Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 28 - Lázně

Nano se ponořila do mysli, v níž se jí zjevil záblesk.
Stála v tmavé chodbě. Jít kupředu jí bránila klec před sebou. Najednou se ale rozevřela. Cestu měla volnou a v dáli spatřila jí již dobře známou postavu.
Mám jít dál? Nezavře se brána? Nebude to chyba? Ptala se dívka sama sebe.
Opět se vrátila myslí do lázní. Se stále zakloněnou hlavou již pozorovala nebe.
Ani si to neuvědomila a uplynulo něco přes deset minut. Stále tam seděla. Tentokrát zvedla hlavu a zadívala se nepřítomně na hladinu vody.

Jaden s Nami leželi kousek vedle sebe a relaxovali.
„To jsem zvědavej, jak to dopadne tentokrát,“ prohodil Jaden.
„Co je ti do toho?! To je jejich život a ne představení v divadle!“ Zadívala se na něj káravě Nami.
„Jé, snad sem toho tolik neřekl, ne?“ Ohradil se Jaden.
Nami si povzdechla, založila si ruce za hlavu a uvolněně vydechla.
Jaden zvedl hlavu, podepřel si jí dlaní a zadíval se na ní.
Nami pootevřela oči a otočila hlavu na něj.
„Co je?“ Usmála se, když si všimla jeho pohledu.
„Nic. Jenom si říkám, jakou máš hezkou postavu,“ řekl Jaden a zazubil se.
„Hele hele!“ zazubila se Nami a chrcla na něj vodu.
Jaden se zasmál.
„Hele, a umíš žabku?“ Řekl najednou s otazníkem ve tváři.
„Žabku? Co to má bejt?“ Vytáhla obočí nechápavě Nami.
„No přece...,“ řekl Jaden, sevřel dlaň v pěst, ale nechal v ní trochu místa a ponořil jí do vody.
„…tohle.“ Řekl, zmačkl pěst a vyprskl z ní proud vody Nami do obličeje.
„Ty!“ Zatvářila se vesele a vražedně Nami a vrhla se mu kolem krku.
Chvíli se tam topili, až jí nakonec Jaden sevřel kolem pasu a přimáčkl k sobě.
„Vzdávám se-už nemůžu-je mi hrozný vedro!“ Řekla mezi nádechy a smíchem Nami.
„Muhahá, a jsi má!“ Pousmál se spiklenecky Jaden a políbil jí na krk.
Nami se zachvěla pod jeho polibkem. Milovala, když byl u ní tak blízko.

Nano zvedla po chvíli pohled a zahleděla se na Hira. Seděl opřený o okraj lázní se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima.
/Nemůžu tam jen tak jít…to je takový blbý… co mám dělat?“ Zamyslela se.
Dala ruku ve znamení a zmizela. Potichu se zjevila těsně vedle Hira. Naklonila se k němu a zašeptala mu do ucha: „Příjemná relaxace co?“
Hiro sebou trhl.
„Tohle mi nedělej!“ Řekl zadýchaně a zasmál se.
Nano se tajemně usmála.
„Nebo co?“ Stříkla na něj vodu a oddálila se kousek.
„Nebo uvidíš!“ Řekl Hiro a chrl jí vodu do obličeje.
„Áh, to si slízneš!“ Máchla rukou a poslala na něj slušnou dávku vody. Potopila se a pod hladinou vody plava pryč.
/Csss…/ usmála se pro sebe škodolibě když se vynořila někde v rohu na druhém konci.

Jaden zrovna chtěl vtisknout Nami další polibek na rameno, když se asi 6 metrů od nich vynořila najednou Nano.
Nami odskočila od Jadena a zajela pod vodu.
To nemyslí vážně! Je jako Naruto! Zatvářil se sklesle Jaden, směrem k Nano.
„Ehem ehemm…,“ odkašlal si.
„Jé, ehm, sorry…netušila jsem že jste-“ jenže nestihla to rozpačitá dívka dokončit jelikož na ní dopadla voda. Stejně tak i Jaden a Nami schytali dávku vody.
„A máš to!“ Zakřenil se Hiro, co stál teď za Nano.
„Máte 5 vteřin…!“ Řekl vražedně Jaden.
„Ups…,“ řekl si Hiro, když mu to došlo.
„Je hé…sorry Jadene, Nami,“ řekla omluvně a okamžitě se vypařila pryč.

„Uff…to bylo o fous….“
„To jo…ti dva si nedají pokoj ani jednou!“ Řekl Hiro a zasmál se.
Nano se usmála. Máchla rukou a znovu na něj chrstla vodu.
„Tak to máš za to,“ oprášila si o sebe ruce a škodolibě se zatvářila.
„Nevadí…za to mi to stálo,“ řekl Hiro a spiklenecky se pousmál.
Nano se na něj nechápavě podívala a pak jí došlo, kde stojí….
„Pěkný tělo…,“ vyplázla na něj jazyk poté, co přejela jeho hruď a ruce pohledem. Lázně přece jen nebyli v těchto místech tak hluboké. Teď jí to došlo a tak se ponořila hlouběji do vody. Ovšem šklebit se nepřestala.
„Ty taky nejsi špatná. Ještě že jsi si zkrátila ty vlasy, jinak bych z toho nic neměl,“ Zasmál se Hiro, když se ponořil vedle ní.
Nano chytala červenou barvu
„Hej!“ Dloubla do něj prstem a jakoby uraženě pohledla jinam.
„To byl kompliment ty vztekloune,“ naklonil se k ní Hiro a zasmál se.
„Neříkej mi vztekloune. Nejsem vzteklá,“ vrátila k němu pohled. Bylo vidět, že jí cukají koutky.
„A jak ti mám říkat?“ Otočil se k ní a tajemně se pousmál.
Dívka zauvažovala.
„Nějak hezky,“ pohled mu opětovala.
„Třeba klidně jen Nano,“ pousmála se.
„Nebo bouřlivá květino Nano…?“ řekl Hiro, stále s tím úsměvem.
Nano se usmála ještě víc… /Hm…není to špatné…/
„Stačí Nano…to bych pak tobě musela vymyslet taky něco,“ přiblížila se k němu blíž.
„Tak dobře…Nano…“ usmál se Hiro.
Stála před ním a dívala se mu do očí.
Položil jí ruce na ramena a jemně jí pohladil…
Dívka se celá zachvěla. Po těle jí naskočila husí kůže.
/Je to tady…zase ten pocit…/ zadívala se mu hluboce do očí. Zvedla ruku a uchopila jeho do své. Přiložila jí k tváři a zavřela oči …
Před očima se jí zjevil záblesk - Hirova postava už nebyla v dálce, ale teď stál před tím, kde byla dřív brána. Natáhl k ní ruku. Dívka zaváhala. Nakonec vykročila a uchopila jeho dlaň do své. Vydala se za ním pryč z té staré klece.

„Už ses rozhodla?“ řekl Hiro.
„Věříš, že to nedělám jen kvůli tomu, abych zapomněla?“ Místo odpovědi se ho otázala. Udělala ještě krok dopředu. Víc už to nešlo. Dotýkali se těly a obličeje měli u sebe neuvěřitelně blízko.
Hiro jí upřeně sledoval a vpíjel se jí do očí.
„Věřím,“
Vzal jí do náruče kolem boků.
To způsobilo u Nano ještě větší zachvění.
Nedokázala to vydržet, tak moc milovala jeho blízkost, jeho doteky, jeho pohledy. Byla z něj celá pryč. Zvedla hlavu víše a dotkla se nosem jeho.
Otřela se lehce svými rty o jeho. Jen letmý dotek a podlamovaly se jí kolena. Kdyby jí nedržel, spadla by.
Hiro na sobě cítil její tělo, to teplo a krásný pocit.
Byla tak krásná.
Její oči pro něj bylo samo nebe.
Naklonil se k ní a zastavil se kousek před jejími rty, a po chvilce jí políbil.
Jeho rty si hrály s jejími tak jemně a přitom nespoutaně. Byla z nich cítit ta touha po tom druhém. Po tom, se ho dotýkat, cítit jeho vůni.
Byl to jiný polibek než ten minulý. Tentokrát byl jistý.
Nano nenechala své ruce v klidu. Nemohla, toužila po tom se ho dotýkat co nejvíce. Přejela mu rukou po zádech od dolní části až ke krku. Druhou rukou přejela po jeho krku až na hruď.
Vychutnávala si každou chvilinku.
Hiro taky nebyl po zadu a rukou jí přejel z boků níž.
Její kůže byla jako samet.
Druhou rukou jí přejel od boků až na krk a zajel jí prsty do vlasů.
Nano projel elektrický proud a nejen ten pocit ale opravdu se kolem ní zableskly blesky.
/Co to se mnou dělá? Miluju ho…/ pomyslela si.

Nakonec se Hiro s Nano nechal spadnout do vody a zůstali tam na sobě ležet na hladině.
Po chvíli se od něj odtrhla. Musela, jinak by to neudýchala. Nechala zavřené oči a vychutnávala si ještě doteď chuť jeho polibků a blízkost Hirova těla.
„Možná jsme to krapet přehnali, co?“ Pousmál se na ní Hiro, zatím co mu ležela na hrudi, narážející na ty mírné blesky.
„Myslíš?“ Uvolnila se a nechala mu položenou hlavu se zavřenýma očima na hrudi. Pořádně ho objala.
Hiro se usmál a objal jí těsně nad hýžděmi.
Opřel se o okraj lázní a zůstal s ní ležet ve vodě.
Vnímala jak pravidelně oddechuje. Vnímala tlukot jeho srdce, usmála se.
/Kdybych nebyla tak slepá, mohla bych být s ním dřív./
Hiro jí zajel rukou do vlasů a jemní jí pohladil od jejích kořínků až po konečky.
„Škoda že jednou budeme muset odtud odejít, vůbec se mi nechce vstávat.“
„Mě taky ne, je to tu příjemné.“
Otevřela své zelenohnědé oči a pohlédla na mladíka.
„I když vždy když budeme mít čas, můžeme zajít zas do lázní,“
„Co asi dělá Jaden s Nami?“ Zamyslel se Hiro.
„Co myslíš?“ Zakřenila se Nano.
„Můžeme to prozkoumat,“ uchechtla se.
„Neblbni! Za prvé je mi to jasný a za druhý by nás Nami zabila,“ pousmál se Hiro.
„…Jsi tak nádherná…“ zadíval se na ní.
Nano se rozpačitě usmála.
„Díky…“
„Tobě to taky sekne…vždy když máš mokré nebo rozcuchané vlasy…vypadáš strašně… k sežrání…“ mrkla na něj a zablýsklo se jí v očích.
„Vážně?“ Pousmál se Hiro.
„…Už jsi odpočatá?“ Řekl najednou.
„Csss,“ slezla z něj a přiblížila se k němu. Zkousla si svůdně ret a sjela ho pohledem. Za zády udělala ruční znamení a najednou se vypařila.
„Awww“ zaklonil Hiro zklamaně hlavu a chrcl si vodu do tváře.

Nami vylezla z bazénu a spokojeně a hluboce vydechla.
„Tenhle odpočinek byl úžasnej…,“ řekla si s mírným úsměvem, když si obtočila ručník kolem těla a prodrbala mokré vlasy.
Vstoupila do šatny a spatřila tam sedět Nano.
Seděla uvolněně a usměvavě na lavičce, s pohledem někam do neznáma.
Nami se chápavě pousmála a svezla se na lavičku vedle ní.
„Tak co? Asi sis taky moc neodpočinula, co?“ Zachichotala se.
„Naopak ,“ řekla zasněně.
„Tak…vítej v klubu!“ Rozesmála se Nami.
Nano se k ní přidala. Po chvíli sezení se zvedla se slovy: „Ještě si zajdu pod ledovou sprchu …“ a zmizela na konci šaten ve dveřích vpravo.
Sundala si ručník a vlezla pod sprchu. Zapnula proud a nechala na sebe dopadat kapky.
Usmála se.
Najednou jí píchlo u břicha v oblasti pečetě. Tvář se jí zkřivila bolestí a ona se za něj chytla.
/Už to zase začíná…/
„Ta proklatá pečeť slábne. A navíc…,“ přejela po novém znamení se spirálami a kapkou. Křeč jí chytla ještě víc.
„Co si mi předal, Rogene?“ otázala se sama sebe.

Hiro se brodil vodou ke schodům, kde se potka s Jadenem.
„Tak co? Neříkej, že furt nic!“ Zazubil se na něj Jaden.
„Neříkam,“ pousmál se Hiro.
„No konečně!“ Dloubl ho Jaden loktem do boku.
„Jaký to bylo?“
„…stálo to za to.“ Odpověděl Hiro s mírným úsměvem.
„Jo jo,“ založil si Jaden ruce za hlavu.
„Já vím přesně co myslíš,“ zvedl pohled k nebi a vzpomněl jsi na dobu před 10 minutami.
Oba si vyměnili pohledy a vydali se ke dveřím.