Legenda jménem Uzumaki Naruto 01

Povzdechnul si a pak pomalu odešel k hlavní bráně, kde se měl setkat se Zvrhlým poustevníkem a odejít, aby se stal silnějším ninjou a přivedl zpět svého nejlepšího přítele Sasukeho, kterého nedokázal zachránit ze spárů Orochimara. Měl ještě jeden důvod, proč zesílit, dozvěděl se, že organizace Akatsuki jde po všech jinchuuriky, aby se zmocnila jejich Bijuu a ovládla s jejich silou svět

Procházel se vesnicí, kterou už možná nikdy neuvidí. Vybavily se mu vzpomínky, jak chodili s Irukou-senseiem na Ramen do Ichiraku, jak tropil hlouposti, aby si ho ostatní všimli. V duchu se tomu všemu smál.

Po půl hodině bloumání, když už se dostatečně rozloučil s rodnou vesnicí, se rozhodl jít k hlavní bráně. Když k ní přišel a uviděl, jak tam stojí jeho přátelé, kteří se s ním přišli rozloučit, začalo být mu těžko u srdce a najednou se mu nechtělo odejít.

Někdo mu položil ruku na rameno. Podíval se, a když viděl, že je to Zvrhlý poustevník s milým a úsměvem ve tváři. Ze Zvrhlého poustevníka vyzařovalo odhodlání splnit mu to, co mu slíbil a ještě splnit slovo, které dal svému žákovi a dobrému příteli.

- „Jyiraio-sensei postaráte se nám o syna, kdyby se nám něco stalo?“ řekl Minato s tázavým pohledem upřeným na svého senseie.
„Minato takhle nesmíš mluvit…“začal Jyiraia a v tom ho Minato přerušil a znovu mu zopakoval svou otázku.
„Proč to po mě chceš?“ zeptal se Jyiraia.
„Vy to moc dobře víte, sensiei.“ Odpověděl Minato.
„Je to kvůli Kyuubimu?“ Vyzvídal Jyiraia.
„Ano, postaráte se nám o dítě, moc vás prosím Jyiraio-sama.“ Řekla tentokrát Kushina, která vyšla z kuchyně a ruku položila na Minatovo rameno. -

„Je čas, Naruto,“ oznámil mu Zvrhlý poustevník, který se vrátil ze svých vzpomínek na nejlepšího a nejmilejšího žáka a jeho ženu.
„Já vím,“ řekl posmutněle a podíval se na ně, viděl, jak čekali, až přijde a rozloučí se s nimi. Naruto se na ně zdálky usmál, zvedl ruku na rozloučenou a pak se ozvalo dvakrát Puff a tam, kde stáli, se vznášel bílý kouř.
Všichni, až na Godaime Hokage a Kakasiho, který si četl svou knížku, běželi k místu, kde Naruto zmizel a hledali ho všude, jestli si z nich neudělal legraci a neschovává se někde.

-Bylo to opravdu nutné Naruto?- Řekla si Tsunade a otočila se na cestu, která vedla z Konohy, tam uviděla dva stíny, jak se vzdalují.
„Bylo, nedokázal by se s nimi rozloučit a hlavně by se nedokázal podívat do očí Sakuře,“ opověděl Kakashi místo Naruta. Poté také zmizel.
Godaime se podívala na místo, kde naposledy viděla Naruta a spatřila, jak tam Hinata stojí a v očích má slzy. Pomalu k ní přišla a řekla jí:„Neboj, on se vrátí.“
„Já vím, ale bojím se, že mi ten stesk zničí srdce,“ zašeptala Hinata tak, že ji ani nebylo slyšet a s ustaraným výrazem odkráčela domů. Tsunade se za ní podívala a odešla do baru „U Hokageho“.

Naruto šel po cestě směrem od Konohy a vzpomínal na obličeje přátel, které možná už nikdy nespatří, vzpomínal na jejich společné mise a jiné zážitky. Jiraiya se na něj podíval a viděl, jak Naruto nad něčím přemýšlí.
„Neboj, určitě je ještě uvidíš,“ snažil se mu pozvednout náladu Jiraiya. Naruto se na něj podíval a Jyiraia se tvářil stejně jako při odchodu z vesnice.
„Já se ničeho nebojím!!!“ prohlásil hrdě Naruto a naposled se podíval na svou vesnici, kterou tolik miloval a musí ji na neurčitou dobu opustit, aby ji mohl chránit a přivést zpět přítele, kterého nedokázal přesvědčit, že dělá špatnou věc. Naposled se podíval, spatřil, jak se ostatní rozprchli, aby ho našli a rozloučili se s ním, viděl Kakashio, jak zmizel a taky bábi Tsunade, která se otočila a odešla.
Když se Narutův pohled odvracel od vesnice, obloha se začala smrákat a spustil se déšť, pak se Naruto zastavil a nechal dopadat chladivé kapky na svůj obličej.

„Prší,“ vyjekla Hinata a rychle se schovala do Ichiraku.