Každý začátek má i konec 10

,,Naruto, pomůžeš mi?“ zavolala na mě z kuchyně.
,,Už jdu“. Když jsem přišel, viděl jsem ji u kuchyňské linky s lopatkou a smetáčkem a na zemi vysypanou rýži.
,,Chtěla jsem to zamést, ale už se neohnu“ řekla mi s úsměvem. Jen jsem se na ni podíval, zasmál se a uklidil to. V poslední době jsem dělal hodně domácích prací, Yoko byla už v devátém měsíci, takže se její pohyblivost snížila na chůzi a sprchování.
,,Cítím se provinile, skoro všechno musíš dělat ty“ řekla když jsem jí rozepínal šaty.
,,Mě to přece nevadí, dělám to rád a navíc vim, že kdybys mohla uděláš to všechno sama, ale i kdybys mohla, udělal bych to sám, protože nechci aby ses namáhala“. Jen se na mě usmála a šla si lehnout. Každé ráno jsem vstával dřív, abych stihl udělat snídani než se probudí, jinak by ji chtěla dělat sama. Většinou obsahovala jen velkou mísu ovocného salátu a ovocný džus.
,,Dneska jdu na kontrolu do nemocnice, půjdeš semnou?“ zeptala se mne, když snědla tu vitamínovou bombu.
,,Samozřejmě, v kolik tam máš být?“
,,V deset, to abychom už pomalu vyrazili*smích*“. Na hodinách bylo teprve půl deváté.
,,Venku je dneska nádherně, můžeme se jít potom někam projít“ dodala a pokoušela se vstát. Jako každý den jsem jí musel pomoci.
,,Dneska odpoledne se musím stavit za Pátou, chtěla semnou probrat oslavy a nějaký věci kolem, ale mělo by to zabrat jenom chvilku a pak se můžeme jít“
,,To zní jako plán. Dneska si vezmu ty šaty od tebe“ řekla a šla ke skříni, aby vytáhla fialkové šaty s bílou mašlí. Na nohy si nazula jak jinak sandále a mohli jsme pomalu vyrazit směr nemocnice. Nešli jsme rychle, užívali jsme si počasí a Yoko neměla po dlouhé době ranní nevolnosti, takže ta si zřejmě užívala tohle. Po půl hodině jsme došli k nemocnici.
,,Au, to bolí.“ Řekla a chytla se za břicho. Skočil jsem k ní a pomohl ji posadit se na lavičku, která stála pár metrů od nás.
,,Co se děje??“ zeptal jsem se horlivě.
,,Naše miminko bude asi fotbalista, myslí si zřejmě, že moje lidviny jsou fotbalový míč.“
,,Asi to bude raubíř po tátovi“ dodal jsem a položil ruku na břicho. Chvilku jsme seděli a pak se vydali do nemocnice. Sakura nás doprovodila do místnosti a začala dělat nějaké testy.
,,Blahopřeji, tvůj termín je třináctého května“ řekla, když vše dodělala. Podíval jsem se na Yoko s velikým úsměvem na tváři a ona měla v očích slzy.
,,Ale vždyť dneska je poslední duben, to už budeme mít dítě tak brzy?“ řekla jen nechápavě.
,,No miminko rychle roste, nejdřív jsme si mysleli, že tvůj termín bude na konci května, ale dneska jsme zjistili, že tvé dítě už je téměř připravené. Také tvá plodová voda se už nečistí tak pravidelně a myslím, že musíš občas cítit tlak v prsou, tvé tělo se už připravuje na porod, teď už záleží jen až se bude miminku chtít.“ Odpověděla ji Sakura.
,,No je pravda že prsa mě bolí a to docela dost…“ řekla zamyšleně Yoko.
,,A co ranní nevolnosti?“ zeptala se Sakura
,, Ty už moc nemívám, jen občas a to spíš z toho, že večer vyžeru ledničku a ráno je mi špatně, hihi“ ušklíbla se Yoko. Pomohl jsem ji zvednout se z lůžka na kterém ležela, Sakura ji dala nějakou příručku a my odešli. Dlouho jsme se procházeli a vymýšleli jména pro miminko, nevěděli jsme, jestli to bude holka nebo kluk, takže nám to dalo docela zabrat. Nakonec jsme stejně žádné nevybrali a já už musel za Pátou.
,,Půjdu se podívat po obchodech, jestli nenajdu něco, co bych darovala našemu miminku až se narodí, nějaký talisman nebo tak něco a pak půjdu domů, sejdeme se tam?“
,Ano, zatím“ odpověděl jsme a políbil ji.

,,Třináctého? To si ze mě děláte srandu, to nepřipadá v úvahu, na ten den padl Yoko termín a já si nenechám ujít narození svého dítěte kvůli nějakému oficiálnímu ohlášení, že jsem šestý Hokage.“ Řekl jsem rozčíleně.
,,Dobře, tak co třeba osmého?“
,,Jo, to by šlo. A co si mám vzít, nebo si mám připravit nějakou řeč?“
,,Ale ne, jenom si stoupneme na střechu téhle budovy, rozhlásíme to a budeme mávat, to je celé. Všechno se bude dít až na oslavách, lidé ti budou gratulovat a ptát se na různé otázky, ale to už je čistě tvoje věc.“ Odpověděla Pátá bez zájmu zabořená v papírech.
,,Dobře, tak osmého o poledni přijdu, zatím nashle“ řekl jsem a rychle zmizel.

,,Sláva! Sláva!" křičeli občané Konohy směrem k budově Hokageho. Na její střeše stála Tsunade, Yoko a nový Hokage... Naruto.
,,Jsem na tebe tak pyšná Naruto“ řekla Yoko a políbila ho. Naruto dostal od Páté plášť s nápisem Šestý Hokage, klobouk a klíče od budovy. Tím byl Naruto definitivním šestým Hokage. Samozřejmě nesměl chybět fotograf, který vyfotil všechny na památku a Narutův obličej do síně s fotografiemi všech Hokagů.
,,Budu tě zaskakovat dokud se ti nenarodí to malé, ale pak už je všechno na tobě“ řekla Pátá a odešla.

Třináctého května
,,Mám pocit že snad prasknu, připadám si jako balón, který už nejde víc nafouknout, ale ty pořád foukáš.“ Žadonila Yoko když vylézala ze sprchy.
,,Už si nevidím ani na špičky u nohou“ dořekla a podívala se dolů. Jen jsem stál a smál se.
,,Čemu se směješ?“
,,Jenom tě škádlím“ řekl jsem s úšklebkem. Jen se na mě vážně podívala šli jsme si lehnout.
,,Zítra je čtrnáctého“ povzdechla si.
,,Já vím, Sakura se spletla, to ale nevadí“
,,Ne, nevadí. Dobrou noc.“ Řekla a políbila mě.
,,Ááááu!“ probudilo mě v noci. Okamžitě jsem si sedl a podíval se co se děje. Yoko seděla a držela se za břicho, na čele měla pot a pod sebou…
,,Praskla mi voda.“ Odpověděla na mou otázku, kterou jsem měl napsanou v obličeji když jsem se podíval na mokré prostěradlo. Nevěděl jsem co dělat, vylítl jsem z postele a lítal po bytě jako šílenec.
,,Kyuubi, kde si?“
,,Dneska je přece venku.“ Odpověděla mi Yoko udýchaně.
,,Musíš mě odnést do nemocnice.“ Dořekla. Najednou se mi to v hlavě trochu uspořádalo, rychle jsem se oblékl, přinesl Yoko župan, oblékl ji do něj, popadl ji do náruče a pádil do nemocnice. Sakura zrovna vypisovala nějaké papíry na informacích a když nás uviděla, okamžitě nás odvedla na porodnický sál.
,,Tak Yoko, hezky zatlač" řekla Sakura. Yoko se třikrát rychle nadechla a zatlačila. Přišlo mi, že se vůbec nic nestalo. Yoko zatlačila znovu a znovu. Přišlo mi to nekonečné. Pak najednou Sakura zařvala;
,,Vidím hlavičku, ještě zatlač a pořádně Yoko, ze všech sil!“. Yoko se párkrát nadechla a pořádně zatlačila…
Dětský řev
,,Je to holka" řekla Sakura. Naruto stál s očima upřenýma na to malé stvoření, které držela v náruči a které se neposedně hýbalo a něco hledalo. Sakura došla až k němu a předala mu ji. Narutovi slzeli oči, když se na něj to malé stvoření usmálo.
,,Je nádherná" řekl klidným, tichým hlasem. V náruči jsem držel malinkaté stvoření, s rudými vlásky, růžovoučkými tvářičkami a zatím světlýma očima. Byla tak malinká, až jsem se bál, že ji ublížím. Bál jsem se ji více stisknout, protože vypadala jako panenka z porcelánu. Svou ručku mi dala na čelo a já se usmála. Skoro to vypadalo, jako kdyby věděla, že jsem její otec. Něžně jsem ji podal Yoko.
,,Ahoj maličká. Tak se konečně setkáváme. Byla jsem moc zvědavá, jak budeš vypadat a jsi nádherná, tak jak jsem si myslela" řekla ji.
,,Stihli jste to akorát v termínu, narodila se ve dvacet tři padesát."
,,Jak se bude jmenovat?" zeptala se Sakura, když vyplňovala rodný list. Naruto se podíval na Yoko.
,,Bude se jmenovat Aiame, protože vznikla z lásky".

Poznámky: 

Význam jmen

Aiame - dítě lásky

Upraveno 11.2.2012
Snad se vám nová, delší, obsáhlejší verze bude líbit

Další díl 24. 02. 2012 )
Všechna moje tvorba zde