Modré z nebe

Hinata začala nervově kopat do stromu. Kiba a Shino k tomu jen překvapeně přihlíželi. Nikdy neviděli Hinatu tak naštvanou. Hinata k tomu měla svoje důvody. Hiashi se dnes tak rozčílil, že se vrátila z mise o měsíc dřív, a tak prej nesmí nevlézt do baráku, než uplyne měsíc. Už na zemi měla rozdělaný spacák.

„Umn… Hinato? Opravdu nechceš spát u nás?“ zeptal se vystrašeně Kiba.
„Ne, opravdu. Nechci, abyste měli nějaké potíže u otce.“ řekla Hinata a stále mlátila nohou do stromu. Po cvičišti týmu 8 se rozlehlo ticho. Byl slyšet pouze strom, co zakřupal pokaždé, když do něj Hinata kopla. Hinata byla naštvaná. Byla naštvaná na svůj klan. Chvilku se zastavila a pak znova začala kopat do stromu. Musí zůstávat zde jenom kvůli tomu, že přišla o měsíc dřív, než měla? Copak mohla za to, že mise byla příliš jednoduchá pro její tým? Chtěla být doma a spát na posteli a pořádně se vyspat. Ale… Dá se vůbec rezidenci klanu Hyuuga říkat domov? Když namísto slova domov, jí říká srdce slovo peklo? Možná by měla být šťastná… Z myšlenek ji vyrušil Kiba.
„No tak dobře Hin. My jdeme domů. Kdybys něco chtěla, máme volný pokoj…“ Shino byl také schopen pomoci. Hinata ale nic nepotřebovala… Měla spacák, jídlo měla dostávat, jako každý ninja v nepovinné jídelně každé ráno, odpoledne i večer.
„Sejdeme se zítra ráno v jídelně, Hin.“ řekl Shino a následoval Kibu. Hinata konečně přestala kopat do stromu a vystřídala ruce. Dlaní se snažila dát co největší ránu. Nakonec byla moc unavená. Vešla do takové malé jeskyně a na malém výklenku si rozložila spacák. Vyšla před jeskyni a posadila se na výběžek, který poskytoval výhled na celou listovou. Akorát začalo pršet. Velké kapky deště ještě tvrdě padaly na jeskyni, ale pak pršet přestalo. Začalo se stmívat. Hinata se tak nudila, že si začala prohlížet bílou čelenkou, která byla znakem akrobatických ninja. Vyšla na cvičiště. Pořád byla plná vzteku. Zahlédla okem cvičící hrazdu. Vyskočila na ni a udělala výmyk. Potom udělala kotrmelec. A zase několik výmyků za sebou. Už bylo skoro osm večer, ale Hinata nepřestávala dělat výmyky, kotrmelce a všechno další. Dalších pět výmyků za sebou…
„Co tu děláš? Je osm večer…“ Hinata málem spadla dolů, ale zachytila se nohama.
„Sasuke?! Co tu děláš?“ zeptala se Hinata překvapeně a pohlédla na Sasukeho. Sasuke k ní přišel blíž.
„Jsem po misi. Spát se mi nechce, tak se jenom procházím…“
„Každopádně já jdu spát… Přeji hezký večer.“ řekla Hinata, obešla Uchihu a zašla do jeskyně, kde si lehla na výklenek. Sasuke ji kupodivu následoval.
„Chceš spát tady?“ zeptal se chladně.
„Jo. Přišla jsem z mise o měsíc dřív a teď nemůžu až do dalšího měsíce vstoupit do rezidence Hyuuga. Řekni, co jiného mi zbývá?“ odpověděla Hinata a zabalila se do spacáku. Čím později bylo, tím víc byla zima. Sasuke ale neodešel. Posadil se vedle Hinaty a položil jí ruku na tvář. Byla úplně studená, přestože se Hinatě vytvořil růžový ruměnec. Koutkem oka spatřil, jak se z nedalekého jezera kouří mnoho páry. Vzal Hinatu do náruče a beze slova ji nesl k horkému prameni.
„Sasuke? C-Co to děláš?“ zeptala se vystrašeně Hinata, když ji sasuke svlékl z bot, mikiny i kalhot a ponořil se s ní do vody. Hinata za chvilku ucítila teplo pramene a uvolnila se. Ale pořád dávala pozor, v jaké části jezera je. Dotýkala se špičkami dna. Neuměla plavat. Přestože bylo ve vodě horko, stále byla ledová. Sasuke si všiml, že v hluboké vodě je o mnoho větší teplo. Pomalu Hinatu přenesl do hlubší vody.
„Počkej Sasuke, já neumím plavat-“ strachovala se Hinata.
„Tak se mě drž…“ zašeptal Sasuke. Hinata zčervenala, ale neměla moc na výběr. Radši mu dala ruce kolem krku a přitiskla se k němu. Sasuke ji pohladil po vlasech a opřel se jednu ze skal. Uvědomil si, že vždy myslel jen na ni a na její bezpečí. Vždy toužil jen po ní. Ucítil, jak se Hinata uvelebila v jeho náruči a zavřela oči. Až teprve teď si uvědomila, že je Sasuke bez trička. Ale nedala to na sobě znát. Ale Sasuke to zaregistroval. Přiložil její ruku na svou hruď. Hinata se začervenala a ucítila, jak se jí klíží oči. Byla unavená, omámená a rudá jak rajče. Pomalu začala v Sasukeho náruči usínat…
Později:
Hinata ucítila, jak jí slunce svítí do očí. Bylo to Hinatě strašně nepříjemné a tak otočila se na druhou stranu. Teprve pak otevřela oči. Spatřila svoje oblečení složené naproti ní. Sama ležela na výklenku, zabalená ve spacáku. Odhadla, že bude asi šest ráno. Uviděla Sasukeho stojící před jeskyní a pozoruje východ slunce. Když ji spatřil, přišel k ní a posadil se.
„Dobré ráno.“
„Co se stalo?“ zeptala se Hinata.
„Společně jsme byli ve vodě, usnula jsi mi v náruči. Někdy kolem půlnoci jsem tě odnesl do jeskyně.“
„Aha.“ řekla Hinata zamyšleně. „Asi mi bylo tak příjemně, že jsem usnula…“
„Usnula si ani ne pět minut po tom, co jsem tě odnesl do hluboké vody…“ řekl Sasuke a pohladil ji po tváři. Už měla normální teplotu. Hinata se mírně začervenala.
„Uvidíme se v jídelně…“ zašeptal Sasuke a zvedl se.
„A-Ano…“ řekla tiše Hinata, sotva slyšitelně. Když Sasuke odešel, oblékla se a složila stan, který schovala do malé střešní díry i se svými věcmi. Potom vyrazila do vesnice. Prošla ulicí a vešla do jídelny. Přešla k pultu.
„Prosím, Hinato-san?“ zeptala se hostinská kuchařka. Hinata si povzdychla a řekla si o sladkou rýži s kakaem. Hostinská jí jídlo podala a přidala k ní i mléko. Potom si s ní začala podívat.
„Slyšela jsem, že musíš být venku přes měsíc a navrátit se do rezidence Hyuuga až po úplňku.“
„Jo. Kdo by tušil, že ta hrozná mise bude tak jednoduchá, a že nám klient lhal, abychom ji přijali.“ povzdechla si Hinata.
„Život je pes, co?“ podotkla hostinská.
„Ano. Život je pes.“ řekla Hinata a posadila se ke stolu vedle Kiby a Shina.
„Jak se ti spalo? Venku nebylo moc teplo…“ řekl Kiba. „Nepodchladila ses?“
„Ne. Spalo se mi nádherně…“ zasnila se Hinata a vzpomněla si na večer strávený se Sasukem a na nádherné ráno. Potom vstoupil do jídelny Sasuke, obklopen holkami, včetně Sakury a Ino. Sasuke přešel k pultu a požádal o jídlo. Holky se na něj pořád lepily. Občas nějakou odstrčil, ale jinak si jich nevšímal. Chvilku si povídal se starou hostinskou a přišel ke stolu, kde seděl kiba, Shino a Hinata, zeptal se, zda si může přisednout. Kiba i Shino kývli hlavami a pustili se do jídla.
„Co takhle dát jednu pořádně vášnivou řeč?“ zeptal se Kiba. „Máš štěstí, že tenhle stůl je pro čtyři.“
„To jsem měl. Zachránili jste mi život…“ řekl Sasuke z oddychem. Hinata koutkem oka spatřila, jak na ni Sasuke mrknul.
„Pro tebe zde bude vždycky místo. Teda- pokud budeš chtít.“ nabízel Shino.
„Díky.“ poděkoval Sasuke a pustil se do jídla. Do jídelny vešla Hanabi a přišla k jejich stolu.
„Jak ses vyspala, sestřičko? Jak se ti spalo na mrazu?“ zeptala se s úsměvem Hanabi. Před Sasukem nevěděla, co by měla říct, ale pak se rozhodla.
„Andělsky. Jak se spalo na mojí extra-tvrdé-těžké madraci?“ zeptala se posměšně Hinata. Tím Hanabi srazila.
„Moc dobře ne… Mám narovnaná záda.“
„Alespoň nebudeš mít hrb.“ zasmála se Hinata. Hanabi si odfrkla a odešla k pultu. Vzala si jídlo a uraženě si sedla ke svým kamarádkám a něco jim celá pohoršena šeptala.
„Co si o sobě sakra myslí?“ zašeptala Hinata a pozorovala, jak Hanabi pomalu usíná nad bláboly svých kamarádek. Zvedla se ze židle.
„Co chceš dělat?“ zeptal se Shino.
„Uvidíš…“ řekla pevně Hinata. Sasuke, Kiba a Shino se na sebe podívali a zadívaly se ke stolu, kde seděla Hanabi. Chvilku si povídala z Hanabinýma kámoškama a něco Hanabi zašeptala do ucha. Hanabi popadla vidličku, stoupla si a vyzvedla vidličku do vzduchu.
„Itadakimasu!“ zakřičela na celou jídelnu. Celá jídelna se začala řechtat a Hinata se posadila zpět ke stolu. Všichni její společníci na ni zaujatě koukali.
„No co, má ráda takuyaki.“
„Aha. To použiju na ségru.“ řekl zaujatě Kiba. „Počkat… Jak víš, že spí na tvé posteli?“
„No je jednoduché. Otec si myslí, že prostě má právo se vyspat v mojí ložnici.“ řekla Hinata a napila se vody. Zazívala.
„A-Aha. Moje nabídka stále platí.“ řekl Kiba a pustil do jídla.
„Otec by mě stoprocentně zabil, kdybych u tebe přespala. Možná by zabil i tebe. Ale to je jedno. Zůstanu tam, kde jsem spala před tím. Ale děkuji.“ poděkovala Hinata a s klidem pokračovala v jídle.
„Jak to můžeš brát tak s klidem?“ zeptal se Sasuke.
„Nevím. Není nějaká mise?“ zeptala se Hinata Kiby.
„Nevím. Možná bys měla zajít za Tsunade kvůli té věci s přespáváním.“ řekl Kiba.
„Klan Hyuuga má smlouvu, která vypovídá o tom, že hokage se nemá plést do věci klanu.“
„Aha. Tak to budeš muset vydržet.“ řekl Shino a zvedl se od stolu. „Mám něco zařídit pro Tsunade.“
„Já bych měla taky jít.“ řekla Hinata a odnesla tácek k pultu. Vylezla z jídelny a podívala se na oblohu. Bylo nádherně. Vdechla vzduch a jenom tak se procházela po vesnici. Vzpomněla si na večer v horkém prameni. Najednou si všimla, že vedle ní jde celou dobu Sasuke. Zrudla, jak rajče.
„Co večer, líbil?“ zeptal se jí.
„A-Ano.“ zašeptala Hinata tiše, sotva slyšitelně. Sasuke se k ní naklonil a zašeptal něco do ucha. Hinata zčervenala. Když se přiblížili k odbočce k rezidenci klanu Uchiha, tak se Sasuke odpojil a Hinata dál musela jít sama. Sasuke se na ni ještě otočil a zamával jí. Hinata mu slabě zamávala. Nevěděla, co by na to měla říct. Se Sasukem se nikdy zvlášť nebavila, možná… Znak přátelství…
„Mám to brát tak, že jsme odteď přátelé?“ zeptala se Hinata šeptem. Odehnala svoje myšlenky někam jinam a rozeběhla se ke kryté tělocvičně. U rezidence uchiha by se mohla ještě stát, kdyby teď neodběhla. Nechtěla za Sasukem dolézat, jako Sakura nebo Ino. Nechtěla, aby si jí přestal všímat… Možná, že se zase zamilovala...