manga_preview
Boruto TBV 07

Elite Six - 33. kapitola - Morituri

Elite Six - 33. kapitola - Morituri

„Myslím, že bychom měli přestat řešit, kdo kde má zařezané bůh ví co nebo, kdo kam komu civěl a jít pomoci těm dvěma. Po téhle zkušenosti musím říci, že sami to nedáme,“ pronesl Revan a hned se rozeběhnul ke svému stálému soupeři a to Madarovi.
Ichigo nechtěl toho vola už ani vidět, protože propouštěl útoky skrz své tělo jako cedník vodu a vrhnul se k Peinovi. Zbytek se rozdělil podle svého uvážení na kombinaci týmových útoků a začal nový a daleko drsnější boj, než dosud byl.

Revan se rozběhl směrem k Madarovi, měl toho chlapa plný zuby a chtěl konečně ukončit jeho existenci, i kdyby za to měl zaplatit svým životem. Po cestě se k němu přidala Aki a Jidus se Sasukem. Jenom na sebe kývli a už útočili na nejstaršího Uchihu. Ten se sice musel vyhnout čtyřem útokům zaráz, ale bylo vidět, že mu to nečiní nejmenší potíže.

K Peinovi se hnal Ichigo s Minatou v závěsu. Ale než se k němu dostali, stál tam Naruto a už na něho mířil rasenganem. Sice tušil, že to na něho asi nebude fungovat, ale zkusit se to přece může. Ale jak tušil, tak se i stalo. Pein jenom ukročil bokem a nechal proletět Naruta kolem. A když letěl kolem, tak ho pro jistotu přišlápnul k zemi. V tom okamžiku rasengan zmizel a Naruto bolestně vydechl. Minata ztuhnula na místě a zhnuseně hleděla na Peina, jak šlape po jejím synovci. Jediný, kdo se nezastavil, byl Ichigo. Hnal se na Peina se stejnou rychlostí a razancí, jako předtím. Byl jak nezastavitelný stroj. Pein jenom přivřel oči, a když už byl Ichigo na dosah, tak najednou odletěl směrem k Sethovi, ani nestačil překvapením vykřiknout.

„To je snad vtip,“ hlesla Morituri, když jako jediná zamířila k Sethovi. „A hodně blbý. Ale co se dá dělat, aspoň ho trochu zaměstnám.“
Vznesla se ještě výš, vytáhla svoje katany a prudce se vrhla na toho démona, či co to bylo. Seth jenom líně zvednul ruku a odehnal jí jako dotěrnou mouchu. Po tomto činu přistála na zemi v dostatečné vzdálenosti a přemýšlela, co dál. Věděla, že na něho sama nemá. A taky věděla, že všichni ostatní mají moc práce.
Najednou uslyšela zvláštní zvuk. Otočila hlavu a uviděla, jak k ní letí něco černého. Ani nevěděla, jak ale došlo jí, že to bude Ichigo. Na nic nečekala. Zapřela se pevně do země a nastavila svou náruč, jelikož nechtěla, aby se ten truhlík zranil. Ještě ho budou potřebovat. Než se nadála, byl u ní. Udeřil do ní takovou silou, až se její nohy zaryly několik centimetrů do země. Přidušeně vykřikla. A slyšela, že ani Ichigo na to nebyl o moc lépe. Oba klesli na zem a vydýchávali onen zážitek.
„Zmetek,“ zavrčel po chvíli Ichigo. „Roztrhnu ho jako hada.“
„Nikam,“ zavrčela stejně Morituri a chytla ho za límec, když se zvedal, aby se vrátil zpátky k Peinovi a řekl mu, co si o něm myslí.
„Co je,“ nechápal.
Morituri jenom prstem ukázala směrem k Sethovi a nechala ho, aby si to přebral sám.
„Aha,“ vydechl nakonec. „To jsi sama?“
„Vidíš tady snad někoho dalšího,“ zeptala se rozzuřeně.
Ichigo pokrčil rameny, stoupnul si a zaměřil svůj zrak na Setha: „Je dost silný.“
„To my taky,“ odvětila s úsměvem a stoupla si vedle něho.
„Ale budeme dost,“ uvažoval. „Je přece z jiného světa.“
Najednou se zarazil a zamyslel. Morituri na něho zvědavě pohlédla. Takhle zamyšleného ho ještě neviděla. Musel přijít na něco opravdu zajímavého nebo důležitého, že ho to takhle vzalo. Otočil svůj pohled na ni a řekl: „To mi přece taky.“
„Co mi přece taky,“ nechápala dívka v černém koženém kabátě a s černými křídly na zádech.
„Taky jsme z jiného světa,“ uvedl.
„A tím taky veškerá podobnost končí,“ ujistila ho.
„To není pravda,“ oponoval.
„Nechápu.“
„Jsme silní,“ vysvětloval Ichigo, když se už vzpamatoval z rány od Peina, která ho odpálkovala až k Morituri, která ho musela chytit do náruče, jinak by srazil i ji. „Možná jsme jediní, kteří na to stačí. Ty jsi démon s obrovskou mocí, nad kterou v tomhle světě není, a i já mám v sobě svého vnitřního démona, když použijeme ty síly, možná se nám to povede.“
„Myslíš, že je to dobrý nápad,“ zeptala se Morituri a dívala se na Setha stojícího pořád u svého brány.
„Máš nějaký jiný,“ zajímal se Ichigo, prokřupal si všechny prsty a ještě pevněji sevřel rukojeť svojí katany.
„Zrovna teď,“ odvětila dívka. „Žádný! Jdeme do toho!“
Na to Ichigo nic neřekl, jenom se na ní usmál. A ona mu úsměv oplatila.
„Byla to čest tě potkat,“ zašeptala tiše, ale věděla, že jí slyší.
„Pro mě taky,“ odpověděl stejně tiše.
Nikdo si jich nevšímal, každý byl ponořený do boje, který vedl o svůj život i život svých blízkých. Nikdo nechtěl prohrát tento boj. Nikdo nechtěl ztratit další ze svých blízkých. Už i tak stála tato bitva moc životů – Satake, Luchia, Kotatko a v neposlední řadě i Rika.
Naposledy přejeli pohledem své přátele a otočili se čelem k nepříteli, který na ně už čekal. Jakoby Seth věděl, že se na něho ti dva chystají. Stál k nim čelem a s pobavením v očích sledoval snažení. Myslel si, že v tomto světě není nic, co by ho mohlo poslat zpátky do jeho světa nebo dokonce zabít. Ale kdo ví, třeba se i v tomto světě najde něco nebo někdo, co je tak čisté a nevinné, že dokáže porazit i to největší zlo, které kdy kráčelo po zemi.
„Připravena,“ zeptal se Ichigo a svůj pohled dál upíral na Setha.
„To asi nikdy,“ usmála se Morituri a sevřela pevněji rukojetě svých dvou katan. „Ale na to není čas. Jdeme na to!“
„Dobrá,“ zavřel Ichigo oči a soustředil se. Ponořil se hluboko do svého nitra a hledal sílu, o které věděl, že tam spí. Hledal a pátral, až jí uviděl. Stočenou do klubíčka v neuvěřitelné hloubce jeho duše, spící a čekající, až bude moci ukázat, co vlastně umí. Pomalu natáhnul ruku a zatřásl s ní, až se zachvěla. Probouzela se, cítil to. Probouzela se s vědomí, že konečně nastal její čas. Čas, kdy může ničit a zabíjet podle libosti. A nikdo a nic jí nezastaví. Teď jí bylo potřeba. Ichigo se na ní usmál a pokynul jí. Otevřel jí své srdce a vpustil jí dovnitř. Už na ni čekal a těšil.
Po jeho pravém boku stála Morituri s rozevřenými černými křídly a se zavřenými oči. I ona se ponořila hluboko do svého nitra a duše. Ale na rozdíl od Ichiga nehledala sílu, ta už jí dávno patřila, hledala něco úplně jiného. Něco, díky čemuž bude úplná, celá. Najednou jí přišlo, že stojí v úplně jiném světě. Ve světě, kde nic není nemožné. Stála v místnosti obklopená spoustou lidí. Některé znala, některé ne, ale nikdo z nich se ani nehnul. Vypadali, jakoby spali. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla Ichiga, který stál pár kroků od ní, a který měl kolem sebe slabou auru síly. Cítila ji i na tu vzdálenost. Pochopila, že on už svou sílu našel a čeká na ni. Pohodila hlavou, rozešla se a míjela všechny, kdo jí stály v cestě. Přešla celou místnost a na jejím konci našla menší pódium a na něm tři křesla. V první chvíli si myslela, že jsou prázdné, ale když přišla blíž, viděla, že v každém někdo sedí. Viděla tři dívky. Stejné jako ona, ale i přesto byla každá jiná. Jedna měla aristokratické vzezření, a ona si pomyslela, že tohle musí být její upíří část. Druhá dívka měla v očích divoký výraz toužící po krvi, to byla její vlkodlačí krev. A poslední dívka měla milý a jiskrný postoj, patřící odnepaměti lidem. A všechny tři upíraly svoje pohledy na ní. Morituri se usmála a natáhla k nim svojí ruku. Jako jeden člověk se dívky pohnuly a dotkly se svými dlaněmi její ruky.
„Nastal čas,“ zašeptaly ty tři a Morituri se k nim přidala.

V tom okamžiku otevřela Morituri oči, jedním plynulým pohybem ze sebe shodila kabát a na její kůži se objevilo zvláštní tetování, které ji pokrývalo od hlavy k patě. Oči jí zčervenaly a dostaly šílený lesk. Křídla na jejích zádech zbělela. I pouhý pohled na ní bolel. Podívala se po Ichigovi a skoro ho nepoznala. Všude kolem něho se línula bílá záře. Stál přímo uprostřed ní a i on se změnil. Oblečení, které měl na sobě, zrudlo, a bylo překryto bílým hollow brněním. Zvednul ruku a sundal si z tváře masku s rudými pruhy. Podíval se žlutými oči na Morituri a usmál se.
„Jdeme na to,“ zeptala se s úsměvem, který nevěštil nic dobrého.
„Že váháš,“ odvětil Ichigo a nasadil si zpátky masku.
V tu chvíli se kolem nich vytvořilo oslnivé bílé světlo, skrz které nebylo možné rozeznat, kdo je jejím vlastníkem.

Revan se prudce otočil, když ucítil tu obrovskou masu síly, která se objevila z ničeho nic. Úplně zapomněl na boj, který vedl s Madarou, a prohledával okolí, až našel, co hledal. Nevěřícně hleděl na dvě zářící postavy, jak zatlačují Setha zpátky do brány a do světa, ze kterého přišel. Přes tu záři, která z těch osob šla, nedokázal určit, kdo jsou. Ale věděl, že jsou dost silní, jinak by se nedokázali postavit někomu takovému.
„Kdo to je,“ uslyšel nevěřící výdech. Nemusel otáčet hlavou, aby poznal, komu patří ten hlas. I sám Madara se divil. I on nevěděl, kdo jsou ti dva. Jejich boj se na chvíli zastavil, aby mohli shlédnout boj, který už nikdy neuvidí. Boj vyrovnaných sil.
„Ta síla,“ zašeptala Jidus, když přistoupila k Revanovi. Podívala se na něho a zeptala se: „Kdo myslíš, že to je?“
„Nevím,“ zakroutil hlavou Revan.
„Někdo hodně silný,“ ozvala se Aki.
Revan se na ní prudce otočil a řekl: „Ty přece musíš vědět, kdo to je. S tvou silou!“
Aki jen zakroutila hlavou: „Nevím. Jsou mimo mou schopnost.“

Ani Pein nebyl schopen odtrhnout pohled, od toho zvláštního světla, které oslňovalo, ale zároveň uklidňovalo duši. Sundal nohu z Naruta, který zůstal ležet, upíraje zrak do světa, a udělal několik kroků směrem k němu. Fascinovaně zíral na dvě postavy, které dokázal rozeznat v tom světle. Nevěděl, kdo to je, ani jak se tam vzali. Viděl jenom temné obrysy, ale co věděl, bylo to, že ti dva jsou opravdu silní. Netušil, zda by jeho techniky měli na ně vůbec nějaký účinek.

I lidé a ninjové v Konoze ustali ve svých povinnostech a dívali se do toho světla. Fascinově se dívali a nevěřili. Cítili ve vzduchu tolik síly a odhodlání. Tolik snad obyčejný člověk v sobě nemá. To by ovšem znamenalo, že ti dva v tom světle nebudou lidé, ale nějaké stvůry, které ovšem stojí na jejich straně.
Tsunade, která zrovna stála v tu chvíli u lůžka Itachiho a snažila se mu zachránit oči, zašeptala: „Proboha, co se to děje?“
„Vypadá to, že se konečně někdo naštval,“ zašklebil se Itachi trochu bolestně a se zavřenými oči se díval směrem, odkud cítil tu záři. Ležel sice na lůžku, ale i tak byl myslí na bojišti. Cítil a viděl.
„Co tím myslíš,“ nechápala Pátá.
„Jen ti, kteří pochází z jiného světa,“ odvětil tiše. „a ti jenž dokážou odvrátit od sebe Smrt, dokážou porazit i to největší zlo.“
„O čem to sakra mluvíš,“ zavrčela Tsunade nebezpečně a kdyby jí Itachi znal trochu lépe, věděl by, že před tímto hlasem se třese celá Konoha.
„Možná později,“ řekl a znovu si lehl. Ale na jeho tváři hrál mírný úsměv, jakoby tušil, jak to celé dopadne.

Najednou si museli všichni přikrýt oči, jelikož z míst, kde stál Seth se svou bránou do svého světa, se rozlila zvláštní záře, která všechny v okolí oslepila. Nejprve přišla záře a pak tlaková vlna, která srazila všechny na kolena, jakoby žádala projevení té nejvyšší úcty. Každý se snažil udržet se buď na nohou, nebo aspoň na místě, aby ho to neodfouknulo někam daleko. Jak záře a tlak přišly tak i náhle odešly.
„Co to hernajs mělo znamenat,“ prskal Naruto písek z pusy, jelikož jí nestačil zavřít, než přišla vlna vzduchu a prachu.
„Nevím,“ odpověděl Revan a zvedl se ze země, aby se podíval, co se vlastně stalo. Rozhlížel se kolem sebe a hledal zdroj toho všeho. Ať už Setha nebo někoho z těch dvou, kteří se mu odvážili postavit. Chtěl vědět, kdo by natolik silný, aby měřil síly s takovým nepřítelem.
Jidus se rozhlížela kolem sebe a hledala jednu osobu, kterou už dlouho neviděla. Rozhlížela se a nenacházela: „Neviděl někdo z vás Morituri?“
„Nebo Ichiga,“ přidala se Minata.
Najednou jakoby všechno zapadlo na své místo, jako obrovská skládačka. Všichni se po sobě dívali a nikdo se neodvážil to nahlas vyslovit.
„Myslíte,“ řekla Jidus.
„Vypadá to tak,“ odvětila Aki.
Revan nic neříkal, díval se na obrovskou bránu, která pořád stála tam, kde před tím, ale teď vypadala nějak jinak. Byla zavřená a její vrata byly spoutány řetězy. Brána byla znovu zapečetěna.
„To není možné,“ nesl se bojištěm naštvaný křik Madary, když shledal, že svůj plán asi nedotáhne dokonce. „Jak mohli mít tolik síly?“
„Spíš by mě zajímalo, kde jsou,“ ozval se Sasuke.
Jidus zavřela oči, soustředila se a snažila se najít duchovní sílu, která by patřila Ichigovi. Hledala. Pátrala. Ale nic nenašla. Proto otevřela oči, ve kterých se jí objevily slzy, a směrem k ostatním pronesla: „Necítím Ichiga. Jakoby tady nikdy nebyl.“
„A co Morituri,“ optal se Revan ztěžka. Tušil, jakou dostane odpověď, ale i přesto ji nechtěl slyšet. Měl z ní strach. Nechtěl přijít o další dva ze svých přátel. Už v tomto boji viděl umírat příliš lidí, která znal a měl rád.
„Ne,“ odpověděl Dave, který se vynořil společně s Gabrielem a Mefistem, bůh ví odkud. „Ani její přítomnost není zde.“
„Co jsi to řekl,“ nechápala, jak to myslel, Minata. „Přítomnost není zde?“
„Jsou tam, kam za ními nemůžeme,“ odvětil tiše. „Je to jejich boj. Ne náš.“
Všichni, kdo bojovali na straně dobra, jestli se to tak dá říct, se podívali na obrovskou bránu s řetězy a v duchu prosili svoje bohy, aby jim vrátil jejich dva přátele, kteří možná položili svoje životy, aby ostatní mohli žít.
Jejich modlitby přerušil, až smích rozléhající se celým bojištěm. Smích, který nepřinášel nic dobrého pro ně, ani pro nikoho dalšího. Byl to šílený smích, šíleného člověka.

to be continue ..... Laughing out loud

Poznámky: 

jelikož už jsem kolem toho všichni chodili, jak kolem horký kaše, tak jsem se rozhodla poslat Setha na hoooooooodně dlouhý odpočínek Laughing out loud
a musím se přiznat, že jsem si tuhle část celkem monopolizovala, a doufám, že se na mě nikdo nebude zlobit, když jsem to napsala, jak jsem to napsala Laughing out loud

4.75
Průměr: 4.8 (12 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele mišule
Vložil mišule, Čt, 2010-06-17 19:52 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 1732 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

moc povedené jen tak dál

Obrázek uživatele hinata-sempai
Vložil hinata-sempai, Ne, 2009-03-29 18:24 | Ninja už: 5904 dní, Příspěvků: 790 | Autor je: Prostý občan

nn je to fakt sughoi! Moc se ti to povedlo! Smiling Upřímně už jsem Setha měla plný zuby! xD Ale ty s tím Ichigem, jak jste zmizeli...! Už jsem se lekla, co se s vámi stalo! Laughing out loud Ale už ted se těším jak to Karlos objasní! Smiling