Real Word- 8

Celá parta lidí stála před velkým domem postaveným ještě ve Victoriánském slohu. Tenhle typ stavby nebyl typický pro tuto oblast, ale vyzařovala z něj jistá tajemnost a kousek historie. Sakura otevřela bílou branku a šla po kamenné cestě dál až ke dveřím. Nahmatala zvonek a jemně ho stiskla. Mezitím se za ní objevil i zbytek lidí, který se zpozdil, protože obdivovali krásnou rozkvetlou zahradu.
„Prosím?“ ozvalo se ze mikrofonu, který se nacházel nad zvonkem.
„Dobrý den, paní Atsushi. Tady Haruno Sakura a další kamarádi Chiky. Přišli jsme se podívat jak se jí daří,“ odpověděla růžovláska.
„Jistě, to je skvělé, Chika vás ráda uvidí. Hned vám přijdu otevřít,“ řekla mile Chiky mamka.
Sakura se otočila na zbytek kamarádů a usmála se. Úsměv jí byl opětovaný.
„Jsme u Chiky doma“ šeptla Hinata nadšeně a pozorovala velké, bíle dveře, co se pomalu otvíraly.
„Ahoj. Páni, je vás hodně, ale pojďte dál. Chiky pokoj je nahoře po schodech, hned první dveře, ale to asi Miya a Sakura ví,“ objevila se v nich žena velmi podobná Chice, tedy barvou vlasů určitě.
Všichni se na ni usmáli a vkročili do prostorné chodby. Tam si zuli boty a pověsili mikiny na dřevěný věšák. Sasuke se rozhlédl po domě. Pomyslel si, že Chika si žije asi docela dobře, když bydlí v takovém hezkém, upraveném domě. Pak začali pomalu stoupat po schodech, které se při každém kroku rozvrzaly. Ne, jako staré schody, ale tak příjemně až pohodově. Miya přejížděla rukou po zábradlí, jak pomalu šla, když tu na ní ucítila zvláštní pocit. Pohlédla na ni a tam spatřila jinou ruku, co se jí dotýkala. Věděla komu patřila a tak se jí malinko zatočila hlava.
„P-promiň,“ vykoktal ze sebe Neji a když ze zadu uslyšel pokřiky, ať jde, konečně se probral a vyrazil kupředu.
Byli nahoře. Sakura uchytila kliku a stačila jí směrem dolů. Dveře se otevřeli a všichni se nahrnuli do pokoje. První, na co ji padl zrak, byly fotbalové plakáty, co vysely po stěnách pokoje.
„Ahoj. Co tu děláte?“ pozdravila je osoba, co ležela na posteli s notebookem v klíně a nohou podepřenou tunou polštářů.
„To už tě ani nemůžeme přijít navštívit ve tvém osudovém okamžiku, kdy se nacházíš na sklonku života a rozveselit tě?“ pronesla Miya dramaticky, až Chika chytla záchvat smíchu.
„Nemůžete, ale pro tentokrát je vám odpuštěno,“ uchechtala se.
Pak si prohlédla všechny, co za ní přišli. Myia, Sakura, Hinata, Sasuke, Neji, Naruto a dokonce i Shikamaru se přemohl, ale že by se zrovna bavil, to se říct nedalo. Mezitím se všichni nahrnuli na místa kde se dalo sedět, takže postel byla zavalená skoro všemi, teda až na Sasukeho a Shikamara, kteří postávali v rohu.
„A abych nezapomněla, tady máš batoh,“ položila Hinata látkovou věc do rohu pokoje.
Chika jí to oplatila milým úsměv.
„Hmm… a kdy půjdeš do školy?“ zeptal se inteligentně Naruto, který očekával, že se Chika hodlá ze školy vykroutit, jako by to udělal on.
„To je otázka. Samozřejmě, že už zítra půjdu, ale o berlích. Mamka mě nenechá doma ležet,“ vysvětlila mu Chika s trochu posmutnělým výrazem.
„Hele, lidi, už jste slyšeli, že zítra přijedou ti výměnní studenti?“ najednou se pokojem rozezněl Shikamarům hlas, což ostatní docela překvapilo.
A tak začali lovit v paměti, až si každý vybavil den, kdy jim o tom Kakashi-sensei něco říkal. Pár šťastných studentů se mělo za odměnu z nějakých soutěží zúčastnit výměných pobytů se spřízněnou školou až z druhého konce státu. Pak také mumlal něco v tom smyslu, že se budou muset někde ubytovat, ale to už lidi neposlouchali a ani mu přes tu jeho roušku, co mu věčně zakrývá obličej, nebylo rozumět. Jako obvykle. Ale nevěděli, že to bude už zítra.
„Už zítra? To bude zase celá škola vzhůru nohama,“ poznamenal věcně Sasuke a ostatní kývli hlavou na souhlas.

Po jedné hodině strávené s Chikou se zase všichni odebrali domů. Pomalu kráčeli po chodníku. Naruto zrovna vyprávěl nějaký vtip, který se zdál vtipný asi tak jen jemu a Hinatě, které se ty jeho fórky líbily. Už se začalo stmívat a zářivky lamp se pomalu rozsvěcovaly, aby poskytli chodcům potřebné světlo. Když dorazili ke křižovatce, kde se jejich cesty rozdělovaly, rozloučili se a každý šel svou cestou.

Naruto, Sasuke a Neji kráčeli mlčky vedle sebe. Ani jeden z nich se nesnažil promluvit, protože měli vlastní starosti. Naruto uvažoval jestli je jeho takzvaná láska k Sakuře upřímná, protože pokud se mu jen líbí, tak to pro něj nemělo zas takovou cenu. Ale Hinata, ta je milá, hodná holka, co se dokonce směje jeho vtipům. Začínala se mu čím dál tím víc líbit, ale pořád si to nechtěl plně připustit.
„Kluci, mám takový dotaz…,“ prohnal se Nejiho hlas tmou.
Naruto a Sasuke na něj upřeli své pohledy a čekali, co z něho vypadne, protože zněl docela vážně.
„Myslíte… totiž… měl bych Miyu někam pozvat?“ vyklopil to ze sebe nakonec jedním dechem.
Jeho kamarádi na něj začali překvapeně zírat.
„Miyu, tu Miyu? Vždyť tě nazvala už několikrát pitomým, panovačným a povýšeným blbcem,“ nechápal Naruto.
Neji sklopil hlavu. To byla sice pravda, ale když si tak vybavil Myiin pohled při tom volejbalovém zápase, tak o jejích slovech začal pochybovat.
Sasuke nakonec strčil do Naruta ramenem, aby naznačil, že tohle opravdu není cesta, jak Nejimu pomoct, ale jak ho spíš zdeptat.
„Já myslím, že bys měl,“ nakonec ho Sasuke podpořil.
Hnědovlasý Hyuuga mu to oplatil vděčným pohledem a přikývl.

„Takže žáci, jak jistě víte, dnes k nám do třídy přijdou ti výměnní studenti,“ rozhlédl se Kakashi po třídě.
Spatřil jen bandu, podle něj idiotů, co se znuděně váleli po lavicích nebo koukali z okna. Jen jemu nevěnovali žádnou pozornost.
„Doufám, že budou alespoň hezký,“ pronesla Ino, která si právě dolakovala svoje nehty na fosforově růžovo.
Sensei se jen praštil do hlavy učebnicí, co právě držel v ruce, když tu uslyšel zvláštní zvuk, který se ozýval ze zadní lavice. Bylo to Shikamarovo chrápání. Celou třídou se rozezněl smích žáků.
„Co si o nás pomyslí,“ šeptnul Kakashi a zakroutil hlavou.
Najednou se ozvalo zaťukání a celá třída zmlkla.