Zkoušky lásky 010

Mladý muž úzkostlivě ležel na horké louce a napjatě pozoroval růži, kterou svíral v ruce. Odpolední slunce se mu opíralo do očí a květina, která mu tolik připomínala její tvář, se stáčela za světlem. Celý květ byl tak nádherný ... jako ona...

Přestal pozorovat květinu a převalil se na bok. Zlý život! ... Zřejmě se vše špatné vrací zpátky a on to nemůže nijak ovlivnit. Je to jako přihlouplá kletba, která ho nikdy neopustí. Doopravdy zlý! Kéž by se nikdy nerozhodl pro to, co dělá. Pak by ji nikdy nepotkal, nikdy by...

„Kakashi?“ zaskočil ho známý, starostlivý tón, který ho obtěžoval vždy, když smutnil. Příště si musí dát záležet na tom, kam se schová a kde bude moci přemýšlet.

„Co tu děláš? Už jsi měl být v hale, čeká na tebe Kami.“ Připomněl Gai a posadil se vedle Kakashiho. Chvíli mlčel, ale pak nepatrně naznačil, že už je čas.

„Měl by jsi jít nebo Tsunade přidělí Kanamemu jiného učitele a ty už nebudeš mít žádného studenta ... po tom ... co se stalo Yuki už ani ji nebudeš učit.“ Kakashi zabořil pěst do horké zeminy, na které ležel a zdráhavě upustil růži, kterou stále svíral v dlaních. „A věř mi, že bez nich je to, jako bez přítele. Stále někoho poučuješ, chválíš, učíš ho, je mezi vámi pouto, které je pak těžké zpřetrhat .... vím jaké to je.“
„Dost Gaii!“ vyjel Kakashi, vstal a odešel pryč. On moc dobře ví, jaké to je ztratit svého žáka, teď ji už moc neuvidí, nebude ji učit a ona se stane normální obyvatelkou, jako jsou lidé, kteří neskládají zkoušky. Proč se to stalo?! Když už si konečně uvědomil, že ji miluje, tak moc miluje!

Vyšla jsem z budovy, ve které jsem strávila už příliš dlouhou dobu a teď už jsem se dostala konečně¨pryč. Jenže stále nevím, na co se celou věčnost tak moc těším. Ani si nepamatuji, kde bydlím, a chodím s někým? Už zase ... prázdná vzpomínka, jako vždy! to je k smíchu ...
Kde je můj učitel? Matka říkala, že by měl čekat na hlavním náměstí Konohy. Ale kde je to náměstí, mi neřekla! Musím jít hledat.

I přes to, že neměl náladu v tuto chvíli někoho trénovat, se vydal směrem k hale. Celý rok, co tu Yuki nebyla o ní stále přemýšlel. I když byl s jinými ženami, když pil, každý večer, předtím než šel spát a ráno, když se probouzel ... pokaždé si vzpomněl a pak na ní celý den musel myslet. Kdyby se nevrátila, asi by z toho zešílel ...

„Ach ne ...“ zabočila jsem do úplně neznámé uličky a naproti mně musí zrovna jít ten pán s tím něčím ... podivným na hlavě, který mě obtěžoval v nemocnici. Co po mě kruci chtěl?
Zastavil se! Co mám udělat? Tváří se dost překvapeně, podobně asi jako já ... M-musím jít dál ... Prosmýkla jsem kolem něho, jako by tam ani nestál. V tu chvíli mě chytil za ruku a pokoušel se mě zastavit. Pomalu jsem se otočila a on vzal moje ruce do svých dlaní a lehce je sevřel. Celá jsem se zachvěla. Ach bože, co se stalo?

„Yuki." odmlčel se, napřímil hlavu a znovu se na mě zahleděl. Utrápeně se na mě podíval a vůbec mě nechtěl pustit. Proč to dělá? Provedla jsem mu něco? Už ani nevím ... nepamatuji si to.
Dlouho mě pozoroval a pak udělal nečekaně to samé, co předtím. Objal mě kolem ramen a přitiskl si mě k sobě. Kakashi ... Kakashi ... ozývaly se mi hlavou vzpomínky ... Co se to děje?!

„Ty si mě asi nepamatuješ, ale já tě stále miluji." špitl mi do ucha a pak mě pustil z objetí. Chvíli jsem nehnutě stála, než mi došlo, co se stalo a pak jsem se rozhodla obrátit a utíkat pryč ...

Zastavila jsem za nejbližším rohem a schovala se. On tam stále byl a jeho oči směřovali na místo, kde jsem před chvílí stála. Je dobře, že jsem utekla, ale proč se cítím tak hrozně?

„Yuki?" dotknul se někdo mého ramene, „hledal jsem tě." zasmál se černovlasý muž, s výrazným obočím ... můj učitel, bohužel.
„Já vás taky hledala."
„Pojď, musím ti ukázat, kde bydlíš." řekl nadšeně a já přikývla. Naposledy jsem se poohlédla po Kakashim ... už tam nebyl.

„Kde jste byl tak dlouho sensei?!" vykřikl chlapec, když spatřil svého učitele, jak vchází do haly. Neopovídal, pouze k němu přišel a hodil po něm dřevěnou tyč, která měla posloužit jako zbraň.
„Proč vám to sakra tak dlouho trvalo?" nedal se odbýt a Kakashi po něm střelil nevlídným pohledem.
„Radši buď zticha a připrav se, budeme bojovat!"

Poznámky: promiňte, že to trvalo tak dlouho, ale měla jsem toho moc a nakonec jsem ji napsala krátkou chybí mi nápady .... už se těším, co vymyslí Larty, možná se tu objeví i nějaká novinka