Obecné

Od malička spolu vyrastali.
Jeden vedľa druhého sa smiali.
Ako sa spoznávali, boli najväčší rivali.
Zároveň však dobrí priatelia, skoro ako bratia, z nich boli.
Jeden pre druhého prekážkou sa stali.
Stále jeden druhého predbehnúť sa snažili.
Silneli v dúfaní, že každý bude silnejší, ako ten druhý. Puto medzi nimi rýchlo silnelo. Prerástlo v úplnú dôveru. Bolo ako najhrubšia niť.

Jeden druhému si oporou boli,
vo všetkom si pomáhali.
Navzájom sa podporovali
aj spovedali.
Vyzeralo to, že puto pretrvá večne,

[size=20][center]Tento širý kraj je domovem
skály, jež konec dala osudu

Zastavím se a vydýchám se, už nejsem, co jsem bývala. Otřu si zpocené čelo a zastrčím pramen šedých vlasů za ucho. Připravím se na další bolest a pokračuju dál. Ty moje nohy, ty mě už moc daleko nedonesou – tak leda do hrobu. Ušklíbnu se, když si uvědomím, že přesně tam jdu – k památníku padlých. Tu bitvu, už hodně dlouho zpátky, jsme sice vyhráli, ale cena za vítězství byla příliš drahá. Pořád je.

Druhá zkouška započala hned následující den brzy po ránu, tak tak se stihlo slunko vyhoupnout nad obzor. Můj zrak se ještě nestihl zcela zotavit, stále mi ve výhledu tu a tam překážel tmavý stín, ale i přesto neušlo mé pozornosti dění opodál, Skupinka několika výrostků si krátila dlouhou chvíli, dobíráním si o dost slabší dívky.
"Hej, ty blbá náno, co tu vůbec pohledáváš?!" pořvávali a posílali si jí jako horkou bramboru mezi sebou, dívka nápor psychycky neunesla a rozplakala se.
"A hele, ono to bulí." zaznělo posměšně sborem.

Cŕŕn.
Minato sa prebudil na zvonenie zvončeka. Vstal a došiel ku dverám. Otvoril ich a za nimi čakal Kakashi.
"Bré ránko sensei," pozdravil ho Kakashi.
"Dobré," odzdravil Minato. "Poď dalej," povedal mu a Kakashi vošiel dnu.
Vošli do kuchyne. Minato dal postaviť vodu na čaj. Sadli si za stôl a Kakashi hneď vyhŕkol.
"Kedy budeme mať nejakú misiu?"
Minato si pomyslel: "Chceš jednu? Dostaneš ju."
"Mal by som pre teba nejakú," povedal mu.

Kakashi nastražil uši a počúval.
"Je to misia typu C no môže sa zmeniť na B," odpovedal mu Minato.

Vietor, oheň, voda, blesk, zem. Priemerný ninja môže ovládať jeden element. Snaživejší može ovládať dva. Elitný už ovláda tri. Zatiaľ nebola zmienka o tom žeby ninja ovládal všetkých päť. Zatiaľ. Toto slovo treba zdôrazniť.
No svet zrodil legendu.

Je mi těžko, nemohu myslet,
Jelikož bolí to víc než bych chtěl.
Je bolestivé tvůj stín jen míjet
Aniž bych touhy tvého srdce zřel.

Proč vzdaluješ se, proč právě nyní?
Po všech těch letech co po boku jsem ti stál…
Čím jsme my, tví přátelé, vinni,
Že bez ohlédnutí ty kráčíš dál?

Hodně už toho máme za sebou,
Hodně trpkostí jsme překonali.
Věřím, že i tu nenávist tvou prokletou
My bychom společně zatratili.

[font=Georgia]Jen dej nám šanci dokázat ti,

Dnes jsi mi položil tu nejzvláštnější otázku ze všech.

Mezitím v realném čase

Bylo už ráno, Riki se probudil, proběhl byt a hledal Naruta. Nikde ho však nemohl najít. Tak se rozhodl vzbudit mámu.
„Mamíí, nemůžu najít tátu nevíš kde je?“ zeptal se Maii a zatřásl s ní trošku.

Hinata začala nervově kopat do stromu. Kiba a Shino k tomu jen překvapeně přihlíželi. Nikdy neviděli Hinatu tak naštvanou. Hinata k tomu měla svoje důvody. Hiashi se dnes tak rozčílil, že se vrátila z mise o měsíc dřív, a tak prej nesmí nevlézt do baráku, než uplyne měsíc. Už na zemi měla rozdělaný spacák.

„Umn… Hinato? Opravdu nechceš spát u nás?“ zeptal se vystrašeně Kiba.

Narutova sestra 16 - Odhalenie

Keď došli do Ichiraku, hneď si všetci objednali. O pár minút už mali ramen na stole.
„Dobrú chuť, mládež!“ poprial im Teuchi a zasmial sa.
„Mňam!“ vykríkli naraz Naruto a Kiba a s chuťou sa pustili do jedla.
Objednávali si jednu misu za druhou a keď už boli dosýta najedený, zaplatili. Hneď, ako vyšli von, Kiba si nechutne odgrgol.
„Prasa...“ zamrmlala Nana, aj keď už bola na takéto veci v Akatsuki zvyknutá.

Nano se ponořila do mysli, v níž se jí zjevil záblesk.
Stála v tmavé chodbě. Jít kupředu jí bránila klec před sebou. Najednou se ale rozevřela. Cestu měla volnou a v dáli spatřila jí již dobře známou postavu.
Mám jít dál? Nezavře se brána? Nebude to chyba? Ptala se dívka sama sebe.
Opět se vrátila myslí do lázní. Se stále zakloněnou hlavou již pozorovala nebe.
Ani si to neuvědomila a uplynulo něco přes deset minut. Stále tam seděla. Tentokrát zvedla hlavu a zadívala se nepřítomně na hladinu vody.

Naruto nakoupil vše co chtěl a vracel se do svého bytu, když mu do cesty skočila anbu.
„Hokage-sama s Vámi chce mluvit, máte se okamžitě dostavit.” řekla a hned zmizela v obláčku kouře.
„Co mi tak může chtít?“ řekl si sám pro sebe. Rozběhl se směrem k Hokage a cestou přemýšlel, co bude dělat, když se vrátil do Konohy. Doběhl ke kanceláři Hokage, chvilku uvažoval, že tam vtrhne jako za starých dob, ale radši zaklepal. Vešel dovnitř, v kanceláři byla Tsunade a Kakashi.

[hide=Než začnete číst]

[center][b][i]Iloně Mazourkové,

,,Naruto, pomůžeš mi?“ zavolala na mě z kuchyně.
,,Už jdu“. Když jsem přišel, viděl jsem ji u kuchyňské linky s lopatkou a smetáčkem a na zemi vysypanou rýži.
,,Chtěla jsem to zamést, ale už se neohnu“ řekla mi s úsměvem. Jen jsem se na ni podíval, zasmál se a uklidil to. V poslední době jsem dělal hodně domácích prací, Yoko byla už v devátém měsíci, takže se její pohyblivost snížila na chůzi a sprchování.

Ráno se probral kolem deváté, vyskočil z postele a šel provést raní hygienu. Potom se rozhodl, že si zajde na rámen do Ichiraku.
Došel k Ichiraku a objednal si čtyři rámeny. Když je dojedl, tak zaplatil a vydal se na cvičište.
Jakmile tam došel, vytáhl svitek a dopsal co včera nezvládl. Potom začal s tréninkem oné nové techniky za pomoci klonů.
Trénoval asi čtyři hodiny, ale vůbec se mu nedařilo. Zrušil klony, lehnul si do trávy a odpočíval dokud neusnul.

Jaden šel s Nami vepředu.
Něco si povídali a Nami se zrovna rozesmála.
Feudální pán je sledoval skrze záclony na svém nosítku.
„Ti dva si nějak rozumí…“ rozhrnul záclonku a naklonil se k Nano.
„Ano to víte … mají se ´hodně rádi´, jestli víte, co tím myslím…“ odvětila dívka.
Pán se pousmál a narovnal se.
„Možná by se ale měli alespoň soustředit. Nevypadají moc ostražitě.“ Řekl a sklesle se pousmál.
„Proč myslíte? Oni i přes to dávají dobrý pozor,“ usmála se na něj Nano.

Naruto stál na hlavě Třetího hokage a shlížel na Konohu.

-Je to možná naposled co ji vidím, co ji slyším, co ji cítím-[left]

Zdravím! Ak ste si prečítali nadpis, iste viete, o čom bude nasledujúci text. A ak nie, tak použijem CTRL + C a následne CTRL + V a opäť vám to zopakujem. Text bude o tom, Ako sa stať Kagem.

Kiba neklidně ležel na posteli a nemohl usnout. Celé odpoledne, večer i noc strávil přemýšlením o tom, odkud ho může ta malá brunetka znát. Říkal si, že někoho takového by si pamatoval. Byla děsně … otravná! Už chytám Shikamarovy způsoby,usmál se pro sebe. Ale stejně se nemohl odtrhnout od hloubání o ní a o té divné modré věci, která ji poslouchala víc než Akamaru jeho, až do té doby, než unavený pozdě v noci usnul.