Nikdy nejsi doopravdy sám 03

3.kapitola – Pokud si nejsi jista, odstup!
Sachiko procházela Konohou a přemýšlela o nových výzvách a zklámání.
„Já zjistím, kdo jsi!“ křikl po ní mladý Uchiha.
„Už jsi to zjistil.“ Pronesla černovláska.
Dívka nad tím pořád přemýšlela, nechtěla již nikomu nic říkat a tvrdit, že Kunoichi je. Dál už to prostě nemůže zvládat.
Byla smutná a zamyšlená, nepřála si nic více než aby tenhle zlí sen již skončil. Nechtěla být Kunoichi, ale jako dítě si to prostě musela usmyslet.

„Chci pomstít svůj klan!“ vyhrkla dívenka.
„Klan Shigeru s mocnou Kekkei Genkai…“ začal trpělivě Sichini.
„To já vím! Naše pokrevní vlastnosti jsou velice rozkvetlé, ale hlavní možností je zabít dotykem. Ovšem vypotřebuje to mnoho chakry a je to Kinjutsu.
Další schopnost je naše legendární léčení zranění a…“ vysvětlovala černovláska.
„A tyhle dvě schopnosti ti vtluču do té duté palice!“ zavrčel její sensei.
„Sichini-sensei!“ vyjekla.
„Co je?“ zeptal se naštvaně onen muž.
„Proč bych měla ovládat pro pomstu i to léčení?“ zeptala se.
„Někdo jako ty se nemá stávat ninjou, když tohle nechápe!“ odsekl Sichini.[/b]

Sichini-sensei…Tehdy jste měl pravdu…Já se nikdy neměla stát Kunoichi… pomyslela si Sashiko.
Černovláska se zastavila ulicí a rozhlédla, všichni lidé vypadali tak šťastně, tak bezstarostně, tak…
Proč ona takhle nemohla vypadat?
Dívku zaštípali v očích slzy, ovládla se před pláčem a raději vyrazila ulicemi dál. Poslední dobou procházela ulicemi moc často, přemýšlela…
Takhle to ovšem již bylo tři dny. Třetí Hokage pro ni žádnou misi neměl a tak ona dumala nad svou minulostí.

„Hokage-sama, vážně nemáte ani Déčkovou misi?“ zeptala se zklamaně černovláska s katanou na zádech.
„Bohužel, Sachiko, bohužel…“ odvětil starý muž.
„Rozumím, Hokage-sama, já už… Půjdu.“ Hlesla dívka a otočila se.
„Sachiko…“ oslovil ji.
Děvče zastavilo a čekalo na slova člověka, kterého uctívala, kterého nedokázala zradit.
„Využij volného času k zamyšlení se sama nad sebou a potom se sejdi se svým novým týmem.“ Řekl Hokage.

K zamyšlení se nad sebou, Hokage-sama, co tím jenom myslíte? pomyslela si Sachiko.
Dívka zamířila k Severní bráně, už opravdu nevěděla jak uniknout té hrozné tíživé samotě. Bála se zůstat sama, bála se dál přemýšlet.

„Dost…“ zašeptala sama k sobě.
„Shigeru!“ uslyšela za sebou, otočila se.
Pospíchal za ní jakýsi ANBU, podle hlasu poznala, že se jedná o jejího starého přítele… Tsuyoshi Kurseyou.
„Tsuyoshi-sempai,“ oslovila jej, „Co tady děláš?“
„Řekl jsem si, že Tě pozvu na čaj, když jsi se po tak dlouhé době vrátila. Jenom ze sebe sundám tu masku a oblečení ANBU.“ Řekl Tsuyoshi.
„Ach tak,“ vydechla, „dobře. Tak snad k Tobě?“
„Ano, ke mně.“ přikývl.

Společně vyrazili k domu jejího kamaráda z dětství, oba dva mlčeli. Nikdo nechtěl začít rozhovor, když to Sashiko nevydržela.
„Jak vlastně probíhal trénink?“ zeptala se.
„Bylo to velmi náročné, Sichini-sensei nás hnal od jednoho jutsu k druhému. Neměli jsme čas na oddych, ale vypadá to, že ten trénink zabral.“ Zasmál se Tsuyoshi.
„Aha.“ Řekl jen dívka.
„Tak a jsme tu.“ Ukázal její společník na dům.
„Počkám tu.“ Pousmála se.

Tsuyoshi vešel do domu a dívka se opřela o stěnu, zahleděla se do dveří.

„Ty tady bydlíš?“ vyzvídala malinká holčička.
„Jo, tady bydlím.“ Přikývl Tsuyoshi.
„Neprovedeš mně?“ zeptala se.
„Ale rád.“ Přikývl s úsměvem její kamarád.
„Vážně?“ zajásala černovláska a vběhla do domu.
„Pospěš!“ zamávala na něj.
Kluk se zasmál jejímu nadšení a následoval její kroky do domu.

„Shigeru, jsi v pořádku?“ zeptal se ji náhle Tsuyoshi.
„Co?! Jo… Jasně! Já se jenom trošku zamyslela…“ vysvětlila rychle dívka.
„Aha.“ Přikývl Tsuyoshi.
Sachiko si jej prohlédla, vypadal starší, chytřejší a dokonce silnější. Už to nebyl ten malí kluk, kterého si pamatovala z dětství… Vyrostl…
„Půjdeme?“ zeptal se.
„Samozřejmě.“ Zasmála se dívka.

Oba dva vyrazili do nedaleké čajovny, posadili se ke stolu a objednali čaj, když donesli čaj rozhovor začal.
„Chtěl jsi se mnou o něčem mluvit?“ pohlédla na něj dívka.
„Vlastně ano.“ Přikývl a pohlédl do čaje.
„A co?“ zeptala se a pohlédla na něj.
„Vlastně jsem Tě chtěl požádat aby ses neúčastnila Chuuninských zkoušek.“ Řekl pomalu Tsuyoshi.
„Cože?!“ vyhrkla zmateně Sachiko.
„Projel jsem karty účastníků, někteří budou oříškem, je jasné, že právě oni budou Černou ovcí.
„Odstoupíš?“ zeptal se.
„Ne.“ Řekla.
„Nemůžeš zvládnout někoho takového porazit!“ prohlásil.
„Třeba s ním bojovat nebudu, tak o co ti jde?“ vyjela po něm Sachiko.
„Já… To je jedno.“ Řekl na konec její společník.
„Vidíš!“ potvrdila mu.

Dál jejich pobyt u čaje pokračoval v tichosti, ani jeden nepromluvil. Dopili čaj a rozloučili se. Oba vyšli svou vlastní cestou.
„Hej! Hej! HEJ!“ křičel kdosi za Sachiko, ona se otočila.
„Co je?“ zeptala se onoho člověka.
„Máš se dostavit za Hokage-sama.“ Řekl.
„Proč?“ podivila se.
„Kdo ví.“ Pokrčil rameny.

Dívka se rozběhla co nejrychleji k Hokage, nemohla jej nechat čekat, to se k jejímu postavení nehodí. Vyběhla schody, trošku vydechla a zaklepala.
Netrvalo dlouho a ozvalo se:
„Dále.“
Sachiko vešla, spatřila již tam dvě osoby, byli to její falešní parťáci. Dívka zmateně pohlédla na Třetího, který se pouze usmál

„Jsi si jistá se svou účastní v Chuuninské zkoušce?“ zeptal se jí.
„Ano.“ Přikývla bezmyšlenkovitě.
„Dobře tedy. Vysvětlím Ti pokyny, jak to bude probíhat.“ Prohlásil.
„Rozumím.“ Potvrdila opět.
„Masao a Riku jsou již Chuunini, ale souhlasili s tím, že budou dozorci Chuuninské zkoušky. Půjdou s Tebou do první i druhé zkoušky ve třetí ustoupí. Do druhé půjdou jenom za předpokladu, že ty zvládneš první zkoušku, ale budou Ti pomáhat minimálně. Budou používat, jenom základní Geninské jutsu, lehčí styl Taijutsu a Genjutsu úplně vynechají.
Zkoušky jsou pouze na Tobě, oni tam budou jenom jako Tvá pojistka k útěku, či přípravě pasti a minimální pomoc v boji.“
„Aha.“ Hlesla Sachiko, neměla co říct a i kdyby měla, neřekla by to.
„Pokud si nejsi jista odstup!“ řekl jí.
„Nejsem si jista, ale … Nehodlám odstoupit.“ Zašeptala.
„Dobře. Za týden, proběhne první zkouška.“ Řekl a nechal ji odejít.

Nezklamu Vám… Hokage-sama… Stanu se Chuuninem a poté… Poté se pokusím přestat být Kunoichi, ale budu i nadále pomáhat Vám ve chránění vesnice… Přísahám!