
„On si to pamatuje …“
,,Dobře tak zítra tu dáme si zase tréning..."a stěmito slovy odešla a hodila kiboj eště 2banány
Lee nemohl ani pořádně dospat, jak byl natěšený. Ráno přemýšlel, co si vezme na sebe a nejpříhodnější mu přišel lehký ekvivalent černohnědého kimona / roby. Zkusil si pár hmatů, aby se ujistil, že mu oblečení nepřekáží a řekl si:
„Jestli na cvičišti nebudu jako první, tak si dám dalších padesát koleček kolem Listové!!!“
Pak vystartoval na cvičiště, kde už zastihl Gaie. Prudce zabrzdil a zadýchaně vykřikl:
„První!!!“
Asi za tři minuty přišel Neji a se svým obvyklým klidným výrazem přejel Leeho očima:
„Neříkej, že v tomhle plánuješ dnes trénovat...“
Lee na to energicky zareagoval:
„Proč by ne?? Je to lehké, neomezuje pohyby a vypadá to skvěle!!!“
Vtom se z pravé strany ozvalo:
„A až si ty dlouhé nohavice přišlápneš, tak si rozbiješ hlavu...“ Byl to Shino, který stál na blízké větvi a shlížel na ostatní, poupravil si brýle a seskočil mezi ně.
„Aaaa, takže vás tu konečně máme.“ zaradoval se Gai.
„Tak na rozcvičku si každej dáte padesát kliků a pak začneme s vašim tréninkem.
Lee horlivě přikývl, padl na zem a začal. Prudce se pustil do svých kliků. Neji svou padesátku odbyl s daleko menším nadšením, zato Shino byl hotový první, ještě když Lee byl u čtyřicátého. Lee vyskočil na nohy a v energickém postoji se otočil ke Gaiovi:
„Tak jaký trénink jste pro nás připravil, Gai - sensei???“
„Nejdřív to nejdůležitější ze všeho. Týmovou práci.“ zamyslel se co jim udělá.
„Hmm … nechci vás moc trápit, ale času je málo a dokud jste mladí ... Tak se na to vrhneme.“ otočil se směrem k horám a mávl rukou k povelu, aby ho sledovali, dal se do klusu a do vysvětlení jejich úkolu.
„Vaším úkolem bude, dostat se až na vrcholek támhle té skály.“ ukázal na tu nejvyšší, která tam byla.
„Na jejím vrcholku má hnízdo jeden orel. Vaším úkolem bude dostat se tam a každej mu vzít jedno pírko! Ovšem po cestě vám budu dělat naschvály, možná dojde i na boj a navíc budete omezeni časovým limitem. Máte na to šest hodin právě od .... teď!“ mávl rukou na začátek úkolu!
Lee a Shino lehce přikývli, pak všichni tři geninové vyskočili na nejbližší strom a pustili se směrem k hoře. Asi po pěti minutách ticha se ozval Shino:
„Zastavme na chvíli...“
Lee a Neji se vrátili o pár stromů zpět, kde klečel stál Shino. Neji se skepticky zeptal:
„Neříkej, že už jsi unavený, jsme na cestě sotva malou chvilku...“
Lee se zeptal:
„Co se děje, Shino - kun?“
Shino je oba přelétl pohledem a zaleskly se mu brýle.
„Musíme postupovat opatrně, sensei nám říkal, že bude dělat naschvály... ale to může znamenat spoustu věcí, měli bychom být připraveni na pasti i na přepadení. Musíme udržovat rozestup tak, aby nás past nemohla zasáhnout dva zároveň, ale také tak, abychom si mohli v případě útoku rychle pomoci...“
Lee se nenechal zdeprimovat a zatímco Neji vypadal zamyšleně, Lee vstal a ohnivě prohlásil:
„Bez obav Shino-kun, jestli se něco stane, tak tychle zasáhneme a společně to zvládneme! a teď vzhůru k hoře!!!“
Lee udělal rychlý krok, ale zakopl o svou nohavici a s obligátním:
„Aaaaaa“ se natáhl jak široký, tak dlouhý na větev
Shino si poupravil brýle a pronesl:
„Říkal jsem ti to...“ A zvedl levou ruku, ze které odletělo několik malých brouků na všechny strany
Neji se podíval stranou:
„Idiot...“
Lee vstal, rudý jako rajče, oprášil se a ukázal přímo na horu:
„Vyražme!!!“ a taky první vyrazil, za ním Neji a průvod uzavíral Shino.
Gai pozoroval jak se jeho tým vzdaluje.
„No aspoň, že je to napadlo.“ prohodil sám pro sebe a dal se oklikou k hoře. Doběhl na předem vybrané místo a sledoval jak se pomalu tým blíží. Skákali z větve na větev jako srnky.
„To se my hodí, nedávají vůbec pozor ani jeden!“ vytáhl pilku a podřezal pár vytipovaných stromů, tak aby se při sebemenším dotyku skáceli. Navíc podřezal i okolní takže při pokusu o přeskočení na jiné. Strom by se skácel taky.
„Super!“ prohodil a utřel si pot z čela.
„Tak a ještě tohle.“ vytáhl nylonové lanka a na konec dal výbušné lístky. Nastražil je na místa, kudy si byl jistý, že budou pokračovat.
„To je ujistí, že to myslím vážně.“ prohodil a znovu se ujistil, že si ho nikdo nevšimnul. Byl si na sto procent jistý, proto se vydal dál na cestu, aby připravil další pasti...
Tým Gai skákal ze stromu na strom směrem k hoře, Lee byl nejvíc vpředu a udržoval si před ostatními náskok, ale Shino ho varoval:
„Lee, jestli budeš tak moc napřed, padneš do první pasti, která před námi bude a my ti nebu...“
Ani nedořekl a strom, na který Lee právě doskočil, se skácel na zem. Lee hbitě přeskočil na další, ale ten začal padat taky. Lee se rozohnil:
„Tak prostě budu pokračovat, dokud nenajdu jeden stabilní!!!“
A vrhl se dál. Shino na něj křikl a pustil se za ním oklikou po nepoškozených stromech. Lee konečně doskočil na pevný strom, ale to se vedle něj vznítil výbušný lístek. Lee se pokusil na poslední chvíli uskočit, ale to už lístek vybouchl a zahalil nejbližší okolí dýmem a kusy dřeva. Lee najednou visel hlavou dolů a vůbec něvěděl, kde je. Namáhavě zvedl hlavu a uviděl, že za nohu ho drží nějaké černé lano. Kouř se trochu projasnil a on spatřil, že to není lano, ale prou nějakého černého hmyzu, vklíněného do sebe a vedoucího nahoru na větev, přímo k Shinovi, který tam stál. V tu chvíli vedle Shina přistál Neji. Shino se na něj ani nepodíval a řekl:
„Moji brouci vycítili, že tu někdo nedávno těžce pracoval, protože zem kolem byla zkrápěna potem, ty stromy asi nařízl sensei a ten lístek je nepochybně také jeho práce.“
Řekl a sledoval, jak lano z hmyzu vytahuje Leeho nahoru. Neji se na něj zamračeně podíval a přemýšlel o jeho schopnostech a co to je za člověka, že takhle ovládá hmyz, mezitím Shino vytáhl Leeho na větev a řekl mu:
„Říkal jsem ti, že nemáš tolik spěchat napřed, vypadá to, že cesta bude dál nebezpečnější, musíme začít postupovat opatrněji...“
„Děkuji ti Shino-san, ale když příliš zpomalíme kvůli pastem, nedostaneme se k hoře včas...“
Lee chtěl pokračovat, ale Neji mu skočil do řeči:
„To nebude problém, vyhneme se pastem, protože já budu přesně vědět, kde jsou nastraženy!“
Ignoroval Leeův nechápavý pohled a zavřel oči, načež zformoval pečetě: „Byakugan!“
Neji se rozhlédl po okolí a řekl:
„Další výbušný lístek je na stromě asi 30 metrů od nás, na západní straně... pak 47 metrů natažené lanko...(atd atd..) Pojďte za mnou!“
Neji vyrazil, držíc si vzdálenost od pastí a vedl Leeho a Shina Bezpečnou cestou. Lee byl užaslý, Shino zachmuřený a celá trojice pokračovala v cestě.
„Šikovní prckové.“ zaradoval se Gai když viděl jak začínají spolupracovat
„Tak a do práce!“ řekl Gai a vydal se na cestu ke skále. Po cestě nastražoval výbušné lístky všude, kde to šlo. Nastražil i padající klády, samo vystřelovací jehly (dokonale zamaskované, byl přeci jen už nějakou dobu Jounin, takže věděl jak dokonale skrýt past bez jakýchkoli) nakonec těsně před skálou nastražil svůj klon, který měl s týmem svést boj jakmile k němu dorazí. Sám se vydal na cestu po skále, kterou sem tam pomazal jakousi kluzkou tekutinou (i když si byl jistý, že svojí chakru stejně neumí ovládat). Nakonec byl domluven s Matsu, která mu na místo poslala svůj klon, který vytvořil slabé, ale účinné a lehko zamaskovatelné genjutsu. To mělo za úkol zmást chlapce tak, že každého chytlo a drželo odděleně od ostatních. Gai si chtěl otestovat reakci každého člena týmu, jak by se zachoval, kdyby se zbylým dvou členům něco stalo....
Poslední věc kterou udělal bylo, že chtěl trošku poškádlit orla, který právě seděl na svých vejcích.
„Ahoj orlíčku.“ řekl Gai a pomalu se k němu blížil, připravil si deku a v pravý okamžik ji na orla hodil. To ho to dost vyprovokovalo, ale byl schovaný pod dekou. Gai mu ukrad vejce a utekl ze skály. Poslední část jeho plánu vyžadovala ohromnou rafinovanost z jeho strany. Vejce byli tři a akorát před vylíhnutím, jak předpokládal, když si je včera kontroloval. Sledoval svůj tým, když si dával malou přestávku Matsu použila genjutsu, při kterém si kluci nemohli ničeho všimnout a strčila každému jedno vejce do batohu. Pak se vrátila ke Galovi, propustila hochy z genjutsu a otočila hlavu ke Galovi.
„Řeknu ti, si pěkně zákeřném.“ usmála se a zmizela. Gai si jen sedl na vysoké místo a vytáhl dalekohled, se kterým sledoval, jak si povedou.
Tým Gai se zdárně vyhnul pastem a pokračoval svižně v cestě, ale v jistém bodě požádal Neji o přestávku. Zrušil Byakugan aopřel se o strom.
„Musím si chvíli odpočinout, zatím nedokážu Byakugan udržet nepřetržitě tak dlouho... ale za 10 minut můžeme pokračovat.“ Zhluboka vydechl.
„Tvá schopnost je velice obdivuhodná Neji-san a tvá také Shino-san, slibuji, že do toho také dám všechno!“
Shino se na něj podíval:
„Neměl by ses zbytečně hrnout moc dopředu, někdy je součást týmové práce držet se zpět a nechat bojovat své partnery.“ Lee jen přikývl a po 12-ti minutách (aniž si všimli genjutsu, do něhož upadli) pokračovali v cestě. Shino, který nyní byl vpředu, se najednou zarazil a zdviženou rukou dal povel „stát“.
„Moji brouci cítí v širokém okolí na spoustě míst pach jediného muže. tato oblast bude pravděpodobně velice zamořená pastmi...“ Ohlédl se na Nejiho, který přikývl a složil prsty do pečetě:
„Byakugan!“
Obhlédl okolí, pak mávnutím ruky naznačil ostatním, ať ho následují. Přeskočili na jeden strom, druhý, když v tom Neji přetrhl skryté lanko.
„Cože? kde se...?“ Ale to už z blízkého keříku vyletělo několik jehel, které mířily přímo na Nejiho. ten bleskurychle vytáhl kunai a všechny odrazil, ale všiml si dalších, které letěly z druhé strany. Věděl, že se nestihne otočit a tak se připravil na zásah. Místo něj ale uslyšel „Neji!“ a následný bolestivý výkřik. Neji doskočil na další větev a taktak se mu podařilo chytit Leeho, který ztrácel rovnováhu. Zamračeně se na něj podíval.
„Lee, to nebylo nutné, ty jehly by mě zasáhly jen do ramene a nohy, zato ty jsi probodaný celý! Je jen štěstí, že nezasáhly žádný z tvých životně důležitých orgánů!“ Lee jen zavrtěl hlavou a vytáhl první z jehel:
„Tohle...přece také patří k týmové práci, ne?“ Neji se na něj udiveně podíval a Lee se usmál.
„Neboj se! jsem úplně v pořádku a můžu pokračovat!!!“
„Takhle to dál nepůjde, nemůžeme se nechávat zasáhnout jehlami každou chvíli a kdoví, co dalšího tu je... zkusíme to takhle...“
Shino rozpřáhl ruce, ze kterých vyletělo nespočet brouků, kteří se před ním zformovaly do podoby... Shina.
„Neji, naviguj můj klon kolem výbušných lístků a tak můžeme zpustit pasti dopředu“
Neji ale vyděšeně hleděl na Shina a myslel si: „On ty brouky nepřivolává, má je přímo v sobě...co je to za člověka?“
„Neji, rozuměl jsi?“
Neji se trochu uklidnil a přikývl. Pak vyrazili s klonem v čele, který spouštěl jehlicové pasti před kterýmižto se brouci vždy rozhrnuli a nechali jehly proletět skrz klon. Jen dvakrát musel Shino klon obnovit a to když byl rozdrcen padající kládou. Konečně dorazili k úpatí hory, kde zahlédli povědomou postavu. Lee vykřikl:
„Gai sensei, jsme tu s velkou rezervou, dali jsme do toho vše a teď získáme i to pírko...“
Zato Neji rychle Leeho zarazil:
„Ne, může to být past!“
Shino podíval na Gaie, který se na ně usmál a vykřikl:
„Na co tam čekáte? Utíká vám čas a dál musíte přeze mě!“ Zaleskly se mu zuby v oslnivém úsměvu a to Leeho vyprovokovalo, vrhl se na Gaie se zuřivým:
„Uooooooooo“ a minul. Následoval rychlým sledem úderů, ale ani jednou nezasáhl, a Gai ho jedinou rukou odrazil o dva metry zpět. Do boje se vložil Neji a Shino zdáli zaútočil pramenem brouků jako bičem. gai vykřikl:
„Konoha Sempuu“ a kopem z otočky odrazil Nejiho i Shinovy brouky. Takhle boj pokračoval ještě nějakou chvíli, vrhali se na něj a on uhýbal všem jejich útokům, až se Nejimu podařilo dostat do zad.
„Jyuuken!“ Gai dostal zásah...a rozplynul se v oblaku koře. Neji byl překvapený a Lee šokovaný:
„To byl kagebunshin? zatraceně...“ Shino se podíval na slunce a podotkl:
„Měli bychom si pospíšit nahoru, už nám ubývá čas...“
Lee přikývl a všichni začali šplhat k vrcholu. Některá místa jim přišla trochu kluzká, ale přesto se jim dařilo postupovat. najednou se spustilo genjutsu a každý z nich zjistil, že najednou dál šplhá sám. Neji se zmateně rozhlédl pomocí Byakuganu a pak pokračoval ve šplhu s tím, že z nějaké plochy nahoře je uvidí lépe. Lee vykřikl: „Neji - san? Shino - san? kde jste?“ Po odpovědi ve formě vlastní ozvěny pokračoval dál. Zatímco Shino pokračoval ve šplhu, jako by se nechumelilo. Jakmile všichni našli plochou vyvýšeninu, začali pátrat po svých partnerech. Neji pomocí Byakuganu prozkoumával okolí (a povšiml si orla, který dřímal nedaleko), Lee křičel a díval se po nich a Shino v klidu stál, zatímco se kolem něj mihotala malá tělíčka hmyzu. Pak složil pečeť tygra, ale vtom z batohu uslyšel praskot a následně ostré pípání. Sundal si jej ze zad a podíval se na čerstvě vylíhlé ptáčátko. O malou chvíli později se vylíhla ptáčátka i v Nejiho a Leeho batohu a začala pronikavě pípat. Shino se podíval na nebe a zabručel: „Takže další ztížení... to bude..zatr...“
Na Shina se snesl obrovský orel a pokusil se mu spárem utrhnout hlavu. Shino uskočil stranou, položil pískle na zem a druhou rukou vypustil na orla proud hmyzu, kteří ho začali kousat a štípat. Orel zaskřehotal bolestí, ale mohutným máchnutím křídel se zbavil většiny brouků, pak se snesl, rychle a zároveň něžně popadl ptáče velikosti tenisového míčku do spáru, ještě jednou se ohnal po Shinovi a odletěl. O nějakou chvíli později se rozletěl za Leem. ten jak spatřil orla, jak na něj nalétává rychle položil ptáče a několikrát uskočil stranou. Pak si vzpomněl, co je jejich hlavním cílem a podařilo se mu orlovi vytrhnout dvě pírka. Orel byl však zaujatý svým ptáčetem a tak se rychle vrátil do hnízda a o několik minut později už letěl k Nejimu, vedle něhož už na zemi také leželo novorozené ptáče. Neji už byl z orlových hlasitých skřeků ve střehu a jak viděl orla nalétávat na prázdná místa došlo mu, že tam asi budou jeho partneři a že je pravděpodobně v genjutsu. neměl však čas se dostat k nim, jelikož orel si ho našel první. Neji zaútočil pomocí juukenu a vytrhnul orlovi několik pírek. Orel zavřeštěl bolestí a odrazil Nejiho křídlem, až odletěl asi 5 metrů vzduchem. Pak orel opatrně vzal poslední mládě ze země a odletěl směrem k hnízdu. Neji se rychle rozběhl k místu, kam viděl orla posledně nalétávat, zatímco Lee cítil, jak ho něco drží na místě a nenechá se hnout. Shino se o chvíli později podíval do prázdného prostoru a s prsty složenými do pečeti řekl tiše:
„Kai“
A najednou viděl Leeho, obklopeného brouky, aby nemohl utéct, i Nejiho, jak se rozhlíží kolem. Oba uvolnil z genjustsu, povolal brouky zpět a řekl:
„Není čas na vysvětlování, ten orel se vrátí a bude nás chtít dorazit, musíme se rychle dostat dolů.“ Ukázal hrst peří, kterou si posléze dal do kapsy a všichni se rozběhli k okraji plošiny, pronásledováni skřekem vzdáleného opeřence.
Gai stále držel před nosem dalekohled a sledoavl team jak utíká před rozzuřenym ptákem ,strašlivě se jim smál protože byli nuceni běžet celkem dlouhou trat .Děcka doběhla aš k němu s orlem stále v patách "ehmm Matsu odvoláš si to uš prosím ? myslim že uš maj dost " Klon Matsuse oběvil za Gaiem "hmmm ale že ses bavil co ?!" usmála se na něj "no nejhorší to nebylo " team mezi tim zamteně koukal na dvojci "heee? vy ste si váženě mysleli že bych vás nechal pobýhat po lese plnym výbušných lístků ,chytat jehlice a lést po kluzké skále ? jo a abych nezapoměl " koukl na zuřícího orla jak klove shina a leeho střídavě do hlavy "no tohle taky" kývl jeho směrem a zasmál se .Rázem se všichni oběvili na cvičišti kde ráno začínali "děkuju Matsu moc si my pomohla" znovu poděkoval a klon zmizel stjně rychle a nenápadně jako se objevil ,teamu to začalo docházet ,lee se koukl na svoje záda kde nebyl ani škrábanec a zmateně na ně koukal shino jen zašeptal "genjutsu?! kdy jak ničeho jsem si nevšim " Neji jen přikývl "jak už jsem řekl Matsuo-sempai a já uš nakou dobu junini a ona obzvlšt dobrá..." rozhlédl se po okolí "no myslím že pro dnešek už máte dost ale jestli chce nikdo pokračovat není problém klidně si ještě chvíli něco procvičíme"
Celý tým Gai vypadal zničeně, Lee se sotva držel na nohou, Neji měl tváře orosené potem a i Shino měl svěšená ramena a ztěžka dýchal. Vůbec to nevypadalo, že by byli nadšení do nějakého tréninku.
"tak tedy dobrá " pronesl kdyš viděl jak se zatvářili zmoženě "zejtra přesně v 7 zas tady tentokrát přejdem uš na cvičený chary,jutsu atd... a poslední možnost jestli nikdochce muže si se mnou jít zase zaběhat " ušklíbl se a mrkl na Leeho "jinak všim jsem si že se ti v tom moc dobře nechodí " s těmito slovi vytáhl zelený elastycký obleček stejný jako měl on "na pro tebe a jestli chcete pro vás mam taky "koukla na Shina a Nejiho a vytáh další dva
Lee se podíval na oblek a vyhrkly mu slzy, vzal si jej a řekl:
„Gai sensei, já...děkuji vám!!!“
Zato Neji se zatvářil, jako by mu Gai řekl, že příštích pět týdnů bude místo snídaně rozcvička a maraton. Shino se podíval na oblek, pak na Gaie, pak na Leeho, pak na svoje oblečení a prostě zavrtěl hlavou.
Kurenai se probudila.
„Aaaa pěkné ráno.“
zašeptala si a šla zalít kytičky na balkoně, pěkně jí voněli.
„Myslím, že dnes bude pěkný den.“
Vrátila se zpět do pokoje a koukla na hodiny.
„Hmm asi si skočím někam na snídani.“
sotva dořekla už stála ve dveřích a vycházela ven. Došla k obchůdku kde si koupila něco na snídani a vyrazila na náměstí, kde měla sraz s týmem, po cestě jí ale upoutal vlčí mák. Chvíli ho obdivovala a nakonec si jeden utrhla, koukla na hodinky a dala se do běhu, na náměstí doběhla za minutu 7.
„Uff, akorát.“
rozhlédla se, nikde nikdo.
„Hmm, asi si na dochvilnost moc nepotrpí.“
zašeptala si a sedla na lavičku, kde čekala na svůj tým.Holky doběhli na místo o pět minut pozdě a uhnané až to nebylo pěkné Siasca se začala omlouvat
„sensei je nám to moc líto ,potkali jsme po cestě starou babičku a pomáhali jí přes cestu domů s nákupem ,mno a ona nák spadla na Tenten a my jí nemohli dostat ven … takže to chvíli trvalo“
ve skutečnosti ale byli holčiny na nákupech a trošku to s nim přehnali museli jít na dvakrát aby nákup odnosili .Kurenai byla šťastná jaký má obětaví team a ani ve snu jí nenapadlo že by jí lhali ,řekla jim tedy její dnešní plán
„poslouchejte holky ,dneska pujdem daleko za Konohu mám v plánu strávit s vámi nákej čas mimo město … budem tam trénovat a naučíte se přežít … nebojte bude to zábava“ dodala honem když viděla že holky moc nadšeně nekoukají
„ale Sensei .. tak brzo ? já myslela že začneme něčím lehkým“
začala si Siasca stěžovat Tenten jen zakroutila hlavou a divila se co tý holce vadí .
“ale siasco-chan“
ozvala se Hinata
„já myslím že to bude zábava“
nakonec si dali sraz za hodinu u brány a holky se vrátili domů pro věci na delší cestu .
„dobře tak jdeme“
zavelela zvesela Kurenai když přišli k bráně ,Tenten si nesla malí batůžek jen s vybavením a pár hadříky na sebe ,Hinata měla obyčejný batoh s tím samým zato Siasca měla batoh největší a nejnaducanější, víc než vybavení v něm měla oblečení . za pár hodin cesty došli k jezeru kde začali dělat tábor
„dobrá začneme s treningem“
holky dodělali stany a šli ke Kurenai „Siasco ty půjdeš s Tenten támhle na jezero a budete trénovat svojí chakru chůzí po vodě“
holky přikývli a dali se do práce „Hinato ty myslím že ovládání chakry zvládáš budeš trénovat svůj Byakugan ,dám ti jednoduchý úkol do začátku“
mávla rukou na znamení aby šla za ní ,Hinata poslušně přikývla a šla .Nakonec se Kurenai sehla u jedné květiny a utrhla jí
„dobrá pořádně si jí prohlédni ,tahle květina se hodí když bude nikdo mít otevřenou ránu stačí jí přiložit a slouží jako dezinfekce a rána nebude tolik pálit“
„dobrá a co mam dělat“
chtěla vědět Hinata
„tvým úkolem bude nasbírat jich do večera co nejvíc použij na to svůj Byakugan nic jiného“
zaúkolovala Hinatu a vydala se pomáhat holkám v treningu . vše šlo v pořádku ale najednou přiběhla Hinata jako by jí bodly včely do zadnice
„Sensei pojďte se mnou někdo tam je !“ Kurenai se okamžitě vydala za Hinatou která jí dovedla k polomrtvému členovy ANBU
„dobře holky pro dnešek máte volno ,prosím zabalte tábor a vraťte se do Konohy“
vzala ANBU na rameno a zmizela kamsi směrem Konoha .po cestě přemýšlela co tady dělá člen ANBU ale nebyl čas na otázky bylo nejdůležitější ho dostat spět do Konohy kde jim může říct svůj příběh . Za půl hodiny už rozkopávala dveře do kanceláře Hokage
„co to ..“
začal nadávat Kage ale zasek se uprostřed slova když spatřil ANBU za Kurenai okamžitě přiběhl lékařský team ,aniž by je nikdo musel volat,
Kage se zeptal na jedinou věc
„takže je to pravda?“
ANBU jen z posledních sil přikývl a omdlel ,kage svěsil hlavu a dal pokyn aby ho odnesli na ošetřovnu
„dobře že si ho přinesla sem byla to dost důležitá informace … byl totiž na jedné misi.. ahhh hmmm“
ozývalo se místností jak přemýšlel a chodil v kolečku
„dobrá budeme tu mít první misi“
„tak brzo ? dit eště nedělali vůbec nic ani jednu jedinou misi ! sotva začali trénovat !“
namítala Kurenai
„ano to ano ale bude to jen průzkumná mise ,nic by se tam nemělo stát ,navíc tam pošlu dva teami to znamená dva juiny nic jiného momentálně nemam všichni jsou na misi…chjo“
povzdech si kage ,venku už se stmívalo a všechny teami pravděpodobně skončili
„dobrá řeknu jim to hned a zítra začnou ,Kurenai prosím zavolej my sem Matsuo a Asumu“
řekl nakonec a s rozhodnutým tonem v hlase takže Kurenai si rozmyslela všechny námitky a vydala se pro dvojici i když si myslela že je to blbost.
gomen za spoždění ,trošku se to protáhlo a taky to neni upa opravené ... hnal nás čas .... příští díl snad stihnem líp ... =)
tak tadytomu se říká 5 dílů v jednom takhle dlouhej díl sem u série ještě neviděl mno jinak pěkně napsaný, budu se těšit na další díl
Nakrmte mě prosim!
Adopted from Valenth
sup sem rychlo dalsie
lepší je říct 5 událostí v jednom =)
Zařazení - nejdřív Série, teprve potom Spoluautorské, pro příště
oki budu si to pamatovat