Tajemství rudé růže

Je to už pět měsíců co spolu Kiba s Temari chodí.
Gaara ani Kankurou z toho nebyli moc nadšení, ale hlavní bylo, že jejich sestra byla šťastná. Záleželo jim na ní, koneckonců byla jejich jediná sestra, kterou milovali a dali by za ní i život.
Oběma to spolu moc slušelo a tak vidět je procházet se ulicemi, držící se za ruce nebylo nic až tak neobvyklého. Každou chvíli co mohli, strávili spolu. Lidé je rádi viděli pohromadě, protože jim vždy přinesli dobrou náladu.
Pořád byli veselí, smáli se, bylo na nich vidět že se milují.

Jednoho krásného večera šli na procházku s Akamarem. Zastavily se na louce okolo byl les a o kousek dál byl potůček s křišťálově jasnou vodou.
Seděli v trávě a dívali se na hvězdy, nepotřebovali mluvit, rozuměli si i beze slov. Akamaru kolem nich pobíhal a ti dva se k sobě tulili, možná by došli i dál než je jen tulení, kdyby je nevyrušil Kotetsu a oznámil jim že mají přijít za Tsunade.
Zvedli se a šli k budově Hokage. Před pracovnou se zastavili, zaklepali, chvíli počkali a potom vešli. V pracovně už čekaly Rock Lee, Neji, Kankurou a Gaara.
Tsunade je přejela pohledem a začala sdělovat misi.
„Ninjové z Kamenné ukradli důležité dokumenty a vašim úkolem je aby jste je získali zpět! Musíte si, ale dát pozor, je jich mnoho a někde mají posily. No zatím jich je taky šest.“
Na moment se odmlčela, aby nabrala dech a dala se do dalšího vyprávění.
„Bylo lepší kdyby jste je chytili co nejrychleji a dostali je od sebe co nejdál.“
Zakončila a natáhla se pro poloprázdnou láhev saké, všech šest jenom přikývlo a odešli z její kanceláře. Než se šli připravit, tak Kiba políbil Temari a odešel společně s Leem a Nejim. Temari se šla nachystat společně s bratry.
Asi po dvaceti minutách se všichni sešli před bránou Konohy a vyrazili.
Museli si pospíšit a chytit je dokud se nespojí s jejich posilami.
Neustále zrychlovali, zvlášť Kiba s Temari, chtěli mít tu misi z krku a být zase spolu.
Po dlouhé době se dostali tam, kam se dostat chtěli. Zastavili se, aby si ujasnili plán. Dva si vezmou na starost Lee s Gaarou, dva Kankurou s Nejim a dva Kiba s Temari a s Akamarem.
Mysleli si, že jsou ještě daleko od posil. Taky to tak vypadalo kdyby byly u nich, určitě by se ukázali. Nevěděli, že pár ninjů z Kamenné bylo za nimi a sledovali je.
Ninjové z Listové a Písečné zahlédli svůj cíl, vypadalo to že mají pauzu, ale najednou se dva rozběhli napravo a dva nalevo. Nalevo utíkal Lee s Gaarou a napravo Kankurou s Nejim. Ale nevěděli, že dalších devět honilo je.
Temari s Kibou tam zůstali. Nic netušili. Najednou bylo ticho. Nezdálo se jim to, ale když zjistili, že je nachytali, bylo již pozdě. Byli dokonale obklíčení.
Až teď jim došlo, že jsou na místě kde měli posily. Nevypadalo to pro ně dobře.
„Temari, ať se stane cokoliv, chci aby si věděla že tě miluji a nikdy milovat nepřestanu,“ zašeptal těsně před začátkem útoku Kiba a usmál se.
Strhl se boj.
Oba odráželi útoky a pár ninjů padlo, ale nepřátel neubývalo, ninjové z Kamenné jednoznačně vyhrávali.
Snažili se držet spolu, aby byli silnější, ale po chvíli je od sebe rozdělili.
Kiba si vedl docela dobře. Horší to bylo s Temari. Přece jenom je dobrá na boj na dálku a tihle byli nebezpečně blízko. Dalo by se říct, že je nahraná. Vějíř jí byl prakticky na nic. Boj na blízko nebyla její specialita. Pár jutsu zvládala, ale na soupeře to nemělo žádný účinek. Bylo jich na ní moc.
Letělo na ni osm kunaiů a jen taktak uhnula, hned na to na ni začali útočit další dva. Jen se vyhýbala útokům. Netušila že zatím co se věnuje těm dvěma, tak za ní stojí třetí a čeká až bude mít vhodnou příležitost jí zabít.
,Ano teď!‘ pomyslel si v duchu a chtěl jí zezadu probodnout katanou.
„Za tebou!!!“ zakřičel Kiba.
Temari se otočila za hlasem, ale ruce s sečnou zbraní již nedokázala zastavit. Ledové ostří se obarvilo její krví.
Ninja jako by to dělal již milionkrát, vytáhl katanu a rychle zmizel. Ostatní běželi za ním, z čehož bylo patrné, že je jejich vůdce.
Kiba tomu nemohl uvěřit, poprvé v životě doufal, že je v genjutsu, ale byla to pravda.
Temari umírala.
Upadla na zem, která se v zápětí obarvila na rudou.
Akamaru ihned běžel k ní a Kiba, když si uvědomil, že je to tvrdá realita se ke svému psímu příteli připojil.
Klekl si a vzal jí do náruče.
„Ne,Temari! Neumírej! To mi nesmíš udělat!“ na její tvář spadla Kibova slza.
„Miluji tě, tak nebreč,“ políbila ho a pokusila se o náznak úsměvu.
„Prosím tě nemluv. Musíš se šetřit!“ zaprosil s nadějí v hlase.
„P-proč mi to ří-říkáš kd-když sám víš že-že to nemá-má cen-nu kdy-když um-m-mírám,“ pomalu bledla a její tělo chladlo.
„Ne, Temari poslouchej mě! Ty budeš žít, rozumíš! Musíš..“ začal plakat.
Pohladila ho po tváři usmála se.
„Milu-luji tě lá-lásko,“ zašeptala a naposledy vydechla.
„Temari, né!“ žalostně křičel, ale zbytečně.
Temari ho už neslyšela, nemohla.
Ostatní tam přiběhli, avšak až moc pozdě jen viděli jak Kiba svírá mrtvé zkrvavělé tělo blondýnky. Nevěděli co se stalo, ale jejich smutek byl nezměrný.
Po dvou dnech měla v Konoze pohřeb.
Bylo na něm mnoho lidí. Každý položil na její hrob bílou růži.
Kromě tří osob. Kiba jí dal rudou, Gaara růžovou a Kankurou žlutou.
Začalo pršet.
„Tak i nebe pláče,“ zašeptal Kiba a nastavil svou tvář ledovým kapkám deště.
Kankurou k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno.
„Navždy zůstane s námi. Zůstala v našich srdcích ať už někomu málo nebo hodně,“ řekl Gaara a pomalým krokem odcházel.
Kankurou se k němu po chvíli připojil.
Kiba tam ještě dlouho stál. Ledové kapky z něj smývali úzkost a žal, ale on jí dál miloval a nikdy ani nepřestal.
Každý den jí chodil dávat na hrob rudé růže. Věděl, že je to ona, která na něj dává pozor. Stala se jeho andělem strážným a jednou se určitě znovu setkají.
„Miluji tě a vždycky budu,“ zašeptal a s těmito slovy na rtech odešel od jejího hrobu.