Obecné

4.kapitola – Ano, zabíjení je povoleno!
Týden uběhl jako voda a nastalo ono ráno. Sachiko se probudila a začala chystat na první zkoušku, snažila se nemyslet na její rozhovor s Tsuyoshim a později i Hokage.
Vzdát se…Možná jsem se měla vzdát…Přece nechci být Kunoichi…Tohle je proti tomu…I když… Stát se Chuuninem, udělat pár misí a potom přestat… Možná to není nejlepší řešení.

Dívka vyrazila celkem brzo, alespoň měla jistotu, že nepřijde pozdě. Pomalu vycházela patra a počítala schody a patra.

Samota

Sám v koutě sedím
A pozoruji svět
Na bílou stěnu hledím
Již nevrátím se zpět

Tam nikoho už nemám
Přátelství opustilo mě
Ve tmě tiše sténám
A svíjím se bolestně

Bez přátel život můj
Již nemá žádnou cenu
Ale na naše společné dny
Vždy mile rád vzpomenu

Když běhali jsme po louce
A motýly hledali
Upadl jsem na ruce
A spolu jsme mě zvedali

Tvá ruka se mě dotkla
Cítil jsem z ní vřelé city
Byly však upřímné zpola

Proč jsi musel odejít?

Lítost

Stále bloudíš tmou
A city své hledáš
Hluboko do nitra se derou
Však ty je postrádáš

Nikdy jsi si necenil
Pomoci tvých přátel
Dnes jdi na to doplatil
Na špatnou cestu sázel

Nyní tu umíráš a lituješ života
Nikdo pro tě nepláče
Jen ta útrapná samota
Vždy za tebou se vleče

Jsi jediný, kdo zradil
A opustil svou zem
Vše milované ztratil

My litovat tě nebudem!

3.kapitola – Pokud si nejsi jista, odstup!
Sachiko procházela Konohou a přemýšlela o nových výzvách a zklámání.
„Já zjistím, kdo jsi!“ křikl po ní mladý Uchiha.
„Už jsi to zjistil.“ Pronesla černovláska.
Dívka nad tím pořád přemýšlela, nechtěla již nikomu nic říkat a tvrdit, že Kunoichi je. Dál už to prostě nemůže zvládat.
Byla smutná a zamyšlená, nepřála si nic více než aby tenhle zlí sen již skončil. Nechtěla být Kunoichi, ale jako dítě si to prostě musela usmyslet.

[b][i] Když to máš, chceš se o to podělit. Když se podělíš, navždy to ztratíš. Co je to?
Někdo měl. Někdo se podělil. Někdo ztratil. Kdo je to?
Bylo mu odebráno. Nebo aspoň tak se cítil. Cítil, že mu něco schází.
Srdce. Láska. Přátelství.
Kdo mu ho vzal? Kdo mu vzal srdce? On to věděl. Byl to jeho vlastní strýc. Proč to udělal?
Shukaku. To byl ten důvod proč. To byl ten důvod, proč ho všichni nenáviděli.
Tma. Prázdnota. Zima. Samota.
Přátelství? Láska? Ne.

Kapitola 2. Já zjistím, kdo jsi!
Byla ještě tma, když černovláska otevřela oči a pohlédla na budík. Byli teprve čtyři ráno, usoudila, že může ještě chvilku spát a překulila se na bok.
Usnout však už nezvládla, vstala asi po půl hodině a začala se sbírat. Byla unavená a nezvyklá vstávat tak brzo, její unavenost ji dodávala línost a tak všechny činnosti byli vykonány pomalu, když konečně pohlédla na hodiny, zděsila se a vyběhla z domu dříve než hodiny odbili šestou.

,,Důvěřuj mi....Slibuji.‘‘,
To nejsou jen prázdné fráze.
Pochop, že všichni lidé chybují,
leč někteří nenechají slib svůj v mlze.

Nevěříš mu, já to chápu.
Vždyť k tomu také důvod máš.
Po té době, co byl ztracen v nenávratnu,
Je zpět a má být zase přítel náš?

Vrátil se k nám beze slova,
bez proseb, omluv, odpuštění.
Vím, je těžké přivítat ho tady doma,
když už dávno u nás padl v zapomnění.

[color=black]Pouze jednu věc chce - důvěru.

[i]Jsme kdo jsme… nikdo nás nezmění, protože naše chování nám bylo dáno už dávno před naším narozením. Někdo vám řekne, že se chováte strašně a měli byste se změnit, ale vy už jste prostě takoví… A vlastně každý je uvnitř totožný s ostatními, v každém je ta horší i ta lepší stránka. Jen ji musíte umět správně použít.

Kdo jsme?
Nemáme city, nechováme se přiliš lidsky. Jsme prostě tak nějak cizí, to si o nás myslíte, že? Takoví ti chlápci, co se o vše tiše postarají, řeší jen ty nejdůležitější úkoly, a občas se zdá, jako by do vesnice ani nepatřili.
Jsme neviditelní, nebezpeční a neštítíme se ničeho. Cíl je prostě přednější než nějaké naše zábrany, nebo snad pocity? Nic takového pro nás není.
Záleží nám vůbec na vesnici, záleží nám vůbec na někom?

Sasuke se dopotácel do svého pokoje a otevřenými dveřmi do něj vešel.
„Jé čau kámo! Tak co tvůj tým?“ vyzvídal hned Bou který byl rozvalený na Tsukiho posteli.
„Nic moc..“ odpověděl Sasuke a lehl si na svou postel.
„Ale no tak.. určitě máš v týmu nějakou kočku ne?? Nebo jsi takovej chudák že tam jsou samí obludky??“ ušklíbl se Bou a odstrčil Tsukiho který si právě sedl vedle něj.

Prečo iné deti smú mať rodičov. A ja len bábky a fotky? Aj ja si snáď zaslúžim rodičovskú lásku ako všetky iné deti!

Jediné čo mám ako spomienku na nich je pár fotiek a babičkine rozprávanie. Nemám ma kto objať ak spadnem, utešiť ak mám nočnú moru.

Babička bude raz preč a kto mi potom ostane aby poutieral slzy? Jediný rodičia ktorých mám sú dve drevené bábky.

Ani tých mi nikto nikdy nedal. Musel som ich sám vytvoriť a keď spadnú pod vedením nemotornej ruky dieťaťa tak ich musím znova sám postaviť na nohy.

A máme tu další romantickou povídku (já vím,že už vás tim asi štvu xD) jenže já sem prostě na tu lásku úplně ulítlá (mám své zamilované období…) Anglický název se mi líbil víc,takže přichází Summer Love/Letní Láska (oooo,jaký dramatický vstup xD)

Díl 1. - Výlet na pláž

„Tohle si ještě vypiješ, Sakuro!“
„Jo?Tak se předveď, prase!“
„Neštvi mě, nebo uvidíš!“
„Já už vidím od narození!“
„Vážně?Tak si ještě užívej poslední zbytky barevného světa, protože za chvíli Ti vyškrábu obě oči!“

1. kapitola Vítej doma, Shigeru!
Dívka s černými vlasy a modrými očima, na zádech katanu, oblečena do ninjovského oblečku v tmavě modré, procházela vesnicí, s vysokým šedovlasým mužem, jedno oko mu překrývala páska Listové, byl to její známí.. Ač hodností byla teprve Genín, stala se celkem dobrou Kunoichi.

[font=Book antiqua]Utíká zablácenou cestou, ve viditelnosti jí brání bouře neúprosná
Utíká pryč, po cestě, která se díky dešti zdála neviditelná.
Snaží se nemyslet, co se událo dne celého,
Sevřela uzlíček na prsou a raději přikryla to něco bledého.
~~~
Jednoho rána ospalého, šedého, mraky průchod slunci zakryly,
Po domě rozléhající se hlasité výkřiky se zrzce do uší zaryly.
Oslepeně dívčina po pantoflích svých pátrala,
Řvoucího tvora nevnímat se snažila.
Oči si prostře a zaposlouchá se do náhlého ticha,

Život...

K čomu je život dobrý? Čo nám prináša dobrého? Prečo život existuje? Bez neho by bolo všetko ľahšie... o mnoho ľahšie. Trápenie by skončilo... trápenie, ktorého mi život dal príliš moc. Konečne by všetko skončilo... všetko zlé, čo mi život priniesol. Konečne by som sa dočkal pokoja... pokoja, ktorý mi život priniesť nemohol. Prinášal mi veľa vecí... ale iba málokedy dobrých.

Tak sem to konečně sesmolil, ale bojim se, co na to budete říkat... no nic, tak tady to máte no :-)

„Skrč se!“ usmála se Anko a stáhla za roh svého milého.
„Co se děje?“ zamračil se nechápavě Shikamaru a snažil se jí vytrhnout ze sevření. Anko se opět usmála.
„Myslím, že v Konoze brzy bude nový pár,“ řekla nakonec tajemně a rychle zacpala Shikamarovi pusu, aby unikla zbytečným otázkám, na které by stejně neodpověděla. Pak se zaposlouchala do ticha ranní ulice…

[font=Bookman old style]Vypravěč: I když se snaží vykřičet ze všech sil. Nejde jí to. Její náhubek nejde přetrhnout hlasivkami. Strachy neví, co po ní lezlo, a tak klepavě otáčí svou hlavu na druhou stranu, aby věděla, před čím vlastně utíká.

Hinata: *vyděšeně zírá okolo* To‘s byl jenom ty pavoučku

Vypravěč: Když si svá slova uvědomí vezme nohy na ramena, protože v jejím stavu to ani jinak nejde a válí sudy do neznáma. Jenomže když se zastaví, vyděsí jí ještě něco víc...

„410…410!“ opakoval si šeptem Sasuke a hledal příslušnou židli.
„410..410..4 … mam toho dost!“ naštval se.
„Hej Nori!!“
„Nori!!!! NORI!!!“
Sasukemu na rameno někdo zaklepal.
„Nori!! Twe.. ty neslyšíš?? Tu na tebe řvu jak blázen!! Pojď k nám… 410 je vedle nás!“ ušklíbl se Kotoke a sedl si ke stolu. Sasuke se plácl do čela. Jméno si prostě nepamatoval. Tiše si sedl na volnou židli s vytesaným číslem 410 na opěradle.

----------
[center]Kdo mě stvořil, co jsem zač?
Ty, které jsem miloval, si dávno vzalo nebe.
Ulicemi rozléhá se tichý pláč,
zranit mohu všechny, jen ne sebe.
----------
Bojí se mě, ani jim to nezazlívám,
démona nikdo nemůže mít rád.
V noci ze střechy se na úplněk dívám...
jaké to je snít a spát?
----------
[color=black]Já nemám sny, můj život provázejí noční běsy
kdy stojím na poušti, po kolena v písku.